Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Cannes: jak odvážná skutečně je letošní soutěž?

Cannes: jak odvážná skutečně je letošní soutěž?

novinka / festival / Jindřiška Bláhová / 13. 5. 2015 / komentáře (1)

Projekcí francouzského sociálního dramatu La tête haute (Hlavu vzhůru) začal dnes 68. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Canneská soutěž je letos, zdá se, tak trochu jako chytrá horákyně. Neokoukané tváře, ale zase ne příliš obskurní. Američtí režiséři z „alternativnější“ části filmového spektra, ale stále se zvučnými jmény – Gus van Sant (The Sea of Trees) či Todd Haynes (melodrama Carol zasazené do 50. let). Panorama kontinentů symbolicky v podobě režiséra (Justin Kurzel) obsáhlo letos i Austrálii – ale s "britskou" adaptací Macbetha v hlavních rolích s mezinárodním obsazením Michael Fassbender a Marion Cotillard. Chybí Afrika a dominuje Evropa, ale až na jednu výjimku bez té východní.

Jen sedm z devatenácti filmů představují snímky autorů méně známých či těch, kteří stojí pomyslný krok od elity díky vítězství v prestižní vedlejší canneské sekci Un Certain Regard v uplynulých letech. Do skupiny druhé patří řecký režisér Giorgos Lanthimos se sci-fi romantickou komedií Humr (v roce 2009 zvítězil v Un Certain Regard s filmem Špičák, který mu vynesl i nominaci na Oscara) nebo Mexičan Michel Franco se snímkem z léčebny dlouhodobě nemocných Chronic, který vyhrál v roce 2012 s dramatem After Lucia a v soutěži pokračuje v trendu filmů o stáří (za všechny Hanekeho vítězná Láska). Jako největší překvapení bylo prezentované zařazení debutu maďarského režiséra László Nemese Saulův syn pojednávajícím drastickým způsobem o holocaustu. I když... Nemes je asistentem maďarské ikony Bély Tarra a jeho přímluva v Cannes jistě něco znamená… Zároveň se papírově žánrově a tematicky působí snímek konzervativně a "odvaha" organizátorů zařadit debut se tak trochu ředí.

V rozdělení národních sil není soutěž žádným experimentem. Nejvýrazněji je zastoupená tradičně Francie, povolenou maximální kvótou pěti filmů – od veterána Jacquese Audiarda po herečku a bývalou ženu Luca Bessona Maiwenn. Silnou pozici mají Italové v podobě triumvirátu Matteo Garrone (Il Racconto dei racconti), Nanni Moretti Mia Madre a loňský držitel Oscara Paolo Sorrentino s filmem La giovinezza (Mládí). Garrone a Sorrentino představují výrazné tvůrce střední generace a Cannes tak přetáhlo silné tituly podzimním Benátkám. Výběr z Asie je značně konzervativní - z Japonska opět Hirokazu Kore-eda s komiksovou adaptaci Umimachi diary, Čínu zastupuje Jia Zhang-ke a působí trochu jako povinnost.

Když umělecký ředitel festivalu Thierry Fremaux v půli dubna letošní soutěžní výběr oznamoval, poznamenal, že řada velkých jmen nebyla pro Cannes připravená a že soutěž má tedy jasnou misi – uvést na světovou mapu nová jména. Na jednu stranu je takové prohlášení možné brát jako obyčejnou rétoriku, kdy vedení festivalu převrací absenci režisérských hvězd do pozitivní zprávy o objevování nových tváří. Odhlédneme-li na chvíli od festivalové politiky a pragmatismu, které formují sestavování každé soutěže, a budeme-li chvíli necynicky doufat ve funkci festivalů, možná je ale za letošním výběrem skutečně promyšlený dramaturgický záměr a za deset dní bude možné festivalu označit za „objevitelský“. Vzhledem k tomu, jak spektakulárně pohořeli zavedení tvůrci jako Terrence Malick či Werner Herzog na únorovém festivalu v Berlíně, bylo by alespoň malé pozdvižení na světové scéně a ukázání nových směrů tím nejmenším, co by po sobě mohl letošní ročník zanechat. Festivalový skeptik se ale na jeho začátku neubrání pocitu, že v tomto ohledu možná bude více vzrušující dívat se v Cannes do jiných sekcí, než té hlavní...

Přečteno 2308x

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.3 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

šotek  (13.5.2015 19:59)

lobster není oyster dogtooth je špičák a i valeria donzelli je s dovolení vedle maiwenn žena ale jinak tradičně fajn.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #125

#125

říjen 2019



DALŠÍ Z RUBRIKY novinka

Na Netflixu se rýsuje prequel k Čínské čtvrti. Je u toho Fincher

Peter Kerekes dokončuje svůj hraný debut Cenzorka

Damien Chazelle svůj příští film zasadí do Hollywoodu 20. let

Paul Schrader chystá film o moderním Vilému Tellovi z casina

Dvacátá Mezipatra proběhnou v proudu změn

Českou radost na Ji.hlavě vyhrál dokumentární portrét Sólo

Fincher našel svého Orsona Wellese pro životopisný film Mank

Dario Argento připravuje autorský hororový seriál Longinus


DALŠÍ Z RUBRIKY festival

MFF Benátky: Extáze pro český film

Filmy bez kofeinu / Hlavní soutěž 54. MFF Karlovy Vary

Nevyzpytatelné rituály / MFF Karlovy Vary

KVIFF: Film Až přijde oheň ukazuje děsivou krásu živlů

KVIFF: Čínský Portrét mozaikou patří k vrcholům soutěže

KVIFF: Bulharský soutěžní film Otec není žádná Sláva

KVIFF: Škop volá Budiž světlo, ale zůstává v bezpečném šeru

10 filmových tipů z programu Karlových Varů


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Věčnost, co láká / Karel Gott ve filmu

Editorial 124 / Kdybych kouřila, zapálila bych si Red Apple

Editorial 123: Současný český seriál

Editorial 122: Underground

Editorial 121: Autor ve 21. století


RUBRIKY

anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (99) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (118) / komiks (10) / kritika (814) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (744) / objev (3) / pojem (36) / portrét (12) / profil (106) / reflexe (24) / report (111) / rozhovor (161) / scénář (4) / soundtrack (46) / téma (905) / televize (104) / tisková zpráva (1) / událost týdne (245) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (63) / web (42) / zoom (158)