Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

RoboCop / Padilhův marný boj s ratingem

RoboCop / Padilhův marný boj s ratingem

kritika / Ondřej Pavlík / 14. 4. 2014

„Je to peklo. Z deseti nápadů mi devět zatrhnou,“ zoufal si údajně režisér José Padilha svému brazilskému kolegovi Fernandu Meirellesovi, když v Hollywoodu chystal natáčení nového RoboCopa. Zápasil přitom s podobnými větrnými mlýny jako holandský provokatér Paul Verhoeven, jehož stejnojmenný, groteskně násilný snímek z roku 1987 dostal od Americké filmové asociace jedenáctkrát rating X a až poté přístupnější R. Padilha ani nemusel film přestříhávat – studio jej od začátku směřovalo ke krotší verzi, což brzy způsobilo poprask mezi fanoušky, kteří si aktualizaci kultovní klasiky nedokázali představit bez patřičně krvavých cákanců. Klást automaticky rovnítko mezi brutalitu a kvalitu je ale samozřejmě nesmysl. Padilhův RoboCop se nadto vydává jiným směrem než Verhoevenův. Je ovšem zajímavé srovnat, jak si obě autorské osobnosti s toutéž látkou poradily, zvlášť když šlo současně o jejich první setkání s limity hollywoodské produkční kultury.

Pokud filmový rating zasahuje do žánru akční sci-fi, citelně se dotýká zejména speciálních efektů a celkového výtvarného řešení. Verhoeven se v RoboCopovi výrazně opíral o brakovou estetiku, jejíž absurdní nadsazenost posouvala fašisticky laděný scénář do polohy sardonické satiry korporátní reaganovské Ameriky. Snímek si tak ponechal dostatečnou míru subverze navzdory nuceným úpravám. Přestřelky s odpadávajícími končetinami a rozleptanými obličeji zdůrazňovaly hollywoodské zaujetí násilím a zároveň obnažovaly bezcitnost kapitalismu. Padilhův RoboCop ale existuje v době „kapitalismu s lidskou tváří“, v době digitálních triků, jež mají často zahlazovací funkci a oproti těm praktickým jsou málokdy až hmatatelně odpudivé. Nemuselo jít nicméně o nezvratné omezení, jelikož ke zpodobení systému založeného na předstírané humánnosti by aseptický digitál mohl být nástrojem více než vhodným.

Jít cestou důsledného zahlazování čehokoli rušivého by se v novém RoboCopovi nabízelo i proto, že během přerodu v „dokonalého“ vymahače zákona se tady Alex Murphy ocitá ve stadiu iluze svobodné volby. Jak se navíc dozvídáme od Pata Novaka, moderátora televizní show s agresivní rétorikou upomínající na republikánské Fox News, USA v tomto fikčním světě vyvážejí armády robotických vojáků s cílem udržet globální pořádek a minimalizovat přitom ztráty na životech. Hned v první, reportážně pojaté scéně z Teheránu, v níž americké drony potlačují povstání tamních vzbouřenců, snímek naznačuje, že by nabízenou ideologickou perspektivu mohl reflektovat i formálně. Těsně předtím, než jeden z robotů zlikviduje íránského chlapce, totiž kamera uhne alibisticky stranou. Motiv nenápadné cenzury ale film nerozvíjí systematicky, když se k podobné taktice znovu uchýlí až ve své druhé polovině, ve zcela zatemněné a nepřehledné scéně RoboCopova zátahu na drogovou mafii.

Stejně tak je ale na Padilhově snímku patrná snaha vzepřít se nízkému ratingu a testovat jeho mantinely. Když Murphy po osudové transformaci prvně vidí zbytky svého těla, vzbuzuje pohled na jeho osamocené pulzující plíce mrazivé zděšení. Následná videoherně pojatá akce, která bojiště krátce ukazuje v primitivních grafických náčrtech, pak působí jako z jiného filmu. Ačkoli chápu, že v popisovaných kontrastech byl jistý tvůrčí záměr, nevyrovnanost tónu RoboCopovi spíše škodí. Pokud tedy Verhoevenův film ztělesňoval zvrhlou logiku tehdejší sociopolitické reality a dováděl ji do naprostých extrémů, Padilha totéž dělá jen z části…a na komplexnější studii vyhrocených systémových jevů, o jakou se pokoušel ve svých Elitních jednotkách, tu zřejmě neměl dostatek tvůrčí svobody. Skutečně radikální akční sci-fi, jenž by o svazku kapitalismu a virtuality zvládalo podnětně vypovídat, je proto opět třeba hledat mezi béčkovými tituly, kterým na tomto poli dodnes vládne formálně punkový a tematicky bohatý Gamer režisérského dua Neveldine & Taylor.

RoboCop (USA, 2014, IMDb)
Režie: José Padilha, scénář: Joshua Zetumer, kamera: Lula Carvalho, střih: Peter McNulty, Daniel Rezende, hudba: Pedro Brofman, hrají: Joel Kinnaman, Gary Oldman, Michael Keaton, Abbie Cornish ad., 117 min., distribuce: Film Forum CZ (premiéra v ČR 6. 2. 2014).

RoboCop (USA, 2014, IMDb)
Režie: José Padilha, scénář: Joshua Zetumer, kamera: Lula Carvalho, střih: Peter McNulty, Daniel Rezende, hudba: Pedro Brofman, hrají: Joel Kinnaman, Gary Oldman, Michael Keaton, Abbie Cornish ad., 117 min., distribuce: Film Forum CZ (premiéra v ČR 6. 2. 2014).

Přečteno 2829x

Článek vyšel v časopise Cinepur #92, duben 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.3 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

RoboCop

****  CINEPUR (2.7)

****  ČTENÁŘI (2)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #114

#114

prosinec 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Ozu chudých / Po bouři

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic

Příliš ambiciózní jízda / Baby Driver

Dětský film pro dospělé / Po strništi bos

Bon appétit / Oklamaný

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček

Vidět znamená žít / Dunkerk

Vítězný film z Ji.hlavy Opera o Polsku / Ukřižovat orla


DALŠÍ Z RUBRIKY

Válka hrou / Chlapi nepláčou

Nejvíc nominací na Zlaté glóby získala romance Tvar vody

Pokračování seriálu Sedmilhářky bude režírovat Andrea Arnold

Berlinale zahájí animovaný Psí ostrov Wese Andersona

Editorial 114: Visegrádská animace

Loutka stále žije! / Příklady z české a polské animace

Oči kočky, úsměv pantera / Smyslnost, melancholie a úzkost v soudobé maďarské animaci

Polsko: Na hraně emocí i žánrů


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Mindhunter / V náruči sadistického monstra

Streamování na veřejnosti mění společenské normy, tvrdí Netflix

Vidět znamená žít / Dunkerk

The Deuce: Špína Manhattanu / Nahota nejen na prodej

MFFKV: Český film Křižáček pozvolna šálí divácké smysly


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (88) / fenomén (67) / festival (56) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (110) / komiks (10) / kritika (713) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (613) / objev (3) / pojem (36) / portrét (5) / profil (96) / reflexe (24) / report (95) / rozhovor (151) / scénář (4) / soundtrack (35) / téma (836) / televize (85) / tisková zpráva (1) / událost týdne (193) / video (2) / videoart (16) / videohra (52) / web (40) / zoom (149)

Cinepur #92 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #92, duben 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Bitva o prostor (Přemysl Martinek, glosa)

Média, umění a meze hacktivismu / Transmediale (Matěj Strnad, report)

Hlas (Matěj Nytra, dvd)

Transsexuální tygr a trpaslík s dildem / Rotterdam 2014 (Tomáš Stejskal, report)

Populárně-vědecká televize / Rétorika, real time zkušenost a Twitter (Jakub Korda, téma)

Vlk z Wall Street / Tenkrát na Wall Street (Šárka Gmiterková, kritika)

+ více...