Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Úsvit planety opic / Evoluční slepá ulička

Úsvit planety opic / Evoluční slepá ulička

kritika / Jaromír Franta / 16. 10. 2014

Zatímco Zrození planety opic Ruperta Wyatta ztvárnilo příčiny budoucího konfliktu lidí a polidštěných opic, Úsvit planety opic Matta Reevese (Monstrum, Ať vejde ten pravý) už sleduje první kolo jejich otevřené války. Vrtkavé spojenectví nemá dlouhého trvání a svět se stává čím dál tím horším místem na poklidné soužití. A to jak z hlediska opic, tak i lidí.

Ačkoliv Zrození jasně vytyčilo viníky (kteří ovšem nedokázali předvídat následky svých činů), druhý díl se vydává cestou plošné relativizace. V rámci celého příběhu jsou zde pojmy jako „dobro“ a „zlo“ jen vyprázdněnými sémantickými poli. Krok je to v oblasti blockbusterů stále relativně neobvyklý. Z dramaturgického hlediska film přijímá optiku seriózního válečného novináře, který za každou cenu zahazuje svá předem připravená ideologická stanoviska a je – až v radikálním slova smyslu – silně nezaujatý. Jak vůdce opic a zdaleka největší lidumil Caesar, tak i rozvážný lidský hrdina Malcolm zjišťují, že ačkoliv stojí na opačných stranách barikády, mají jejich komunity zároveň mnoho společného. Vnucuje se metafora o dvou stejných koních, kteří táhnou provaz každý na jednu stranu. Počátku války nakonec nepřispějí velká rozhodnutí vůdců (u lidí je jím nevypočitatelný Gary Oldman), ale spíše omyly několika neadaptovatelných.

Analogie mezi oběma druhy přitom snímek utváří až obsedantně, a to jak na rovině psychologické (podobnosti mezi určitými typy postav), tak i sociologické (podobné reakce opic a lidí na činy skupin). Špatný přístup to sám o sobě samozřejmě není, Úsvit planety opic je ovšem v neustálém předhazování paralel značně mechanický: důležité lidské postavy mají zkrátka své protipóly mezi opicemi. Patrné je to zejména u obou záporných postav Koby a Carvera, jejichž činy symetricky přispějí ke zrození už ne „planety opic“, ale zmíněného bojového stavu. Ačkoliv Caesar s přiměřeným patosem deklamuje, která z postav to vlastně celé začala, film svým dramaturgickým rozčleněním nutně vyvolá dojem, že jsou na vině obě strany konfliktu a pokud by nezačala jedna, udělala by to druhá.

Rovněž nelze říci, že by děj nebyl ve vztahu k prvnímu dílu vyloženě logicky neopodstatněný. Problémem je, že přes zmíněnou relativizaci viny za válku lidí a opic předkládá samé jednoznačné a jisté úsudky a nenabízí jakoukoli morálně či ideologicky problematickou pozici. Zatímco konec Zrození předznamenával sžíravou nejistotu, zde už je nastaven plnohodnotný stav věcí (předvečer totální války). Ve Zrození bylo možné vynajít u postav povahově nezřetelné rysy, především ve vztahu k problematickému motivu výzkumu opic, s nímž se pojila nejistota hrdinů vůči správnosti jejich počínání. V Úsvitu jsou naproti tomu všechny postavy ve svém jednání zcela jasnozřivé a charakterově jasně definovatelné.

Úsvit planety opic nenaplňuje předpoklady nastolené v „objevitelské“ jedničce. Série, která si vcelku nadějně vybudovala značnou osobitost, se najednou až násilně začala přizpůsobovat. Ač je ještě brzy na soudy o zpackané příležitosti, konzervativní slepá ulička, do které cyklus manévruje druhý díl, rozhodně nepředstavuje nijak potěšující směřování. Reevesův snímek se v podstatě schází s představami standardního velkofilmu, jenž má štěstí, že navazuje na předchozí kritický úspěch Wyattova debutu. Bezpochyby se jedná o zvládnutý počin, který ovšem spíše funguje jen jako podstavec pro další pokračování. Fakt, že plní tradičně nevděčnou roli přemosťujícího filmu, jej ale nikterak neomlouvá.

Úsvit planety opic (Dawn of the Planet of the Apes, USA, 2014, IMDb)
Režie: Matt Reeves, scénář: Mark Bomback, Rick Jaffa, Amanda Silver, kamera: Michael Seresin, střih: William Hoy, Stan Salfas, hudba: Michael Giacchino, hrají: Andy Serkis, Jason Clarke, Gary Oldman, Keri Russell ad., 130 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 17. 7. 2014).

Úsvit planety opic (Dawn of the Planet of the Apes, USA, 2014, IMDb)
Režie: Matt Reeves, scénář: Mark Bomback, Rick Jaffa, Amanda Silver, kamera: Michael Seresin, střih: William Hoy, Stan Salfas, hudba: Michael Giacchino, hrají: Andy Serkis, Jason Clarke, Gary Oldman, Keri Russell ad., 130 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 17. 7. 2014).

Přečteno 4217x

Článek vyšel v časopise Cinepur #95, říjen 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Úsvit planety opic

****  ČTENÁŘI (2)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #145

#145

únor 2023



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou

Utama / Mezi domovem a sopkou

Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice

Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba

Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna

Kvík / Až si zase příště dáte klobásku

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev

BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal


DALŠÍ Z RUBRIKY

Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou

Momentální fascinace a králičí nory / Editorial 145

Australská kriminální historie Justina Kurzela

Mezi konceptem a zvnitřněním aneb Jak zdokumentovat masakr

Temným lesem do hlubin / Noirové vraždy v současných severských seriálech

Místo zločinu Česko / Televizní podoby true crime

True Crime / Úvod

True crime / Fascinace zločinem jako součást zábavy


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Frank / Kdo nemá masku, není normální


RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (120) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (18) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (17) / kauza (1) / kniha (133) / kritika (1122) / mimo kino (193) / novinka (825) / pojem (36) / portrét (53) / profil (100) / reflexe (27) / report (150) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (89) / téma (1035) / televize (139) / událost týdne (292) / videohra (84) / web (46) / zoom (174)

Cinepur #95 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #95, říjen 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Imagina / O experimentech s diváckými očekáváními (Tomáš Stejskal, glosa)

Kouzlo měsíčního svitu / Kouzlo čtyřiačtyřicetkrát viděného (Ivo Michalík, kritika)

Hudba z Chlapectví pomáhá Masonovi vyrůst, posluchače ale uspí (Jiří Špičák, soundtrack)

Letní filmová škola 2014 / Síla setrvačnosti (Antonín Tesař, report)

Ona (Matěj Nytra, mimo kino)

Rozhovor s Bongem Jon-hoem / Zajímá mě, co je člověk (Tomáš Stejskal, rozhovor)

+ více...