Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Přežijí jen milenci / Nemrtvý muž a hranice času

Přežijí jen milenci / Nemrtvý muž a hranice času

kritika / Tomáš Stejskal / 4. 6. 2014

Dílo velkých režisérů po čase nevyhnutelně padá do zvláštní pasti. Jejich svět a témata jsou s každým snímkem pevněji vtěleny v každičkém obraze následující tvorby. Po vrcholné dvojici snímků Mrtvý muž a Ghost Dog: Cesta samuraje, v nichž se Jarmuschovo ústřední téma střetu kultur coby diagnózy stavu západní civilizace vyjevilo nejotevřeněji a v nejvýraznější formě, se režisér dostal do fáze, v níž musí své téma ohledávat mnohem opatrněji, neboť takřka vše podstatné už bylo řečeno. Rozdíly, posuny a variace však nemusí nutně vést k rozředění.

Od dvou výlučně mužských světů – westernu a gangsterky –, světů, které vždy nevyhnutelně směřují ke smrti, vede Jarmuschova cesta – zpočátku nenápadně – k druhému zásadnímu tématu lidského života, jímž je láska. Ve snímcích Zlomené květiny a Hranice ovládání se projevuje zatím jen větší koncentrací žen v životě hlavního mužského protagonisty, který je tentokrát o to osamělejší, že už nemá ani kamaráda, s kterým by, navzdory jazykové či kulturní bariéře, sdílel vše podstatné.

V obou těchto snímcích se Jarmusch pokouší opustit známý terén svých vrcholných děl – tedy přepracovávání tradičních forem známých žánrů způsobem, který je v přímém rozporu s postmoderním pastišem. Ve Zlomených květinách se ústřední Jarmuschův motiv cesty vzdává svých výslovných metaforických rovin a přibližuje se všednímu životu. V Hranicích ovládání zaujímá podobnou roli jako realismus u předchozího snímku žánrová abstrakce, ve které se síť nabízejících se metafor rozpouští v čistě estetické hře.

Teprve v dlouho odkládaném snímku Přežijí jen milenci se plně manifestuje posun od smrti k lásce, respektive posun, který oba tyto zásadní milníky lidského života spojuje. Upírský žánr, jemuž je toto spojení vlastní, je však polem tematické inovace i z jiného důvodu: díky specifickému způsobu zkoumání kultury coby místa spojitosti i jinakosti. Ghost Dog i William Blake byli ztělesněními přebírání různorodých kulturních kódů a schopnosti adaptace, zároveň však byli vykořeněnými příslušníky vymírajícího druhu. Jejich současně velmi moderní a velmi staromódní přístup ke světu nemohl být jejich vrstevníky pochopen.

V tomto světle je idylická dvojice upírských milenců, jediný pár v Jarmuschově díle plném osamělých mužských hrdinů, vším jiným než snahou stárnoucího rebela o něžné a smířlivé tóny. Naopak jde o dosavadní završení tematiky vykořeněnosti a střetu kultur na pozadí apokalyptického toku dějin. Smutek, který se nepropadá do říše sentimentálnosti či patosu, je výsadou velkých tvůrců; zde se manifestuje na osudech bytostí, které, byť nelidské a nemrtvé, zůstávají jako jediné lidmi.

Adam je bezpochyby pokračovatelem tradice osamělých hrdinů. Roli tajuplné poezie revolveru či umění meče tu přebírá „prosté“ umění hry na kytaru. Zjevnou paralelu lze vidět v sekvenci, v níž Adam hraje a která je vyobrazena pomocí současného prolínání a prostříhávání obrazů stejně jako Ghost Dogův trénink s mečem. Hudebního podkladu se částečně chopil sám režisér, který hrál na kytaru dřív, než začaly být „cool“ návraty ke starému zvuku kazet a vinylů. Tolik ke zmínkám novinářů o hipsterském filmu, v nichž se navíc skrývá nepochopení vztahu upírských postav k dějinám a času. Kdo přepisoval Schubertův kvartet, pro toho kytara Gibson Supra nemůže být retro.

Úvodní záběr na otáčející se hvězdné nebe, které se plynule proměňuje do krouživého pohybu gramodesky, naznačuje důraz na cyklické pojetí času, které v jistém ohledu zmírňuje apokalyptický ráz díla. Adam a Eva jsou bytostmi nepochybně zcela odlišnými od lidí. I proto má jejich idyla tak tragický podtón – spojení dvou duší patřících k vymírajícímu druhu. Všechny drobné hrátky s konvencemi žánru či s historií – umění taktilního čtení; vtipné reinterpretace literárně-hudebních dějin – současně vyobrazují nelidskost „až příliš lidských“ postav a posilují tragičnost faktu, že upíři Adam s Evou jsou široko daleko jedinými postavami, kterým záleží na okolním světě (viz záliba ve faktografických znalostech či latinských názvech coby elegantní způsob charakterizace jejich nadlidského a přesto tak citlivého vztahu ke světu).

Kousnutím v tomto nejfantastičtějším a zároveň nejosobnějším Jarmuschově snímku vše nezačíná, ale končí. Zda je v tomto prvním upírském klišé ztělesněna naděje či tragédie, a kdo je vlastně oním titulním párem přeživších milenců, však zůstává viset ve vzduchu.

Přežijí jen milenci (Only Lovers Left Alive, Velká Británie, Německo, 2013)
Režie a scénář: Jim Jarmusch, kamera: Yorick Le Saux, střih: Alfonso Conçalves, hudba: Jozef van Wissem, hrají: Tilda Swinton, Tom Hiddleston, Mia Wasikowska, John Hurt ad., 123 min., distribuce: H.C.E. (premiéra v ČR 27. 3. 2014).

Přežijí jen milenci (Only Lovers Left Alive, Velká Británie, Německo, 2013)
Režie a scénář: Jim Jarmusch, kamera: Yorick Le Saux, střih: Alfonso Conçalves, hudba: Jozef van Wissem, hrají: Tilda Swinton, Tom Hiddleston, Mia Wasikowska, John Hurt ad., 123 min., distribuce: H.C.E. (premiéra v ČR 27. 3. 2014).

Přečteno 3575x

Článek vyšel v časopise Cinepur #93, červen 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.6 /5

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Přežijí jen milenci

****  CINEPUR (3.3)

****  ČTENÁŘI (3.6)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #117

#117

červen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Veselá bída svobody / The Florida Project

Soukromé masakry / Nikdys nebyl

Wakanda je to místo / Black Panther

Skica kmitavých pohybů / Nit z přízraků

Je lepší promluvit, nebo zemřít? / Dej mi své jméno

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

Být dobrovolným OUTsiderem / OUT

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena


DALŠÍ Z RUBRIKY

V koloběhu krizí a proměn / Poznámky k vývoji argentinského filmu

The Terror / Porcování odpovědnosti a morálky

Práce světla mezi dokumentem a asociací / Experimentální tvorba Pabla Mazzola

Carlos Reygadas / Mezi západokřesťanskou zbožností a mexickou spiritualitou

Ohromné maličkosti z krajin, kde končí země / Současný chilský film

Úvod k tématu č. 117 / Cine latino

Takový normální seriál / Lajna

Indická sekta se zvukem amerického folku / Wild Wild Country


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Nikdo není bez viny / Zkouška dospělosti

Osamělá pouť perverzním rájem / Stát pevně

Na efemérních křídlech nezávislosti / festival Sundance

Sieranevada / Pohádky, rituály a rostoucí hlad

Sní androidi o erotických ovečkách? / Ex Machina


RUBRIKY

anketa (23) / český film (73) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (91) / fenomén (69) / festival (62) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (740) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (660) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (99) / reflexe (24) / report (99) / rozhovor (155) / scénář (4) / soundtrack (38) / téma (854) / televize (91) / tisková zpráva (1) / událost týdne (207) / video (2) / videoart (16) / videohra (55) / web (42) / zoom (151)

Cinepur #93 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #93, červen 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Moderní éra blockbusteru nezačala s Čelistmi / Rozhovor s filmovým historikem Richardem Nowellem (Jindřiška Bláhová, rozhovor)

Grandhotel Budapešť / (Ne)smyslná rozkoš zmaru (Kamila Dolotina, kritika)

Editorial č. 93 / Nad méněcenností televizních seriálů (Antonín Tesař, editorial)

Bohdan Bláhovec / Produkty patologické doby (Sylva Poláková, český talent)

Temný případ / Za stěnou spánku (Antonín Tesař, televize)

Philomena / Jak nezneužít lidský příběh (Michal Böhm, kritika)

+ více...