Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

RoboCop / Padilhův marný boj s ratingem

RoboCop / Padilhův marný boj s ratingem

kritika / Ondřej Pavlík / 14. 4. 2014

„Je to peklo. Z deseti nápadů mi devět zatrhnou,“ zoufal si údajně režisér José Padilha svému brazilskému kolegovi Fernandu Meirellesovi, když v Hollywoodu chystal natáčení nového RoboCopa. Zápasil přitom s podobnými větrnými mlýny jako holandský provokatér Paul Verhoeven, jehož stejnojmenný, groteskně násilný snímek z roku 1987 dostal od Americké filmové asociace jedenáctkrát rating X a až poté přístupnější R. Padilha ani nemusel film přestříhávat – studio jej od začátku směřovalo ke krotší verzi, což brzy způsobilo poprask mezi fanoušky, kteří si aktualizaci kultovní klasiky nedokázali představit bez patřičně krvavých cákanců. Klást automaticky rovnítko mezi brutalitu a kvalitu je ale samozřejmě nesmysl. Padilhův RoboCop se nadto vydává jiným směrem než Verhoevenův. Je ovšem zajímavé srovnat, jak si obě autorské osobnosti s toutéž látkou poradily, zvlášť když šlo současně o jejich první setkání s limity hollywoodské produkční kultury.

Pokud filmový rating zasahuje do žánru akční sci-fi, citelně se dotýká zejména speciálních efektů a celkového výtvarného řešení. Verhoeven se v RoboCopovi výrazně opíral o brakovou estetiku, jejíž absurdní nadsazenost posouvala fašisticky laděný scénář do polohy sardonické satiry korporátní reaganovské Ameriky. Snímek si tak ponechal dostatečnou míru subverze navzdory nuceným úpravám. Přestřelky s odpadávajícími končetinami a rozleptanými obličeji zdůrazňovaly hollywoodské zaujetí násilím a zároveň obnažovaly bezcitnost kapitalismu. Padilhův RoboCop ale existuje v době „kapitalismu s lidskou tváří“, v době digitálních triků, jež mají často zahlazovací funkci a oproti těm praktickým jsou málokdy až hmatatelně odpudivé. Nemuselo jít nicméně o nezvratné omezení, jelikož ke zpodobení systému založeného na předstírané humánnosti by aseptický digitál mohl být nástrojem více než vhodným.

Jít cestou důsledného zahlazování čehokoli rušivého by se v novém RoboCopovi nabízelo i proto, že během přerodu v „dokonalého“ vymahače zákona se tady Alex Murphy ocitá ve stadiu iluze svobodné volby. Jak se navíc dozvídáme od Pata Novaka, moderátora televizní show s agresivní rétorikou upomínající na republikánské Fox News, USA v tomto fikčním světě vyvážejí armády robotických vojáků s cílem udržet globální pořádek a minimalizovat přitom ztráty na životech. Hned v první, reportážně pojaté scéně z Teheránu, v níž americké drony potlačují povstání tamních vzbouřenců, snímek naznačuje, že by nabízenou ideologickou perspektivu mohl reflektovat i formálně. Těsně předtím, než jeden z robotů zlikviduje íránského chlapce, totiž kamera uhne alibisticky stranou. Motiv nenápadné cenzury ale film nerozvíjí systematicky, když se k podobné taktice znovu uchýlí až ve své druhé polovině, ve zcela zatemněné a nepřehledné scéně RoboCopova zátahu na drogovou mafii.

Stejně tak je ale na Padilhově snímku patrná snaha vzepřít se nízkému ratingu a testovat jeho mantinely. Když Murphy po osudové transformaci prvně vidí zbytky svého těla, vzbuzuje pohled na jeho osamocené pulzující plíce mrazivé zděšení. Následná videoherně pojatá akce, která bojiště krátce ukazuje v primitivních grafických náčrtech, pak působí jako z jiného filmu. Ačkoli chápu, že v popisovaných kontrastech byl jistý tvůrčí záměr, nevyrovnanost tónu RoboCopovi spíše škodí. Pokud tedy Verhoevenův film ztělesňoval zvrhlou logiku tehdejší sociopolitické reality a dováděl ji do naprostých extrémů, Padilha totéž dělá jen z části…a na komplexnější studii vyhrocených systémových jevů, o jakou se pokoušel ve svých Elitních jednotkách, tu zřejmě neměl dostatek tvůrčí svobody. Skutečně radikální akční sci-fi, jenž by o svazku kapitalismu a virtuality zvládalo podnětně vypovídat, je proto opět třeba hledat mezi béčkovými tituly, kterým na tomto poli dodnes vládne formálně punkový a tematicky bohatý Gamer režisérského dua Neveldine & Taylor.

RoboCop (USA, 2014, IMDb)
Režie: José Padilha, scénář: Joshua Zetumer, kamera: Lula Carvalho, střih: Peter McNulty, Daniel Rezende, hudba: Pedro Brofman, hrají: Joel Kinnaman, Gary Oldman, Michael Keaton, Abbie Cornish ad., 117 min., distribuce: Film Forum CZ (premiéra v ČR 6. 2. 2014).

RoboCop (USA, 2014, IMDb)
Režie: José Padilha, scénář: Joshua Zetumer, kamera: Lula Carvalho, střih: Peter McNulty, Daniel Rezende, hudba: Pedro Brofman, hrají: Joel Kinnaman, Gary Oldman, Michael Keaton, Abbie Cornish ad., 117 min., distribuce: Film Forum CZ (premiéra v ČR 6. 2. 2014).

Přečteno 3232x

Článek vyšel v časopise Cinepur #92, duben 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.3 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

RoboCop

****  CINEPUR (2.7)

****  ČTENÁŘI (2)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #117

#117

červen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Veselá bída svobody / The Florida Project

Soukromé masakry / Nikdys nebyl

Wakanda je to místo / Black Panther

Skica kmitavých pohybů / Nit z přízraků

Je lepší promluvit, nebo zemřít? / Dej mi své jméno

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

Být dobrovolným OUTsiderem / OUT

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena


DALŠÍ Z RUBRIKY

Britský akademik nalezl ztracený scénář Stanleyho Kubricka

Jim Jarmusch natáčí zombie komedii The Dead Don’t Die

V Locarnu bude soutěžit Radu Muntean i Hong Sang-soo

HBO připravuje české špionážní drama Bez vědomí

V koloběhu krizí a proměn / Poznámky k vývoji argentinského filmu

The Terror / Porcování odpovědnosti a morálky

Práce světla mezi dokumentem a asociací / Experimentální tvorba Pabla Mazzola

Carlos Reygadas / Mezi západokřesťanskou zbožností a mexickou spiritualitou


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

MFF KV: Donbas je podle Loznici krajinou chaotických nejistot

MFF KV: S Domestikem startuje z bloků nadějný soupeřivý talent

MFF KV: Omerzovu road movie schází kus šoférské vyzrálosti

MFF KV: Sedící slon předčítá srdcervoucí dopis na rozloučenou

5 filmových tipů z programu Karlových Varů


RUBRIKY

anketa (23) / český film (75) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (91) / fenomén (69) / festival (69) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (740) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (670) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (99) / reflexe (24) / report (99) / rozhovor (155) / scénář (4) / soundtrack (38) / téma (854) / televize (91) / tisková zpráva (1) / událost týdne (210) / video (2) / videoart (16) / videohra (55) / web (42) / zoom (151)

Cinepur #92 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #92, duben 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Transsexuální tygr a trpaslík s dildem / Rotterdam 2014 (Tomáš Stejskal, report)

Borgman / Zaklepe bezdomovec na domovní dveře a povídá… (Antonín Tesař, kritika)

Stále ohledáváme / 3x3D na Parallaxu (Lucie Česálková, horizont)

V nitru Llewyna Davise / Sám sobě prokletím (Kamila Dolotina, kritika)

Následky lásky / Dumy znuděného křížovkáře (Jan Kolář, kritika)

Macula / Prchavá monumentalita (Sylva Poláková, český talent)

+ více...