Rozhovor s Jaime Rosalesem / Film nesmí být snížen na myšlenku

„Ani pořádně nevím, proč tu jsem,“ začal španělský režisér Jaime Rosales svůj masterclass na loňském Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Nejednalo se však o existencionální konstatování, ale pojmenovaní faktu, kdy se autor výhradně hraných snímků ocitne na přehlídce dokumentárních filmů díky prezentaci tří krátkometrážních filmových korespondencí. Rosales přitom bezesporu patří k nejvýraznějším současným tvůrcům. Jak dokazuje i pravidelné premiérovaní jeho děl na festivalu v Cannes. Škoda tedy, že jeho přítomnost nebyla spojená s ucelenější přehlídkou jeho dosavadní tvorby. Pokud by byla, promítalo by se pět jeho celovečerních snímků – Hodiny dne (Las horas del día, 2003), Samota (La Soledad, 2007), Kulkou do hlavy (Tiro en la cabeza, 2008), Snění a ticho (Sueño y silencio, 2012) a Krásné mládí (Hermosa juventud, 2014) – z nichž každý je postaven na nesmlouvavě dramatickém příběhu, napětí, emocích a experimentátorském přístupu ke stylu.