Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Cannes: Villeneuve je v Sicariu mistr (promarněného) stylu

Cannes: Villeneuve je v Sicariu mistr (promarněného) stylu

novinka / festival / Jindřiška Bláhová / 20. 5. 2015

Senzorický atak přivezl do Cannes kanadský režisér Dennis Villeneuve se soutěžním snímkem Sicario (termín v Mexiku pro nájemného vraha). Potemnělým story o boji americké a mexické policie proti drogovému kartelu, pod nímž se line konspirační teze o kontrole CIA nad celou drogovou operací, se Villeneuve tematicky i stylově částečně vrací ke svému investigativnímu thrilleru Zmizení (2013). Jen střídá žánr, zvyšuje volume i rozmach. Sicario je velmi zručně a s neustálým vědomím stylu natočená akční „žánrovka“, která se pro mnohé příznivce sub-žánru „policajtského“ thrilleru stane možná novou biblí. Ve velkém sále festivalového paláce zněl i vypadal snímek impozantně. Až v tichu po konci filmu začne být patrný jeden problém.

Sicario začíná jako modelový film o silné ženské hrdince – příslušnici FBI (Emily Blunt) –, jež se ocitne v drsném mužském světě boje proti nejnebezpečnějšímu drogovému kartelu na světě. Efektivní agentka vede útok na dům patřící kartelu v americkém Phoenixu. Při razii najdou ve stěnách zazděné desítky zmrzačených těl, následuje smrtící detonace. Akce ji dostane do hledáčku agenta CIA Matta (Josh Brolin), který ji, plnou ideálů a odhodlání spravedlivého boje, naverbuje do operace, jejíž součástí jsou nejen plány, o níž jí nikdo nic nechce říct, ale i záhadný Mexičan Alejandro (Benicio Del Toro), který pomáhá nahánět drogové bossy. Vláčená od jednoho místa a jednoho zákroku ke druhému, zjišťuje, že oficiální posvěcené operace zase tak oficiální nejsou, respektive, že ústřední duo sleduje vlastní plán, který „není podle pravidel“. Temnou osobní linku udržuje Villeneuve naznačenými scénami mučení, které v zásadních momentech opouští.

Villeneuvova řemeslná zručnost je mimo kritiku a debatu. Od první scény, jež vysadí diváka doprostřed akce, dávkuje intenzivní a promyšlené sekvence, které ze Sicario dělají pulsující akční tělo. Pro svůj audiovizuální spektákl mobilizuje záběry z ptačí perspektivy letících vrtulníků, hektické detaily, monitoring satelitních družic, snímání noční kamerou. Stíny a polostíny, syté barvy, bezchybné choreografie jízd. Už úvodní záběr stejně jako konfrontace mezi speciálními jednotkami a členy kartelu při přejezdu Mexicko-amerických hranic je ukázkou vypravěčské efektivity. Graduje napětí a buduje temnou atmosféru polosvěta nájemných vrahů v oficiálních službách za pomoci pohlcujícího soundtracku Jóhanna Jóhannssona. Kartel sám proniká jen sporadickými postavami, mrtvými těly či přestřelkami v pozadí. Přesycení silnými podněty, ale dokáže jen do jisté míry oddalovat fakt, že styl je v Sicariu víc než podstata. Mnohovrstevnaté téma je redukované na příliš ledabylý příběh, soustředící se hlavně na debatu o tom, jak bojovat proti drogovému kartelu a kde končí hranice etiky. Jednotlivé figury jsou izolované do typů (z nichž Del Toro je nejvíce fascinující na pohled) a vnitřní drama a dilema hrdinky přehlédnutelné.

Sicario působí především jako hlasitá předehra ke skutečnému velkému antré Villeneuvea do filmového mainstreamu s plánovaným remakem Blade Runnera. Stylově by se mezi současnými režiséry našlo jen málo takových, kteří by se na látku hodili víc.

Přečteno 1710x

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #110

#110

duben 2017



DALŠÍ Z RUBRIKY novinka

Zlatou palmu získal film The Square režiséra Rubena Östlunda

Netflix natočí buddy movie s Rihannou a Lupitou Nyong’o

Cannes: Debut z FAMU sklízí chválu za kameru a poutavé lokace

Cannes: Film Okja ze stáje Netflixu se hrál ve špatném formátu

Bergman se vrací. Vznikne dokument i film z jeho ostrova Fårö

Autor filmu Kaili blues připravuje drama o tajemné ženě

Festival v Cannes kvůli Netflixu změní soutěžní pravidla

Na Anifilmu zvítězil francouzsko-kanadský film Louise na pobřeží


DALŠÍ Z RUBRIKY festival

Cannes: Debut z FAMU sklízí chválu za kameru a poutavé lokace

Cannes: Film Okja ze stáje Netflixu se hrál ve špatném formátu

Na efemérních křídlech nezávislosti / festival Sundance

O čistotě duše & kvalitě masa / Berlinale 2017

Festival v Cannes přitakal Netflixu, auteur TV a virtuální realitě

Padlé hvězdy revoluce / Osobní pohled scénáristky na Berlinale 2017

Podhoubí filmu / Osobní reportáž scenáristky z Rotterdamu 2017

Pět filmů, které na Febiofestu nesmíte minout


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Jak přežít sezonu cen

Editorial 106 – Nebát se podívat jinak na Karlovy Vary a FAMU

Editorial 105 / Když se mýlí Tarantino a spol.

Editorial č. 103 / Kdo je nej?

Editorial č. 102 / Kauza Ji.hlava a proč je někdy lepší nezúčastnit se než vyhrát


RUBRIKY

anketa (22) / český film (62) / český talent (32) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (116) / editorial (84) / fenomén (65) / festival (46) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (9) / kritika (677) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (553) / objev (3) / pojem (36) / portrét (2) / profil (91) / reflexe (24) / report (89) / rozhovor (147) / scénář (4) / soundtrack (30) / téma (814) / televize (77) / tisková zpráva (1) / událost týdne (175) / video (2) / videoart (16) / videohra (48) / web (36) / zoom (146)