Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Mission: Impossible – Národ grázlů / Pytlácká mise

Mission: Impossible – Národ grázlů / Pytlácká mise

kritika / Ondřej Pavlík / 22. 10. 2015

Chytlavý podtitul pátého pokračování Mission: ImpossibleNárod grázlů opomíjí důležitý význam anglického slovíčka „rogue“ z původního názvu, které v adjektivu značí jedince nebo skupinu operující mimo oficiální struktury. Do této pozice zbloudilé střely se dostává nejen unikavý teroristický Syndikát, ale také autoritami vyhoštěný tým agenta Ethana Hunta. V jistém smyslu však tentýž popis sedí na samotný snímek, který vynalézavě pytlačí na hitchcockovských thrillerech, konkurenčních špionážních filmech i předchozích dílech série, aniž by se však ve výsledku podobal kterémukoli z nich.

Přes očividnou spřízněnost s nespravedlivě stíhanými filmovými hrdiny není Hunt v Národu grázlů agentem, který by věděl příliš mnoho. Naopak, podobně jako jeho kolega Jason Bourne, neví téměř nic (zato minulost mu přerůstá přes hlavu). Vypátrání jména ústředního protivníka jej stojí značné úsilí, přičemž energii mu bere neustálá nejistota, komu důvěřovat. Paranoidní ovzduší je ve filmu v režii Christophera McQuarrieho naplněné pozoruhodnou směsí klasického a moderního. V souladu s Hitchcockovým jediným remakem vlastního filmu snímek nejprve předhazuje prvoplánovou „orientální“ hrozbu (rusky hovořící kumpány) a jako původce všech trablů nakonec odhaluje obrýleného britského suchara. Jak zase bývá zvykem v současných konspiračních dramatech, vzniklé nebezpečí tu pramení z utajovaného špionážního programu, který se vládním službám vymkl z rukou.

Tradiční a nové účelně splývá v nejnovější Mission: Impossible také v akčních scénách. Excelentní naháněná ve Vídeňské opeře graduje po vzoru „mistra napětí“ k hudebnímu vrcholu vyznačenému v notové partituře, ale celkovou organizací do mnoha souběžných linií kopíruje bourneovský model. Hunt na dálku naviguje Benjiho podobně, jako Bourne novináře z Guardianu v ikonické sekvenci na londýnském nádraží; útroby Státní opery se hemží aktéry s nejasnou identitou i motivací. Marocká auto-moto honička zase zdánlivě nabízí munici všem, kdo rádi lamentují nad údajně samoúčelnou atrakčností současných hollywoodských blockbusterů. Vysilující pronásledování záludné agentky totiž na první pohled vychází vniveč – snad jen Huntův tým se konečně dává kompletně dohromady. „Nadbytečné“ akční momenty ale zdaleka nepatří jen do soudobé mainstreamové tvorby. I Hitchcock například vyslal popleteného protagonistu na zcela marnou, rvačkou zakončenou misi do dílny s vycpanými šelmami jen proto, aby jej vzápětí opět přidružil k o něco bystřejší manželce.

Přestože může vzniknout dojem, že Národ grázlů je pouze přehlídkou vzájemně provázaných postupů, umně vykradených z úspěšné, žánrově příbuzné produkce, jeho originální přínos tkví zejména v neotřelé výstavbě. Zatímco u Hitchcocka je opojná koncertní scéna přirozenou součástí závěrečného klimaxu, McQuarrieho snímek si svůj operní majstrštyk „vyplýtvá“ hned v úvodu druhého aktu. Kontraintuitivní se zdá být celá struktura filmu, která se od efektní letecké úvodní scény, zjevně míněné jako showcase kaskadérských schopností Toma Cruise, postupně přesouvá k citelně statičtějším konfrontacím řešeným „od stolu“.

Nezvyklé uspořádání vysokorozpočtového trháku, od něhož podvědomě čekáme čím dál velkolepější podívanou, se přitom v MI5 řídí čitelnou logikou nepřímé úměry. Jelikož se hrdinové ze začátku nachází takřka v informačním vakuu, vynahrazuje tento nedostatek vědomostí právě složitě vystavěná akce. A opačně, jednoduše komponované potyčky v druhé půli uvolňují místo pro nebývale zamotané vyprávění, kdy postavy ve chvílích oddechu znovu a znovu teoretizují nad pravděpodobnými záměry protihráčů. Zašmodrchanou zápletku pak scénář dovádí až do absurdního finále. Národ grázlů ovšem k sebeparodii nesklouzává. Přes znalecké nakládání s žánrovými rekvizitami a módní epizodickou skladbu se totiž v jádru jedná o docela upřímnou oslavu staré dobré „macguffinovské“ zábavy, v níž není tak podstatné dosáhnout cíle, jako – v aktuálním seriálovém duchu – dát roztroušenou partu dohromady a přizvat do ní dalšího člena.

Mission: Impossible – Národ grázlů (Mission: Impossible – Rogue Nation, USA, Hongkong, Čína, 2015, IMDb)
Režie a scénář: Christopher McQuarrie, kamera: Robert Elswit, střih: Eddie Hamilton, hudba: Joe Kraemer, hrají: Tom Cruise, Jeremy Renner, Simon Pegg, Rebecca Ferguson, Ving Rhames ad., 131 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 30. 7. 2015).

Mission: Impossible – Národ grázlů (Mission: Impossible – Rogue Nation, USA, Hongkong, Čína, 2015, IMDb)
Režie a scénář: Christopher McQuarrie, kamera: Robert Elswit, střih: Eddie Hamilton, hudba: Joe Kraemer, hrají: Tom Cruise, Jeremy Renner, Simon Pegg, Rebecca Ferguson, Ving Rhames ad., 131 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 30. 7. 2015).

Přečteno 2406x

Článek vyšel v časopise Cinepur #101, září 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.5 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Mission: Impossible – Národ grázlů

****  CINEPUR (3.3)

****  ČTENÁŘI (2.4)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #117

#117

červen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Veselá bída svobody / The Florida Project

Soukromé masakry / Nikdys nebyl

Wakanda je to místo / Black Panther

Skica kmitavých pohybů / Nit z přízraků

Je lepší promluvit, nebo zemřít? / Dej mi své jméno

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

Být dobrovolným OUTsiderem / OUT

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena


DALŠÍ Z RUBRIKY

Britský akademik nalezl ztracený scénář Stanleyho Kubricka

Jim Jarmusch natáčí zombie komedii The Dead Don’t Die

V Locarnu bude soutěžit Radu Muntean i Hong Sang-soo

HBO připravuje české špionážní drama Bez vědomí

V koloběhu krizí a proměn / Poznámky k vývoji argentinského filmu

The Terror / Porcování odpovědnosti a morálky

Práce světla mezi dokumentem a asociací / Experimentální tvorba Pabla Mazzola

Carlos Reygadas / Mezi západokřesťanskou zbožností a mexickou spiritualitou


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

MFF KV: Donbas je podle Loznici krajinou chaotických nejistot

MFF KV: S Domestikem startuje z bloků nadějný soupeřivý talent

MFF KV: Omerzovu road movie schází kus šoférské vyzrálosti

MFF KV: Sedící slon předčítá srdcervoucí dopis na rozloučenou

5 filmových tipů z programu Karlových Varů


RUBRIKY

anketa (23) / český film (75) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (91) / fenomén (69) / festival (69) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (740) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (670) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (99) / reflexe (24) / report (99) / rozhovor (155) / scénář (4) / soundtrack (38) / téma (854) / televize (91) / tisková zpráva (1) / událost týdne (210) / video (2) / videoart (16) / videohra (55) / web (42) / zoom (151)

Cinepur #101 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #101, září 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Hus veřejnoprávní / Jan Hus v kontextu svého posledního televizního obrazu (Jaroslav Pinkas, horizont)

Rozhovor s Georgem A. Romerem / Jedna zombie apokalypsa každých deset let (Petr Šaroch, Antonín Tesař, téma)

Editorial č. 101 / Temná strana síly české kinematografie (Jindřiška Bláhová, editorial)

Jak na hvězdy? / Vznik, vývoj a možnosti reflexe hvězdné slávy (Šárka Gmiterková, téma)

Amy / Neschopnost odvrátit zrak (Šárka Gmiterková, kritika)

68. MFF Locarno / Teď správně, předtím špatně (Jakub Felcman, report)

+ více...