Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Jimmy P. / Rozpačitá psychoterapie

Jimmy P. / Rozpačitá psychoterapie

kritika / Michal Böhm / 10. 2. 2015

Americký debut francouzského režiséra Arnauda Desplechina si odbyl svoji premiéru v hlavní soutěži Cannes již minulý rok. O auru jisté exkluzivity tak stačil za svoji více než roční existenci již dávno přijít. Už na základě divácké odezvy v zahraničí je navíc patrné, že ve filmografii Desplechina jde spíše o podprůměrný snímek. Proto je z hlediska distribuční strategie společnosti Artcam zarážející, že se Jimmyho P. rozhodla do českých kin přivést s takovým zpožděním.

Film s podtitulem Psychoterapie prérijního indiána spadá do kategorie psychoanalytických, konverzačních dramat, předkládajících dvojí konflikt v různých časových rovinách. V současnosti se psycholog – v našem případě francouzský etnolog amerických Indiánů a psychoanalytik Devereux (Mathieu Amalric) – snaží léčit svého pacienta – Indiána kmene Blackfoot (Benicio del Toro) – trpícího duševním traumatem. Vzájemný vztah doktora a pacienta utváří první konflikt, zatímco druhý se odehrává v pacientově minulosti, jež se manifestuje v jeho vzpomínkách a snech. Právě prostřednictvím snů se také zpřítomňují události, jež pacienta do psychických problémů uvrhly. Hlavním nedostatkem Desplechinova snímku je, že žádný z konfliktů neoplývá očekávanou dynamikou, zásadnějším vývojem a překvapivou pointou.

Narativní rozpačitost Jimmyho P. působí až dojmem rezignace na důsledné psychologické drama. Snímek se utápí v nedramatické popisnosti skutečné Devereuxovy vědecké studie, která posloužila jako předloha snímku. Celkový dramatický důraz je kladen na rozhovory, které ovšem postrádají napětí mezi postavami a jejich repliky nacházejí často jen ilustrativní filmovou oporu. Je až zarážející, kolikrát v celém filmu zcela zbytečně zazní otázka, na kterou tazatel nedostane jinou odpověď než „To nevím.“ Když pak v závěru například pacient vychovaný v katolické víře vyčítá ateistickému doktorovi, že ho odvrátil od Boha, odvolává se tím ke dvěma větám, které zazněly bez jakéhokoli důrazu v první půlhodině. Ze sledování těchto sezení divák nemůže mít jiný než mdlý emotivní dojem, což platí i pro film jako celek.

Desplechinova neschopnost vybudovat poutavý vztah svých dvou protagonistů je o to překvapivější, že ve svém předchozím snímku Vánoční příběh dokázal rozvíjet psychologickou drobnokresbu celé plejády postav i složitou síť jejich vzájemných vztahů a přitom nekladl takový důraz na dialogy jako v případě Jimmyho P.. Flashbacky a vizuální ztvárnění Jimmyho snů přitom dokazují, že režisérova síla spočívá právě ve schopnosti podmanivě ztvárňovat sekvence, které jsou průběžně deformovány myslí a stavem prožívajícího subjektu. Svojí pozoruhodnou skladbou, svícením a hlavně užitím nadsázky působí na diváka osvěžujícím dojmem. Bohužel jich je ve filmu poskrovnu.

Příliš rozvinuté nejsou ani motivy odkazující k širšímu kontextu doby, ve které se děj odehrává. Názor, že film subtilním způsobem vypovídá něco o době po 2. světové válce, ať už o společenské situaci původních obyvatel Ameriky či stavu psychoanalýzy, také působí jako nezasloužená nadinterpretace díla, v němž jsou tyto motivy zpracovány velmi sporadicky a téměř výhradně verbálně. Zcela mimo kontext samotného děje potom stojí informace, kterou uvádí český distributor v anotaci a která tvrdí, že se „Devereux zapíše do dějin psychologie jako ten, kdo definoval posttraumatický syndrom, postihující válečné veterány.“ K tomu ve filmu ovšem vůbec nedojde. Zcela redundantní je naopak rozvinutá vedlejší linie sledující návštěvu Devereuxovy milenky. Nevytváří totiž žádnou paralelu k hlavnímu ději a působí spíše jako romantický motiv prosakující z autorových předchozích děl. Desplechin tu zbytečně fabuluje, místo aby odhalil jiné zajímavější aspekty života a díla reálné postavy průkopníka etnopsychiatrie George Devereuxe.

Pro celý film je pak emblematická jedna z mnoha rozprav, kde je otázka „Jak se vůbec pozná, kdy taková psychoanalýza vlastně končí?“ (ne)zodpovězena slovy „Jak to mám vědět?“ Podobně se po svém smyslu a závěru ptá i celý film, ve kterém je dramaturgicky možné například i to, že se symptomy nemoci, jež uvedly v chod celý děj, před jeho koncem znenadání po celkové léčbě vrátí a postavy nad tím pouze mávnou rukou.

Jimmy P. (USA, Francie, 2013, IMDb)
Režie: Arnaud Desplechin, scénář: Arnaud Desplechin podle knihy George Devereuxe Reality and Dream, kamera: Stéphane Fontaine, střih: Laurence Briaud, hudba: Howard Shore, hrají: Mathieu Amalric, Benicio del Toro, Gina McKee ad., 117 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 4. 12. 2014).

Jimmy P. (USA, Francie, 2013, IMDb)
Režie: Arnaud Desplechin, scénář: Arnaud Desplechin podle knihy George Devereuxe Reality and Dream, kamera: Stéphane Fontaine, střih: Laurence Briaud, hudba: Howard Shore, hrají: Mathieu Amalric, Benicio del Toro, Gina McKee ad., 117 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 4. 12. 2014).

Přečteno 2655x

Článek vyšel v časopise Cinepur #97, únor 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Jimmy P.

****  CINEPUR (1.5)

****  ČTENÁŘI (3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #121

#121

únor 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Detox od českého mainstreamu / Domestik

Za krempou zdobného klobouku / Soumrak

Zloději iluzí současného Japonska / Zloději

Volání smečky / Dogman

Smrt metanarativu a vítězství patologie / Jack staví dům

Rozostřeně, ale zostra / Tvář

Příliš sladká země / Sweet Country

Selhání systému / Střídavá péče


DALŠÍ Z RUBRIKY

Autobus do stanice Effenberger / Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka

Šifrovačka pro mileniály / Záhada Silver Lake

Na známém festivalu Visions du Réel se představí tři české filmy

Řeči, řeči, řeči / Kniha obrazů

Odchází šéf HBO a s ním končí i celá jedna televizní éra

Zvířecí láska / Favoritka

Schrader připravuje "neo-meta western" s Willemem Dafoem

Paměť jako popraskaná zeď / Roma


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Lepší zůstat vně / Berlinale 2018

Berlinale: Z českých filmů nejvíc zaujal dokument Až přijde válka

Berlinale: Politika zatím ustupuje hvězdám z červeného koberce

Zabijácké zvíře na lovu / Safari

Feťácký nihilismus pro starší a pokročilé / T2 Trainspotting


RUBRIKY

anketa (24) / český film (79) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (95) / fenomén (71) / festival (79) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (115) / komiks (10) / kritika (777) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (704) / objev (3) / pojem (36) / portrét (10) / profil (103) / reflexe (24) / report (105) / rozhovor (158) / scénář (4) / soundtrack (42) / téma (879) / televize (97) / tisková zpráva (1) / událost týdne (228) / video (2) / videoart (16) / videohra (59) / web (42) / zoom (154)

Cinepur #97 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #97, únor 2015

Z obsahu tištěného čísla:

České dokumentární stopy v Amsterdamu / 27. IDFA (Martin Horyna, festival)

Rodinná pohoda mezi rychlými koly / Akční série Rychle a zběsile (Marie Barešová, téma)

České století mezi seriózností a podnětnou provokací (Oto Horák, fenomén)

Atrakce chaosu / O stylu amerických akčních filmů nového milénia (Jiří Flígl, téma)

Editorial č. 97 / Žebříčky a kritická role filmového časopisu (Jindřiška Bláhová, editorial)

Dva dny, jedna noc / Triumfální prohra (Vít Schmarc, kritika)

+ více...