Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Jimmyho tančírna / Hudbou a tancem proti církvi a kapitalismu

Jimmyho tančírna / Hudbou a tancem proti církvi a kapitalismu

kritika / Martin Šrajer / 17. 7. 2015

Ken Loach napříč celou svou filmografií se vzácnou koherencí a různou mírou didaktičnosti vyjadřuje a obhajuje levicová stanoviska. Jimmyho tančírna, podle některých zvěstí Loachův poslední film, by jakožto oslava muže, který si hrdě stojí za svým politickým přesvědčením, byla výstižnou tečkou za kariérou osmasedmdesátiletého tvůrce. Dobovým zasazením i tématem má snímek nejblíže k syrové rekonstrukci střetů irských republikánů s britskými vojáky Zvedá se vítr. V porovnání s útočným dramatem, za které si Loach v roce 2006 odvezl z Cannes Zlatou palmu, překvapuje jeho nejnovější film nostalgií a smířlivostí

Stejně jako v dřívějších režisérových filmech je zde boj za sociální spravedlnost dramatizován skrze individuální osud. Komunistický aktivista James Gralton vešel do historie jako jediný Ir, který byl vyhoštěn ze země. Jimmyho tančírna objasňuje, proč k tomu došlo. Roku 1932 se Gralton po deseti letech strávených v USA vrací do rodného městečka na severovýchodě Irska. Místní jej přesvědčí, aby znovu zprovoznil polorozpadlou tančírnu, která se záhy stane oblíbeným kulturním centrem i důvodem nevraživosti katolické církve, zosobňované otcem Sheridanem.

Příběh inspirovaný stejnojmennou divadelní hrou uzpůsobuje historická fakta a fikci dialektickému střetu dvou ideologických subsvětů. Lidé sdružení okolo Jimmyho si vytvářejí vlastní kulturní identitu, s níž mohou vzdorovat dominujícímu řádu. Namísto náboženských dogmat nebo kapitálu je navenek sjednocuje nevinná zábava. Pro přímočaré vyprávění není podstatné, že Gralton položil základy irské komunistické strany. Spletitý boj za nezávislost a následná občanská válka mohou být shrnuty několika úvodními titulky a knězem navrhovaná, nicméně Graltonem odmítnutá diskuze o komunismu ve světle Stalinových zločinů by do filmu vnesla pochyby, které Loach nepřipouští. Potlačení ideologických základů, na nichž je komunita budována, umožňuje film číst i jako univerzální výpověď o střetu lidí, kteří chtějí tančit s lidmi, kteří tančit nechtějí.... Příležitost ke vzdělávání a sebevyjádření, ať formou malování, zpěvu, tance nebo boxu, Jimmyho přátelům dává titulní tančírna. Místo nevinnosti, v němž jsou povoleny pouze vřelé city a zábava kultivující charakter, je zároveň prostorem patřícím lidu a utužujícím kolektiv. Kostel oproti tomu podněcuje k násilí a štěpí komunitu. Stejnou vyprávěcí funkci plní ostatní symboly autority. V černobílém světě zlých vlastníků půdy a tmářské církve na jedné straně a dobrých pracujících lidí, kteří jsou ochotni vést dialog, na straně druhé, neexistuje šedá zóna ambivalence. Decentně naznačená syntéza obou myšlenkových směrů v poslední scéně filmu, kdy se Sheridan postaví za Graltona, proto působí velmi unáhleně.

Jestliže Loachova důležitá výzva ke komunitní spolupráci zůstane nejspíš nevyslyšena, pak to nebude jen kvůli zploštěnému pohledu na historii, ale také vinou těžkopádné narace. Konflikt s mocí se rodí příliš pomalu a s nedostatečnou naléhavostí. Schematický scénář namísto podněcování divácké zvědavosti a vyvolávání otázek, na něž bychom neznali odpovědi, využívá demagogických přesvědčovacích nástrojů. Jednorozměrně postavy představují v tradici didaktické argumentace chodící teze bez vnitřního života a psychologického vývoje. Namísto přirozeně znějících vět mezi sebou komunikují slovníkem asociujícím budovatelskou poezii. K získání divákovy empatie si proto film musí pomáhat citově vyděračskými dějovými zvraty, vázanými na sentimentální milostnou linii a Jimmyho pouto k matce a vlasti.

S vypravěčskou jednoduchostí a myšlenkovou plochostí kontrastuje promyšlená výtvarná koncepce Robbieho Ryana, který v mnoha ohledech starosvětskou sociální baladu příznačně točil na 35mm materiál. Přirozené nasvícení podtrhuje pitoreskní ráz vyprávění a vytváří kontrast mezi hřejivostí scén z tančírny a chladem střetů se zástupci moci. Podobně jako v Tichém muži Johna Forda k sobě v téměř každém záběru strhává pozornost rekvizita zelené barvy, připomínající spjatost postav s jejich zelenající se domovinou. Nelze si nicméně odpustit poznámku, že filmy, díky kterým je Loach řazen mezi nejvýznamnější poválečné britské režiséry, nebyly komplexní pouze obrazově.

Jimmyho tančírna (Jimmys Hall, Velká Británie, Irsko, Francie, 2014, IMDb)
Režie: Ken Loach, scénář: Paul Laverty, Donal OKelly, kamera: Robbie Ryan, hudba: George Fenton, hrají: Barry Ward, Simone Kirby, Andrew Scott, Brían F. OByrne, Francis Magee, Karl Geary, Conor McDermottroe ad. 109 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 7. 5. 2015).

Jimmyho tančírna (Jimmys Hall, Velká Británie, Irsko, Francie, 2014, IMDb)
Režie: Ken Loach, scénář: Paul Laverty, Donal OKelly, kamera: Robbie Ryan, hudba: George Fenton, hrají: Barry Ward, Simone Kirby, Andrew Scott, Brían F. OByrne, Francis Magee, Karl Geary, Conor McDermottroe ad. 109 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 7. 5. 2015).

Přečteno 3178x

Článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.4 /9

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Jimmyho tančírna

****  CINEPUR (1)

****  ČTENÁŘI (1.3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #129

#129

červen 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Společnost podmíněné lásky / Chvění

Od sexuálních predátorů k mediální gramotnosti / V síti

Modelář aneb Kurvahošiguntág? / Modelář

Tisíc tváří hrdiny / Richard Jewell

Válka jako vychytávka / 1917

Velkej chlap potřebuje velkej diamant / Drahokam

Život je krásňoučký / Králíček Jojo

Malé ženy v kalhotách / Malé ženy


DALŠÍ Z RUBRIKY

Eastwood o Eastwoodovi

Další film Almodóvara a Penélope Cruz bude o paralelních matkách

O včelách a lidech / Země medu

Homemade na Netflixu představí karanténní kraťasy známých filmařů

Žánrové tropy v subtropech / Kanáři

Blaxploitation jako paralelní kultura / Paradoxy a mnohoznačnosti jedné filmové kategorie

Potratit v Americe / Never Rarely Sometimes Always

Syndrom vyhoření státu / Colectiv


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Konspirační chobotnička / Odložený případ Hammarskjöld

Profakovat se ke svobodě / Pražské orgie

Zaplnit prázdná místa / Chvilky

Zvířecí láska / Favoritka

Selhání systému / Střídavá péče


RUBRIKY

anketa (25) / český film (97) / český talent (34) / blu-ray (12) / cinepur choice (33) / dvd (121) / editorial (103) / fenomén (73) / festival (93) / flashback (3) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (122) / komiks (10) / kritika (962) / mimo kino (19) / nekrolog (1) / novinka (770) / objev (3) / pojem (36) / portrét (15) / profil (109) / reflexe (24) / report (115) / rozhovor (166) / scénář (4) / soundtrack (50) / téma (934) / televize (109) / tisková zpráva (1) / událost týdne (257) / videohra (67) / web (42) / zoom (162)

Cinepur #100 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Nekonečná krize filmové kritiky (Jindřiška Bláhová, téma)

Syn Saulův / Rozostření existence (Dominika Prejdová, zoom)

Avengers: Age of Ultron / Šest nadpřirozených (Tomáš Stejskal, kritika)

Cannes 2015 / The World is Ours for the Taking (Jakub Felcman, report)

Láska šílená / Rozbitý plán (Matěj Nytra, kritika)

Transylvánský filmový festival / Poklady z Kluže (Pavel Sladký, report)

+ více...