Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Ida / Co říct a co neříct

Ida / Co říct a co neříct

kritika / Lucie Česálková / 17. 10. 2014

Ida. Wanda. Anna. Osobnost, která se nenaplnila. Osobnost, která se vyčerpala. Osobnost, která našla naplnění ve víře. Film Pawła Pawlikowského je o pomalých pohybech naplňování a vyčerpávání. Charakterů, příběhů, obrazů, idejí, slov a pojmů. Je o studu, vině a tichu, které obklopují ikony polské národní paměti – katolicismus, komunismus a osud polských Židů. Jeho vizuální poetika bývá oprávněně spojována s inspirací v novovlnných 60. letech, nejen pro propracovanost černobílé tonality, ale i artistní delikátnost mizanscény a kompozice. Jednomu to přitom přijde jako manýra, jinému jako sofistikovaný estetický záměr. Než přistoupit na takové značkování, je však u Idy zajímavější položit otázku jinak a všímat si, jak konkrétní aspekty této poetiky pomáhají Pawlikowskému transponovat velká polská témata typu náboženství a víry, vztahu k státu a armádě a romanticko-bohémské rozpolcenosti do mikrodramatu tří postav (novicky Anny, její tety Wandy a saxofonisty Lise) a vyprazdňovat vyprávěcí, respektive žánrová schémata iniciačního příběhu, pátrání a road movie.

Redukovány na samu dřeň, stávají se tyto základní vzorce bazální kostrou, jež dává vyniknout výtvarné stylizaci i rozkvést výrazným, byť úsečně hovořícím a úsporně jednajícím postavám. Do rámu takřka souměrného filmového formátu 1,37:1, rozkládá Pawlikowski prostorově i tematicky souměrný příběh dvou žen a dvou nenaplněných osudů. Horizontály krajiny se překlápějí do interiérů s dominantními prvky na svislici (sloupy, schodiště, mřížoví), přítomnost se podbarvuje minulostí a bortí se dříve nezpochybnitelné jistoty. Zejména ty o vlastní identitě a jejím údělu. Novicka Anna, vychovávaná od dětství jako sirotek v klášteře, je před složením řeholního slibu poslána na návštěvu ke své jediné žijící příbuzné, tetě Wandě. Během letmé promluvy obou žen odhalí jedna z Wandiných sarkastických poznámek „Takže ty jsi židovská jeptiška,“ klíčový problém snímku a také zásadní otázku vinoucí se celým vyprávěním: totiž to, zda je Annin židovský původ větším traumatem pro Wandu, anebo Annu samotnou. Společně putují, aby se dopátraly toho, jak Annini rodiče (Wandina sestra s manželem) zemřeli, především však zjišťují a přehodnocují, co pro ně je a co není, co bylo a co nebylo důležité. K podobné bilanční rozvaze film vyzývá i diváka, a to v záběrech, v nichž odsouvá dění na okraj rámu a nabízí mu spolu s volbou i dilema: nač se soustředit a co opominout, co přijmout a čeho se zříct.

Ida, Annino původní jméno, je potencialitou nenaplněného kdyby, jež je stejně blízké Anně jako Wandě, je symbolickým místem, které ani jedna z nich nezabydlela, a v němž se mohou setkat tak, aby jedna druhou pochopily. Wanda a Anna jsou jedna druhé na společné cestě svým způsobem překážkou. Každá má své rituály, které se mohou té druhé protivit či příčit, ať už je to modlení a strojení do řeholního oděvu, či kouření, alkohol a večírky s trpkými konci, avšak jedna bez druhé by nedosáhly společného cíle. Pro to je užitečná jak Wandina energičnost a dravost, tak Annina důvěryhodnost. Popírají se i prolínají. Podobně film pracuje s řadou kontrastů – černá a bílá, děvka a světice, elegance a zpustlost – ale i s jejich. Jen v několika momentech trochu zbytečně přehmátne k explicitním výpovědím, místo aby dál hrála stínové drama pohledů a nápověd.

Síla Idy naopak spočívá v tom, že si s obecnými koncepty typu víry, rodiny, lásky a „vyšších ideálů“ pohrává decentně, na základě jednoduché, přímočaře položené zápletky. Její poselství také nevychází z roviny univerzálního, ale individuálního. Je z filmů, jež se v jednom ze svých plánů snaží sdělit, že z perspektivy každodennosti pulsují v historických událostech žilky náhlých, třeba i ukvapených rozhodnutí – emocí a pnutí skrytých za fasádou, ať už je z pudru, nebo z rolí, které zrovna hrajeme. Celý třístrofý závěr, věnovaný úměrně Wandě, Idě (Anně v Idě) i Anně, tak může působit poněkud nastaveně, neboť svým způsobem podrývá půvab nedořečeného ve snímku stavěném především z náznaků. Jeho ztvárnění na druhou stranu přitakává té významové vrstvě filmu, jíž jde o postižení všednosti osudových okamžiků. Ve své střední části závěr současně potvrzuje i dříve naznačovanou tezi o potenciální propustnosti všech tří ženských identit: Anny jako Wandy jako Idy.

Ida (Polsko, Dánsko, 2013, IMDb)
Režie: Paweł Pawlikowski, scénář: Paweł Pawlikowski, Rebecca Lenkiewicz, kamera: Ryszard Lenczewski, Lukasz Zal, střih: Jaroslaw Kaminski, hudba: Kristian Eidnes Andersen, hrají: Agata Kulesza, Agata Trzebuchowska, Dawid Ogrodnik ad., 80 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 17. 7. 2014).

Ida (Polsko, Dánsko, 2013, IMDb)
Režie: Paweł Pawlikowski, scénář: Paweł Pawlikowski, Rebecca Lenkiewicz, kamera: Ryszard Lenczewski, Lukasz Zal, střih: Jaroslaw Kaminski, hudba: Kristian Eidnes Andersen, hrají: Agata Kulesza, Agata Trzebuchowska, Dawid Ogrodnik ad., 80 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 17. 7. 2014).

Přečteno 2294x

Článek vyšel v časopise Cinepur #95, říjen 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Ida

****  CINEPUR (3)

****  ČTENÁŘI (2.3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #113

#113

říjen 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Tak trochu roadmovie / Skokan

Ztraceni v Evropě / Král Belgičanů

Hádej, kdo se bude bát na večeři / Uteč

Život na narušených základech / Klient

Poetizace krutosti / Sibiřský deník

Vlamovat se do jakýchkoli dveří / Poslední rodina

Útočiště pro outsidery / Strážci Galaxie Vol. 2

Frankensteinovo monstrum / Vetřelec: Covenant


DALŠÍ Z RUBRIKY

Nicolas W. Refn spustí online platformu s filmy, hudbou a texty

Polibek konvertovavšího psíka / Druhá strana naděje

Abrakadabra! Olomoucký festival PAF láká na první jména

Editorial 113: Werner Herzog

Od Nezlomného po Sůl a oheň / Filmy se stále starší pamětí

Transcendentální zážitky reality / Dokumentární tvorba Wernera Herzoga

Srdce ze skla / Herzogovy variace na heimatfilm

Werner goes to Hollywood / Herzog a americká filmová kultura


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Tak trochu roadmovie / Skokan

Máme tlakovú níž / Richard Müller: Nepoznaný

Paterson / Paterson z Patersonu

Lily Lane / Matní běsi

Objektiv a styl / České filmy na MFDF Jihlava


RUBRIKY

anketa (22) / český film (68) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (119) / editorial (87) / fenomén (67) / festival (54) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (109) / komiks (10) / kritika (703) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (596) / objev (3) / pojem (36) / portrét (4) / profil (95) / reflexe (24) / report (94) / rozhovor (150) / scénář (4) / soundtrack (34) / téma (831) / televize (83) / tisková zpráva (1) / událost týdne (188) / video (2) / videoart (16) / videohra (51) / web (39) / zoom (148)

Cinepur #95 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #95, říjen 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Novozélandský dokumentární film / Daleko od výsluní (Zuzana Pauková, téma)

Rozhovor s Bongem Jon-hoem / Zajímá mě, co je člověk (Tomáš Stejskal, rozhovor)

Profil Petera Kerekese / Sametové (sou)hry s pamětí (Matěj Nytra, profil)

Nepřítel třídy / Vzpoura vůči předčasné zralosti (Jakub Jiřiště, zoom)

Ona (Matěj Nytra, dvd)

Úvod / Proměny dokumentu (Lukáš Skupa, téma)

+ více...