Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Cannes: jak odvážná skutečně je letošní soutěž?

Cannes: jak odvážná skutečně je letošní soutěž?

novinka / festival / Jindřiška Bláhová / 13. 5. 2015 / komentáře (1)

Projekcí francouzského sociálního dramatu La tête haute (Hlavu vzhůru) začal dnes 68. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Canneská soutěž je letos, zdá se, tak trochu jako chytrá horákyně. Neokoukané tváře, ale zase ne příliš obskurní. Američtí režiséři z „alternativnější“ části filmového spektra, ale stále se zvučnými jmény – Gus van Sant (The Sea of Trees) či Todd Haynes (melodrama Carol zasazené do 50. let). Panorama kontinentů symbolicky v podobě režiséra (Justin Kurzel) obsáhlo letos i Austrálii – ale s "britskou" adaptací Macbetha v hlavních rolích s mezinárodním obsazením Michael Fassbender a Marion Cotillard. Chybí Afrika a dominuje Evropa, ale až na jednu výjimku bez té východní.

Jen sedm z devatenácti filmů představují snímky autorů méně známých či těch, kteří stojí pomyslný krok od elity díky vítězství v prestižní vedlejší canneské sekci Un Certain Regard v uplynulých letech. Do skupiny druhé patří řecký režisér Giorgos Lanthimos se sci-fi romantickou komedií Humr (v roce 2009 zvítězil v Un Certain Regard s filmem Špičák, který mu vynesl i nominaci na Oscara) nebo Mexičan Michel Franco se snímkem z léčebny dlouhodobě nemocných Chronic, který vyhrál v roce 2012 s dramatem After Lucia a v soutěži pokračuje v trendu filmů o stáří (za všechny Hanekeho vítězná Láska). Jako největší překvapení bylo prezentované zařazení debutu maďarského režiséra László Nemese Saulův syn pojednávajícím drastickým způsobem o holocaustu. I když... Nemes je asistentem maďarské ikony Bély Tarra a jeho přímluva v Cannes jistě něco znamená… Zároveň se papírově žánrově a tematicky působí snímek konzervativně a "odvaha" organizátorů zařadit debut se tak trochu ředí.

V rozdělení národních sil není soutěž žádným experimentem. Nejvýrazněji je zastoupená tradičně Francie, povolenou maximální kvótou pěti filmů – od veterána Jacquese Audiarda po herečku a bývalou ženu Luca Bessona Maiwenn. Silnou pozici mají Italové v podobě triumvirátu Matteo Garrone (Il Racconto dei racconti), Nanni Moretti Mia Madre a loňský držitel Oscara Paolo Sorrentino s filmem La giovinezza (Mládí). Garrone a Sorrentino představují výrazné tvůrce střední generace a Cannes tak přetáhlo silné tituly podzimním Benátkám. Výběr z Asie je značně konzervativní - z Japonska opět Hirokazu Kore-eda s komiksovou adaptaci Umimachi diary, Čínu zastupuje Jia Zhang-ke a působí trochu jako povinnost.

Když umělecký ředitel festivalu Thierry Fremaux v půli dubna letošní soutěžní výběr oznamoval, poznamenal, že řada velkých jmen nebyla pro Cannes připravená a že soutěž má tedy jasnou misi – uvést na světovou mapu nová jména. Na jednu stranu je takové prohlášení možné brát jako obyčejnou rétoriku, kdy vedení festivalu převrací absenci režisérských hvězd do pozitivní zprávy o objevování nových tváří. Odhlédneme-li na chvíli od festivalové politiky a pragmatismu, které formují sestavování každé soutěže, a budeme-li chvíli necynicky doufat ve funkci festivalů, možná je ale za letošním výběrem skutečně promyšlený dramaturgický záměr a za deset dní bude možné festivalu označit za „objevitelský“. Vzhledem k tomu, jak spektakulárně pohořeli zavedení tvůrci jako Terrence Malick či Werner Herzog na únorovém festivalu v Berlíně, bylo by alespoň malé pozdvižení na světové scéně a ukázání nových směrů tím nejmenším, co by po sobě mohl letošní ročník zanechat. Festivalový skeptik se ale na jeho začátku neubrání pocitu, že v tomto ohledu možná bude více vzrušující dívat se v Cannes do jiných sekcí, než té hlavní...

Přečteno 2365x

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.3 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

šotek  (13.5.2015 19:59)

lobster není oyster dogtooth je špičák a i valeria donzelli je s dovolení vedle maiwenn žena ale jinak tradičně fajn.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #127

#127

únor 2020



DALŠÍ Z RUBRIKY novinka

Martin McDonagh připravuje film o jednom pokaženém přátelství

Marhoul chystá anglickojazyčný film o senátorovi McCarthym

Berlinale uvede nového Petzolda, Ferraru i Kelly Reichardt

Ve středu začíná festival krátkometrážních snímků v Praze

Konec seriálu Mindhunter? Třetí řadu Netflix odložil na neurčito

Z Parazita bude minisérie, Pon Džun-ho o projektu jedná s HBO

Chystá se film o Dylanovi, zpěváka ztvární Timothée Chalamet

Na Berlinale mají nakročeno Tsai Ming-Liang a Jia Zhangke


DALŠÍ Z RUBRIKY festival

Evropský divák v úzkých / IDFA

Sametová Ji.hlava

MFF Benátky: Extáze pro český film

Filmy bez kofeinu / Hlavní soutěž 54. MFF Karlovy Vary

Nevyzpytatelné rituály / MFF Karlovy Vary

KVIFF: Film Až přijde oheň ukazuje děsivou krásu živlů

KVIFF: Čínský Portrét mozaikou patří k vrcholům soutěže

KVIFF: Bulharský soutěžní film Otec není žádná Sláva


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Editorial 126 / Netflix

Editorial 125: Rumunská nová vlna

Věčnost, co láká / Karel Gott ve filmu

Editorial 124 / Kdybych kouřila, zapálila bych si Red Apple

Editorial 123: Současný český seriál


RUBRIKY

anketa (25) / český film (92) / český talent (34) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / distribuce (1) / dvd (121) / editorial (101) / fenomén (73) / festival (89) / flashback (1) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (120) / komiks (10) / kritika (832) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (754) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (113) / rozhovor (165) / scénář (4) / soundtrack (48) / téma (919) / televize (107) / tisková zpráva (1) / událost týdne (251) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (65) / web (42) / zoom (160)