Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Marguerite / Falešně zpívající mučednice

Marguerite / Falešně zpívající mučednice

kritika / Ivo Michalík / 10. 12. 2015

Když Xavier Giannoli v pouhých 26 letech získal v Cannes Zlatou palmu za nejlepší krátkometrážní snímek L'interview, především francouzská kritika mu obratem věstila zářivou budoucnost. Jeho první celovečerní filmy však měly do naplnění ukvapených soudů daleko. Minimálně co do zájmu porot zahraničních filmových festivalů i diváků za hranicemi Francie.

Zlomem měla být Píseň pro tebe, se kterou se její autor po dlouhých osmi letech takříkajíc vrátil na místo činu, tedy do hlavní soutěže festivalu v Cannes. Uzívané melodrama tu ale zcela zapadlo. Skutečný mezník proto představuje až následné Na počátku. Chlestakovský příběh falešného spasitele v Giannolim konečně odhalil inteligentního filmaře s vlastním myšlenkovým a tvůrčím přístupem. To potvrdila i výtečná Superstar z roku 2009. Letošní Marguerite pomyslnou triádu tematicky příbuzných děl v mnoha směrech završuje.

Příběhy posledních Giannoliho filmů se točí kolem situace, jíž čelí jednoznačná ústřední figura. Jednotlivé postavy, ať už jde o zlodějíčka vydávajícího se za stavbyvedoucího, tuctového starého mládence kolabujícího pod návalem nevysvětlitelné popularity nebo nejslavnější falešnou zpěvačku na světě, se v Giannoliho filmech téměř vůbec nevyvíjejí, a když, tak bez rušivých a těžce uvěřitelných veletočů. Díky tomu jsou pro diváky snadno srozumitelné a mohou být i sympatické. Status quo v povahách hlavních hrdinů navíc směřuje větší pozornost na vedlejší postavy. Snímky sice nikdy neodsouvají své hrdiny na vedlejší kolej, ale postupem času zaujímají především barvitým složením jejich aktivního okolí. To reprezentují mnohokrát vidění nositelé archetypální palety jasně definovaných vlastností. Jenže jejich množství a pečlivě stupňovaná interakce vytvářejí dav dostatečně pestrý na to, aby zhoubná masovost nepohltila to nosné na individualitách. V tom se Giannoliho tvorba podobá klasickému ruskému dramatu 19. století, aniž by ovšem šlo o pouhé plagiáty. Jestliže Giannoli naznačí gogolovské motto „sami sobě se smějete“, téměř vždycky stojí přesně na únosné hraně pocty a modernizace.

Ačkoli pro ni bezezbytku platí vše výše tvrzené, představuje Marguerite z vytyčené trojice snímků patrně nejambicióznější a zároveň nejslabší článek. Sebevědomí v Benátkách soutěžícího filmu se opírá v první řadě o vějičky typu vazby na reálný předobraz nebo reminiscence minulosti. Synopse navíc souzní s popularitou pěveckých reality show. Žádný z těchto parametrů však Giannoli nepřesáhne. Marguerite proto na první pohled působí jako sice hezky natočené, ale tuctové kostýmní drama. Klima dané doby a její politické pozadí načrtává v sekvencích, které na vývoj syžetu nemají žádný vliv.

Marguerite Dumont navzdory neschopnosti svých hlasivek znovu jako de facto jediná zastává kladný, téměř mučednický postoj. Manžel ji miluje, ale nepostaví se tváří v tvář trapnosti jejího veřejného vystupování. Dobromyslná část služebnictva svou paní obdivuje, jenže před šancí na beztrestné vyjádření názoru rezignuje. Přiznaně pokrytečtí obdivovatelé trpí při poslechu nesnesitelných serenád stejně tiše a navíc spřádají plány cesty za vlastním profitem. Nikdo z nich jednoduše nepodlehl kouzlu umění bez ohledu na jeho kvalitu tak cele, jako se to už v dětství přihodilo Marguerite. Tak vypadá nejbolestnější klišé z nemalé množiny těch, se kterými se autor rozhodl pracovat.

Floskulím se Giannoli nevyhýbal nikdy. V Superstar bila bezelstnost hlavního hrdiny nebo jeho transsexuálního přítele do očí ještě více, než je tomu tentokrát. Znamenala totiž jediný udržitelný kontrapunkt k mizivému svědomí společnosti živené mediálními kauzami. Marguerite na kořeny podobných problémů už ve dvacátých letech minulého století sice upozorní, ale v rámci korektnosti od nich dá hned raději ruce pryč. Namísto toho se snaží působit na první dojem ve světlech reflektorů, kde ji má publikum nejradši.

Marguerite (Francie, ČR, Belgie, 2015, IMDb)
Režie: Xavier Giannoli, scénář: Xavier Giannoli, Marcia Romano, kamera: Glynn Speeckaert, střih: Cyril Nakache, hudba: Ronan Maillard, hrají: Catherine Frot, André Marcon, Christa Theret, Michel Fau, Sylvain Dieuaide ad., 127 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 24. 9. 2015).

Marguerite (Francie, ČR, Belgie, 2015, IMDb)
Režie: Xavier Giannoli, scénář: Xavier Giannoli, Marcia Romano, kamera: Glynn Speeckaert, střih: Cyril Nakache, hudba: Ronan Maillard, hrají: Catherine Frot, André Marcon, Christa Theret, Michel Fau, Sylvain Dieuaide ad., 127 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 24. 9. 2015).

Přečteno 1857x

Článek vyšel v časopise Cinepur #102, listopad 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Marguerite

****  CINEPUR (1.7)

****  ČTENÁŘI (1)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #115

#115

únor 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

IMAX spiritualita / Cesta času

Kůže, kterou nosil / Tom of Finland

Ztrácení zralého Pabla / Neruda

Soukromá apokalypsa / matka!

Tolstoj ve slow cinema / Ta, která odešla

Hororové placebo / To

Láska mezi kapkami zvířecí krve / O těle a duši

Melancholie mediálního artefaktu / Blade Runner 2049


DALŠÍ Z RUBRIKY

Na festival do Karlových Varů zavítá jako host Richard Linklater

Nejlepší filmy roku 2017

Každý za sebe a AIDS proti všem / 120 BPM

První seriál HBO ze zemí bývalé Jugoslávie natočí Danis Tanović

Další sezona podivností / Stranger Things 2

Skoro jako hraný film / IDFA 2017

Filmy na konci (starého) světa / K dystopii filmů českého undergroundu

Puchření západního Německa / Nekrofilní punk Jörga Buttgereita


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Láska mezi kapkami zvířecí krve / O těle a duši

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic

Ztraceni v Evropě / Král Belgičanů

Google Earth a fotogeničnost špíny / Lion

Rodinné štěstí / Různé generace, stejné chyby


RUBRIKY

anketa (23) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (89) / fenomén (67) / festival (57) / fragment (18) / glosa (210) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (723) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (632) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (97) / reflexe (24) / report (97) / rozhovor (152) / scénář (4) / soundtrack (36) / téma (841) / televize (86) / tisková zpráva (1) / událost týdne (197) / video (2) / videoart (16) / videohra (53) / web (40) / zoom (150)

Cinepur #102 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #102, listopad 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Compton: A Soundtrack by Dr. Dre / Hra na hrdiny gangsta rapu (Jiří Špičák, hudba)

Narcos / Druhou sezónu, nebo kulku! (Ondřej Pavlík, televize)

Short of the Week (Matěj Nytra, web)

Filmy Hirokazu Koreedy / Mezi Ozuem a dokumentem (Antonín Tesař, profil)

Rozhovor s Maurem Hercem / K srdci mechanismu (Matěj Nytra, rozhovor)

Zapomeňte na svůj vkus / Masterclass pro aspirující festivalové dramaturgy - Pierre-Simon Gutman (David Havas, kauza)

+ více...