Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Láska šílená / Rozbitý plán

Láska šílená / Rozbitý plán

kritika / Matěj Nytra / 21. 7. 2015

Snímky Rakušanky Jessicy Hausner v sobě ukrývají jistou zákeřnost. V Lurdech se křesťanské poutní místo nejprve stává dějištěm „zázraku“ uzdravení hlavní hrdinky a následně je s ostrým úšklebkem odhaleno coby centrum falešných nadějí, jehož aura už byla dávno komerčně vytěžená. Loňský film Láska šílená toto pnutí dále rozvíjí. Styl filmu, založený na chladném pozorování blížícím se domácí „hanekeovské“ tradici, je rafinovaně rozerváván ironickým vnitřním smíchem a z kontrastu strohého projevu a absurdního ladění situací tryská neuctivá, až (černo)humorná nadsázka.

Láska šílená se inspiruje osudem německého básníka a dramatika Heinricha von Kleista a aktem společné sebevraždy, kterou v roce 1811 vykonal spolu s Henriette Vogel, ženou sužovanou nejistým onemocněním. Podklad reálné biografie ovšem vede Hausner k vytvoření „modelových“ typů. Kleist, jako ikona romantismu, autor dodnes hraných dramat Princ Homburský či satiry Rozbitý džbán, objíždí jako ctěný host berlínská sídla a společenské slavnosti a pokouší se nalézt „oběť“, s níž by rituálně překonal strach z dobrovolného odchodu ze světa. Jeho šílený plán – k nicotě mířící vzpurné gesto – pramení z tušené existenciální vyprahlosti, která figuru definuje. Záměrně se film „neklasicky“ vyhýbá životopiseckému ladění a chladně uvažujícího rozervance sleduje pouze povrchově. Henriette, jako jediná dobrovolnice a tragická loutka souběhu nešťastných impulzů, pak jeho svodům a slovům o fatální, bláznivé lásce (amour fou) podléhá a pokradmu, bez stop lítosti, opouští manžela i nebohou dcerku vstříc vizi smrti.

Odosobněný tón herectví, který režisérka nechává ve stylu vyznít, jako by zpřítomňoval Kleistovu vlastní úvahu o pasivním údělu lidí-loutek v divadle světa. Evokuje ale také bressonovskou metodu, neaktivní mód, v němž postavy – především Henriette – trpně plní úlohu v dějových obrazech, vedeni za špagáty vyššího (autorského) záměru. Namísto duchovního efektu se dostavuje cílená, cynická lehkost šklebu: komicky strohý přednes a kamenná, nezúčastněná hra Henriettiny tváře ve spojitosti s významem slov a dialogů vytvářejí bizarně ironickou atmosféru, v níž se sugesce představ o jedinečnosti zblázněného citu, posedlosti, rozplývá.

Právě tak se vinou nepatrných (scenáristických) náhod rozbíjí i perfektní průběh Kleistova promyšleného, fatálního plánu. Dvojí (sebe)vražda kdesi v blátě šedivého lesa se nešťastně a zcela neromanticky proměňuje v nemotornou, unáhlenou popravu nepřipravené Henriette uprostřed věty. V černé groteskní situaci tak nad obrazem spřízněné smrti volbou triumfuje podobně jako v závěru Bressonova Pravděpodobně ďábel prostá nehoda zbrklého prstu na spoušti. Zde navíc před druhým odstřelem pistole selhává… Dohra v podobě odhalení nepřesné diagnózy nemoci „ponižuje“ zmámenou mučednici lásky k pozici napálené oběti paradoxní anekdoty, jejíž motivy přitom mohou být věrně realistické.

Extrémní situace a komično dotvářejí režisérský záměr sejmout z dobového námětu klišé o expresivní, rozervané emocionalitě romantismu. Pečlivě zařízená výprava, interiérová (ateliérová) scénografie lahodící pestrými tapetovými vzory, až nadreálně barevná kostýmní móda jsou hlavními nápovědami nadsazené vize. Každá mizanscéna je ovšem přísně výtvarně strukturovaná a aktéři (loutky) v ní plní také funkci pasivních vizuálních objektů v záběru. Sveřepý tón zintenzivňuje rozpor doby i sledovaného „příběhu“: touhu po významných gestech již ohrožuje nastupující chladná racionalita, která ale přináší záblesky ještě větší (ne)svobody než vír sebezáhubných citů a ideje překračovaných hranic. Troufalý nadhled, s nímž Hausner tak trochu v duchu Elfriede Jelinek kleistovské mezidobí zhodnocuje, shlíží na obě epochy se skeptickým ostnem, tuto disputaci ale vede podnětným, otevřeným způsobem.

Láska šílená dovede i přes komorní charakter prostředků mistrovsky vtáhnout – (o)kouzlit precizně zaranžovanou vizualitou, myšlenkově provokovat. Odlehčený, přitom nepochybně riskantní autorský záměr se Hausner nikterak nerozpadá pod rukama a – na rozdíl od „jejího“ Kleista – jej s jistotou vede až k plánované dokonalosti.

Láska šílená (Amour fou, Rakousko, Německo, Lucembursko, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Jessica Hausner, kamera: Martin Gschlacht, výprava: Katharina Wöppermann, kostýmy: Tanja Hausner, hrají: Birte Schnöink, Christian Friedel, Stephan Grossmann, Sandra Hüller, Holger Handtke, Barbara Schnitzler ad., 96 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 11. 6. 2015).

Láska šílená (Amour fou, Rakousko, Německo, Lucembursko, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Jessica Hausner, kamera: Martin Gschlacht, výprava: Katharina Wöppermann, kostýmy: Tanja Hausner, hrají: Birte Schnöink, Christian Friedel, Stephan Grossmann, Sandra Hüller, Holger Handtke, Barbara Schnitzler ad., 96 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 11. 6. 2015).

Přečteno 2543x

Článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.5 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Láska šílená

****  CINEPUR (2.7)

****  ČTENÁŘI (3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #113

#113

říjen 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Tak trochu roadmovie / Skokan

Ztraceni v Evropě / Král Belgičanů

Hádej, kdo se bude bát na večeři / Uteč

Život na narušených základech / Klient

Poetizace krutosti / Sibiřský deník

Vlamovat se do jakýchkoli dveří / Poslední rodina

Útočiště pro outsidery / Strážci Galaxie Vol. 2

Frankensteinovo monstrum / Vetřelec: Covenant


DALŠÍ Z RUBRIKY

Polanski se vrací do Krakova. Natočí film o svém dětství

Nicolas W. Refn spustí online platformu s filmy, hudbou a texty

Polibek konvertovavšího psíka / Druhá strana naděje

Abrakadabra! Olomoucký festival PAF láká na první jména

Editorial 113: Werner Herzog

Od Nezlomného po Sůl a oheň / Filmy se stále starší pamětí

Transcendentální zážitky reality / Dokumentární tvorba Wernera Herzoga

Srdce ze skla / Herzogovy variace na heimatfilm


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Short of the Week

Ještě větší marketér, než jsme před rokem doufali?

Movieurope.com

Neutečeš

Tři vzpomínky / Přibarvení ztraceného času


RUBRIKY

anketa (22) / český film (68) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (119) / editorial (87) / fenomén (67) / festival (54) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (109) / komiks (10) / kritika (703) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (597) / objev (3) / pojem (36) / portrét (4) / profil (95) / reflexe (24) / report (94) / rozhovor (150) / scénář (4) / soundtrack (34) / téma (831) / televize (83) / tisková zpráva (1) / událost týdne (188) / video (2) / videoart (16) / videohra (51) / web (39) / zoom (148)

Cinepur #100 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Slepá / Rozostřené vyprávění (Michal Baranovič, kritika)

Samé palce aneb Má filmová kritika budoucnost? (Richard Corliss, téma)

Filmové právo jako důvod k oslavám (Tereza Dvořáková, kniha)

Samé hvězdy aneb Existuje lék na kritiku filmové kritiky? (Roger Ebert, téma)

Země zítřka / Tahle země není pro škarohlídy (Ondřej Pavlík, kritika)

Transylvánský filmový festival / Poklady z Kluže (Pavel Sladký, report)

+ více...