Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Kobry a užovky / Hadi se plazí na pódia

Kobry a užovky / Hadi se plazí na pódia

kritika / český film / Ivo Michalík / 7. 5. 2015

Dlouho nezaznamenal český hraný film krátce po uvedení do kin tolik chvály jako Kobry a užovky. De facto už po novinářských projekcích začaly internetovými databázemi a diskuzními fóry kolovat až extatické výkřiky skloňující populistické slovo „nejlepší“ v mnoha směrech. A to i od kritiků, kteří jindy bývají převážně věcní. Třetí celovečerní film tvůrčího týmu kolem režiséra Jana Prušinovského si uznání zaslouží. Ačkoli trpí některými neduhy divácké odnože české kinematografie posledních zhruba patnácti let, mnoha z nich se dokáže vzdálit dostatečně na to, aby se v jeho případě dalo hovořit o vyspělém evropském artu.

Scénář Kober a užovek napsal letos teprve šestadvacetiletý spisovatel a student scenáristiky na FAMU Jaroslav Žváček. Schopnost glosovat sociální poměry bez pachuti hospodské vševědoucnosti předvedl už ve svém útlém románu Lístek na cestu z pekla. I ve scénáři se dokázal vyvarovat kontraproduktivního vrstvení přílišného množství sociálních motivů, kvůli kterému v poslední době například příliš nerozkvetla Poupata Zdeňka Jiráského. Žváčkovým mentorem na FAMU byl navíc Petr Jarchovský, jehož arriagovské Horem pádem dodnes platí za vzorový příklad utopení ambiciózní společenské kritiky v neukočírovatelné množině různých témat.

Hrdina filmu Kobra sice například nemusel lacino „vydělané“ peníze vzápětí utopit v automatech, ale podobně drobných zaváhání je ve filmu naštěstí minimum. Většinu z nich navíc omlouvá žánrové zařazení do hybridní škatulky tragikomedie. Tato kombinace se v současné české kinematografii usadila jako oblíbený zastřešující koncept, který tvůrci často zneužívají jako zástěrku scenáristické nekázně, která umožňuje hromadit samoúčelné hlášky a komické scénky bez ohledu na celkový kontext. „Hláškování“ zdobí i Kobry a užovky, jejichž oficiální trailer byl vypočítavě postaven primárně na něm. Avšak diváky, kteří na film vyrazí právě na základě vydělených efektních promluv postav, čeká nepříjemné překvapení.

Všeobecně pesimistické a skeptické postoje české veřejnosti vůči stavu naší společnosti, které kolegyně Jana Bébarová výstižně pojmenovává jako vprdelismus, prostupují i Prušinovského snímek. Navzdory několika násilně humorným momentům ale působí mnohem uvěřitelněji než v jiných českých filmech usilujících o stejné vyznění. Oscilaci mezi tragikou a komikou tu paradoxně sbližuje formální dotaženost zpracování. Prudké zakončování většiny sekvencí zbavuje ty tragické patosu a odlehčené nemístného vtipu. Takto nastolený temporytmus umožňuje Prušinovskému a dvornímu kameramanovi Roberta Sedláčka Petru Koblovskému hru s hloubkou pole, která snímek definitivně vzdaluje televizním postupům a přibližuje třeba úspěšným dílům skandinávské provenience.

Stejným směrem míří i nahlížení celospolečenského problému narkomanie. To se na poli českého hraného filmu objevuje v různých polohách. Kobry a užovky nedosahují stylizované sugestivnosti zapomenutého Kanárka Viktora Tauše či PIKA Tomáše Řehořka, ani se dobrovolně nebrodí ve funkcionalistické šedi jako výtečný Michálkův Anděl Exit. Očekávatelně mají blíž k Samotářům nebo Perníkové věži s tím, že se nesnaží o vytvoření další z řady generačních výpovědí (věk jednotlivých postav nehraje žádnou roli). Jejich nadčasovost nespočívá v podbízivě nadsazených situacích rezonujících s mladým publikem. Závislost tu není zase taková legrace.

Kobry a užovky mají všechny předpoklady k tomu, aby zazářily při dalším udělování výročních cen, ať už jsou pojmenované jakkoli. Zabývají se takzvaně palčivým tématem, před formálními experimenty dávají přednost uchopitelnosti masami a opírají se o výrazné herecké výkony. Prušinovský natočil tematický ucelený, dostatečně svébytný a nepodbízející se film, jehož sociální kritika má konečně potenciál oslovit i publikum světových festivalů. Bude se kolem nich plazit, ale může i kousnout.

Kobry a užovky (ČR, 2015, IMDb)
Režie: Jan Prušinovský, scénář: Jaroslav Žváček, kamera: Petr Koblovský, střih: Lukáš Opatrný, hrají: Matěj Hádek, Kryštof Hádek, Jan Hájek, Lucie Polišenská, Lucie Žáčková ad., 111 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 19. 2. 2015).

Kobry a užovky (ČR, 2015, IMDb)
Režie: Jan Prušinovský, scénář: Jaroslav Žváček, kamera: Petr Koblovský, střih: Lukáš Opatrný, hrají: Matěj Hádek, Kryštof Hádek, Jan Hájek, Lucie Polišenská, Lucie Žáčková ad., 111 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 19. 2. 2015).

Přečteno 5456x

Článek vyšel v časopise Cinepur #98, duben 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Kobry a užovky

****  CINEPUR (3)

****  ČTENÁŘI (3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #148

#148

srpen 2023



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Hranice klimatického hraní / Terra Nil

Zuřím, tedy jsem / Beef

Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna

KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána

KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce

KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici

KVIFF: Blažiny lekce uštědřují divákům pořádný monokl

KVIFF: Alegorická detektivka Úsvit není ani ryba, ani rak


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

Hora dokumentární / Lucie Králová

Proměnit svůj první film v první film na světě

Kentusácká vlna / Spiknutí holčičích hoven

„Všechno v mých filmech se stalo“ / Bára Anna Stejskalová

Piargy / Magický realismus ve Slovenském štátě

Něžný vypravěč dětských příběhů / Jiří Hanibal

Nevadí mi označení „ženský film“, vadí mi jeho konotace

Distribuce 2022 / Návrat k normálu?


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty

Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena

Láska mezi kapkami zvířecí krve / O těle a duši

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic


RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)

Cinepur #98 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #98, duben 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Neoprávněné nářky / Rok 2014 v české filmové distribuci (Aleš Danielis, glosa)

Totální historie jednoho filmaře /Jan Němec. Enfant terrible české nové vlny. Díl I. 1954-1974 (Lukáš Skupa, kniha)

Animace ve veřejném prostoru / Všudypřítomná, využívaná i zneužívaná (Eliška Děcká, téma)

Whiplash / Bestiální tempo (Kamila Dolotina, kritika)

Bílý bůh / Zvíře v člověku (Janis Prášil, kritika)

Pestrobarvec petrklíčový / Padesát odstínů motýlích křídel (Jiří Blažek, kritika)

+ více...