Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Walesa: člověk naděje / Biografie milovaného a nenáviděného

Walesa: člověk naděje / Biografie milovaného a nenáviděného

kritika / Petr Svárovský / 17. 6. 2014

Se snímky zachycujícími předrevoluční události v sovětizovaném východním bloku poválečné Evropy se můžeme zejména díky domácí produkci setkávat v tuzemských kinech poměrně pravidelně. Podobné filmy obvykle spadají do žánru trpké komedie (Pupendo, Občanský průkaz…) a zpravidla je pro ně typická i nostalgická sklíčenost ze života v tehdejších podmínkách socialistického režimu. Legendární režisér Andrzej Wajda se však ke zmíněné době ohlíží ve svém nejnovějším snímku Walesa: člověk naděje rozdílnou optikou. Mnohými oceněními vyznamenaný polský tvůrce skepsi odmítá a po Muži z mramoru a Muži ze železa se na přelom sedmdesátých a osmdesátých let nevrací proto, aby znovu kriticky upozornil na poměry socialistického Polska. Spíše na sklonku svojí kariéry prezentuje svůj názor na dodnes velmi kontroverzní postavu polských i evropských dějin, disidenta a jednoho ze zakladatelů odborového hnutí Solidarita Lecha Walesu.

Wajda se svými sympatiemi k prvnímu prezidentovi svobodného Polska nikterak netají a odvozuje od nich i výstavbu děje. Vyprávění je rozděleno do dvou časových linií. Walesovo interview s italskou novinářkou Orianou Fallaci se střídá s retrospektivní cestou po stopách elektrikáře gdaňských loděnic, který v sobě objevuje moc burcovat davy a postupně získává ocenění Nobelovou cenou za mír a vítězství jeho Solidarity ve volbách roku 1989. Tento způsob narace dělá z Walesy po většinu děje vypravěče, díky čemuž může Wajda zdůvodnit zaujaté vyznění celého filmu. Walesa svoje činy značně heroizuje a polský vládní aparát naopak líčí jako téměř bezmocný útvar. Polská vláda totiž nemá prostředky, kterými by zlomila jeho odhodlání pro odborářskou angažovanost. Z jeho jednání jsou navíc patrné obavy jak ze Sovětského svazu, např. v narážce na „české řešení“ ze srpna roku 1968, tak hrozby vlastních občanů hojně se sdružujících v odborovém hnutí při solidárních stávkách. Nátlak na Walesovu osobu prostřednictvím výhrůžek ze strany tajné policie sice film svým způsobem interpretuje, staví se k němu však poněkud zdrženlivě a ponechává stranou i spekulace nad Walesovou údajnou spoluprací s polskou Bezpečnostní službou. Wajda se nevyhýbá dobové reflexi, ale jelikož není hlavním hybatelem děje, je poněkud upozaděna. Daleko se táhnoucí fronty na ubývající zboží a neustálý nedostatek snášejí Lech i jeho žena Danuta poměrně smířeně a podobně se stavějí i ke svým pravidelným ztrátám zaměstnání. Praktiky policie, která Walesu za jeho protiústavní činnost často zadržovala, navíc hrdina dokonce dokáže obrátit ve svůj prospěch; při každém pobytu ve vězení o svém zadržení informuje své okolí a získává tím pro odbory stále větší podporu veřejnosti. A bojovou, přesto pozitivně vyznívající, atmosféru podporuje i Wajdovo stylistické provedení.

Navzdory svému věku vytvořil bezmála devadesátiletý režisér až nečekaně dynamický snímek. Scény prezentující eskalaci sporů, demonstrace a jejich násilné potlačování policií působí zejména díky velmi svižnému střihu převážně akčním dojmem. Primární zájem tak není věnován svištícím obuškům, vymláceným zubům nebo odděleným končetinám; na konflikty je pohlíženo s nadhledem jako na logické vyústění vyhrocené situace a především historický fakt ovlivňující nebo ovlivněný Walesovou Solidaritou. Tomu účelu poměrně dobře slouží i manipulace s historickými záběry, do nichž Wajda nepokrytě vkládá záběry fikční, což mu umožňuje plynulý přechod od četných dokumentárních vstupů zpět do příběhu, ale zároveň i ohýbat realitu ve prospěch svého politicky nevyhraněného příběhu.

Wajda se striktně drží žánrových konvencí životopisného filmu a navzdory tématu, které k tomu vytrvale svádí, tak nevypráví primárně politický film. Walesa: člověk naděje proto nelká nad totalitní minulostí Polska. Jeho poselstvím se naopak zdá být naděje v existenci výjimečných jedinců s odvahou „dělat to, k čemu se nikdo jiný nemá.“

Walesa: člověk naděje (Wałęsa. Człowiek z nadziei, Polsko, 2013, IMDb)
Režie: Andrzej Wajda, scénář: Janusz Glowacki, kamera: Pawel Edelman, střih: Milenia Fiedler, Grazyna Gradon, hudba: Pawel Mykietyn, hrají: Robert Wieckiewicz, Agnieszka Grochowska, Iwona Bielska ad., 127 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 3. 4. 2014).

Walesa: člověk naděje (Wałęsa. Człowiek z nadziei, Polsko, 2013, IMDb)
Režie: Andrzej Wajda, scénář: Janusz Glowacki, kamera: Pawel Edelman, střih: Milenia Fiedler, Grazyna Gradon, hudba: Pawel Mykietyn, hrají: Robert Wieckiewicz, Agnieszka Grochowska, Iwona Bielska ad., 127 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 3. 4. 2014).

Přečteno 2809x

Článek vyšel v časopise Cinepur #93, červen 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Walesa: člověk naděje

****  CINEPUR (2.3)

****  ČTENÁŘI (3.5)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #127

#127

únor 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Profakovat se ke svobodě / Pražské orgie

Ztracené město a hvězdy / Ad Astra

Hledání otce, hledání syna / Dálava

Kudy přišel Karel Vachek / Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie

Smíření s džihádem a s pubertou / Mladý Ahmed

Miniatury pro tělo a klavír / Sólo

Vymítač předsudků / Antologie města duchů

Síla Dolanova polibku / Matthias a Maxime


DALŠÍ Z RUBRIKY

Žít jako mafián, zemřít jako člověk / První zrádce

Tam někde ve filmu je pravda / Slitování

Chcete studovat film? Filmová studia FF UK prodloužila termín přijímaček

Jak filmový průmysl reaguje na pandemickou krizi?

Milostný dopis svobodě / Portrét dívky v plamenech

Co sledovat v karanténě? Tipy na filmy a seriály online

HBO připravuje seriál podle úspěšné videohry The Last of Us

Konspirační chobotnička / Odložený případ Hammarskjöld


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Kapitán Phillips / Dramatická plavba středním proudem


RUBRIKY

anketa (25) / český film (93) / český talent (34) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / distribuce (1) / dvd (121) / editorial (101) / fenomén (73) / festival (93) / flashback (1) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (120) / komiks (10) / kritika (832) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (762) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (113) / rozhovor (165) / scénář (4) / soundtrack (48) / téma (919) / televize (107) / tisková zpráva (1) / událost týdne (252) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (65) / web (42) / zoom (160)

Cinepur #93 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #93, červen 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Přežijí jen milenci / Jarmusch a jeho kapela mění kytaru v obří gong (Jiří Špičák, soundtrack)

Animace nezestárne / Rozhovor s režisérem Sylvainem Chometem (Pavel Horáček, rozhovor)

Walesa: člověk naděje / Biografie milovaného a nenáviděného (Petr Svárovský, kritika)

Temný případ / Za stěnou spánku (Antonín Tesař, televize)

Moderní éra blockbusteru nezačala s Čelistmi / Rozhovor s filmovým historikem Richardem Nowellem (Jindřiška Bláhová, rozhovor)

Noe / Organizace spojených náboženství (Vít Schmarc, kritika)

+ více...