Přežijí jen milenci / Jarmusch a jeho kapela mění kytaru v obří gong

Pokud se někdo ze současných režisérů podobá rockové hvězdě, je to nepochybně Jim Jarmusch, vždy vyzbrojený tmavými brýlemi, extravagantním účesem a nezbytnou cigaretou. Jeho image je součástí širšího plánu, do kterého vstupují slavní muzikanti v rolích filmových postav (Joe Strummer v Tajuplném vlaku, Tom Waits v Mimo zákon, Iggy Pop v Kafe a cigára) a především zásadní úloha hudby v jeho snímcích. Jeho filmy vesměs neuchvacují dokonalým scénářem, ale spoléhají na audiovizuální jazyk, pomocí kterého dokáže Jarmusch prakticky z ničeho vykouzlit uhrančivou atmosféru. Mrtvý muž s proslulou hudbou Neila Younga je toho nejlepším příkladem.

Ostatně hudba byla to jediné, co snad alespoň trochu zachraňovalo
pět let starý film Hranice ovládání, který jinak patří k těm nejslabším z jeho filmografie. Díky hypnotickému soundtracku, který táhli japonští drone metalisté Boris a jejich americké protějšky Sunn O))), navíc jako by si Jarmusch konečně uvědomil, že se musí vrátit k hudbě (už v mládí působil ve skupině The Del-Byzanteens). Jeho kapela SQÜRL, která vydala první EP v roce 2010, zřetelně čerpá z estetiky začátku sedmdesátých let, kdy se míchal temný metal s psychedelickým blues. Zároveň...