Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Editorial č. 93 / Nad méněcenností televizních seriálů

Editorial č. 93 / Nad méněcenností televizních seriálů

editorial / Antonín Tesař / 30. 7. 2014

Při čtení mnohých recenzí seriálu Temný případ jsem se často setkal s formulacemi, které opakují, že takováhle míra sofistikovanosti/filmařského umu/herecké bravury/umělecké hloubky se v televizi jen tak nevidí. Důvod, proč jsem na podobná vyjádření začal být alergický, není ani tak to, že „kvalitní“ TV seriály jsou fenomén starý přinejmenším patnáct let. Vadí mi spíš neustálé připomínání toho, že bychom televizi měli brát za něco apriorně méněcenného vůči kinematografii. Televizní seriál v téhle perspektivě pořád vypadá jako postižený bratříček, kterého je třeba pohladit po zdeformované hlavičce, kdykoli se mu povede něco, co snese srovnání s „velkým“ filmem. Podobně retardační mi přitom připadá i opačné tvrzení, které říká, že dnešní seriály jsou lepší než filmy – obvykle totiž neznamená ani tak vyzdvihování seriálů, jako spíš kritiku filmů, které jsou tak špatné, že i něco natolik pokleslého jako televize je dokáže převálcovat. Stejným syndromem dnes trpí i komiksy vůči literatuře a videohry vůči filmu a ve všech případech to znamená jednak přinejmenším implicitní degradaci těchto uměleckých forem a jednak chybný předpoklad, že by díla daných „podřadných“ druhů měla obstát vůči těm „hodnotnějším“ na jejich vlastním hřišti. Problém toho, když je nějaký komiks „poctěn“ tím, že dostane literární cenu (např. Dotter of Her Father’s Eyes od Mary a Bryana Talbotových, který v roce 2012 obdržel Costa Book Award), nebo když televizní seriál získá ocenění vyhrazené filmům (známý případ Českého lva pro Hořící keř), je právě v tom, že se tím stávající hierarchie spíš stvrzuje než zpochybňuje. Navíc doba, kdy výraz, že něco „vypadá televizně“ platil za urážku, už je dávno pryč. Naopak, v éře „zesílené kontinuity“ se většina hollywoodských filmařů už několik desetiletí shodne na tom, že práce pro televizi a práce pro film se z hlediska filmového stylu nijak výrazně neliší. Přitom není vlastně nijak těžké brát jako samozřejmé východisko, že konkrétní televizní seriály je možné na základě společných znaků srovnávat s filmy, ale že jako obecně vzaté formáty jsou vzájemně nesouměrné. Temný případ je toho dobrým příkladem. Např. chápat uzavřenou osmidílnou první sezónu jako osmihodinový film znamená zničit celou její strukturu, která velmi obratně zachází s vlastní epizodičností. Proto je sice možné, že Matthew McConaughey hrál detektiva Rusta přesvědčivěji než Rona Woodroofa v Klubu poslední naděje, ale bylo by krajně nefér, kdyby za tuto roli dostal Oscara.

Přečteno 2801x

Článek vyšel v časopise Cinepur #93, červen 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #129

#129

červen 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY editorial

Editorial 128 / Do you feel lucky?

Editorial / Tenkrát ve světové kinematografii a Cinepuru

Editorial 126 / Netflix

Editorial 125: Rumunská nová vlna

Editorial 124 / Kdybych kouřila, zapálila bych si Red Apple

Editorial 123: Současný český seriál

Editorial 122: Underground

Editorial 121: Autor ve 21. století


DALŠÍ Z RUBRIKY

Eastwood o Eastwoodovi

Tancem proti homofobii / Dokud se tančí

Ruben Östlund pokračuje v natáčení satiry na superbohaté

Další film Almodóvara a Penélope Cruz bude o paralelních matkách

O včelách a lidech / Země medu

Homemade na Netflixu představí karanténní kraťasy známých filmařů

Žánrové tropy v subtropech / Kanáři

Blaxploitation jako paralelní kultura / Paradoxy a mnohoznačnosti jedné filmové kategorie


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Válka jako vychytávka / 1917

Tenkrát v Hollywoo / BoJack Horseman

Epizoda IX: Vzestup déjà vu / Star Wars: Vzestup Skywalkera

Miniatury pro tělo a klavír / Sólo

Born To Be Wild / Narušitel systému


RUBRIKY

anketa (25) / český film (97) / český talent (34) / blu-ray (12) / cinepur choice (33) / dvd (121) / editorial (103) / fenomén (73) / festival (93) / flashback (3) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (122) / komiks (10) / kritika (962) / mimo kino (19) / nekrolog (1) / novinka (771) / objev (3) / pojem (36) / portrét (15) / profil (109) / reflexe (24) / report (115) / rozhovor (166) / scénář (4) / soundtrack (50) / téma (934) / televize (109) / tisková zpráva (1) / událost týdne (257) / videohra (67) / web (42) / zoom (162)

Cinepur #93 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #93, červen 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Zack Snyder a Christopher Nolan / Komiksoví spratci nového tisíciletí (Tomáš Stejskal, téma)

Philomena / Jak nezneužít lidský příběh (Michal Böhm, kritika)

Animace nezestárne / Rozhovor s režisérem Sylvainem Chometem (Pavel Horáček, rozhovor)

AFO / Velký třesk televizního dokumentu (Monika Bartošová, report)

Temný případ / Za stěnou spánku (Antonín Tesař, televize)

Je Decasia vůbec film? Nesamozřejmost samozřejmého (Martin Kubina, mimo kino)

+ více...