Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Úsvit planety opic / Evoluční slepá ulička

Úsvit planety opic / Evoluční slepá ulička

kritika / Jaromír Franta / 16. 10. 2014

Zatímco Zrození planety opic Ruperta Wyatta ztvárnilo příčiny budoucího konfliktu lidí a polidštěných opic, Úsvit planety opic Matta Reevese (Monstrum, Ať vejde ten pravý) už sleduje první kolo jejich otevřené války. Vrtkavé spojenectví nemá dlouhého trvání a svět se stává čím dál tím horším místem na poklidné soužití. A to jak z hlediska opic, tak i lidí.

Ačkoliv Zrození jasně vytyčilo viníky (kteří ovšem nedokázali předvídat následky svých činů), druhý díl se vydává cestou plošné relativizace. V rámci celého příběhu jsou zde pojmy jako „dobro“ a „zlo“ jen vyprázdněnými sémantickými poli. Krok je to v oblasti blockbusterů stále relativně neobvyklý. Z dramaturgického hlediska film přijímá optiku seriózního válečného novináře, který za každou cenu zahazuje svá předem připravená ideologická stanoviska a je – až v radikálním slova smyslu – silně nezaujatý. Jak vůdce opic a zdaleka největší lidumil Caesar, tak i rozvážný lidský hrdina Malcolm zjišťují, že ačkoliv stojí na opačných stranách barikády, mají jejich komunity zároveň mnoho společného. Vnucuje se metafora o dvou stejných koních, kteří táhnou provaz každý na jednu stranu. Počátku války nakonec nepřispějí velká rozhodnutí vůdců (u lidí je jím nevypočitatelný Gary Oldman), ale spíše omyly několika neadaptovatelných.

Analogie mezi oběma druhy přitom snímek utváří až obsedantně, a to jak na rovině psychologické (podobnosti mezi určitými typy postav), tak i sociologické (podobné reakce opic a lidí na činy skupin). Špatný přístup to sám o sobě samozřejmě není, Úsvit planety opic je ovšem v neustálém předhazování paralel značně mechanický: důležité lidské postavy mají zkrátka své protipóly mezi opicemi. Patrné je to zejména u obou záporných postav Koby a Carvera, jejichž činy symetricky přispějí ke zrození už ne „planety opic“, ale zmíněného bojového stavu. Ačkoliv Caesar s přiměřeným patosem deklamuje, která z postav to vlastně celé začala, film svým dramaturgickým rozčleněním nutně vyvolá dojem, že jsou na vině obě strany konfliktu a pokud by nezačala jedna, udělala by to druhá.

Rovněž nelze říci, že by děj nebyl ve vztahu k prvnímu dílu vyloženě logicky neopodstatněný. Problémem je, že přes zmíněnou relativizaci viny za válku lidí a opic předkládá samé jednoznačné a jisté úsudky a nenabízí jakoukoli morálně či ideologicky problematickou pozici. Zatímco konec Zrození předznamenával sžíravou nejistotu, zde už je nastaven plnohodnotný stav věcí (předvečer totální války). Ve Zrození bylo možné vynajít u postav povahově nezřetelné rysy, především ve vztahu k problematickému motivu výzkumu opic, s nímž se pojila nejistota hrdinů vůči správnosti jejich počínání. V Úsvitu jsou naproti tomu všechny postavy ve svém jednání zcela jasnozřivé a charakterově jasně definovatelné.

Úsvit planety opic nenaplňuje předpoklady nastolené v „objevitelské“ jedničce. Série, která si vcelku nadějně vybudovala značnou osobitost, se najednou až násilně začala přizpůsobovat. Ač je ještě brzy na soudy o zpackané příležitosti, konzervativní slepá ulička, do které cyklus manévruje druhý díl, rozhodně nepředstavuje nijak potěšující směřování. Reevesův snímek se v podstatě schází s představami standardního velkofilmu, jenž má štěstí, že navazuje na předchozí kritický úspěch Wyattova debutu. Bezpochyby se jedná o zvládnutý počin, který ovšem spíše funguje jen jako podstavec pro další pokračování. Fakt, že plní tradičně nevděčnou roli přemosťujícího filmu, jej ale nikterak neomlouvá.

Úsvit planety opic (Dawn of the Planet of the Apes, USA, 2014, IMDb)
Režie: Matt Reeves, scénář: Mark Bomback, Rick Jaffa, Amanda Silver, kamera: Michael Seresin, střih: William Hoy, Stan Salfas, hudba: Michael Giacchino, hrají: Andy Serkis, Jason Clarke, Gary Oldman, Keri Russell ad., 130 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 17. 7. 2014).

Úsvit planety opic (Dawn of the Planet of the Apes, USA, 2014, IMDb)
Režie: Matt Reeves, scénář: Mark Bomback, Rick Jaffa, Amanda Silver, kamera: Michael Seresin, střih: William Hoy, Stan Salfas, hudba: Michael Giacchino, hrají: Andy Serkis, Jason Clarke, Gary Oldman, Keri Russell ad., 130 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 17. 7. 2014).

Přečteno 4394x

Článek vyšel v časopise Cinepur #95, říjen 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Úsvit planety opic

****  ČTENÁŘI (2)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #148

#148

srpen 2023



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Hranice klimatického hraní / Terra Nil

Zuřím, tedy jsem / Beef

Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna

KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána

KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce

KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici

KVIFF: Blažiny lekce uštědřují divákům pořádný monokl

KVIFF: Alegorická detektivka Úsvit není ani ryba, ani rak


DALŠÍ Z RUBRIKY

Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival

Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony

Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice

Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić

Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“

Třeseme se Standou Pekárkem / Volha jako konvenční prestižní televize

Nekonečně mnoho tváří Cate Blanchett

Terapie strachem / Satiry Rubena Östlunda


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Frank / Kdo nemá masku, není normální


RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)

Cinepur #95 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #95, říjen 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Ida / Co říct a co neříct (Lucie Česálková, kritika)

Anketa / Jak si stojí současný český dokument? (Lukáš Skupa, téma)

Imagina / O experimentech s diváckými očekáváními (Tomáš Stejskal, glosa)

Letní filmová škola 2014 / Síla setrvačnosti (Antonín Tesař, report)

Monstrózní pohled Leviathana / Dokument poutaný atrakcí (Matěj Nytra, téma)

Editorial č. 95 (Jindřiška Bláhová, editorial)

+ více...