Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Plán / Satira o věcech sousedských

Plán / Satira o věcech sousedských

kritika / český film / Sylva Poláková / 27. 12. 2014

Premiéra dokumentu Plán nebyla načasována do předvolebního boje náhodou. Prvotní motivací režiséra Benjamina Tučka, který sbíral materiál týkající se pražské komunální politiky pět let, byla jeho vlastní občanská zkušenost – zajímal ho osud ulice, ve které žije. Trpké zjištění, že veřejná debata o rozhodnutích týkajících se prostoru, v němž žijeme, téměř neexistuje, a že motivace námi zvolených zastupitelů je značně nečitelná, přivedlo režiséra ke sledování dalších kauz.

Vedle celorepublikově kritizované i vysmívané stavby tunelu Blanka jsou v dokumentu zmiňovány také lokálnější konflikty. Zvlášť bezútěšně vyznívá situace na Praze 11, proslulé netransparentními prodeji veřejných pozemků, proti nimž bylo založeno občanské hnutí. Jeho členové byli sledováni, zastrašováni i fyzicky napadáni, ale policejní vyšetřování neprokázala na čí popud. Další neshody spojuje zájem o zachování jistého genia loci a zároveň o revitalizaci zašlých městských částí. V případě nepoužívaného nákladového nádraží Bubny na sebe naráží tržní vize, jež prosazuje stavbu komerčního komplexu, s představou vytvoření piety za židovské transporty, které se zde odehrávaly za druhé světové války. Jako jistý kontrapunkt k této bezmoci vyznívají svépomocné aktivity, jejichž osud je ale také v permanentním ohrožení. Pro oživení pražské náplavky, starých Vršovic nebo rozvoj žižkovského nákladového nádraží je charakteristická touha místních lidí svobodně se bavit a užívat k tomu veřejný městský prostor.

Tučkovi se podařilo sestavit dynamicky pulzující škálu hlasů zahrnující komentáře bývalých i aktuálních primátorů a jejich zástupců, developerů, aktivistů, umělců, občanů, architektů a urbanistů zaměstnaných městem i mimo jeho služby. Škála názorů a projevů jednotlivých aktérů zahrnuje bezskrupulózní lži, hru na hloupého i pokus o fair play, upřímnou řeč i zahořklost. Převažuje ale sarkastická uštěpačnost, jež poukazuje na skutečný stav věcí – sice je ještě možné mluvit otevřeně, ale bez vyhlídek na to, že něco doopravdy ovlivníme.

Názory odborníků na problematiku územního plánování, od kterého se trochu matoucím způsobem odvíjí název dokumentu, působí vedle praktických zkušeností Pražanů spíše ilustračním dojmem. Komplexní otázka smysluplnosti generálních územních plánů, od nichž je ze strany předních zahraničních urbanistů a sociologů ustupováno, je sotva nastíněna. Právě pro tuto absenci teoretického nadhledu postrádá dokument pointu, v níž bychom mohli najít alespoň nástin přijatelného řešení pro celkovou podobu Prahy.

Jádrem snímku totiž není zpřístupnění obecných urbánních témat, ale svědectví o stavu pražské komunální politiky. Plán je daleko více politickou satirou než filmovým fejetonem o městě. Tuček není nestranným pozorovatelem a ani jím být nemusí. Právě výběrem kauz a jejich aktérů silně proniká Tučkova osobnost, jež má blízko k aktivistické pozici a chuti vyjadřovat se k lokální politice. Svědčí o tom i jeho scenáristická spoluúčast na vznikající politické satiře Kancelář Blaník dostupné na internetu. Zde se podobným způsobem pracuje s „odhady“ vazeb (slovu „dohady“ se vyhýbám záměrně, jelikož si netroufám tvrdit, že v řadě případů nejde o trefná spojení) mezi lobbisty, politiky a dalšími mediálně veřejnými osobnostmi.

Plán, a stejně tak Kancelář Blaník, jako dobré satiry provokují smích a mrazení zároveň. Čím zřetelněji satira přiznává, z jaké hradby se ozývá, o to může být ostřejší. Je otázka, zda Plán naplní potenciál tohoto žánru natolik, aby z pocitu bezmoci „burcoval“ k akci. Zda přesáhne hranice doma či v kině tutlané nespokojenosti. O těchto ambicích svědčí právě načasování premiéry na dobu před komunálními volbami. Poselství, které ve spojení s výsledky voleb můžeme v Tučkově dokumentu dodatečně hledat, snad ukazuje zpět k oněm svépomocným „sousedským“ aktivitám a hnutím, jež u voleb alespoň v pár případech sečetly výsledky svého předchozího konání. Film tak především dokládá, že namísto jakéhokoli generálního plánu jsou podstatné i ty nejdrobnější projevy občanské bdělosti. A to navzdory skepsi, která válcuje soudobou společnost.Premiéra dokumentu Plán nebyla načasována do předvolebního boje náhodou. Prvotní motivací režiséra Benjamina Tučka, který sbíral materiál týkající se pražské komunální politiky pět let, byla jeho vlastní občanská zkušenost – zajímal ho osud ulice, ve které žije. Trpké zjištění, že veřejná debata o rozhodnutích týkajících se prostoru, v němž žijeme, téměř neexistuje, a že motivace námi zvolených zastupitelů je značně nečitelná, přivedlo režiséra ke sledování dalších kauz.

Vedle celorepublikově kritizované i vysmívané stavby tunelu Blanka jsou v dokumentu zmiňovány také lokálnější konflikty. Zvlášť bezútěšně vyznívá situace na Praze 11, proslulé netransparentními prodeji veřejných pozemků, proti nimž bylo založeno občanské hnutí. Jeho členové byli sledováni, zastrašováni i fyzicky napadáni, ale policejní vyšetřování neprokázala na čí popud. Další neshody spojuje zájem o zachování jistého genia loci a zároveň o revitalizaci zašlých městských částí. V případě nepoužívaného nákladového nádraží Bubny na sebe naráží tržní vize, jež prosazuje stavbu komerčního komplexu, s představou vytvoření piety za židovské transporty, které se zde odehrávaly za druhé světové války. Jako jistý kontrapunkt k této bezmoci vyznívají svépomocné aktivity, jejichž osud je ale také v permanentním ohrožení. Pro oživení pražské náplavky, starých Vršovic nebo rozvoj žižkovského nákladového nádraží je charakteristická touha místních lidí svobodně se bavit a užívat k tomu veřejný městský prostor.

Tučkovi se podařilo sestavit dynamicky pulzující škálu hlasů zahrnující komentáře bývalých i aktuálních primátorů a jejich zástupců, developerů, aktivistů, umělců, občanů, architektů a urbanistů zaměstnaných městem i mimo jeho služby. Škála názorů a projevů jednotlivých aktérů zahrnuje bezskrupulózní lži, hru na hloupého i pokus o fair play, upřímnou řeč i zahořklost. Převažuje ale sarkastická uštěpačnost, jež poukazuje na skutečný stav věcí – sice je ještě možné mluvit otevřeně, ale bez vyhlídek na to, že něco doopravdy ovlivníme.

Názory odborníků na problematiku územního plánování, od kterého se trochu matoucím způsobem odvíjí název dokumentu, působí vedle praktických zkušeností Pražanů spíše ilustračním dojmem. Komplexní otázka smysluplnosti generálních územních plánů, od nichž je ze strany předních zahraničních urbanistů a sociologů ustupováno, je sotva nastíněna. Právě pro tuto absenci teoretického nadhledu postrádá dokument pointu, v níž bychom mohli najít alespoň nástin přijatelného řešení pro celkovou podobu Prahy.

Jádrem snímku totiž není zpřístupnění obecných urbánních témat, ale svědectví o stavu pražské komunální politiky. Plán je daleko více politickou satirou než filmovým fejetonem o městě. Tuček není nestranným pozorovatelem a ani jím být nemusí. Právě výběrem kauz a jejich aktérů silně proniká Tučkova osobnost, jež má blízko k aktivistické pozici a chuti vyjadřovat se k lokální politice. Svědčí o tom i jeho scenáristická spoluúčast na vznikající politické satiře Kancelář Blaník dostupné na internetu. Zde se podobným způsobem pracuje s „odhady“ vazeb (slovu „dohady“ se vyhýbám záměrně, jelikož si netroufám tvrdit, že v řadě případů nejde o trefná spojení) mezi lobbisty, politiky a dalšími mediálně veřejnými osobnostmi.

Plán, a stejně tak Kancelář Blaník, jako dobré satiry provokují smích a mrazení zároveň. Čím zřetelněji satira přiznává, z jaké hradby se ozývá, o to může být ostřejší. Je otázka, zda Plán naplní potenciál tohoto žánru natolik, aby z pocitu bezmoci „burcoval“ k akci. Zda přesáhne hranice doma či v kině tutlané nespokojenosti. O těchto ambicích svědčí právě načasování premiéry na dobu před komunálními volbami. Poselství, které ve spojení s výsledky voleb můžeme v Tučkově dokumentu dodatečně hledat, snad ukazuje zpět k oněm svépomocným „sousedským“ aktivitám a hnutím, jež u voleb alespoň v pár případech sečetly výsledky svého předchozího konání. Film tak především dokládá, že namísto jakéhokoli generálního plánu jsou podstatné i ty nejdrobnější projevy občanské bdělosti. A to navzdory skepsi, která válcuje soudobou společnost.

Plán (ČR, 2014)
Režie a scénář: Benjamin Tuček, kamera: David Čálek, Benjamin Tuček, Nikolas Tušl, střih: Evženie Brabcová, hudba: WWW, Aleff, 90 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 24. 9. 2014).

Plán (ČR, 2014)
Režie a scénář: Benjamin Tuček, kamera: David Čálek, Benjamin Tuček, Nikolas Tušl, střih: Evženie Brabcová, hudba: WWW, Aleff, 90 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 24. 9. 2014).

Přečteno 4338x

Článek vyšel v časopise Cinepur #96, prosinec 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Plán

****  CINEPUR (2.5)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #148

#148

srpen 2023



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Hranice klimatického hraní / Terra Nil

Zuřím, tedy jsem / Beef

Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna

KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána

KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce

KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici

KVIFF: Blažiny lekce uštědřují divákům pořádný monokl

KVIFF: Alegorická detektivka Úsvit není ani ryba, ani rak


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

Hora dokumentární / Lucie Králová

Proměnit svůj první film v první film na světě

Kentusácká vlna / Spiknutí holčičích hoven

„Všechno v mých filmech se stalo“ / Bára Anna Stejskalová

Piargy / Magický realismus ve Slovenském štátě

Něžný vypravěč dětských příběhů / Jiří Hanibal

Nevadí mi označení „ženský film“, vadí mi jeho konotace

Distribuce 2022 / Návrat k normálu?


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Tomáš Svoboda / Jako film

Vladimír Turner / Vagantem v telekomunikačním věku

Film o životě / Jako z filmu

Macula / Prchavá monumentalita

Láska z Khon Kaen / Pod přívětivým úsměvem


RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)

Cinepur #96 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #96, prosinec 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Temné údolí / Pro pár potomků navíc (Mária Miniariková, zoom)

Mapy ke hvězdám / Hollywood: Společenstvo incestu (Lucie Česálková, kritika)

Free Range – Balada o přijetí světa (Jana Bébarová, kritika)

Životopisné filmy Margarethe von Trotta / Frauenfilm po třiceti letech (Lukáš Skupa, téma)

Pohodlné místo / Německý filmový průmysl (Karsten Kastelan, téma)

Nejhledanější muž / Zkušený profík se sebedestruktivními sklony (Ondřej Pavlík, kritika)

+ více...