Menzelův výběr z Hrabala

V dějinách české kinematografie najdeme málo příkladů tak úzké, dlouhodobé a úspěšné spolupráce jako u dvojice Jiří Menzel-Bohumil Hrabal. Navzdory tomu se opakovaně vynořují námitky, že Menzel Hrabala zkresluje, „učesává“, rozmělňuje. Oponenti argumentují, že se dané rozdíly zveličují a absolutizují, a také tím, že adaptace do jiného „jazyka“ je z podstaty věci posunem či změnou, takže ji lze hodnotit nikoli jako odvozené, nýbrž samostatné dílo. Nedávno byl ohlášen projekt zfilmování novely Bohumila Hrabala Krasosmutnění v režii Jiřího Vejdělka, což do celé problematiky jistě vnese nové příklady a náhledy. I proto se u Menzelových filmových verzí Hrabalových próz – jakkoli je režisér ohlašuje slovním spojením „na motivy“ a jakkoliv o nich zdánlivě bylo už vše napsáno – stojí vracet k podobnostem i odlišnostem, které mezi nimi existují.