Láska je láska
Švédská kinematografie má za sebou velmi úspěšný rok. Jättebra! mohli bychom radostně zvolat. Dlouho připravovaný návrat satirika Roye Anderssona ovládl dle rozhodnutí poroty benátskou soutěž, jeho mladší kolega Ruben Östlund uspěl v Cannes a odnesl si za Vyšší moc druhou cenu sekce Un certain regard (přeskočil jej pouze Bílý Bůh, na němž se přitom podílel také švédský koproducent). Již před nimi v Rotterdamu zvítězil s novinkou Něco se musí zlomit queer auteur Ester Martin Bergsmark a porazil všechny slavnější filmaře i na podzimních Mezipatrech. A tady už jsme v přímé blízkosti debutu dřívější „hvězdy“ švédské scény Lukase Moodyssona, v Česku známého pod titulem Láska je láska (navzdory mnohem troufalejšímu originálu Fucking Åmål odkazujícímu na zapadlé maloměstské dějiště).