Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

1001 gramů / Nečekaně průměrná gramáž

1001 gramů / Nečekaně průměrná gramáž

kritika / Ivo Michalík / 19. 6. 2015

Bent Hamer naplňuje pradávnou tezi o umělci, který celý život znovu a znovu vytváří jedno a to samé dílo. Především díky množství motivů prostupujících všechny jeho filmy. Málomluvné postavy, pomalé tempo, absurdita zdánlivě obyčejných situací vedoucí k nepravděpodobnému sbližování postav, suchý humor často nesený pouze promyšlenou mizanscénou, internacionalita nebo zdůrazňovaná role krajiny. Tyto své trademarky režisér dnes už staví na odiv tak vehementně, že si je užívají i méně vnímaví diváci. Možná i proto jeho novinka 1001 gramů ve srovnání s předchozími díly neobstojí.

Úvodní premisa si v mnohém nezadá s vrcholnými Povídkami z kuchyně – znovu jde o střet absurdně pojatého světa vědy s civilním životem lidí, kteří grafům, číslům a veličinám propadli. Zápletka, v jejímž centru je objekt, který slouží jako národní prototyp váhové veličiny 1 kilogram, je podobně absurdní jako nápad s pozorovateli kuchyňských návyků osamělých mužů v Povídkách. Zhruba první třetinu filmu se daří na jejím základě rozvíjet působivou komedii. Jenže pak začne autor vyprávět banální historku o cestě za partnerským štěstím.

Další ze spojnic dřívějších Hamerových filmů byla důmyslná práce s kauzalitou vyprávění. Povídky z kuchyně kladly do popředí vztah dvou mužských hrdinů, který v rámci jedné obce zastoupil ostatní vztahy. Strojvůdce Odd Horten z filmu O'Horten se na samém sklonku mnohaleté profese vypořádával s novými životními možnostmi. Bez jasného cíle putoval ulicemi fiktivního města a potkával většinou podobně smířené lidi. Epizodičnost děje si v mnohém nezadala s road movie. Domů na Vánoce už předvedlo jen slepenec příliš mnoha téměř samostatných příběhů točících se kolem multikulturní a intersociální pospolitosti v emočně vypjatém závěru roku.

Exkurze do režisérovy tvůrčí minulosti je pro pochopení zásadních nedostatků jeho nejnovějšího filmu nezbytná. Zdánlivě druhotná změna totiž zbylým aspektům Hamerova stylu nesedí. 1001 gramů představuje narativně jednolitý příběh vakuovaný kolem osudu jedné ústřední postavy, strážkyně „národního kilogramu“ Marie. Provázejí jej sice obvyklá témata osamělosti, smrti blízkého a pochyb nad smyslem života v páru, tentokrát se však z jejich ztvárnění vytratil nadhled. Je to právě tím, že jsou pouze zasazeny do přímočarého rámcového příběhu a nemají možnost vyznít samy o sobě. Dříve nedílná polidšťující absurdita situací tak ustoupila klasickému artovému kýči. Jak jinak nazvat tokání chladné technokratky Marie s bývalým kolegou, který dospěl k rozhodnutí stát se zahradníkem a naslouchat ptačímu zpěvu? Nebo otcovo rozhodnutí na smrtelné posteli napomoci dceři k úpravě priorit? Několik patetických replik filmu se také nevyhnutelně točí i kolem známého lidového mýtu o hmotnosti duše vážící 21 gramů.

Hamer se ryzí banality snaží maskovat jejich formálním pozadím. Stejně jako u Domů na Vánoce se mu to daří pouze částečně. Jednotlivé obrazy mají samostatný řád, propracovaná vizuální stránka však s sebou nenese žádnou přidanou hodnotu – nedochází k pnutí mezi hereckou akcí a jejím hmotným okolím. Obzvlášť při vzpomínce na práci s mizanscénou trochu bizarních bytů v O´Horten opakující se lokace v 1001 gramů veskrze nudí, případně vyznívají jako ryzí manýra. Příkladem samoúčelného ornamentu může být úzká proláklina v budově vědeckého ústavu, kde si Marie v pracovním obleku pravidelně vychutnává nejspíš zakázanou cigaretu. Odehrávají se zde pouze nepřekvapivé dialogy, snímané konvenční formou záběru věrnému právě hovořící postavě.

Povídky z kuchyně nebo O´Horten také výrazně nevybočovaly z trendů evropské kinematografie třetího tisíciletí. Zároveň se na ně ale dokázaly napojit svérázným způsobem. Prostřednictvím 1001 gramů vypráví Bent Hamer formálně stále ještě nadprůměrně zpracovaný příběh o tření mezi city a kariérou. Je už ale jen jedním z mnoha.

1001 gramů (1001 gram, Norsko, Německo, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Bent Hamer, kamera: John Christian Rosenlund, střih: Anders Refn, hudba: John Erik Kaada, hrají: Ane Dahl Torp, Laurent Stocker, Hildegun Riise ad., 93 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 23. 4. 2015).

1001 gramů (1001 gram, Norsko, Německo, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Bent Hamer, kamera: John Christian Rosenlund, střih: Anders Refn, hudba: John Erik Kaada, hrají: Ane Dahl Torp, Laurent Stocker, Hildegun Riise ad., 93 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 23. 4. 2015).

Přečteno 2938x

Článek vyšel v časopise Cinepur #99, červen 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
0 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

1001 gramů

****  CINEPUR (1.3)

****  ČTENÁŘI (2)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #122

#122

duben 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Autobus do stanice Effenberger / Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka

Šifrovačka pro mileniály / Záhada Silver Lake

Řeči, řeči, řeči / Kniha obrazů

Zvířecí láska / Favoritka

Paměť jako popraskaná zeď / Roma

Detox od českého mainstreamu / Domestik

Za krempou zdobného klobouku / Soumrak

Zloději iluzí současného Japonska / Zloději


DALŠÍ Z RUBRIKY

Cannes uvede nový seriál Nicolase Windinga Refna

Nic jsi v Oděse neviděla / „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“

Locarno udělí cenu za celoživotní přínos Johnu Watersovi

Francis Ford Coppola se vrací k ambiciózní sci-fi Megalopolis

Čínské filmové podzemí / Od undergroundových devadesátých let po festivalové ceny

Tři ostrostřelci / Tváře současného španělského undergroundu

Jonas Mekas / Z undergroundu na světlo světa

…aby nikoho nenapadlo tvé filmy uvádět / Rozhovor s experimentálním autorem Martinem...


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena

Láska mezi kapkami zvířecí krve / O těle a duši

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic

Ztraceni v Evropě / Král Belgičanů


RUBRIKY

anketa (24) / český film (80) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (96) / fenomén (72) / festival (80) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (116) / komiks (10) / kritika (785) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (708) / objev (3) / pojem (36) / portrét (10) / profil (104) / reflexe (24) / report (106) / rozhovor (158) / scénář (4) / soundtrack (43) / téma (885) / televize (99) / tisková zpráva (1) / událost týdne (231) / video (2) / videoart (16) / videohra (60) / web (42) / zoom (156)

Cinepur #99 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #99, červen 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Generace Jihlava: texty v kontextu (Janis Prášil, kniha)

Píseň moře / Autorská animace pro všechny (Eliška Děcká, kritika)

Editorial č. 99 / Mládí vpřed i vzad (Jindřiška Bláhová, editorial)

Táhni do pekel / Jenišové v noirovém světle (Ondřej Pavlík, kritika)

Oživování kinematografie / Druhý valčík (Dinamo : Steaua 1988) (Jakub Felcman, zoom)

Rozhovor s Corneliem Porumboiuem / Cílem není natočit dokonalý film (Anna Kopecká, rozhovor)

+ více...