Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Editorial č. 98 / Má stát dotovat kinematografii nebo ne?

Editorial č. 98 / Má stát dotovat kinematografii nebo ne?

editorial / český film / Jindřiška Bláhová / 16. 4. 2015

Takové drama česká kinematografie už dlouho nezažila. Drama, které jako špatně napsaný thriller s nádechem nechtěné formanovské poetiky obsahovalo denunciační email, zmatení v poslaneckých lavicích, lobbisty rozpálené doběla, konspirační grafy... Seběhlo se kolem volby členů Rady Fondu kinematografie, které měli v uplynulých měsících podle nových pravidel zvolit poslanci ze jmen vzešlých z nominací filmových organizací. Volba, jež by normálně nejspíš ušla pozornosti médií i veřejnosti a prošuměla tiše parlamentem, se stala jakýmsi druhým dějstvím ke kauze „Lída Baarová“ z loňského podzimu, kdy se část Rady bývalé distancovala od údajně zmanipulovaného a politicky motivovaného rozhodnutí udělit nejvyšší podporu snímku Filipa Renče a opominout projekty podpořené už v minulosti ve fázi vývoje (viz glosa Víta Janečka v Cinepuru 97).

Drama kolem volby mělo řadu zákrut a rovin a vyneslo do popředí témata, o kterých by se ve vztahu ke kinematografii mluvit mělo. Jednak, periodicky se vracející, zda by stát měl vůbec kinematografii podporovat a pokud ano, jakou? Autor emailu denuncující některé kandidáty vzkřísil oblíbenou demagogickou opozici mezi elitářstvím a lidovostí, mezi filmy tzv. normálními, určenými pro „normální“ publikum, a těmi uměleckými, na něž nikdo nechodí, jsou nepotřebné a jež v obecné představě Fond podporuje hlavně. Fond přitom podporuje celé spektrum snímků – komerční/žánrové i „artovější“ a ambicióznější, jako Kobry a užovky.

Parlamentní listy se pod alarmujícím titulkem „děsivé pozadí a známá jména“ pustily do rozkrývaní konspirativních, klientelistických spojnic ve filmařských kruzích a vykreslily filmaře jako vyžírky, kteří se v systému naučili chodit a pakují si kapsy z veřejných peněz. Takové texty podkresluje představa, že by kinematografie podporována neměla být vůbec a měla by o ní rozhodovat ruka trhu. Shoda na tom, že podpora kinematografie má smysl a je součástí moderní společnosti, tak není, jak se znovu ukázalo, ani zdaleka automatická. I na jejím dosažení by nová Rada měla zapracovat a srozumitelně vysvětlovat, proč má Fond a jeho práce smysl. Nejde jen o rozdělování peněz, ale o důvěru v celý systém. Což je důležitější, než jestli jeden dostal víc a jeden míň (což bude platit vždy). Kinematografie přitom není jen produkce celovečerních filmů, na něž se debata scvrkává nejčastěji, ale filmová kultura jako celek, tedy i festivaly či periodika (včetně toho, které držíte v rukou). Stejně tak mohou na reputaci svého oboru zapracovat i samotní filmaři.

Povyk kolem volby Rady tak možná inicioval něco podstatného – seriózní debatu o smyslu a fungování Fondu a o směřování a stavu tuzemské filmové kultury. Logika „když nás venku nechtějí, ať nechají být, protože u nás doma se na naše filmy chodí“ a rétorika, že česká kinematografie má ve světě stále dobrý zvuk díky nové vlně, už totiž dávno nestačí a neplatí. Audiovizuální prostředí se rychle mění. Jak, to si můžete přečíst například v textu o tuzemské distribuci od Přemysla Martinka i v samotném tématu Mimo kino.

Přečteno 2008x

Článek vyšel v časopise Cinepur #98, duben 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #112

#112

srpen 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY editorial

Editorial 111 / Když se o vás pere Wolverine

Editorial 110

Jak přežít sezonu cen

Editorial 107

Editorial 106 – Nebát se podívat jinak na Karlovy Vary a FAMU

Editorial 105 / Když se mýlí Tarantino a spol.

Editorial

Editorial č. 103 / Kdo je nej?


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

FAMU jako zážitková agentura. A co dál? I. část

FAMU jako zážitková agentura. A co dál? II. část

Zamést si před vlastním prahem

Čechy a Morava, krásná zem audiovize / Výtvarníci a divadelníci jako z filmu

Před hlubokým nadechnutím / Současná česká animace

Volání Divokého východu / „Nové naděje“ českého žánrového filmu

Český film na dobré cestě / Anketa o současném stavu domácí tvorby

Úvod k tématu 112: České filmové obrození?


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Patnáct tipů z programu Karlových Varů

Editorial 111 / Když se o vás pere Wolverine

Editorial 110

Jak přežít sezonu cen

Editorial 106 – Nebát se podívat jinak na Karlovy Vary a FAMU


RUBRIKY

anketa (22) / český film (67) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (118) / editorial (86) / fenomén (66) / festival (53) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (10) / kritika (694) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (589) / objev (3) / pojem (36) / portrét (4) / profil (95) / reflexe (24) / report (92) / rozhovor (149) / scénář (4) / soundtrack (33) / téma (825) / televize (81) / tisková zpráva (1) / událost týdne (186) / video (2) / videoart (16) / videohra (50) / web (38) / zoom (147)

Cinepur #98 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #98, duben 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Jupiter vychází / Planeta braku (Tomáš Stejskal, kritika)

Vnímavá porota silného Berlinale (Viktor Palák, report)

Pestrobarvec petrklíčový: mezi Lubošem Fišerem a Broadcast (Jiří Špičák, soundtrack)

Bílý bůh / Zvíře v člověku (Janis Prášil, kritika)

Brněnský Devětsil: multimediální přesahy umělecké avantgardy / Výstava něčeho, co až dosud neexistovalo (Marika Kupková, téma)

Prázdné místo / Starosvětský vzdor kvalitní televizi (Ondřej Pavlík, televize)

+ více...