Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Nejhledanější muž / Zkušený profík se sebedestruktivními sklony

Nejhledanější muž / Zkušený profík se sebedestruktivními sklony

kritika / Ondřej Pavlík / 23. 12. 2014

O Nejhledanějším muži se mimo jiné píše, že zdařile převádí styl románu Johna le Carrého do filmové podoby. Do značné míry to skutečně platí: ponurý thriller režiséra Antona Corbijna elegantně nahrazuje mnohohlasou strukturu původního špionážního románu informačně strohým vyprávěním snímaným s nízkou hloubkou ostrosti. Zatímco kniha v oddělených liniích sleduje několik postav, jimž dává přibližně stejné množství prostoru, snímek si za protagonistu volí šéfa hamburské kontrarozvědky Günthera Bachmanna, z nějž pak ve složitém vyšetřování kauzy záhadného čečenského uprchlíka dělá ústřední figuru. Posun, který z této úpravy plyne, ale do jisté míry mění účinek deziluzivního vyznění celého příběhu, jež navíc úzce souvisí s jeho politickým přesahem.

Le Carrého román je výslovně a bezostyšně protiamerický, ovšem zároveň důsledně pluralitní co do zprostředkování různých kulturně a třídně odlišných hledisek (turecký boxer Melik, německá imigrační právnička Annabel, britský bankéř Tommy...). I proto tu nepůsobí Bachmannova „kantáta“, v níž postava s prudkým sarkasmem kritizuje neschopnost Západu přizpůsobit se po konci studené války novým podmínkám, jako otravná moralizující přednáška. Je totiž jen projevem jednoho z přiznaně zabarvených pohledů. Film se naproti tomu subjektivizaci vyhýbá a postavy místo toho šikovně přetváří do enigmatických figur v pokročilé šachové partii. Tím je ale současně obírá o některé specifické rysy a mnohdy výstřední stanoviska.

Z knižní mozaikovité reflexe systému se tak v Corbijnově adaptaci stává inteligentní, ale přece jen o něco klasičtější detektivka s workoholickým mrzoutem v hlavní úloze. Bachmann je najednou tím hrdinou, se kterým bychom měli v první řadě sympatizovat, a to převážně z psychologických důvodů. Náznakem se sice dozvídáme, že jeho předchozí profesní neúspěch v Bejrútu byl ve skutečnosti způsobený nešetrným zásahem amerických složek, ale celou událost snímek líčí spíše jako součást agentova barvitého osobního životopisu. K tomuto způsobu nazírání také významně přispívá herec Philip Seymour Hoffman, který na sebe strhává pozornost svým dokonale nuancovaným ztělesněním protřelého, zatrpklého špiona. Vzhledem k nedávné Hoffmanově tragické smrti se nadto nabízí vnímat Nejhledanějšího muže zejména jako jeho labutí píseň, kde koneckonců hraje tak trochu sám sebe – zkušeného profíka se sebedestruktivními sklony.

Jestliže tedy politická rovina ve filmu ustupuje brilantnímu herectví a vynalézavému žánrovému pojetí, je to nutně špatně? Neznamená to naopak, že je Corbijnova verze lépe odstíněná a méně okatá ve svém burcujícím aktivismu? Domnívám se, že problém snímku vězí v tom, co je stejně tak možné považovat za jeden z kladů, totiž v minimalizování narativní přítomnosti amerických pozorovatelů v Hamburku a zatajování jejich úmyslů. Předloha si tento manévr mohla dovolit právě proto, že se jinak všem svým protagonistům věnovala důkladně, a dokázala tak vytvořit přesvědčivý obraz světa zevrubně ukotveného do určitých sociopolitických reálií. Tento rozměr filmu zcela neschází, ale je natolik upozaděný, že především šokující závěrečné rozuzlení následkem toho postrádá potřebný dopad.

Pokud le Carré v samotném finále nechává v dialogu zaznít název konkrétních amerických direktiv, které zámořské velmoci umožňují svévolně ze zahraničí unášet osoby podezřelé z terorismu, filmový Nejhledanější muž se příznačně uchyluje opět k Bachmannovi, jehož zarmoucený výraz dlouze a mlčenlivě pozoruje, s ostatními aktéry rozostřenými do nezřetelných obrysů. Stejně jako kniha, také Corbijnův film se zřetelně staví proti unáhleným intervencím, založeným na arogantním zneužívání moci. Nedociluje toho však detailní studií společenských tlaků, jejichž vzájemné konflikty by vyvstávaly z pečlivě popsaného pozadí, nýbrž zesílením thrillerových konvencí. Pocit zmaru z nezdařené mise vychází z identifikace s hrdinou a překvapení z náhlého, politicky motivovaného zásahu je tlumočené roztřesenou kamerou a svižným střihem.

Nejhledanější muž (A Most Wanted Man, Velká Británie, USA, Německo, 2014, IMDb)
Režie: Anton Corbijn, scénář: Andrew Bovell podle stejnojmenného románu Johna le Carrého, kamera: Benoît Delhomme, střih: Claire Simpson, hudba: Herbert Grönemeyer, hrají: Philip Seymour Hoffman, Grigoriy Dobrygin, Nina Hoss ad., 122 min., distribuce: Film Forum CZ (premiéra v ČR 4. 9. 2014).

Nejhledanější muž (A Most Wanted Man, Velká Británie, USA, Německo, 2014, IMDb)
Režie: Anton Corbijn, scénář: Andrew Bovell podle stejnojmenného románu Johna le Carrého, kamera: Benoît Delhomme, střih: Claire Simpson, hudba: Herbert Grönemeyer, hrají: Philip Seymour Hoffman, Grigoriy Dobrygin, Nina Hoss ad., 122 min., distribuce: Film Forum CZ (premiéra v ČR 4. 9. 2014).

Přečteno 2235x

Článek vyšel v časopise Cinepur #96, prosinec 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Nejhledanější muž

****  CINEPUR (4)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #115

#115

únor 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

IMAX spiritualita / Cesta času

Kůže, kterou nosil / Tom of Finland

Ztrácení zralého Pabla / Neruda

Soukromá apokalypsa / matka!

Tolstoj ve slow cinema / Ta, která odešla

Hororové placebo / To

Láska mezi kapkami zvířecí krve / O těle a duši

Melancholie mediálního artefaktu / Blade Runner 2049


DALŠÍ Z RUBRIKY

Na festival do Karlových Varů zavítá jako host Richard Linklater

Nejlepší filmy roku 2017

Každý za sebe a AIDS proti všem / 120 BPM

První seriál HBO ze zemí bývalé Jugoslávie natočí Danis Tanović

Další sezona podivností / Stranger Things 2

Skoro jako hraný film / IDFA 2017

Filmy na konci (starého) světa / K dystopii filmů českého undergroundu

Puchření západního Německa / Nekrofilní punk Jörga Buttgereita


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Melancholie mediálního artefaktu / Blade Runner 2049

Mindhunter / V náruči sadistického monstra

Streamování na veřejnosti mění společenské normy, tvrdí Netflix

Vidět znamená žít / Dunkerk

The Deuce: Špína Manhattanu / Nahota nejen na prodej


RUBRIKY

anketa (23) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (89) / fenomén (67) / festival (57) / fragment (18) / glosa (210) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (723) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (632) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (97) / reflexe (24) / report (97) / rozhovor (152) / scénář (4) / soundtrack (36) / téma (841) / televize (86) / tisková zpráva (1) / událost týdne (197) / video (2) / videoart (16) / videohra (53) / web (40) / zoom (150)

Cinepur #96 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #96, prosinec 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Trilogie přízraků / Komplexní minimalismus Christiana Petzolda (Čestmír Lang, Anna Tyszecka, téma)

Nymfomanka - Director’s Cut (Matěj Nytra, video)

Životopisné filmy Margarethe von Trotta / Frauenfilm po třiceti letech (Lukáš Skupa, téma)

Trilogie Ráj Ulricha Seidla / Peklo a přece jen naděje (Oto Horák, zoom)

Kameraman Lukáš Milota / Příznaky mistrovství (Jakub Felcman, český talent)

The Knick / Víc než chirurgicky chladná elektronika (Jiří Špičák, televize)

+ více...