Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Nejhledanější muž / Zkušený profík se sebedestruktivními sklony

Nejhledanější muž / Zkušený profík se sebedestruktivními sklony

kritika / Ondřej Pavlík / 23. 12. 2014

O Nejhledanějším muži se mimo jiné píše, že zdařile převádí styl románu Johna le Carrého do filmové podoby. Do značné míry to skutečně platí: ponurý thriller režiséra Antona Corbijna elegantně nahrazuje mnohohlasou strukturu původního špionážního románu informačně strohým vyprávěním snímaným s nízkou hloubkou ostrosti. Zatímco kniha v oddělených liniích sleduje několik postav, jimž dává přibližně stejné množství prostoru, snímek si za protagonistu volí šéfa hamburské kontrarozvědky Günthera Bachmanna, z nějž pak ve složitém vyšetřování kauzy záhadného čečenského uprchlíka dělá ústřední figuru. Posun, který z této úpravy plyne, ale do jisté míry mění účinek deziluzivního vyznění celého příběhu, jež navíc úzce souvisí s jeho politickým přesahem.

Le Carrého román je výslovně a bezostyšně protiamerický, ovšem zároveň důsledně pluralitní co do zprostředkování různých kulturně a třídně odlišných hledisek (turecký boxer Melik, německá imigrační právnička Annabel, britský bankéř Tommy...). I proto tu nepůsobí Bachmannova „kantáta“, v níž postava s prudkým sarkasmem kritizuje neschopnost Západu přizpůsobit se po konci studené války novým podmínkám, jako otravná moralizující přednáška. Je totiž jen projevem jednoho z přiznaně zabarvených pohledů. Film se naproti tomu subjektivizaci vyhýbá a postavy místo toho šikovně přetváří do enigmatických figur v pokročilé šachové partii. Tím je ale současně obírá o některé specifické rysy a mnohdy výstřední stanoviska.

Z knižní mozaikovité reflexe systému se tak v Corbijnově adaptaci stává inteligentní, ale přece jen o něco klasičtější detektivka s workoholickým mrzoutem v hlavní úloze. Bachmann je najednou tím hrdinou, se kterým bychom měli v první řadě sympatizovat, a to převážně z psychologických důvodů. Náznakem se sice dozvídáme, že jeho předchozí profesní neúspěch v Bejrútu byl ve skutečnosti způsobený nešetrným zásahem amerických složek, ale celou událost snímek líčí spíše jako součást agentova barvitého osobního životopisu. K tomuto způsobu nazírání také významně přispívá herec Philip Seymour Hoffman, který na sebe strhává pozornost svým dokonale nuancovaným ztělesněním protřelého, zatrpklého špiona. Vzhledem k nedávné Hoffmanově tragické smrti se nadto nabízí vnímat Nejhledanějšího muže zejména jako jeho labutí píseň, kde koneckonců hraje tak trochu sám sebe – zkušeného profíka se sebedestruktivními sklony.

Jestliže tedy politická rovina ve filmu ustupuje brilantnímu herectví a vynalézavému žánrovému pojetí, je to nutně špatně? Neznamená to naopak, že je Corbijnova verze lépe odstíněná a méně okatá ve svém burcujícím aktivismu? Domnívám se, že problém snímku vězí v tom, co je stejně tak možné považovat za jeden z kladů, totiž v minimalizování narativní přítomnosti amerických pozorovatelů v Hamburku a zatajování jejich úmyslů. Předloha si tento manévr mohla dovolit právě proto, že se jinak všem svým protagonistům věnovala důkladně, a dokázala tak vytvořit přesvědčivý obraz světa zevrubně ukotveného do určitých sociopolitických reálií. Tento rozměr filmu zcela neschází, ale je natolik upozaděný, že především šokující závěrečné rozuzlení následkem toho postrádá potřebný dopad.

Pokud le Carré v samotném finále nechává v dialogu zaznít název konkrétních amerických direktiv, které zámořské velmoci umožňují svévolně ze zahraničí unášet osoby podezřelé z terorismu, filmový Nejhledanější muž se příznačně uchyluje opět k Bachmannovi, jehož zarmoucený výraz dlouze a mlčenlivě pozoruje, s ostatními aktéry rozostřenými do nezřetelných obrysů. Stejně jako kniha, také Corbijnův film se zřetelně staví proti unáhleným intervencím, založeným na arogantním zneužívání moci. Nedociluje toho však detailní studií společenských tlaků, jejichž vzájemné konflikty by vyvstávaly z pečlivě popsaného pozadí, nýbrž zesílením thrillerových konvencí. Pocit zmaru z nezdařené mise vychází z identifikace s hrdinou a překvapení z náhlého, politicky motivovaného zásahu je tlumočené roztřesenou kamerou a svižným střihem.

Nejhledanější muž (A Most Wanted Man, Velká Británie, USA, Německo, 2014, IMDb)
Režie: Anton Corbijn, scénář: Andrew Bovell podle stejnojmenného románu Johna le Carrého, kamera: Benoît Delhomme, střih: Claire Simpson, hudba: Herbert Grönemeyer, hrají: Philip Seymour Hoffman, Grigoriy Dobrygin, Nina Hoss ad., 122 min., distribuce: Film Forum CZ (premiéra v ČR 4. 9. 2014).

Nejhledanější muž (A Most Wanted Man, Velká Británie, USA, Německo, 2014, IMDb)
Režie: Anton Corbijn, scénář: Andrew Bovell podle stejnojmenného románu Johna le Carrého, kamera: Benoît Delhomme, střih: Claire Simpson, hudba: Herbert Grönemeyer, hrají: Philip Seymour Hoffman, Grigoriy Dobrygin, Nina Hoss ad., 122 min., distribuce: Film Forum CZ (premiéra v ČR 4. 9. 2014).

Přečteno 3004x

Článek vyšel v časopise Cinepur #96, prosinec 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Nejhledanější muž

****  CINEPUR (4)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #130

#130

srpen 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Králova řeč po česku / Havel

Ženská tvář války / Vysoká dívka

Půvab a moudrost motivačních citátů / Kdybys jen tušil

Šíleně smutný Asiat / Ocas tygra

Tancem proti homofobii / Dokud se tančí

Paměť strojů / Efekt Vašulka

O včelách a lidech / Země medu

Žánrové tropy v subtropech / Kanáři


DALŠÍ Z RUBRIKY

Eastwood o Eastwoodovi

Noir Film Festival uvede Davida Lynche i milence na útěku

Víc než westernová revize / First Cow

Bradley Cooper si zahraje v novince Paula Thomase Andersona

Kniha o Pavlovi a Daně

Ondřej Šálek / Pochopení za každou cenu

Editorial 130: Kinematografie Hongkongu

Mezi žánry, přístupy a autory / Neviditelná legenda Corey Yuen


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

LFŠ: Atlantida exhumuje jedovatý odpad ukrajinské minulosti

Žánrové tropy v subtropech / Kanáři

Život je krásňoučký / Králíček Jojo

Hoří, mí vlastníci / Vlastníci

Berlinale: Ať žije Tsai a jeho taktilní filmová masáž!


RUBRIKY

anketa (25) / český film (99) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (104) / fenomén (73) / festival (94) / flashback (4) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (1) / kauza (33) / kniha (123) / kritika (970) / mimo kino (162) / nekrolog (1) / novinka (777) / objev (2) / pojem (36) / portrét (16) / profil (110) / reflexe (25) / report (115) / rozhovor (167) / scénář (4) / soundtrack (51) / téma (939) / televize (110) / událost týdne (260) / videohra (68) / web (42) / zoom (163)

Cinepur #96 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #96, prosinec 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Mapy ke hvězdám / Hollywood: Společenstvo incestu (Lucie Česálková, kritika)

Přežije autorský dokument ve veřejnoprávní televizi? (Tereza Šimíková, Hana Gomoláková, horizont)

Konečná uprostřed cesty? / Německý film jednadvacátého století (Thomas Brandlmeier, téma)

Děti / Bezútěšnost bez deprese (Michal Škamla, kritika)

Dokufest 2014 / Malý kulturní zázrak (Vítězslav Chovanec, report)

Objektiv a styl / České filmy na MFDF Jihlava (Lucie Česálková, kauza)

+ více...