Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Slepá / Rozostřené vyprávění

Slepá / Rozostřené vyprávění

kritika / Michal Baranovič / 17. 7. 2015

Loňský režijní debut Eskila Vogta, ověnčený cenou za nejlepší scénář na festivalu v Sundance, je prozatímním vyvrcholením filmové kariéry tohoto norského tvůrce. I když Vogt vystudoval režii, proslul zejména jako scenárista, který spolupracoval na generačních snímcích Joachima Triera (Repríza, Oslo, 31. srpna), což je vzdálený příbuzný dánského „enfant terrible“ Larse von Triera.

Slepá v mnohém navazuje na předchozí etapu Vogtovy tvorby. Předně je to volbou zmatené a frustrované hrdinky na životním rozcestí a originálním vypravěčským stylem, který má nejblíže k Repríze, skupinovému portrétu vystavěnému kolem dvojice nadějných spisovatelů. Trier ilustruje emoce skrze hudbu, jeho postavy často tíhnou k představám a provází je lehce cynický hlas vypravěče, který znejasňuje perspektivu vyprávění. Vogt tyto (zejména poslední dvě) tendence ještě zdůrazňuje. Film vypráví o vnitřním boji bývalé učitelky Ingrid, která náhle přišla o zrak. Obtížné vyrovnávání s novou situací je pojato jako intimní studie osamělosti v sevření vysokých bílých zdí prosvětleného, avšak pro ženu neviditelného bytu, sdíleného s pracujícím manželem, architektem Mortenem. Únikem ze stále intenzivnějšího stereotypu a mizející hmotné reality se pro ni stává konstruování reality nové, vytvářené ze vzpomínek a imaginárních osudů uměle vytvořených i existujících osob, o kterých začne psát smyšlené příběhy.

Díky promyšlené narativní taktice tak musí divák neustále přecházet mezi mody čtení a přehodnocovat, zda se právě nachází uvnitř hrdinčiny hlavy, nebo ve skutečnosti. Nespolehlivý vypravěč se zprvu projevuje pouze nenápadnými chybami nebo autorským váháním (zastavení scény). Později se čím dál nápadněji do charakterů a jejich vad promítají problémy a osobní démoni samotné Ingrid. Rozklížené, nebo lépe řečeno „rozostřené“ vyprávění, podmíněné ženiným hendikepem evokuje i forma. Náhlé a nepředvídatelné střihové přechody mezi jednotlivými, nezřídka statickými záběry autenticky navozuje slepecké vidění. Zvýšená hladina zvuku a převaha detailů umocňují dezorientaci v neznámém prostoru, ve kterém se hrdinka pohybuje převážně za pomoci hmatu.

Takřka absolutní soustředění na hmatové vnímání je také důvodem primárně fyzické a tudíž sexuální povahy vztahů postav ve filmu. Odpovídají jim také témata nevěry a perverze. Znuděná a skepsi propadající Ingrid záměrně utváří hrdiny, kteří nejsou schopni nalézt přirozené štěstí. Jeden z nich, Einar, je kvůli svému lehce „nerdovskému“ vzezření pro ženy neatraktivní a nemožnost fyzického styku si nahrazuje fantaziemi a sledováním pornografie. Objektem jeho zájmu se stává osamělá matka Elin, která se nedávno přistěhovala ze Švédska a bydlí přímo přes ulici. Právě Einar pasivním voyeurským pozorováním světa skrze okno nejvíce evokuje pocity Ingrid, Elin zase ztělesňuje její ženské atributy. Ona sama se přitom straní společnosti a buduje kolen sebe hradby neprostupného vězení.

Proces vymýšlení příběhů, který stojí v jádru vyprávění filmu, vypovídá mnohé o samotném pisateli i vlastní podstatě a síle autorství. Nejde jen o to, že do vznikajícího fiktivního románku Einara a Elin zasáhne Ingridin reálný manžel Morten, ale veškeré poznatky o mužích jsou podány z ryze ženské perspektivy a domněnek. Konvenční literární konstrukce (popisné uvozování postav na scénu, zdánlivě předvídatelný dramatický oblouk) se postupně rozpadá a nahrazují ji prostředky filmové: práce s mizanscénou, oddělování zvukové a vizuální stopy, a především nakládání s auditivními obrazy,– které v jistém smyslu připomíná rukopis argentinské režisérky Lucrecie Martel. Jejich používání je přitom podřízené důsledné hře s divákem.

Vogtův snímek ale není pouze originálně a intuitivně uchopeným dramatem slepé ženy a zároveň reflexí fikčního vyprávění. Je také výpovědí o životě v současném Oslu, kde se několik let po tragických událostech z 22. července 2011 lidé opět odcizují, uzavírají do sebe a jejich jediným spojením s okolním světem jsou mobilní telefony, emaily a Facebook. Kdo je ale pak v takovém světě tím opravdu slepým?

Slepá (Blind, Norsko, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Eskil Vogt, kamera: Thimios Bakatakis, střih: Jens Christian Fodstad, hudba: Henk Hofstede, hrají: Ellen Dorrit Petersen, Henrik Rafaelsen, Vera Vitali ad., 96 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 4. 6. 2015).

Slepá (Blind, Norsko, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Eskil Vogt, kamera: Thimios Bakatakis, střih: Jens Christian Fodstad, hudba: Henk Hofstede, hrají: Ellen Dorrit Petersen, Henrik Rafaelsen, Vera Vitali ad., 96 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 4. 6. 2015).

Přečteno 3081x

Článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.1 /14

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Slepá

****  CINEPUR (2.3)

****  ČTENÁŘI (2.7)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #123

#123

červen 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Farhádí na španělské vinici / Všichni to vědí

Soumrak superhrdinů / Skleněný

Změť všudypřítomné bídy / Kafarnaum

Zaplnit prázdná místa / Chvilky

Svatá prostota / Šťastný Lazzaro

Nic jsi v Oděse neviděla / „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“

Autobus do stanice Effenberger / Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka

Šifrovačka pro mileniály / Záhada Silver Lake


DALŠÍ Z RUBRIKY

Mezipatra zakládají vlastní distribuční label Queer Kino

Černobyl / Sarkofág z mramoru

Mládeži, rozchod / Genesis

Úvod k tématu: Současný český seriál

Editorial 123: Současný český seriál

Animovaný dokument po česku / Diana Cam Van Nguyen

Princip slasti televizních koprodukcí / Rozhovor s Dariuszem Jabłońským

Lásky z temného kraje / Melodramatizace české televizní krimi


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Spotlight / Óda na dobře odvedenou práci

Osm hrozných / Lekce dějin jako krvavých žánrových obrazů

The Program: Pád legendy / Americká tragédie


RUBRIKY

anketa (24) / český film (81) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (97) / fenomén (73) / festival (81) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (116) / komiks (10) / kritika (795) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (716) / objev (3) / pojem (36) / portrét (11) / profil (104) / reflexe (24) / report (108) / rozhovor (159) / scénář (4) / soundtrack (44) / téma (891) / televize (101) / tisková zpráva (1) / událost týdne (233) / video (2) / videoart (16) / videohra (61) / web (42) / zoom (156)

Cinepur #100 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Larisa Šepiťko / Tragika zmaru lidské duše (Kamila Dolotina, profil)

Samé hvězdy aneb Existuje lék na kritiku filmové kritiky? (Roger Ebert, téma)

Země zítřka / Tahle země není pro škarohlídy (Ondřej Pavlík, kritika)

Jimmyho tančírna / Hudbou a tancem proti církvi a kapitalismu (Martin Šrajer, kritika)

Proč se nemáme rádi? / Úvaha nad aktuálními vztahy českých filmařů a kritiků (Jana Bébarová, téma)

Avengers: Age of Ultron / Šest nadpřirozených (Tomáš Stejskal, kritika)

+ více...