Rozhovor s Corneliem Porumboiuem / Cílem není natočit dokonalý film

Filmy Cornelia Porumboiua, hvězdy „Rumunské nové vlny“, stojí na dialogu. Dialogických jednání jsou v nich dlouhé „provazy“ – několikaminutové scény, ve kterých se pečlivě pracuje s načasováním, postupně se v nich odhaluje jádro sporu, drama v nich zdánlivě vrcholí a následně se vrací zpět do původního řečiště, zapeklitě se uhýbá… Aktéři těchto dialogických jednání se vzájemně chytají za slova, za skryté či druhé významy tvrzení, používají slova a věty jako náboje. Nápadité slovní přestřelky střídají drzé, nekonečné pauzy, stejně jako dialogy střídají okázale dějově vyprázdněné scény, které přispějí k tomu, aby skutečný vrchol zapůsobil jako mocný, nevyhnutelný akord. Porumboiuova práce s dialogem se v lecčems podobá „formanovské škole“ šedesátých let. Stačí srovnat například finální scénu Lásek jedné plavovlásky (1965) s tou z Policejní, adj. (2009). Podobnost je to přiznaná. „Vždycky jsem chtěl najít jednoduchý a silný typ filmového vyprávění“, řekl o filmech české nové vlny dávno před svým slavným celovečerním debutem 12:08 Na východ od Bukurešti (2006) a před všemi cenami. Jeho prvotina je jeden dlouhý dialog. Druhý valčík (2014), zatím jeho poslední film v distribuci, je dialogem ve své nejoholenější podobě. A taky nejosobnější: jeho aktéry jsou sám Porumboiu a jeho otec.