Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Místa / Morální bažina beze jména

Místa / Morální bažina beze jména

kritika / český film / Antonín Tesař / 26. 12. 2014

Asi nejvýmluvnější scéna Míst se odehrává v baru, kde skupina hrdinů na parketě napodobuje pohyby aktérů slavné taneční scény z Tarantinova Pulp Fiction. Paradoxně právě tady jsou postavy filmu nejuvěřitelnější, a to proto, že si hrají na něco, co nejsou. Stejným dojmem bohužel působí i ve většině ostatních scén, kde by naopak měly být samy sebou.

Místa jsou druhým filmem autorské dvojice Radim Špaček (režie) a Ondřej Štindl (scénář), která v roce 2009 nadchla značnou část české filmové kritiky snímkem Pouta. Svou novinku přenesli do devadesátých let a jejími hrdiny učinili trojici dospívajících lidí z malého města. Méně ambiciózní a komornější Místa se naopak setkala prakticky výhradně s negativními ohlasy. To možná souvisí právě s rozdílným poměrem ambicí a očekávání u každého z filmů. Pouta totiž především odpovídala na více či méně explicitní volání kritiky po české variantě nových rumunských a maďarských filmů, které se originálním způsobem vyrovnávaly s totalitní minulostí svých zemí. Stejně tak představovala vítanou protiváhu „smířlivým“ a idylickým filmům jako Pelíšky nebo Rebelové. Snímek navíc představoval poměrně soudržné žánrové dílo.

Oproti Místům tak měl vlastně dvě zásadní výhody. Jednak byl dobově jednoznačně ukotvený, a to v minulosti, ke které se můžeme dnes vztahovat jen pomocí paměti a historie, díky níž se z ní mohl snadněji stát v podstatě mytický dystopický žánrový prostor. Druhou předností byla právě přehledně rozvržená dramatická situace s poměrně jednoznačně profilovanými postavami – trpící hrdina disident Pavel (s morálním pokleskem v podobě nevěry), démonický tajný policista Antonín, osudová žena Klára, zrádce v podobě spisovatele Pavla donášejícího policistům atd. S těmito dvěma posuny od realismu směrem k populárním žánrům bylo snazší u Pout tolerovat literátské dialogy, patos i otevřené moralizování, které celý film neustále poznamenávaly.

Přestože děj Míst má také pevné časové ukotvení, prostor vyprávění působí spíš dojmem naprostého bezčasí. Každopádně tu chybí typizované dobové figury, z nichž se naopak skládala celá sestava hrdinů Pout. Především tu ale není žádná jasně rozehraná dramatická situace, ústřední konflikt, který by poháněl žánrové vyprávění. Dramaturgicky je film dokonce i na české poměry mimořádně rozpadlý. Určitě neobstojí ani žánrové zařazení mezi epizodicky vystavěná vyprávění o mladých hrdinech získávajících životní zkušenosti. Místům totiž chybí jakákoli jednotící stylizace, nálada či téma. Naopak se pohybujeme napříč scénami, kde jako by bylo možné vše, od účinkování ústřední trojice zevláků v regionálním pohodovém rádiu až po ututlanou vraždu, na jejíž stopu je jeden z hrdinů přiveden. Zároveň tu zůstává snaha vytvářet atmosféru jakési morální bažiny, do níž se hrdinové s osudovým patosem propadají. Zdejší močál ale jako by neměl žádné jméno. Opět zde vystupuje démonicky zlá figura, které okolní postavy postupně podléhají, čímž nahlížejí vlastní morální slabost, ale chybí tu širší kontext, jenž velmi pomáhal uvěřitelnosti Pout. Tam jím byl mýtus o éře normalizace coby démonické době a postava Antonína byla v podstatě ztělesněním monstrozity tohoto mýtu. Devadesátá léta jsou ale dnes jednak vnímána mnohem ambivalentněji a jednak k jejich reáliím film vlastně příliš neodkazuje.

Bez jakýchkoli konstrukčních základů se struktura Míst beznadějně drolí a z každé nové scény je bolestně cítit bezradné tápání, o čem by vlastně měla být. Podobně jako ve zmiňované scéně s tancem z Pulp Fiction herci většinou jen předvádějí gesta, jejichž smysl je ale někde zcela mimo – a na rozdíl od této imitace tarantinovské poetiky ve většině ostatních scén nevíme přesně kde. Podobný charakter má i kamera zcela poplatná reklamnímu stylu současného českého filmu, což je výrazný rozdíl oproti jasně definovanému stylu Pout, pro který byly typické distancované záběry a vybledlé barvy. Druhotina dua Špaček-Štindl tak má nakonec mnohem blíž k rozháranému a neujasněnému debutu než jejich první spolupráce.

Místa (ČR, 2014, IMDb)
Režie: Radim Špaček, scénář: Ondřej Štindl, kamera: Jaromír Kačer, střih: Jana Vlčková, hudba: David Boulter, Václav Havelka, hrají: Vladimír Polívka, Jan Cina, Johana Matoušková ad., 108 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 18. 9. 2014).

Místa (ČR, 2014, IMDb)
Režie: Radim Špaček, scénář: Ondřej Štindl, kamera: Jaromír Kačer, střih: Jana Vlčková, hudba: David Boulter, Václav Havelka, hrají: Vladimír Polívka, Jan Cina, Johana Matoušková ad., 108 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 18. 9. 2014).

Přečteno 2693x

Článek vyšel v časopise Cinepur #96, prosinec 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.5 /4

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Místa

****  CINEPUR (0.5)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #116

#116

duben 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

Být dobrovolným OUTsiderem / OUT

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena

Bludný kruh tužeb a opojení / Nemilovaní

Žena v ohni / Odnikud

Každý za sebe a AIDS proti všem / 120 BPM

Pozor, vyletí ptáček / Thelma

Lamač Lucasových kódů / Star Wars: Poslední z Jediů


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

Rizika pod povrchem / Rok 2017 v české filmové distribuci 2

Blaník, prezident všech a nikoho / Prezident Blaník

Destilace materiálu / Jindřich Andrš

Švankmajerův seznam / Rozhovor s režisérem Janem Švankmajerem

Dětský film pro dospělé / Po strništi bos

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček

Paradox něžného nácka / Svět podle Daliborka

Tak trochu roadmovie / Skokan


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Hraní, teorie, umění / Umění počítačových her

Žena v ohni / Odnikud

Ozu chudých / Po bouři

Paradox něžného nácka / Svět podle Daliborka

Filmy, které musíte vidět v kině / MFF Karlovy Vary 2017


RUBRIKY

anketa (23) / český film (72) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (90) / fenomén (68) / festival (62) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (731) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (649) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (98) / reflexe (24) / report (99) / rozhovor (153) / scénář (4) / soundtrack (37) / téma (848) / televize (88) / tisková zpráva (1) / událost týdne (201) / video (2) / videoart (16) / videohra (54) / web (41) / zoom (150)

Cinepur #96 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #96, prosinec 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Angela Schanelec / Nadějná očekávání uměleckého realismu (Ondřej Pavlík, téma)

57. DOK Leipzig / Německá bašta dokumentárního filmu na rozcestí (Martin Horyna, report)

The Naked City (Jana Bébarová, dvd)

Temné údolí / Pro pár potomků navíc (Mária Miniariková, zoom)

Rozhovor s Albertem Serrou / Ničitel krásy a bojovník s klišé (Martin Kudláč, rozhovor)

Klauni (Matěj Nytra, dvd)

+ více...