Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Následky lásky / Dumy znuděného křížovkáře

Následky lásky / Dumy znuděného křížovkáře

kritika / Jan Kolář / 7. 4. 2014 / komentáře (2)

Úvodní záběr Sorrentinova celovečerního debutu z roku 2004 tvoří jedna z nejjednodušších a také nejcyničtějších anekdot ironizujících filmové diváctví. Přes dvě minuty trvající hypnotický pohled do nekonečné chodby, z jejíž hlubiny se v rytmu ambientní melodie vynořuje lidská postava, končí náhlým nástupem kontaktního zvuku a mechanickým švenkem, který odhalí, že předchozí minimalistická kompozice mléčného světla, pravoúhlých linií prostoru a rodícího se pohybu nebyla ničím jiným než záběrem na zřízence vlekoucího suterénem bankovního domu těžký kufr ke dveřím výtahu. A že plastový podvozek zavazadla na vycíděné dlažbě příšerně vrže.

I všechny následující scény Následků lásky jsou komponovány ve stejném duchu. Prašná všednost je v nich ozvláštňována způsobem, který občas hraničí s eskamotérstvím, jen proto, aby další záběry, promluvy a střihy skutečnost zaplavenou barvami a zvuky posléze znovu srazily do monotónní (a povětšinou i monochromatické) banality. Je to pozoruhodně důsledný, byť možná únavný způsob, jak divákům zprostředkovat nudou prosáklý život hlavního protagonisty Titta di Girolama, jehož nejosobnější replika konstatuje, že to „nejhorší, co může potkat toho, kdo tráví mnoho času o samotě, je nedostatek fantazie.“

Zážitek nudy totiž nesouvisí jen s nedostatkem představivosti. Mnohem častěji jej vyvolává závrať z ohromné rozlohy lhostejného času, kterou nedokáže nic a nikdo překlenout. Člověk, který se nudí, už nemůže svůj život odvyprávět a dát mu smysl – stejně jako poušť pohlcuje koryta řek, vysušuje nuda hlasy a jejich příběhy. Místo proudu, po němž je možné plout (a během plavby k cíli se proměnit), symbolizuje tikot hodin plochu, kterou je možné nanejvýš rozparcelovat (a být při tom stále stejný). Není proto divu, že děj Následků lásky je na tomto filmu tím nejméně podstatným – mafiánská historka o muži, kterého Cosa Nostra odsoudí k „existenci bez života“, je jen jedním z mnoha ornamentů, které se v Sorrentinově filmu objevují. Nejde o to vyprávět, ale bavit se konvencemi, pomocí nichž obvykle naivnější režiséři vyprávění konstituují. Žánr mafiánských filmů i jeho mýtus o nezávislosti plodící monstra tak Sorrentino ustavičně podemílá opakovaným připomínáním nejvyčpělejších rekvizit; rádoby hlubokou poetiku artových filmů pro změnu trhá na kusy estetika a stroboskopický střih reklamních klipů. Divácká očekávání jsou podkopávána všudypřítomnými zcizovacími efekty tak pravidelně, až se ony samy stanou hybnou silou celého filmu. Pokud jde o reprezentaci nudy, představují Následky lásky učebnicový (a tudíž i trochu nudný) příklad: svět je nezajímavý, ale je možné ho alespoň co nejzajímavěji zobrazit. Zajímavé však může být jen to, co je vidět, a proto je nutné, aby svět jeho obraz překryl.

Coby architekt obrazů, které toho víc zakrývají než odhalují, patří Sorrentino k zvláštnímu typu filmařů, kteří ztratili iluze a důvěru v možnosti filmu. Nejen Následky lásky, ale i zbylé snímky, které od svého debutu natočil, vyjadřují pochybnosti o schopnosti kinematografických obrazů odkazovat k čemukoli jinému než k sobě samým. Záběry mohou podle Sorrentina mluvit jen tehdy, pokud se promění ve znaky a film v text. I proto jeho filmy připomínají ze všeho nejvíc katalog vzájemně nahraditelných šablon, jež lze dle libosti sestavovat do efektních kombinací.

Úlevná bezelstnost Následků lásky spočívá v tom, že si – narozdíl od snímků jako Božský či Velká nádhera, kde se s větším či menším úspěchem pokouší kritizovat snahy proniknout pod povrch mediálních zkratek ukotvených v historické a kulturní paměti, – s touto (post)cinefilní kombinatorikou vystačí. Jednotlivá pravidla klasických žánrů (i jejich travestie), narativní postupy rozpuštěné v dalších a dalších epicyklech, mafiáni v teplákovkách, krásné ženy v šatech od Armaniho i závěrečný závan transcendence: vše je na svém místě, jako v dobře vyplněné křížovce. Jako v jediné věci, v níž kdy Titta di Girolamo podle svých slov vynikal. Ačkoli vlastně ne. Vyluštěná křížovka končí odhalenou tajenkou. Následky lásky připomínají spíš sudoku.

Následky lásky (Le conseguenze dell’amore, Itálie, 2004, IMDb)
Scénář a režie: Paolo Sorrentino, kamera: Luca Bigazzi, střih: Giorgiò Franchini, výprava: Lino Fiorito, hudba: Pasquale Catalano, hrají: Toni Servillo, Olivia Magnani, Adriano Giannini, Enzo Vitagliano ad. 100 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 13. 2. 2014).

Následky lásky (Le conseguenze dell’amore, Itálie, 2004, IMDb)
Scénář a režie: Paolo Sorrentino, kamera: Luca Bigazzi, střih: Giorgiò Franchini, výprava: Lino Fiorito, hudba: Pasquale Catalano, hrají: Toni Servillo, Olivia Magnani, Adriano Giannini, Enzo Vitagliano ad. 100 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 13. 2. 2014).

Přečteno 3168x

Článek vyšel v časopise Cinepur #92, duben 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3 /4

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Následky lásky

****  CINEPUR (3.5)

****  ČTENÁŘI (3.5)


komentáře

    přepište kód:

koleso  (8.4.2014 17:54)

No jo, teď na to koukám - o tři roky dřív natočil "L’uomo in più" a to má 100 minut, čili žádnej kraťas. Možná bych radu Bereniky Matějíčkové nebýt osoba, "co se v kině mentálně třeba ani neuprdne bez konzultace s imdb, pokud jde o to, jestli se jí film vlastně líbí či nic", neměl brát tak doslova. (citováno podle knihy Velký Iritoriát, Praha 2013)

kus reci  (8.4.2014 14:48)

Následky lásky nie sú Sorrentinov dlhometrážny debut, či..?

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #112

#112

srpen 2017


Film Následky lásky uvidíte v kinech:

6. 10. 20:30 / Kino Světozor, Praha

6. 10. 20:30 / Kino Světozor, Praha

6. 10. 20:30 / Kino Světozor, Praha

6. 10. 20:30 / Kino Světozor, Praha

další program: Světozor / Aero / Oko



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Máme tlakovú níž / Richard Müller: Nepoznaný

Nikdo není bez viny / Zkouška dospělosti

Z(a)tracená sláva / Glory

Prohrát s hrdostí / Masaryk

Zabijácké zvíře na lovu / Safari

Moratorium na neotřelé postupy / Mžitky

Film o životě / Jako z filmu

…a pátá loď je fantazie / Pátá loď


DALŠÍ Z RUBRIKY

Hádej, kdo se bude bát na večeři / Uteč

Bond v číslech. BFI spustil databázi dějin britského filmu

Aronofského film matka! totálně propadl u amerických diváků

Ji.hlava ocení Marcela Ophülse a nabídne psychedelické filmy

Život na narušených základech / Klient

První polský seriál Netflixu bude režírovat Agnieszka Holland

Poetizace krutosti / Sibiřský deník

Zlatého lva vyhrál Guillermo del Toro s pohádkou pro dospělé


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

American Honey / Leporelo sociální lyriky

Saulův syn / Holocaust na výbornou

Steve Jobs / (Sebe)prezentace ve třech jednáních

Dheepan / Obrazy k neuvěření

Camille Claudel 1915 / Neúprosná symetrie


RUBRIKY

anketa (22) / český film (67) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (118) / editorial (86) / fenomén (66) / festival (53) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (10) / kritika (694) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (588) / objev (3) / pojem (36) / portrét (4) / profil (95) / reflexe (24) / report (92) / rozhovor (149) / scénář (4) / soundtrack (33) / téma (825) / televize (81) / tisková zpráva (1) / událost týdne (185) / video (2) / videoart (16) / videohra (50) / web (38) / zoom (147)

Cinepur #92 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #92, duben 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Kentucky Route Zero / Ta nejlepší cesta nikam nevede (Jaroslav Švelch, videohra)

RoboCop / Padilhův marný boj s ratingem (Ondřej Pavlík, kritika)

Borgman / Zaklepe bezdomovec na domovní dveře a povídá… (Antonín Tesař, kritika)

Soundtrack k Llewynu Davisovi ukazuje na nemohoucnost komerčního folku (Jiří Špičák, soundtrack)

Bitva o prostor (Přemysl Martinek, glosa)

Hayao Miyazaki: Oči nezastíněné nenávistí (Eliška Děcká, profil)

+ více...