Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Nejhledanější muž / Zkušený profík se sebedestruktivními sklony
kritika / Ondřej Pavlík / 23. 12. 2014
O Nejhledanějším muži se mimo jiné píše, že zdařile převádí styl románu Johna le Carrého do filmové podoby. Do značné míry to skutečně platí: ponurý thriller režiséra Antona Corbijna elegantně nahrazuje mnohohlasou strukturu původního špionážního románu informačně strohým vyprávěním snímaným s nízkou hloubkou ostrosti. Zatímco kniha v oddělených liniích sleduje několik postav, jimž dává přibližně stejné množství prostoru, snímek si za protagonistu volí šéfa hamburské kontrarozvědky Günthera Bachmanna, z nějž pak ve složitém vyšetřování kauzy záhadného čečenského uprchlíka dělá ústřední figuru. Posun, který z této úpravy plyne, ale do jisté míry mění účinek deziluzivního vyznění celého příběhu, jež navíc úzce souvisí s jeho politickým přesahem.
Le Carrého román je výslovně a bezostyšně protiamerický, ovšem zároveň důsledně pluralitní co do zprostředkování různých kulturně a třídně odlišných hledisek (turecký boxer Melik, německá imigrační právnička Annabel, britský bankéř Tommy...). I proto tu nepůsobí Bachmannova „kantáta“, v níž postava s prudkým sarkasmem kritizuje neschopnost Západu přizpůsobit se po konci studené války novým podmínkám, jako otravná moralizující přednáška. Je totiž jen projevem jednoho z přiznaně zabarvených pohledů. Film se naproti tomu subjektivizaci vyhýbá a postavy místo toho šikovně přetváří do enigmatických figur v pokročilé šachové partii. Tím je ale současně obírá o některé specifické rysy a mnohdy výstřední stanoviska.
Z knižní mozaikovité reflexe systému se tak v Corbijnově adaptaci stává inteligentní, ale přece jen o něco klasičtější detektivka s workoholickým mrzoutem v hlavní úloze. Bachmann je najednou tím hrdinou, se kterým bychom měli v první řadě sympatizovat, a to převážně z psychologických důvodů. Náznakem se sice dozvídáme, že jeho předchozí profesní neúspěch v Bejrútu byl ve skutečnosti způsobený nešetrným zásahem amerických složek, ale celou událost snímek líčí spíše jako součást agentova barvitého osobního životopisu. K tomuto způsobu nazírání také významně přispívá herec Philip Seymour Hoffman, který na sebe strhává pozornost svým dokonale nuancovaným ztělesněním protřelého, zatrpklého špiona. Vzhledem k nedávné Hoffmanově tragické smrti se nadto nabízí vnímat Nejhledanějšího muže zejména jako jeho labutí píseň, kde koneckonců hraje tak trochu sám sebe – zkušeného profíka se sebedestruktivními sklony.
Jestliže tedy politická rovina ve filmu ustupuje brilantnímu herectví a vynalézavému žánrovému pojetí, je to nutně špatně? Neznamená to naopak, že je Corbijnova verze lépe odstíněná a méně okatá ve svém burcujícím aktivismu? Domnívám se, že problém snímku vězí v tom, co je stejně tak možné považovat za jeden z kladů, totiž v minimalizování narativní přítomnosti amerických pozorovatelů v Hamburku a zatajování jejich úmyslů. Předloha si tento manévr mohla dovolit právě proto, že se jinak všem svým protagonistům věnovala důkladně, a dokázala tak vytvořit přesvědčivý obraz světa zevrubně ukotveného do určitých sociopolitických reálií. Tento rozměr filmu zcela neschází, ale je natolik upozaděný, že především šokující závěrečné rozuzlení následkem toho postrádá potřebný dopad.
Pokud le Carré v samotném finále nechává v dialogu zaznít název konkrétních amerických direktiv, které zámořské velmoci umožňují svévolně ze zahraničí unášet osoby podezřelé z terorismu, filmový Nejhledanější muž se příznačně uchyluje opět k Bachmannovi, jehož zarmoucený výraz dlouze a mlčenlivě pozoruje, s ostatními aktéry rozostřenými do nezřetelných obrysů. Stejně jako kniha, také Corbijnův film se zřetelně staví proti unáhleným intervencím, založeným na arogantním zneužívání moci. Nedociluje toho však detailní studií společenských tlaků, jejichž vzájemné konflikty by vyvstávaly z pečlivě popsaného pozadí, nýbrž zesílením thrillerových konvencí. Pocit zmaru z nezdařené mise vychází z identifikace s hrdinou a překvapení z náhlého, politicky motivovaného zásahu je tlumočené roztřesenou kamerou a svižným střihem.
Nejhledanější muž (A Most Wanted Man, Velká Británie, USA, Německo, 2014, IMDb)
Režie: Anton Corbijn, scénář: Andrew Bovell podle stejnojmenného románu Johna le Carrého, kamera: Benoît Delhomme, střih: Claire Simpson, hudba: Herbert Grönemeyer, hrají: Philip Seymour Hoffman, Grigoriy Dobrygin, Nina Hoss ad., 122 min., distribuce: Film Forum CZ (premiéra v ČR 4. 9. 2014).
Nejhledanější muž (A Most Wanted Man, Velká Británie, USA, Německo, 2014, IMDb)
Režie: Anton Corbijn, scénář: Andrew Bovell podle stejnojmenného románu Johna le Carrého, kamera: Benoît Delhomme, střih: Claire Simpson, hudba: Herbert Grönemeyer, hrají: Philip Seymour Hoffman, Grigoriy Dobrygin, Nina Hoss ad., 122 min., distribuce: Film Forum CZ (premiéra v ČR 4. 9. 2014).
Přečteno 4008x
Článek vyšel v časopise Cinepur #96, prosinec 2014.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
4 /1
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Nejhledanější muž
**** CINEPUR (4)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Hranice klimatického hraní / Terra Nil
Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
DALŠÍ Z RUBRIKY
Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival
Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony
Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice
Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić
Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“
Třeseme se Standou Pekárkem / Volha jako konvenční prestižní televize
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #96, prosinec 2014
Z obsahu tištěného čísla:
Zimní spánek / Esence Čechova v současném filmu (Vítězslav Chovanec, kritika)
Zmizelá / Manželství jako hra se zvraty (Ivo Michalík, kritika)
Mapy ke hvězdám / Hollywood: Společenstvo incestu (Lucie Česálková, kritika)
Nymfomanka - Director’s Cut (Matěj Nytra, kritika)
Místa / Morální bažina beze jména (Antonín Tesař, kritika)
Knick: Doktoři bez hranic / Úsvit a stín lékařské modernity (Ondřej Pavlík, televize)