Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Mallory / Feťačka, co má smůlu na chlapy

Mallory / Feťačka, co má smůlu na chlapy

kritika / český film / Táňa Zabloudilová / 15. 10. 2015

Režijní styl Heleny Třeštíkové se od Manželských etud z 80. let nezměnil. S jejím jménem se dnes pojí očekávání chápavého vyzvídání detailů ze života lidí, kteří se často pohybují na okraji společnosti. Útržkovité doklady o tom, jak se na jejích postavách podepsala doba a společenské nastavení se v jejich filmech většinou mísí s dominantními pasážemi vypovídajícími o povahách a soukromí hrdinů a o tom, že svět je jednoduše zlý. Některé filmy dávají obecnější výpověď, jiné se však blíží citlivému bulváru. Mallory patří do té druhé skupiny.

Samotné Manželské etudy ještě dokázaly podnětně zachytit (mnohdy nepatrné) proměny rodinného života a srovnat tlak či vliv společenské atmosféry na život všech postav v širokém časovém rozpětí od začátku osmdesátých let až do druhé půlky devadesátých. Už první z jejích portrétních filmů Marcela, jehož protagonistkou je jedna z osob sledovaných už v Etudách, je ovšem do velké míry jen lkavým příběhem hrdinky, která by nejspíš trpěla v každé době a režimu. Širším dobovým souvislostem režisérka nevěnuje zvláštní pozornost ani v Mallory, takže se nabízí otázka, jestli se do jejích filmů nedostávají jaksi samovolně. Notnou část její novinky sice zabírá hrdinčino vytrvalé docházení na úřady ve snaze získat vlastní byt, funguje však spíš jako další faktor, který Mallory vyčerpává a připravuje o naději. Nejde o to zjistit a popsat bariéry, které bývalé narkomance znemožňují setřepat minulost a pokusit se žít jako ostatní. Jde o vykoupání diváka v nekončící mizérii někoho, kdo kdysi udělal chybu, zapůsobit vyprávěním „silného lidského příběhu.“

Zajímavý je tentokrát výběr hlavní postavy, který jako by sliboval opak obvyklého stalkování ztracených existencí. Mallory poznáváme až v době, kdy se rozhodla zůstat čistá. Ve filmu ji poznáváme jako odhodlanou, pracovitou, chápavou a přátelskou ženu ve středních letech, která se docela obyčejně snaží o to, aby měla kde a s kým žít. Kromě nevstřícnosti úředníků jsou to ale hlavně zrady jejích partnerů, nemožnost sehnat jiné zaměstnání, než za barem v non-stopu a chybějící záchranná síť rodiny a přátel, co Mallory opakovaně sráží. Dřív nebo později se dostavuje dojem, že člověk sleduje peripetie ženské, jež má prostě jen „smůlu na chlapy.“

Nad zvykem Heleny Třeštíkové vyhledávat vyhrocené lidské příběhy a ukazovat vypjaté emoce se nedá v případě témat, jaká si vybírá, jen tak mávnout rukou. Chápavě bulvární zájem o ztracence nemůže generovat téměř žádnou relevantní debatu. Opomíjení mechanismů, které dnešní Čechy dostávají do dluhů, ke gamblerství, alkoholismu a pak na ulici může publikum spíš utvrzovat v konzervativních postojích. Dokumenty Třeštíkové publikum spíše zklidňují, než aby znervózňovaly obnažením mnoha děr ve společenských záchranných sítích a bohorovnosti těch, kterých se peklo chudoby netýká. Dávají divákům pocit, že lidé jako Mallory jsou extrémní případy, a víru, že při svědomitém dodržování pravidel „slušného“ života se lidem nestává, že by místo v posteli museli spát v autě. Příběhy z periferií nabývají pod režisérčiným vedením tvaru, který nejvíc vyhovuje pohodlnému měšťáckému publiku. Zhrozit se, dojmout se a oddechnout si nad něčím, co se mě netýká. Pro Mallory to platí téměř stoprocentně.

Neochota rozebírat sociální kontext je pro současné české filmy typická. Platí to dokonce i pro sociální dramata, která v domácím podání oscilují mezi poetizací chudoby (filmy Bohdana Slámy) a prostým nezájmem o dobu a prostředí, ve kterých se postavy pohybují (Poupata Zdeňka Jiráského). Společensky kritické filmy se tak paradoxně často odehrávají v časovém vakuu, v prostředí jaksi automaticky obydleném nešťastnými losery. S kontextem si hlavu neláme ani Českým lvem oceněný dokument Davida Vondráčka Láska v hrobě o dvojici bezdomovců žijících na hřbitově. Vondráčkův popis situace svých dvou hrdinů jako by naznačoval, že spaní mezi hroby je jen velmi podivným alternativním životním stylem. Nejlepší český film o lidech na okraji z poslední doby, Cesta ven Petra Václava, naopak analyzuje společenský kontext velmi pozorně a vypočítává všechny obvyklé pasti, do kterých čeští Romové padají, s téměř šprtovskou pečlivostí.

Mallory (Česká republika, 2015, IMDb)
Režie: Helena Třeštíková, kamera: Miroslav Souček, Vlastimil Hamerník, Robert Novák, David Cysař, Jiří Chod, Jakub Hejna, střih: Jakub Hejna, hudba: Tadeáš Věrčák, 101 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 30. 7. 2015).

Mallory (Česká republika, 2015, IMDb)
Režie: Helena Třeštíková, kamera: Miroslav Souček, Vlastimil Hamerník, Robert Novák, David Cysař, Jiří Chod, Jakub Hejna, střih: Jakub Hejna, hudba: Tadeáš Věrčák, 101 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 30. 7. 2015).

Přečteno 1914x

Článek vyšel v časopise Cinepur #101, září 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #110

#110

duben 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

American Honey / Leporelo sociální lyriky

Snowden / Velký bratr tě sleduje

Příchozí / Test hollywoodské gramatiky

Noční zvířata / Glamour estetika a žánrová transgrese

Frankofonie / Cesty umění

Rogue One / Ukradené plány na Star Wars pro dospělé

Červená želva / Sen o globálním jazyku

Paterson / Paterson z Patersonu


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

Ženy bez vlastností / Bába z ledu

Poezie jako obraz / Poetry-filmy Jaromíra Typlta

Tvorba emocionálních krajin / Květa Přibylová

Jan Saska / S lahváčem na Oscary

Jihlava 2016 / Festival na cestě

Dokumenty na maloměstě / Několik příkladů ze současné praxe jednosálových kin

Lichožrouti / Každá ponožka se počítá

Pustina / Krajina deziluze


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Fénix / Nemožnost vyhlásit hodinu nula

Zmizení Eleanor Rigbyové / Rodinná tragédie, light verze

Hany / Generační výpověď z kavárny, kde nikdo nemá co říct

Hunger Games: Vražedná pomsta / Revoluce pro všechny

Zázrak / Generický útěk zázračné Ely z pasťáku


RUBRIKY

anketa (22) / český film (62) / český talent (32) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (116) / editorial (84) / fenomén (65) / festival (46) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (9) / kritika (677) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (553) / objev (3) / pojem (36) / portrét (2) / profil (91) / reflexe (24) / report (89) / rozhovor (147) / scénář (4) / soundtrack (30) / téma (814) / televize (77) / tisková zpráva (1) / událost týdne (175) / video (2) / videoart (16) / videohra (48) / web (36) / zoom (146)

Cinepur #101 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #101, září 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Hus veřejnoprávní / Jan Hus v kontextu svého posledního televizního obrazu (Jaroslav Pinkas, horizont)

Úpal Dalibora Mataniće / Nenávist v horkých hlavách (Lucie Česálková, zoom)

Stalker v krizi středního věku / Zóna (Jaromír Blažejovský, kniha)

Slow West / Jak byl počat Západ (Ondřej Pavlík, kritika)

Editorial č. 101 / Temná strana síly české kinematografie (Jindřiška Bláhová, editorial)

Přízraky Bruce Leeho / Hvězdy bojových umění ve videohrách (Antonín Tesař, téma)

+ více...