Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Když Godard a jeho pes jedou tramvají do Havany

Když Godard a jeho pes jedou tramvají do Havany

editorial / Jindřiška Bláhová / 19. 8. 2014

„Nejde o to dělat politické filmy, nýbrž dělat je politicky,“ formuloval kdysi svoji tvůrčí (i životní) filosofii Jean-Luc Godard. Letos v Cannes své vize opět přetavil do politické praxe, když si nepřišel pro Zvláštní cenu poroty za snímek Adieu au langage (Sbohem řeči). V gestu ještě provokativnějším se oddaný jazyku kinematografie jako jedinému, jímž se chce a může vyjadřovat, „omluvil“ řediteli Thierry Frémaux a odcházejícímu prezidentu Gillesovi Jacobovi „dopisem v pohybu“ za svou neúčast na tiskové konferenci. V asociativní montáži doprovázené jeho chraplavým hlasem namíchal Hannah Arendt, svého psa, Boba Dylana, Francoise Truffauta s kamerou a pařížský bar Havana, „kam loni odjel tramvají zaplatit svůj dluh z roku 1968.“ Jízdě předcházel titulek Kuba, revoluci propašoval citací postavy z Alphaville.

„Ještě jednou díky za pozvání, ale víte, že se distribuce už dlouho neúčastním a nejsem tam, kde si myslíte, že jsem. Vlastně jsem se vydal po jiné cestě. Obýval jsem jiné světy, někdy léta, někdy pár sekund, pod ochranou filmových nadšenců; odešel jsem a zůstal”, vzkázal Godard s enigmatickou tečkou, že „jeho srdce už není v jeho ústech“. Godard vzal do důsledku zbytnělou „autorskou politiku“ festivalu a v době mrtvých autorů si sám pro sebe v rámci pravidel hry, která neuznává, znovu vykolíkoval (jen napůl) ironicky a v duchu politického bytí prostor auteura. Mistra, který si může dovolit nepřijet a namísto sebe zaslat audiovizuální Hass-Liebesbrief. Jak Godardovi rozumět? Odpověď se pokouší najít David Čeněk v analýze Sbohem řeči, která je jedním ze dvou textů v tematické části Film a politika věnovaných tomuto režisérovi (s. 65). Tím druhým je osobní vyznání jeho přítele Daniela Cohn-Bendita.

Godard přitom pozoruhodně obývá v čísle i jiné světy – nejenže jeho Číňanka rudě září na obálce –, ale ke „starému dědkovi“, jehož film dokáže osvěžit jako letos žádný jiný na přehlídce, se vrací i režisér Petr Václav v lehce netradičním rozhovoru pořízeném po uvedení jeho filmu Cesta ven v Cannes (s. 24). Godardův vzkaz je možné číst i jako připomínku, že festivaly jsou akce politické a to nejen nutně ve smyslu úzkém, jak si dějiny (i Godard) pamatují Cannes z roku 1968. Festivalovou politiku, do níž zapadá i sám „velký mistr“, detailně a neotřele rozebírá Jakub Felcman v reportu Systém se zhroutil (s. 6). Kauzu Cannes letos Cinepur pokrývá vydatně. Již zmíněné texty doplňuje report o soutěži a analýzy dvou výrazných snímků – Alleluia uvedeného v Quinzaine des réalisateurs a Mommy, s níž se dělil Godardův film o cenu. Mommy se, na rozdíl od vítězného Zimního snu, objevil i na programu festivalu v Karlových Varech. Důvodům, proč canneský vítěz absentoval, a jak se programová politika v Česku konané přehlídky bude muset zřejmě i kvůli nim výhledově proměnit, se věnuje Antonín Tesař (s. 12). Nemohl se přitom nedotknout – nemrskačsky – i ceny pro Mela Gibsona, jež sice přímo nesouvisí s programovým směřováním, ale s festivalovou politikou a profilem ano.

Inspirativní i příjemné čtení. Ideálně takové, abyste byli na poslední stránce u konce s dechem.

Přečteno 3337x

Článek vyšel v časopise Cinepur #94, srpen 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #119

#119

říjen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY editorial

Editorial 118: Neonoir

Editorial č. 117 / Cine latino

Editorial 114: Visegrádská animace

Editorial 113: Werner Herzog

Editorial 112: České filmové obrození?

Editorial 111 / Když se o vás pere Wolverine

Editorial 110 - Filmová paralýza

Jak přežít sezonu cen


DALŠÍ Z RUBRIKY

Zápas s řečí dějin / Jan Palach

David Lynch překlopil Twin Peaks do virtuální reality

Úvod k tématu 119: FAMU

Editorial 119: FAMU

My z Prahy / Jugoslávští filmaři z FAMU

Těch dlouhých dvacet let… / FAMU v období normalizace

(Ne)lehká cesta k debutu / Kariérní start absolventů katedry režie FAMU

Když realismus vítězí / Současné tendence filmů z FAMU


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Editorial 118: Neonoir

Editorial č. 117 / Cine latino

Editorial 114: Visegrádská animace

Editorial 113: Werner Herzog

Editorial 112: České filmové obrození?


RUBRIKY

anketa (23) / český film (77) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (93) / fenomén (69) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (113) / komiks (10) / kritika (758) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (687) / objev (3) / pojem (36) / portrét (8) / profil (101) / reflexe (24) / report (103) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (40) / téma (866) / televize (94) / tisková zpráva (1) / událost týdne (218) / video (2) / videoart (16) / videohra (57) / web (42) / zoom (152)

Cinepur #94 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #94, srpen 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Filmy Gianfranca Rosiho na DAFilms (Matěj Nytra, web)

Cesta ven / Cesta ven i dovnitř (Vít Schmarc, kritika)

Menzelův výběr z Hrabala (Oto Horák, fenomén)

Můj přítel Godard – obtížný současník (Daniel Cohn-Bendit, téma)

Kreus / Loutkový punk (Eliška Děcká, český talent)

Rozhovor s Petrem Václavem / Zkonfiskovat i smrt (Jakub Felcman, rozhovor)

+ více...