Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Grandhotel Budapešť / (Ne)smyslná rozkoš zmaru

Grandhotel Budapešť / (Ne)smyslná rozkoš zmaru

kritika / Kamila Dolotina / 19. 5. 2014

Zahajovací film letošního Berlinale je po okraj naplněn stylovou zábavou, podmanivě rozvernou vynalézavostí, precizním řemeslem, kultivovaným humorem a hvězdami našlapaným obsazením – tedy vším, co režisér Wes Anderson dlouhodobě zosobňuje. V tomto ohledu Grandhotel Budapešť náležitě saturuje nároky velmi různorodého diváctva včetně berlínské poroty (Velká cena). Oproti Andersonovým předchozím defilé roztomile nefunkčních rodinek (Až vyjde měsíc, Darjeeling s ručením omezeným, Taková zvláštní rodinka), je ale Grandhotel netradičně zasazen do velmi signifikantních historických událostí, které vzbuzují i očekávání jiného druhu.

Nezastíraná vášeň k extrovertním hrdinům přiměla Andersona sáhnout k exkurzům do hotelového prostředí už v Takové zvláštní rodince a Hotelu Chevalier. Tentokrát ovšem zvolil rekreační zařízení coby azyl roztodivných postaviček, jejichž bizarní rozmary a osudy utváří spletité předivo příběhu, za středobod celého filmu a hotel tu ve druhém plánu představuje jakousi archu (ne)smyslně zanikající kultury.

Strastiplný osud pana Gustava, správce luxusního hotelu imaginární středoevropské republiky (Ralph Fiennes v roli dokonalého gentlemana zahrnujícího své hosty veškerou péčí včetně té intimní), a jeho pravé ruky pikolíka Zera je strukturován jako sled neuvěřitelných příhod, které následují po nečekaném skonu hraběnky, jež svému šarmantnímu milenci odkázala obraz nedozírné hodnoty. Postavy nostalgicky dobrodružné tragikomedie jsou ve stylu raných grotesek charakterizovány především zevnějškem, ke kterému jejich další verbální (ač vybroušený) a mimický (byť působivý) projev už zásadní doplňující informaci nepřináší.

Rozložení do několika časových rovin, především let třicátých, v nichž se větší část filmu odehrává, a let šedesátých, kdy je příběh vyprávěn, odkazuje - zdálo by se - ke stěžejním kulturním zlomům moderní euro-atlantické civilizace. Alegorická linie, se kterou se takové příznakové zasazení asociuje, je ale na rozdíl od obdobně komponovaného snímku Obsluhoval jsem anglického krále systematicky potlačována autorovou eruptivní imaginací a jeho infantilní vášní k různým fetišům. Anderson totiž potenciálně plodný kontext přetavuje do skrumáže efektních kulis a stylových vychytávek (dobově příslušná změna formátu, svícení, designová proměna dekorací, etc.), které soustavně upozaďují otázku po vlastním sdělení filmu. Ta nicméně neodbytně vyvstane nejpozději po doznění kozáckého hitu Kamarinskaja v závěrečných titulcích. Spojení kultovní písně ruských mužiků s obsahem Grandhotelu totiž působí stejně nahodile a samoúčelně jako překombinovaně zmnožené zarámování příběhu, ke kterému aktualizace v 60., 80. i současných letech nepřidává smysluplný význam a zůstává jen další záminkou k manýristické exhibici.

Anderson potrhle přebíhá od postmoderních ekletických hrátek přiznaných vizuálních i textových citací k latentnímu přesahu a končí iritující doslovností asociující adolescentní čtivo (ne nadarmo jsou jeho filmy často děleny do kapitol a mnohé z nich jsou stylizovány jako obrazový doprovod již sepsaného děje). Samotné vyprávění je příliš vykonstruované na to, aby se do něj divák nějak zásadně emočně projektoval a celý film tak vybízí hlavně k opájení se spektakulárními scénami. Ostentativní vymazlenost jednotlivých inscenačně strhujících scén nesporně dokazuje řemeslnou potenci režiséra i jeho stálého kameramana (Robert Y. Deoman). V druhém plánu ovšem Andersona usvědčuje v bytostném (nebo obsesivním?) zaujetí k otázkám jak na úkor obsažnějšího co. Za těmito otázkami pak vyvstává další, ještě fatálnější - proč, kterou lépe si neklást, chcete-li si prostě (stejně jako nihilistickým arthousem znuděné, resp. mainstreamově orientované publikum) užít příjemný večer. S trochou ironie by se nicméně dalo říct, že vše, co nám film může poskytnout, je bezezbytku obsaženo v jeho plakátu s dokonale vycizelovaným panoramatem monumentálního hotelu na pozadí zasněžených vršků psychedelicky přízračných hor a nebem obsypaným omračující plejádou hollywoodských es.

Grandhotel Budapešť (The Grand Budapest Hotel, USA, 2014, IMDb)
Scénář a režie: Wes Anderson, kamera: Robert D. Yeoman, střih: Barney Pilling, hudba: Alexandre Desplat, hrají: Ralph Fiennes, Tony Revolori, Saoirse Ronan, Adrien Brody, Willem Dafoe, Tilda Swinton, Jeff Goldblum, F. Murray Abraham, Jude Law ad., 100 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 13. 3. 2014).

Grandhotel Budapešť (The Grand Budapest Hotel, USA, 2014, IMDb)
Scénář a režie: Wes Anderson, kamera: Robert D. Yeoman, střih: Barney Pilling, hudba: Alexandre Desplat, hrají: Ralph Fiennes, Tony Revolori, Saoirse Ronan, Adrien Brody, Willem Dafoe, Tilda Swinton, Jeff Goldblum, F. Murray Abraham, Jude Law ad., 100 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 13. 3. 2014).

Přečteno 2869x

Článek vyšel v časopise Cinepur #93, červen 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.4 /9

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Grandhotel Budapešť

****  CINEPUR (1.5)

****  ČTENÁŘI (3.3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #114

#114

prosinec 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Ozu chudých / Po bouři

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic

Příliš ambiciózní jízda / Baby Driver

Dětský film pro dospělé / Po strništi bos

Bon appétit / Oklamaný

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček

Vidět znamená žít / Dunkerk

Vítězný film z Ji.hlavy Opera o Polsku / Ukřižovat orla


DALŠÍ Z RUBRIKY

Válka hrou / Chlapi nepláčou

Nejvíc nominací na Zlaté glóby získala romance Tvar vody

Pokračování seriálu Sedmilhářky bude režírovat Andrea Arnold

Berlinale zahájí animovaný Psí ostrov Wese Andersona

Editorial 114: Visegrádská animace

Loutka stále žije! / Příklady z české a polské animace

Oči kočky, úsměv pantera / Smyslnost, melancholie a úzkost v soudobé maďarské animaci

Polsko: Na hraně emocí i žánrů


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Polibek konvertovavšího psíka / Druhá strana naděje

Z(a)tracená sláva / Glory

Ženy bez vlastností / Bába z ledu

Julieta / Dotek smrti a vášně

Můj král / Partnerská krize pro frankofily


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (88) / fenomén (67) / festival (56) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (110) / komiks (10) / kritika (713) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (613) / objev (3) / pojem (36) / portrét (5) / profil (96) / reflexe (24) / report (95) / rozhovor (151) / scénář (4) / soundtrack (35) / téma (836) / televize (85) / tisková zpráva (1) / událost týdne (193) / video (2) / videoart (16) / videohra (52) / web (40) / zoom (149)

Cinepur #93 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #93, červen 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Titanfall / Vyladěný nový kolos mezi starými vraky (Jiří Flígl, videohra)

Dvojník / Mossovy multižánrové ambice (Ivo Michalík, kritika)

Spring Breakers (Jana Bébarová, dvd)

Editorial č. 93 / Nad méněcenností televizních seriálů (Antonín Tesař, editorial)

Grandhotel Budapešť / (Ne)smyslná rozkoš zmaru (Kamila Dolotina, kritika)

Temný případ / Za stěnou spánku (Antonín Tesař, televize)

+ více...