Lucie Sunková / Animace jako princip vzniku a zániku

7. 5. 2015 / Miroslava Janičatová
český talent

Na české animátorské scéně se Lucie Sunková (*1974) svou prací vymyká a na světové se může postavit vedle jmen jako je Caroline Leaf nebo Alexandr Petrov. Důvodem je technika, kterou si pro svou práci zvolila – animace na skle. Jedná se o náročný proces tvorby, v němž si mnoho tvůrců své místo nenajde. Vyžaduje především malířskou zručnost a komplexní cit pro vizuální stránku filmu. Sunková aktuálně dokončuje autorský film Strom, který se obsahově nejvíce ocitá ve shodě se samotnou podstatou této animační techniky.

Technikou animace na skle natočila Lucie Sunková již čtyři krátkometrážní filmy, včetně jejího posledního snímku Nová dobrotivost. Film na motivy básně Aimé Césaira (1913-2008) vznikl v koprodukci s Francií ke stému výročí tohoto francouzského básníka jeho narození v rámci cyklu minutových snímků inspirovaných poezií. A byl netradičně uveden v roce 2013 jako předfilm před celovečerním hraným dramatem Jitky Rudolfové Rozkoš.

S touto technikou se Sunková seznámila během studia na Katedře animace na FAMU. S uměleckým přístupem svých pedagogů zaměřených na loutkový nebo klasický kreslený film se příliš neztotožňovala a začala proto sama hledat pro své myšlenky odpovídající formu sdělení. Narazila na tvorbu Caroline Leaf, která maluje na sklo, a animací na sklo se začala následně jako outsider na katedře profilovat.

Sunková ve své práci postupuje tak, že jednotlivé fáze filmu maluje na sklo olejovými barvami a film tak v rychlosti 24 obrázků za vteřinu připomíná rozpohybovaná olejová plátna. Svým pozvolným tempem tato technika odpovídá lyrickému pojetí a především plynutí času, na jehož zachycení staví autorka identitu krátkometrážního Stromu. Sunková v tomto snímku zaměřuje pozornost především na podstatu rodičovství a s ním spojené téma kontinuity života, které se do příběhu o stromu snaží transformovat skrze střídání ročních období nebo proměn atmosféry v rámci jednoho záběru.

Samotná technika animace malby na skle je specifická. Autorka při ní může mít všechno promyšlené a připravené dopředu, přesto ale musí neustále reagovat na každý tah štětcem a barevné vztahy, které se jí pod kamerou odvíjejí. Obraz za obrazem postupně umazává a domalovává a jednotlivě je snímá digitálním fotoaparátem do počítače. Vytváří doslova rozpohybované malované obrazy podléhající životnímu principu stálého vznikání a zanikání. Po většině animátorů zůstávají alespoň loutky nebo scéna, po Sunkové jen samotný artefakt.

„Musela jsem se oprostit od toho, že něco zajímavého vytvořím, smažu a nic konkrétního nezůstane. Baví mě ale ten proces, kdy se do obrazu ponořím, a i když vím, co se má v záběru stát, reaguji bezprostředně na každou čáru, která právě vznikla. Navíc pracuji s magií světla, které je do obrazu zezdola pouštěno a buduje prostor. V okamžiku, kdy na sebe jednotlivé vrstvy člověk skládá, stává se sám součástí malby. Žije v samotném tahu. Je to náročné, ale i zábavné,…“ vysvětluje animátorka.

Od počátku její tvorby lze z jejích filmů vycítit úctu jak k formě, tak k obsahu. Tyto dva aspekty jsou ve Stromu ještě více znatelné. Přírodu se ve snímku snaží zachytit co nejautentičtěji, a to i přesto, že si uvědomuje, že pracuje s animací a se stylizovaným médiem: „Do těch obrazů chci dostat pravdu. Už rok proto chodím a dívám se, jaké vrhají stromy stíny, jak se zbarvuje a hýbe listí nebo tráva, na jakém principu fungují světelné a barevné vztahy. Celou přírodu jsem začala v rámci tohoto projektu mnohem intenzivněji vnímat.“

Co se týká samotného stylu animace, nenalezneme ve filmech Lucie Sunkové jednotnou formální podobu, která by v její tvorbě převažovala. Techniku přizpůsobuje potřebám tématu a nevyhýbá se ani animaci počítačové. Také v autorských filmech malovaných na sklo, jako je Havran, Podobizna nebo Pelargónie, výtvarný styl obměňuje a přechází až do čisté exprese. Nedávno rovněž vydala autorskou knížku Supermáma, kterou ilustrovala na počítači a je kombinací fotek a dokreslování.

Stejně jako Nová dobrotivost vzniká i Strom v mezinárodní koprodukci České republiky a Francie. Francie se s bohatou finanční podporou animovaného filmu stává pro české producenty logickým partnerem. A to jak z důvodů finančních, tak propagačních. Bez koprodukcí přestává krátkometrážní animovaný film v podstatě existovat. Pro svou existenci ztratil dostatečné finanční zázemí a vymizel i tradiční prostor pro jeho uvedení, jakým byl například právě předprogram kin. Snímek Strom je tak po Nové dobrotivosti dalším z pokusů vrátit krátký animovaný film do českých kin.

Filmografie:

1998 Sen

1998 V kleci

2000 Havran

2000 Tajemství cvrčků

2002 Podobizna

2005 Pelargónie

2009 Kypr (součást cyklu Evropské pexeso)

2013 Nová dobrotivost

Zpět

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Mimo kino

98 / duben 2015
Více