Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Slepá / Rozostřené vyprávění

Slepá / Rozostřené vyprávění

kritika / Michal Baranovič / 17. 7. 2015

Loňský režijní debut Eskila Vogta, ověnčený cenou za nejlepší scénář na festivalu v Sundance, je prozatímním vyvrcholením filmové kariéry tohoto norského tvůrce. I když Vogt vystudoval režii, proslul zejména jako scenárista, který spolupracoval na generačních snímcích Joachima Triera (Repríza, Oslo, 31. srpna), což je vzdálený příbuzný dánského „enfant terrible“ Larse von Triera.

Slepá v mnohém navazuje na předchozí etapu Vogtovy tvorby. Předně je to volbou zmatené a frustrované hrdinky na životním rozcestí a originálním vypravěčským stylem, který má nejblíže k Repríze, skupinovému portrétu vystavěnému kolem dvojice nadějných spisovatelů. Trier ilustruje emoce skrze hudbu, jeho postavy často tíhnou k představám a provází je lehce cynický hlas vypravěče, který znejasňuje perspektivu vyprávění. Vogt tyto (zejména poslední dvě) tendence ještě zdůrazňuje. Film vypráví o vnitřním boji bývalé učitelky Ingrid, která náhle přišla o zrak. Obtížné vyrovnávání s novou situací je pojato jako intimní studie osamělosti v sevření vysokých bílých zdí prosvětleného, avšak pro ženu neviditelného bytu, sdíleného s pracujícím manželem, architektem Mortenem. Únikem ze stále intenzivnějšího stereotypu a mizející hmotné reality se pro ni stává konstruování reality nové, vytvářené ze vzpomínek a imaginárních osudů uměle vytvořených i existujících osob, o kterých začne psát smyšlené příběhy.

Díky promyšlené narativní taktice tak musí divák neustále přecházet mezi mody čtení a přehodnocovat, zda se právě nachází uvnitř hrdinčiny hlavy, nebo ve skutečnosti. Nespolehlivý vypravěč se zprvu projevuje pouze nenápadnými chybami nebo autorským váháním (zastavení scény). Později se čím dál nápadněji do charakterů a jejich vad promítají problémy a osobní démoni samotné Ingrid. Rozklížené, nebo lépe řečeno „rozostřené“ vyprávění, podmíněné ženiným hendikepem evokuje i forma. Náhlé a nepředvídatelné střihové přechody mezi jednotlivými, nezřídka statickými záběry autenticky navozuje slepecké vidění. Zvýšená hladina zvuku a převaha detailů umocňují dezorientaci v neznámém prostoru, ve kterém se hrdinka pohybuje převážně za pomoci hmatu.

Takřka absolutní soustředění na hmatové vnímání je také důvodem primárně fyzické a tudíž sexuální povahy vztahů postav ve filmu. Odpovídají jim také témata nevěry a perverze. Znuděná a skepsi propadající Ingrid záměrně utváří hrdiny, kteří nejsou schopni nalézt přirozené štěstí. Jeden z nich, Einar, je kvůli svému lehce „nerdovskému“ vzezření pro ženy neatraktivní a nemožnost fyzického styku si nahrazuje fantaziemi a sledováním pornografie. Objektem jeho zájmu se stává osamělá matka Elin, která se nedávno přistěhovala ze Švédska a bydlí přímo přes ulici. Právě Einar pasivním voyeurským pozorováním světa skrze okno nejvíce evokuje pocity Ingrid, Elin zase ztělesňuje její ženské atributy. Ona sama se přitom straní společnosti a buduje kolen sebe hradby neprostupného vězení.

Proces vymýšlení příběhů, který stojí v jádru vyprávění filmu, vypovídá mnohé o samotném pisateli i vlastní podstatě a síle autorství. Nejde jen o to, že do vznikajícího fiktivního románku Einara a Elin zasáhne Ingridin reálný manžel Morten, ale veškeré poznatky o mužích jsou podány z ryze ženské perspektivy a domněnek. Konvenční literární konstrukce (popisné uvozování postav na scénu, zdánlivě předvídatelný dramatický oblouk) se postupně rozpadá a nahrazují ji prostředky filmové: práce s mizanscénou, oddělování zvukové a vizuální stopy, a především nakládání s auditivními obrazy,– které v jistém smyslu připomíná rukopis argentinské režisérky Lucrecie Martel. Jejich používání je přitom podřízené důsledné hře s divákem.

Vogtův snímek ale není pouze originálně a intuitivně uchopeným dramatem slepé ženy a zároveň reflexí fikčního vyprávění. Je také výpovědí o životě v současném Oslu, kde se několik let po tragických událostech z 22. července 2011 lidé opět odcizují, uzavírají do sebe a jejich jediným spojením s okolním světem jsou mobilní telefony, emaily a Facebook. Kdo je ale pak v takovém světě tím opravdu slepým?

Slepá (Blind, Norsko, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Eskil Vogt, kamera: Thimios Bakatakis, střih: Jens Christian Fodstad, hudba: Henk Hofstede, hrají: Ellen Dorrit Petersen, Henrik Rafaelsen, Vera Vitali ad., 96 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 4. 6. 2015).

Slepá (Blind, Norsko, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Eskil Vogt, kamera: Thimios Bakatakis, střih: Jens Christian Fodstad, hudba: Henk Hofstede, hrají: Ellen Dorrit Petersen, Henrik Rafaelsen, Vera Vitali ad., 96 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 4. 6. 2015).

Přečteno 3915x

Článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.1 /14

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Slepá

****  CINEPUR (2.3)

****  ČTENÁŘI (2.7)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #140

#140

duben 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci

Šmíra a hra doopravdy / Benedetta

Komplikovaný vztah Kennetha Branagha a ideálu autorství

Vyrůstání z osmdesátek / Boží ruka

Komická společnost bez strojvedoucího / Mimořádná událost

West Side Story v troskách / West Side Story


DALŠÍ Z RUBRIKY

Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava

Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci

Zbláznil se celý svět, nebo jenom my?, ptá se festival Kino na hranici

Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla

Úvod do Wese Andersona

Soustředěné pohledy do světa umění / Interpretace filmů Wese Andersona


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Spotlight / Óda na dobře odvedenou práci

Osm hrozných / Lekce dějin jako krvavých žánrových obrazů

The Program: Pád legendy / Americká tragédie


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (115) / fenomén (83) / festival (102) / flashback (13) / fragment (18) / glosa (239) / kamera-pero (12) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1080) / mimo kino (189) / novinka (813) / pojem (36) / portrét (48) / profil (97) / reflexe (26) / report (144) / rozhovor (181) / scénář (4) / soundtrack (84) / téma (1007) / televize (127) / událost týdne (283) / videohra (80) / web (44) / zoom (170)

Cinepur #100 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Syn Saulův / Rozostření existence (Dominika Prejdová, zoom)

MUBI: Now Showing (Matěj Nytra, web)

Země zítřka / Tahle země není pro škarohlídy (Ondřej Pavlík, kritika)

Šílený Max: Zběsilá cesta / Zřete jej! (Jiří Flígl, kritika)

Evangelium podle Brabence / Unavený underground (Vladimír Tupáček, kritika)

Filmové právo jako důvod k oslavám (Tereza Dvořáková, kniha)

+ více...