Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

V polovině června se díky společnosti Filmexport konečně dočkal vydání na DVD nosičích celovečerní debut největšího básníka českého filmu Františka Vláčila. Holubice, kterou Vláčil napsal a natočil podle námětu Otakara Kirchnera (povídka Susanne), ve své době slavila úspěchy na nejprestižnějších světových festivalech – na jednadvacátém ročníku festivalu v Benátkách získala medaili Bienále a v Cannes obdržela Velkou cenu v kategorii mimořádně hodnotných filmů na tamním Mezinárodním setkání filmů pro mládež. Vláčil jakožto tvůrce bez tradičního filmového vzdělání, jemuž potřebnou praxi poskytla tvorba instruktážních snímků během služby v Armádním filmu v druhé polovině padesátých let, v Holubici představil svůj výrazný autorský rukopis, jímž se přiklonil k poetické linii československého filmu. Jeho debutová filmová báseň vykresluje svět dvou osamělých dětí, které se sice nikdy nepotkají, ale spojuje je láska ke křehkému zvířeti všeobecně vnímanému jakožto symbol míru – titulní holubici. Spíše než by usiloval o vyprávění klasického příběhu, tíhne Vláčil svými obrazy k lyrickému vyjádření emocionálního stavu svých protagonistů. K tomu mu napomáhá kameramanská práce jeho blízkého kolegy z Armádního filmu Jana Čuříka (jemuž asistoval Miroslav Ondříček) s podílem výtvarníka Theodora Pištěka, a citlivě komponovaná hudba Zdeňka Lišky. Jednoduchou premisu se zatoulaným poštovním holubem německého děvčátka Susanne (Kateřina Irmanovová), kterého se ujme ostrakizovaný československý chlapec Michal (Karel Smyczek), Vláčil využívá k barvitému (byť na černobílém materiálu) vykreslení zcela odlišných paralelních světů. Zatímco svět nevinné Susanne je plný sluncem zalitých horizontálních obrazů, ten Michalův skrze vertikálně orientované kompozice stísněného interiéru pražského činžáku odráží chlapcovu tendenci stranit se společnosti, zejména svých vrstevníků, kteří ho v minulosti ponížili a jejichž přičiněním se zranil a nyní se odmítá vyléčit. Prostředníkem pro komunikaci s okolím je mu jeho soused, umělec Martin (Václav Irmanov), jenž funguje jako hlas chlapcova svědomí. Právě on v něm probudí pohnutku zachránit holubici, kterou Michal v záštiplném gestu poranil vzduchovkou, a v přenesené rovině mu tím pomůže k opětovnému začlenění se do společnosti. Minimalistický styl se odráží ve sporadickém užití dialogů (Vláčil vypráví obrazovými metaforami), ale i v umírněném hereckém projevu ústředních hrdinů, zejména pak v nezapomenutelném pohledu velkých smutných očí desetiletého Karla Smyczka, v nichž se skrývá nepatrná jiskra nevraživosti.

Holubice / Československo 1960 / scénář a režie: František Vláčil / kamera: Jan Čuřík / hudba: Zdeněk Liška / hrají: Kateřina Irmanovová, Karel Smyczek, Anna Pitašová, Václav Irmanov, Gustav Püttjer, Hans-Peter Reinecke, František Kovářík, Vladimír Erlebach ad. / 67 min. / zvuk: Dolby Digital / titulky: české pro neslyšící obraz: 4:3 / distribuce: 11. června 2014 (Filmexport) / lze objednat na: http://www.filmexport.cz