Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Přívětivá beznaděj existence / Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě

Přívětivá beznaděj existence / Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě

kritika / Matěj Nytra / 8. 11. 2015

Melancholická trilogie Roye Anderssona představuje v posledních patnácti filmových letech ojedinělý, autorsky „upracovaný“ výkon – čisté gesto mistra, jež svou ambicí navazuje na tradici švédského existencialistického tázání, ale formálně zlehka uniká z pout psychologizace za ironií a vtipem. Písně z druhého patra i Ty, který žiješ jsou dnes již uznávanými klasikami, avšak Anderssonova poetika absurdity a stylizovaného banálna, stejně jako vyprávěcí princip sítě navzájem (ne)svá- zaných epizod, se plně rozvine teprve ve finálním díle Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě (držiteli Zlatého lva z Benátek), ve kterém už satirik-rutinér vrší své rozmanité vize jako u vytržení ze snu a stmeluje album výjevů dialogickými refrény ve smířlivém tónu.

Andersson dovede klamat: tematicky vyprahlé, soucitně skleslé a ztlumené pásmo v sobě ukrývá dosud nejradost- nější hybnou sílu. Tytam jsou provokativně mnohoznačné výjevy pošlapávající náboženské i jiné tradice a kritizující okolní realitu. Rafinovaný apel směrem k západní moderní společnosti a jejímu vnitřnímu odcizení nahrazuje síla ima- ginace a prostá radost z modelování paradoxních, leč spíše surreálných epizod. Holub, který již trůní za sklem a zvnějšku na něj sedá prach muzeálních vitrín klasiky, se nemusí bát o své bezpečí. Výstižný, satirický osten – snad záměrně – ztupilo pohodlí podřimujícího autora, který již nemá potřebu kálet nemístně na ledasco. Andersson jako by (se) chtěl především bavit.

Osa Holuba, jíž tvoří neúspěšné variace setkání prodejců zábavy („legračních“ masek a rekvizit), napovídá o povaze filmu mnohé. Chceme-li nutit ke smíchu, můžeme vystrašit, otrávit. Zpackané nabídky se propojují ve fiasko a mezi dvojicí vznikne konflikt. Poté je třeba se (u)smířit se stavem věcí, dobou, sebou navzájem. Poselství, které Andersson skrze „žertovný“ leitmotiv formuluje, zůstává ale příliš nízké, příliš bojácné, staromilské. Hlavně, že se máte dobře. A v přívětivě beznadějném, nicotně pokojném koloběhu všednosti lze navzdory útrapám přežít, až do absurdně náhlého momentu smrti. Vyberte si, jaká z variant je nejvíce paradoxní, nejvíce „na zabití“. O smrti jen v dobrém.

Repertoár zhmotněných Anderssonových vizí tentokrát odráží globální, nikoli globalizační, univerzální, nikoli podvratně angažované motivy „bytí a času“. Namísto aktuality nechává tvůrce do přirozených výchozích situací pronikat anachronismy a prostor zaplňuje průniky již uplynulých dějů. Vzpomínka pijana v nehybném bezčasí lokálu se prohlubuje do tklivého výjevu z válečné éry a fádnost odpoledne se rázem láme do takřka magicko-realistické stylizace zpívané „platby polibkem“. Funkční, uměřený temporytmus epizod zasněně střídá vzedmuté fragmenty příběhů s obrazy godotovské, rozjímavé každodennosti. Ruch periferního podniku, kam zavítá i dvojice klaunských obchodníčků, náhle vychýlí z reality žlutomodrá patrola královského vojska před porážkou. Statická scéna, během níž se mladík Karel XII. v doprovodu pouze přichází osvěžit sklenicí vody, otevírá jemným způsobem možnosti romantického, pohádkového i tragického následování. Další obraz ovšem zavádí pozornost k jiným osnovám možných příběhů.

Andersson nevypráví, stačí mu splétat k sobě expozice anekdot, naznačovat linky. V propojení se pak stupňuje nálada pustoty z jejich nevyplnění, samotářského sledování povyku zpoza výlohy z ulice. Dokonalost aranžmá skoro až popírá věrohodnost takové perspektivy. Kombinace banálního, intimního stesku a propracovaných, absurdních konstrukcí scén přesto nevychází emočně chladně.

Scénograficky do detailu rozvržené kompozice, sivé kostýmy a nabílené mrtvolné tváře figur společně ladí ve vizuální souhře a přimykají filmový svět k povědomé divadelní stylizaci, poetice Christopha Marthalera (či u nás Jana Mikuláška). Dílo, vznikající půltucet let, pečlivě, přes krize i produkční zdržování, v ateliérech na zeleném pozadí, svou umělost přiznává a nesnaží se budovat zdání realistického světa. Ten není perfektní a šeď podzimu života v něm nemá mámivě estetizovanou podobu. Ve vizích rozjímajícího holuba, velikána sledujícího rej z nadhledu, se však snadno může změnit v nesnesitelně lehké, (ne)pomíjivé krasosmutnění.

Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě (En duva satt på en gren och funderade på tillvaron, Švédsko, Norsko, Francie, Německo, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Roy Andersson, kamera: István Borbás, Gergely Pálos, hudba: Hani Jazzar, Gorm Sundberg, hrají: Nils Westblom, Holger Andersson, Ola Stensson, Lotti Törnros, Oscar Salomonsson, Jonas Gerholm, Viktor Gyllenberg ad., 100 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 16. 4. 2015).

Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě (En duva satt på en gren och funderade på tillvaron, Švédsko, Norsko, Francie, Německo, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Roy Andersson, kamera: István Borbás, Gergely Pálos, hudba: Hani Jazzar, Gorm Sundberg, hrají: Nils Westblom, Holger Andersson, Ola Stensson, Lotti Törnros, Oscar Salomonsson, Jonas Gerholm, Viktor Gyllenberg ad., 100 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 16. 4. 2015).

Přečteno 5721x

Článek vyšel v časopise Cinepur #99, červen 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě

****  CINEPUR (3)

****  ČTENÁŘI (3.5)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #145

#145

únor 2023



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou

Utama / Mezi domovem a sopkou

Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice

Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba

Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna

Kvík / Až si zase příště dáte klobásku

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev

BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal


DALŠÍ Z RUBRIKY

Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou

Momentální fascinace a králičí nory / Editorial 145

Australská kriminální historie Justina Kurzela

Mezi konceptem a zvnitřněním aneb Jak zdokumentovat masakr

Temným lesem do hlubin / Noirové vraždy v současných severských seriálech

Místo zločinu Česko / Televizní podoby true crime

True Crime / Úvod

True crime / Fascinace zločinem jako součást zábavy


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Rozhovor s Maurem Hercem / K srdci mechanismu

The Sociological Cinema

MUBI: Now Showing

Short of the Week

Ještě větší marketér, než jsme před rokem doufali?


RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (120) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (18) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (17) / kauza (1) / kniha (133) / kritika (1122) / mimo kino (193) / novinka (825) / pojem (36) / portrét (53) / profil (100) / reflexe (27) / report (150) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (89) / téma (1035) / televize (139) / událost týdne (292) / videohra (84) / web (46) / zoom (174)

Cinepur #99 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #99, červen 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Teens, tweens a televize / Od vzniku televizního teenagera po jeho současné dospívání (Jana Jedličková, téma)

Inherent Vice / Bezstarostná jízda nadžánrovou exotikou (Jiří Špičák, soundtrack)

Ve vlastním inkubátoru / Tendence současných filmů z FAMU (Michal Hogenauer, téma)

Rozhovor s Corneliem Porumboiuem / Cílem není natočit dokonalý film (Anna Kopecká, rozhovor)

Sní androidi o erotických ovečkách? / Ex Machina (Tomáš Stejskal, kritika)

Americká kocovina Larryho Clarka / Od Kids po The Smell of Us (Jiří Blažek, portrét)

+ více...