Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Šílený Max: Zběsilá cesta / Zřete jej!

Šílený Max: Zběsilá cesta / Zřete jej!

kritika / Jiří Flígl / 27. 7. 2015

V éře post-bourneovské kinematografie chaosu se akční blockbustery proměnily v překotné mišmaše a nadužívání uměle vyznívajících CGI sekvencí navrátilo akci do pozice zcizující atrakce. Do tohoto kontextu letos vtrhl sedmdesátiletý George Miller s dílem vystavěným ve dravém tempu a přeplněným opulentními akčními sekvencemi, které ale zároveň odzbrojuje svou nevídanou koncepčností. Dokonce i většina dialogových pasáží snímku Šílený Max: Zběsilá cesta se odehrává v pohybu, za neustálého napětí a přeskakování k souběžným plánům či dílčím prvkům. Zároveň však film nikdy nepůsobí chaoticky a odtažitě vůči divákům.

Klíč k úspěchu v tomto případě spočívá v důsledném upřednostnění klasického principu, že forma nemá být sama o sobě atrakcí, nýbrž účelově podřízená akci v obraze. Zběsilá cesta neupadá do virtuální umělosti prostě proto, že základem všeho jsou záběry pořízené přímo v terénu. Akční sekvence pak skrze reálné, dechberoucí kaskadérské kousky, kolize automobilů i exploze fascinují svým fyzickým efektem a díky provázání s vyprávěním získávají dramatický rozměr a nestávají se pouhými exhibicemi.

Jednotlivé sekvence vždy uvozuje dlouhý celkový záběr, jenž předestře rozložení akce, a následná rychlá montáž krátkých záběrů si uchovává přehlednost díky stabilní kameře a centrování kompozice na střed rámu. Každá scéna je důklad- ně rozvržena co do prostoru a pohybu i návaznosti akce v něm a obvykle zahrnuje několik paralelních linií, které zpětně tím, jak přecházejí z jednoho záběru do druhého, dále pomáhají vést pozornost publika. Podobný princip hustě rozesetých střípků Miller využívá také k představování postapokalyptického světa s rozvětvenou mytologií, ale také jednotlivých postav a jejich osobních příběhů a motivací. Bez povšimnutí by neměl zůstat ani fakt, že Miller upřednostňuje emoce a náznaky před doslovností dialogů. Proto také vzájemnou dynamiku i vnitřní pochody figur vyjadřují především činy, gesta a pohledy.

Subžánr postapokalypsy Millerovi vždy sloužil k aktualizování archetypálních příběhů a oživování starých žánrů, ale i k přemýšlení nad těmi soudobými. Maxovská tetralogie nepředstavuje sérii navazujících příběhů, ale spíše různé rozvahy nad tématem hrdinství, přičemž každý díl staví ústřední figuru do jiné role i žánrového kontextu. První film tak zkoumá ikonu klasického hrdiny coby zastánce řádu, ale v polemice s dobovou módou exploatačních snímků o pomstě zkoumá, jak se Max sám stává bestií. Druhý díl s koncem civilizace zvěstuje návrat westernového étosu a třetí přidává prvky noiru i osmdesátkových akčních dobrodružství a tematizuje mesiášský aspekt hrdinů. Pro oba sequely je pak zásadní, že je uvozují či zakončují vypravěči, což příběhy filmů staví do pozice legend a Maxe ustano- vuje jako bájnou figuru postapokalyptického věku, která v různých kulturách nabývá nové konotace.

To platí i pro Zběsilou cestu, kde se sice na začátku zdá, že vypravěčem bude sám Max, ale rovinu mýtu nastoluje závěrečný titulek. Kmenem, jehož paměť, identitu a hodnoty toto vyprávění uchovává, je tentokrát ekofeministická společnost, která vzešla z rebelie vůči destruktivnímu patriarchátu, jenž na utužování postapokalyptického statu quo vystavěl fanatickou válečnickou víru a striktní hierarchii. Jak značí fiktivní citát na konci, nelze před stavem věcí utíkat či se smířit s jeho přijetím, nýbrž je třeba se aktivně zasadit o změnu a ideální cestou k tomu se ukazuje spojení sil. V souladu s tím film předkládá otevřeně feministické vyprávění, které nejen že staví mužské a ženské postavy na stejnou rovinu a vyzdvihuje jejich vzájemnou spolupráci, ale především je všechny v duchu mota rebelie „my nejsme věci“ představuje jako propracované figury.

Středobodem vyprávění přitom není Max, nýbrž Furiosa, životem těžce zkoušená, ale nezlomená žena. Tato hybatelka děje a akční hrdinka nikdy nesklouzne k jakémukoli klišé, ať už ze spektra slabosti a podřízenosti, ale ani z ranku nadlidsky silných bojovnic. Na rozdíl od některých domněle emancipovaných figur jí je dáno i privilegium likvidace hlavní záporné postavy. Představuje tak stejný typ komplexní hrdinky jako ikonická Ellen Ripley. Zběsilá cesta vypráví v prvé řadě její příběh, do něhož Max vstupuje jako katalyzátor a zásadní pomocník.

Přečteno 5053x

Článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.4 /8

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #140

#140

duben 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci

Šmíra a hra doopravdy / Benedetta

Komplikovaný vztah Kennetha Branagha a ideálu autorství

Vyrůstání z osmdesátek / Boží ruka

Komická společnost bez strojvedoucího / Mimořádná událost

West Side Story v troskách / West Side Story


DALŠÍ Z RUBRIKY

Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava

Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci

Zbláznil se celý svět, nebo jenom my?, ptá se festival Kino na hranici

Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla

Úvod do Wese Andersona

Soustředěné pohledy do světa umění / Interpretace filmů Wese Andersona


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Blaxploitation jako paralelní kultura / Paradoxy a mnohoznačnosti jedné filmové kategorie

Čím je člověk v systému? / Parazit

Hardcore Henry / Na YouTube do kina

Cirkus Bukowsky / This Is a Man’s World

Atrakce chaosu / O stylu amerických akčních filmů nového milénia


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (115) / fenomén (83) / festival (102) / flashback (13) / fragment (18) / glosa (239) / kamera-pero (12) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1080) / mimo kino (189) / novinka (813) / pojem (36) / portrét (48) / profil (97) / reflexe (26) / report (144) / rozhovor (181) / scénář (4) / soundtrack (84) / téma (1007) / televize (127) / událost týdne (283) / videohra (80) / web (44) / zoom (170)

Cinepur #100 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Samé hvězdy aneb Existuje lék na kritiku filmové kritiky? (Roger Ebert, téma)

Cannes 2015 / The World is Ours for the Taking (Jakub Felcman, report)

Editorial č. 100 / Přežila se filmová kritika? (Jindřiška Bláhová, editorial)

Proč se nemáme rádi? / Úvaha nad aktuálními vztahy českých filmařů a kritiků (Jana Bébarová, téma)

Carpenter zůstává králem hororu i bez obrazu (Jiří Špičák, soundtrack)

V hlubinách / Žánrové přetlaky (Antonín Tesař, kritika)

+ více...