Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Nejhledanější muž / Zkušený profík se sebedestruktivními sklony

Nejhledanější muž / Zkušený profík se sebedestruktivními sklony

kritika / Ondřej Pavlík / 23. 12. 2014

O Nejhledanějším muži se mimo jiné píše, že zdařile převádí styl románu Johna le Carrého do filmové podoby. Do značné míry to skutečně platí: ponurý thriller režiséra Antona Corbijna elegantně nahrazuje mnohohlasou strukturu původního špionážního románu informačně strohým vyprávěním snímaným s nízkou hloubkou ostrosti. Zatímco kniha v oddělených liniích sleduje několik postav, jimž dává přibližně stejné množství prostoru, snímek si za protagonistu volí šéfa hamburské kontrarozvědky Günthera Bachmanna, z nějž pak ve složitém vyšetřování kauzy záhadného čečenského uprchlíka dělá ústřední figuru. Posun, který z této úpravy plyne, ale do jisté míry mění účinek deziluzivního vyznění celého příběhu, jež navíc úzce souvisí s jeho politickým přesahem.

Le Carrého román je výslovně a bezostyšně protiamerický, ovšem zároveň důsledně pluralitní co do zprostředkování různých kulturně a třídně odlišných hledisek (turecký boxer Melik, německá imigrační právnička Annabel, britský bankéř Tommy...). I proto tu nepůsobí Bachmannova „kantáta“, v níž postava s prudkým sarkasmem kritizuje neschopnost Západu přizpůsobit se po konci studené války novým podmínkám, jako otravná moralizující přednáška. Je totiž jen projevem jednoho z přiznaně zabarvených pohledů. Film se naproti tomu subjektivizaci vyhýbá a postavy místo toho šikovně přetváří do enigmatických figur v pokročilé šachové partii. Tím je ale současně obírá o některé specifické rysy a mnohdy výstřední stanoviska.

Z knižní mozaikovité reflexe systému se tak v Corbijnově adaptaci stává inteligentní, ale přece jen o něco klasičtější detektivka s workoholickým mrzoutem v hlavní úloze. Bachmann je najednou tím hrdinou, se kterým bychom měli v první řadě sympatizovat, a to převážně z psychologických důvodů. Náznakem se sice dozvídáme, že jeho předchozí profesní neúspěch v Bejrútu byl ve skutečnosti způsobený nešetrným zásahem amerických složek, ale celou událost snímek líčí spíše jako součást agentova barvitého osobního životopisu. K tomuto způsobu nazírání také významně přispívá herec Philip Seymour Hoffman, který na sebe strhává pozornost svým dokonale nuancovaným ztělesněním protřelého, zatrpklého špiona. Vzhledem k nedávné Hoffmanově tragické smrti se nadto nabízí vnímat Nejhledanějšího muže zejména jako jeho labutí píseň, kde koneckonců hraje tak trochu sám sebe – zkušeného profíka se sebedestruktivními sklony.

Jestliže tedy politická rovina ve filmu ustupuje brilantnímu herectví a vynalézavému žánrovému pojetí, je to nutně špatně? Neznamená to naopak, že je Corbijnova verze lépe odstíněná a méně okatá ve svém burcujícím aktivismu? Domnívám se, že problém snímku vězí v tom, co je stejně tak možné považovat za jeden z kladů, totiž v minimalizování narativní přítomnosti amerických pozorovatelů v Hamburku a zatajování jejich úmyslů. Předloha si tento manévr mohla dovolit právě proto, že se jinak všem svým protagonistům věnovala důkladně, a dokázala tak vytvořit přesvědčivý obraz světa zevrubně ukotveného do určitých sociopolitických reálií. Tento rozměr filmu zcela neschází, ale je natolik upozaděný, že především šokující závěrečné rozuzlení následkem toho postrádá potřebný dopad.

Pokud le Carré v samotném finále nechává v dialogu zaznít název konkrétních amerických direktiv, které zámořské velmoci umožňují svévolně ze zahraničí unášet osoby podezřelé z terorismu, filmový Nejhledanější muž se příznačně uchyluje opět k Bachmannovi, jehož zarmoucený výraz dlouze a mlčenlivě pozoruje, s ostatními aktéry rozostřenými do nezřetelných obrysů. Stejně jako kniha, také Corbijnův film se zřetelně staví proti unáhleným intervencím, založeným na arogantním zneužívání moci. Nedociluje toho však detailní studií společenských tlaků, jejichž vzájemné konflikty by vyvstávaly z pečlivě popsaného pozadí, nýbrž zesílením thrillerových konvencí. Pocit zmaru z nezdařené mise vychází z identifikace s hrdinou a překvapení z náhlého, politicky motivovaného zásahu je tlumočené roztřesenou kamerou a svižným střihem.

Nejhledanější muž (A Most Wanted Man, Velká Británie, USA, Německo, 2014, IMDb)
Režie: Anton Corbijn, scénář: Andrew Bovell podle stejnojmenného románu Johna le Carrého, kamera: Benoît Delhomme, střih: Claire Simpson, hudba: Herbert Grönemeyer, hrají: Philip Seymour Hoffman, Grigoriy Dobrygin, Nina Hoss ad., 122 min., distribuce: Film Forum CZ (premiéra v ČR 4. 9. 2014).

Nejhledanější muž (A Most Wanted Man, Velká Británie, USA, Německo, 2014, IMDb)
Režie: Anton Corbijn, scénář: Andrew Bovell podle stejnojmenného románu Johna le Carrého, kamera: Benoît Delhomme, střih: Claire Simpson, hudba: Herbert Grönemeyer, hrají: Philip Seymour Hoffman, Grigoriy Dobrygin, Nina Hoss ad., 122 min., distribuce: Film Forum CZ (premiéra v ČR 4. 9. 2014).

Přečteno 1675x

Článek vyšel v časopise Cinepur #96, prosinec 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Nejhledanější muž

****  CINEPUR (4)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #109

#109

únor 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Neon Demon / Gucciho třpytivé zvratky

24 týdnů / Právo na (vlastní) život

Rodinné štěstí / Různé generace, stejné chyby

Hedi / Portrét vnitřní (r)evoluce

Kubo a kouzelný meč / Mýtus o správné rodině

Zdaleka / Jaký otec, takový syn

Lichožrouti / Každá ponožka se počítá

Sieranevada / Pohádky, rituály a rostoucí hlad


DALŠÍ Z RUBRIKY

American Honey / Leporelo sociální lyriky

Newyorská MoMA uvede přehlídku českých archivních filmů

Ještě větší marketér, než jsme před rokem doufali?

Wes Anderson / Melancholik v hračkářství

Snowden / Velký bratr tě sleduje

Cuarón po sedmnácti letech opět natáčel film v Mexiku

Příchozí / Test hollywoodské gramatiky

Apichatpong Weerasethakul se přesouvá do kolumbijského exilu


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Neon Demon / Gucciho třpytivé zvratky

Sherlock / Krize postfaktického detektiva

Jak chutná pendrek s mexickou omáčkou / Co říká nativní reklama o Netflixu a HBO

The Crown / Lesk a tíha korunovačních klenotů

Jason Bourne / Štěpení neposlušných atomů


RUBRIKY

anketa (21) / český film (61) / český talent (32) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (115) / editorial (83) / fenomén (64) / festival (39) / fragment (18) / glosa (207) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (9) / kritika (667) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (529) / objev (3) / pojem (36) / portrét (1) / profil (90) / reflexe (24) / report (85) / rozhovor (147) / scénář (4) / soundtrack (29) / téma (809) / televize (74) / tisková zpráva (1) / událost týdne (168) / video (2) / videoart (16) / videohra (47) / web (35) / zoom (146)

Cinepur #96 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #96, prosinec 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Místa / Morální bažina beze jména (Antonín Tesař, kritika)

Angela Schanelec / Nadějná očekávání uměleckého realismu (Ondřej Pavlík, téma)

Přežije autorský dokument ve veřejnoprávní televizi? (Tereza Šimíková, Hana Gomoláková, horizont)

Klauni (Matěj Nytra, dvd)

Trilogie přízraků / Komplexní minimalismus Christiana Petzolda (Čestmír Lang, Anna Tyszecka, téma)

Kameraman Lukáš Milota / Příznaky mistrovství (Jakub Felcman, český talent)

+ více...