Novozélandský dokumentární film / Daleko od výsluní

Situaci současného dokumentárního filmu na Novém Zélandu by bylo možné popsat jednou větou: má ještě co dohánět. Je zarážející, že kinematografie, která Novému Zélandu přinesla světovou slávu na poli fantasy, nemá ani pořádný filmový trh. Zdálo by se, že Pán prs-tenů Petera Jacksona nastartuje fungování novozélandského filmo-vého průmyslu, včetně dokumentární tvorby, ale zatím to tak nevy-padá. Málokterý hraný či dokumentární film se dostane do kino-distribuce a do širšího povědomí domácího publika. Neroste ani domácí produkce, dokument nevyjímaje. Ten v současnosti reprezen-tují hlavně solitéři jako režisérka Annie Goldson.

Vnější obraz a vnitřní realita

Peter Jackson nerovná se novozélandská kinematografie, ale jeho aktivity a produkční společnosti ji na světové úrovni stále drží. To je pohled zvenku. Setkání s realitou a konkrétními filmaři ale nabízí po-hled zcela opačný.

Mezinárodní festivaly jako Documentary Edge ci New Zealand Inter-national Film Festival (NZ IFF) vlastně až tak mezinárodní nejsou. Největší distributor Rialto přináší do kin jenom ty největší trháky a v Aucklandu funguje jediné artové kino – Academy Cinemas, které sídlí pod Městskou knihovnou a trpí nezájmem diváků....