Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Bohdan Bláhovec / Produkty patologické doby

Bohdan Bláhovec / Produkty patologické doby

český talent / český film / Sylva Poláková / 16. 7. 2014

Bohdanu Bláhovci (1984) se ještě před jeho třicátými narozeninami podařilo dostat svůj absolventský film do tuzemské kino-distribuce a získat ohlas u diváků i kritické obce. Dokument Show! (2013), který vznikal dva roky v blízkosti protagonistů a protagonistek komerčního projektu uměle vytvořené dívčí kapely 5Angels, získal na Mezinárodním festivalu dokumentárního filmu Jihlava Cenu diváků a o půl roku později mu byla přiznána také Cena české filmové kritiky.

Ve srovnání s jinými dokumenty z prostředí českého showbyznysu, jako je nedávno premiérovaný snímek Víta Klusáka Český žurnál: Dělníci bulváru (2014) nebo starší exkurze do světa mladých modelek Čtyři kroky dvojpůlka (2000) Eriky Hníkové, zaujímá Bohdan Bláhovec daleko „ztišenější“ pozici. Ačkoli se o Show! píše a mluví jako o kritickém filmovém pohledu na eticky problematický model v podstatě dětské práce omlouvané přípravou na budování kariéry, Bláhovec v roli režiséra v samotném filmu otevřeně nekonfrontuje svoje názory s postoji účastněných. Kritické postřehy pravděpodobně pronikly až díky řadě rozhovorů, jež po Českých lvech, kde byl film nominován za nejlepší dokument, poskytl českým médiím.

Bláhovcovo rozhodnutí jít v budoucnu, jak sám říká, „v této režírované tichosti ještě dál“, je na první pohled nečekaným obratem u autora, který se paralelně s dokumentární tvorbou věnuje performativní disciplíně poetry slam. Fenomén „básnických utkání“, která spočívají v živé autorské prezentaci vlastních básní před publikem, jež následně určí vítěze, si čeští slameři ztížili o navýšený podíl improvizace. Rýmy tak vznikají často většinou až na pódiu.

Ačkoli se jedná o dvě jiné mediální oblasti, nachází Bláhovec mezi dokumentaristikou a živou poezií určité paralely a především inspirace, které si může přenášet z jedné do druhé. „Samozřejmě se jedná o jiná média, ale v principu lze najít mnoho podobností. Osobně mě baví přemýšlet i o filmové řeči jako o jazyku – notabene to sám termín implikuje.“

„Když připravuji či analyzuji film, zjišťuji, že pro jeho definici jsou mi vlastně nejblíže kategorie z oblasti literatury. Říkám si pokaždé – bude to esej, reportáž, báseň, román?“ vysvětluje a dodává: „Ve slamu bezpochyby nacházím větší míru improvizace a volnosti struktury, která je dána i tím, že ve verbálním projevu mám mnohem rychlejší reakci, než můžu uplatnit ve filmovém záběru. Dlouho jsem používal příměr, že se verbálně dokáži vyjadřovat ve složitých rozvitých souvětích, kdežto své filmy stavím spíše z holých vět. Důležitým průnikem je schopnost práce s momentem překvapení. Právě ten je důvodem, proč volím poezii improvizovanou místo poezie cizelované a dokumentární film s 'herci' reálnými namísto profesionálními.“

Ve studentském filmu Kdo chce zabít Ashley (2007) o českém porno-průmyslu vystupuje Bohdan Bláhovec jako moderátor a v kvazi muzikálovém autobiografickém snímku O domě (2008) je režisérem i hlavním protagonistou. Předcházející snímky prozrazují, že Bláhovec umí pracovat s hybridními tvary a jeho vnímání hranice dokumentárního filmu je poměrně otevřené: „Je to vnitřní, pocitová hranice. Vždy přemýšlím, jestli například během voleb v Kalifornii volili lidé guvernérem spíš Arnolda Schwarzeneggera nebo Terminátora? Pravděpodobně oba dva, ale jen blázen by mohl rozumně prohlásit, že je Schwarzenegger mimozemský robot. Je to velmi tenká hranice, která stejnou měrou platí i neplatí. Osobně mi přijde důležité nahlížet film primárně jako otisk reality, jako umělou skutečnost, ne naopak. Fikce je ve filmu paradoxně vždy nadřazená primární realitě. Pravdou ale je, že diváci takzvaného dokumentárního filmu mívají tendenci chápat to opačně...“

Z dosavadní Bláhovcovi práce se zdá, že jej zajímají oblasti masových médií, popkultury a k tomu se vážící otázka popularity. Natáčel o zmiňovaném porno-průmyslu, showbyznysu a také politice. Ke konci se blíží natáčení filmu o plzeňské kandidatuře na Evropské město kultury 2015, kterou jako plzeňský rodák sledoval od samého počátku. V přípravné fázi se nachází kolektivní projekt filmové „verze“ úspěšné knihy Vladimíra 518, Tomáše Součka a dalších autorů Kmeny. Současné městské subkultury, v rámci něhož se Bláhovec bude věnovat takzvaným gotikům a hiphoperům.

Ačkoli Bláhovec projevuje sympatie k různým formám subkultur, kmenová dogmata mu prý nikdy neumožnila se s žádnou z nich plně ztotožnit. Solitérská pozice a přitom vědomí nevymanitelného spříznění s průměrem charakterizuje nejlépe režijní vidění jeho filmových protagonistů: „Sám jsem produktem patologické doby. Uvědomuji si to, vadí mi to a zároveň v tom jedu úplně stejně jako člověk průměru. Jen o tom potřebuji přemýšlet.“


FILMOGRAFIE:

Show! (2013, bakalářský absolventský film FAMU)

proStory (2011, spoluautorství pořadu ČT)

O domě (2008, studentský film FAMU)

Kdo chce zabít Ashley? (2007, studentský film FAMU)

proStory (2011, spoluautorství pořadu ČT)

Přečteno 2422x

Článek vyšel v časopise Cinepur #93, červen 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #109

#109

únor 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY český talent

Macula / Prchavá monumentalita

Jakub Dvorský / Férový svět řízený počítačem

Olmo Omerzu / Filmy o ztrátě nevinnosti

Markéta Lisá / Omylné a proto uhrančivé

Jakub Nepraš: světelný kinetismus současnosti

Kameraman Lukáš Milota / Příznaky mistrovství

Marek Dvořák, kameraman / Počkat si na atmosféru

Lucie Sunková / Animace jako princip vzniku a zániku


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

Jan Saska / S lahváčem na Oscary

Jihlava 2016 / Festival na cestě

Dokumenty na maloměstě / Několik příkladů ze současné praxe jednosálových kin

Lichožrouti / Každá ponožka se počítá

Pustina / Krajina deziluze

Číst mezi řádky Vadí – nevadí: Česká filmová cenzura v 60. letech

Vlk z Královských Vinohrad / O Němcovi a hostech

Prach / Binárními opozicemi proti složitosti života


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Macula / Prchavá monumentalita

Láska z Khon Kaen / Pod přívětivým úsměvem

Markéta Lisá / Omylné a proto uhrančivé

Jakub Nepraš: světelný kinetismus současnosti

Steve McQueen / Smutné krásné tělo


RUBRIKY

anketa (21) / český film (61) / český talent (32) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (115) / editorial (83) / fenomén (64) / festival (40) / fragment (18) / glosa (207) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (9) / kritika (667) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (532) / objev (3) / pojem (36) / portrét (1) / profil (90) / reflexe (24) / report (86) / rozhovor (147) / scénář (4) / soundtrack (29) / téma (809) / televize (75) / tisková zpráva (1) / událost týdne (168) / video (2) / videoart (16) / videohra (47) / web (35) / zoom (146)

Cinepur #93 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #93, červen 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Přežijí jen milenci / Jarmusch a jeho kapela mění kytaru v obří gong (Jiří Špičák, soundtrack)

Přežijí jen milenci / Nemrtvý muž a hranice času (Tomáš Stejskal, kritika)

Walesa: člověk naděje / Biografie milovaného a nenáviděného (Petr Svárovský, kritika)

Bohdan Bláhovec / Produkty patologické doby (Sylva Poláková, český talent)

Spring Breakers (Jana Bébarová, dvd)

Titanfall / Vyladěný nový kolos mezi starými vraky (Jiří Flígl, videohra)

+ více...