Superhrdinská politika / Ideologie v době hrdinů
Sam Peckinpah koncem 60. let prohlásil, že western je univerzální rámec, v němž je možné komentovat současnost. V té době mýtus Západu, kde drsný muž vydobývá bohatství z panenské krajiny, skutečně ještě naposledy vrhal trochu lesku na americkou identitu, stále nezmatnělou porážkou ve Vietnamu a nepošpiněnou přiznáním, že onen mýtus se zakládal na krvi, potu a slzách milionů Indiánů a černých otroků. Začátkem 21. století by mohly mít podobnou funkci superhrdinské komiksové adaptace se Spider-Manem, Batmanem nebo Iron Manem.
Přestože první filmové adaptace superhrdinských komiksů pocházejí už ze 40. let minulého století, výraznější popularity se dostalo až Supermanovi z 1978. Mimo jeho druhé pokračování a dvou Burtonových ztvárnění Batmana (Batman, 1989; Batman Returns, 1992) však další superhrdinské adaptace skončily ve víceméně béčkových kategoriích. Zlom nastal až s rokem 2000 filmem X-Men, který nastartoval zájem producentů, jemuž se od té doby superhrdinské filmy těší. Tento zájem byl pak výrazně podtržen událostí, jež ve Spojených státech bezesporu zvýšila poptávku po hrdinech. Aniž bych podceňoval vliv úspěchu prvních X...