Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Domácí péče / Dobře míněná křeč
kritika / český film / Lucie Česálková / 20. 10. 2015
V jedné ze scén Domácí péče vyzve ošetřovatelka svého zaškolovaného asistenta, aby ji pomohl otočit ležící pacientku na druhý bok, slovy „Pomozte mi ji obrátit?“ Asistent se na výzvu začne modlit, jako by ji chtěl obrátit na víru. Laciný vtip založený na dvojsmyslnosti slova „obrátit“ by jistě zapadal do lecjakého skeče či sitcomu, v Domácí péči však zarazí. A zdaleka se nejedná o případ ojedinělý. Celovečerní prvotina režiséra Slávka Horáka totiž podobně jako další české prázdninové debuty (zejména Schmitke a Cesta do Říma) selhává ve dvou svých klíčových ambicích. Předně představit společensky relativně závažné téma formou žánrového mixu a rozkrýt jeho poeticko-filozofickou dimenzi (zde i Prach). Namísto svérázného eklekticismu, z nějž se v dějinách českého filmu už nejednou zrodil osobitý celek, se setkáváme s žánrovou rozkolísaností, neujasněností nálad i poloh a topornými pokusy obohatit téma určitým, poněkud neobratně sdělovaným metafyzickým přesahem.
Domácí péče je přitom ze zmiňovaných snímků nejkonvenčnější a divácky nejvděčnější – vyprávění a zápletku nekomplikuje a pracuje s charakterově poměrně jednoznačnými postavami, které si projdou očekávatelným vývojem. Série výjevů z venkovských domácností představuje zdravotní sestru Vlastu jako pozitivně naladěnou pečovatelku oddanou své profesi. Vlastino smířlivé, neprůbojné zaujetí prací, samostatnost, sveřepost a ochota vyhovět i leckdy kuriózním potřebám pacientů následně naráží na odhalení zhoubného nádoru a vyhlídku brzké smrti. Boj o naději a smysl života se pak stává prověrkou Vlastiných rutin a tradicionalismu, stejně jako charakterů vedlejších postav. Jak Vlasta, tak její manžel Laďa i nová přítelkyně jsou postupně nuceni přehodnotit, na jak chatrných základech stojí jejich vlastní bubliny – mezní situace nemoci a blížící se smrti je vyvádějí z koloběhu sebepotvrzujících pravd a rituálů a vedou k větší smířlivosti s pravdami a rituály druhých. Zobrazení tak zásadních věcí člověka, jakými jsou pocity zoufalství či důkazy lásky nebo přátelství, přirozeně čelí hrozbě patetické trapnosti. Domácí péči se ji místy daří odvracet, nejlépe v závěrečné svatební scéně, nicméně stále se bohužel jedná o film, který se ve snaze o motivickou pestrost a provázanost brouzdá ve významových mělčinách.
Poněkud nerozhodně a váhavě se tvůrci vypořádávají s klíčovou tematickou linií, kterou je konfrontace moderní západní medicíny s alternativními léčitelskými metodami. Skrze Vlastinu profesi reflektují situaci českého zdravotního systému a naproti tomu hrdinčin příklon k sebeiracionálnějším léčitelským alternativám motivují její jistě pochopitelnou nadějí v okamžicích hledání východiska z beznaděje smrtelné nemoci. Přestože je snímek vzdálen jednostranným výkladům samospásnosti alternativní léčby, ukazuje na možnosti i limity obou přístupů k uzdravování poněkud neobratně. Prolnutí tragiky i komiky, o nějž Domácí péče zřetelně usiluje, vyznívá v mnoha případech útrpně rozpačitě. Snímek se utíká k shazování vypjatých situací komediálními prvky (telefon při seanci u léčitelky) či k rádoby metafyzickým vyústěním v symbolických obrazech (srna), jež však působí spíše jako dramaturgická bezradnost či snaha o zpestření.
Domácí péče potěší civilním, neokázalým snímáním a emocionálním nábojem situací odpovídajícími hereckými projevy zejména Aleny Mihulové a Boleslava Polívky v rolích Vlasty a Ladi. Jejím nejproblematičtějším aspektem nicméně zůstávají momenty, kdy z pozorování sklouzne k moralizování (Vlastina vyhrocená opilecká etuda v nemocnici), a kdy tvůrci na poetiku venkovského civilismu roubují symboly či metafory. Snové vize, v nichž je Vlasta identifikována se srnou, ohnutá lžička či žabí podchod totiž nefungují, jak by snad jedině mohly, totiž v magicko-realistickém duchu. Namísto toho vystupují jako zcela nesourodá rádoby okrasa, esoterický prvek nepřesahující význam hříčky plně srozumitelné nejspíš jen samotným tvůrcům. Vztah těla, mysli, přírody, vnitřní energie, života a smrti jako velká témata rezonující možná kdesi na pozadí těchto obrazů Domácí péče zpracovává přes všechnu snahu prvoplánově, bez citu pro filmovou kouzlivost.
Domácí péče (Česká republika, 2015, IMDb)
Režie a scénář: Slávek Horák, kamera: Jan Šťastný, střih: Vladimír Barák, hrají: Alena Mihulová, Bolek Polívka, Tatiana Vilhelmová, Zuzana Kronerová, ad., 92 min., distribuce: A-Company CZ (premiéra v ČR 16. 7. 2015).
Domácí péče (Česká republika, 2015, IMDb)
Režie a scénář: Slávek Horák, kamera: Jan Šťastný, střih: Vladimír Barák, hrají: Alena Mihulová, Bolek Polívka, Tatiana Vilhelmová, Zuzana Kronerová, ad., 92 min., distribuce: A-Company CZ (premiéra v ČR 16. 7. 2015).
Přečteno 4474x
Článek vyšel v časopise Cinepur #101, září 2015.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
5 /1
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Domácí péče
**** CINEPUR (2)
**** ČTENÁŘI (2)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava
Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina
Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci
Šmíra a hra doopravdy / Benedetta
Komplikovaný vztah Kennetha Branagha a ideálu autorství
Vyrůstání z osmdesátek / Boží ruka
DALŠÍ Z RUBRIKY český film
Mezi meditativním filmem a gangsterkou / Terézia Halamová
Kylo Ren filmové kritiky? / Síla
Umění skrytého před-pohybu / Terezie Unzeitigová
Komická společnost bez strojvedoucího / Mimořádná událost
Modernistický vztahový test / Zrcadla ve tmě
Adéla Komrzý / Odvaha odkrývat chyby v systému
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Dětský film pro dospělé / Po strništi bos
Máme tlakovú níž / Richard Müller: Nepoznaný
RUBRIKY
anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (115) / fenomén (83) / festival (102) / flashback (13) / fragment (18) / glosa (239) / kamera-pero (12) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1080) / mimo kino (189) / novinka (813) / pojem (36) / portrét (48) / profil (97) / reflexe (26) / report (144) / rozhovor (181) / scénář (4) / soundtrack (84) / téma (1007) / televize (127) / událost týdne (283) / videohra (80) / web (44) / zoom (170)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #101, září 2015
Z obsahu tištěného čísla:
68. MFF Locarno / Teď správně, předtím špatně (Jakub Felcman, report)
Amy / Neschopnost odvrátit zrak (Šárka Gmiterková, kritika)
Vít Klusák a Filip Remunda / Performativní dokument a status hvězdy (Jiří Anger, téma)
Úpal Dalibora Mataniće / Nenávist v horkých hlavách (Lucie Česálková, zoom)
Rozhovor s Jean-Charlesem Huem / Guerilla jako režijní přístup (Jakub Felcman, rozhovor)
Hus veřejnoprávní / Jan Hus v kontextu svého posledního televizního obrazu (Jaroslav Pinkas, televize)