Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Vlk z Wall Street / Tenkrát na Wall Street

Vlk z Wall Street / Tenkrát na Wall Street

kritika / Šárka Gmiterková / 1. 4. 2014 / komentáře (1)

Snímky z prostředí velkého amerického byznysu se periodicky navracejí, jen jejich tón se mění podle potřeby doby. Zatímco osmdesátkové příběhy reflektující světonázor yuppies byly víceméně tušenou apologií bezskrupulózních obchodních praktik (Wall Street, Podnikavá dívka), post-krizová podobenství finančního epicentra působí oproti svým předchůdcům buď mnohem víc krotce (Wall Street: Peníze nikdy nespí, The Company Men) nebo jsou rétoricky a levicově vyhrocenější (Inside Job, 99%: The Occupy Wall Street Collaborative Film).

Až zhýrale zábavná autobiografie Jordana Belforta se však oběma přístupům zákonitě vzpouzí. Navzdory postavě agenta FBI Patricka Denhama se snímek rovněž neopírá o konflikt dvou silných osobností, stojících na opačných stranách etického a právního spektra (jako ve Skryté identitě – neméně zdařilé spolupráci Leonarda DiCapria se Scorsesem), ale spíš polemizuje s novou verzí amerického hrdiny. Zatímco dřívější maskulinní ideál toho příliš nenamluvil, přičemž tato příznačná zamlklost signifikovala tušenou hrozbu, současné vzory oplývají podobnou dikcí v rytmu staccata jako mluva hrdinek klasických screwball komedií. Od lakonických noirových detektivů, westernových solitérů a figur sehraných Robertem de Nirem ve Scorseseho režii se dostáváme až k agresivně výmluvným manipulátorům. Nejde však jen o nesmyslné hromadění slov, jak to ostatně ve finále při opakování triku s perem demonstruje zklidněný Belfort, ale o jistou vychytralou vyjadřovací ekonomii.

Vlk z Wall Street tak v něčem navazuje na Scorseseho mafiánské filmy z první poloviny 90. let (Mafiáni, Casino), ať už co do fascinace charismatickými kriminálníky, stopáže nebo stylové vytříbenosti. Novinka je ale těkavá a rozbíhavá série hédonisticky laděných výjevů, spíš než rekonstrukce zločinného jednání hamižných makléřů. Ostatně sám Belfort se několikrát pokusí osvětlit protiprávní podstatu svých činů, ale nakonec v jakémsi scenáristickém „his master's voice“ a s pohledem upřeným přímo do kamery na složitý ekonomický žargon rezignuje. Právem oslavovaný výkon Leonarda DiCapria je pohříchu eklektický, a to v nejlepším slova smyslu. Ve svém ztvárnění Jordana Belforta herec činí to, o čemž se Tom Cruise domníval, že předvádí v ceněném indie filmu Magnolia, konkrétně ve scéně „Respect the Cock.“ Dlužno dodat, že Cruiseova role měla k dispozici mnohem menší prostor a docela jiný dramatický oblouk, ale motivační projev obratného spíkra a egoistického zhýralce oba party spojuje. DiCapriův makléř rovněž upomíná na Gordona Gekka, do nějž se stylizoval i sám Belfort anebo na sexuálně krátkodechého pozéra Clydea Barrowa z filmu Bonnie and Clyde. Citací a parafrází by se rozhodně našlo víc; v konečném důsledku však poukazují na povahu této herecké kreace spíš jako mimetického osvojování si ustálených gest, póz a mluvy sebestředných finančníků než na hlubinný psychologický ponor. Tento ne zcela běžný herecký přístup odpovídá již zmíněné konstrukci filmu coby sledu volněji poskládaných kauzálních událostí. Rámcový náznak katarzního zkrocení zlého muže nepotvrzují žádné hluboké a kajícné promluvy, ale zase jen vnější charakterizace – ať už skutečnost, že po dlouhé době Belfort před plným auditoriem nechává mluvit ostatní namísto sebe, anebo třeba změna kostýmu, kdy překombinované obleky v dravých barvách s doplňky zdůrazňujícími status nových peněz vystřídá ležérně nedopnutá prostá bílá košile.

Nejen hlavní hvězda filmu má za sebou silný rok, ale také Matthew McConaughey překvapivě dorůstá ve výraznou hereckou osobnost; dokonce natolik silnou, že svou skoro cameo roli ve Vlkovi z Wall Street dovedl zužitkovat na maximum. I když McConaugheyho čas na plátně vyprší během úvodních dvaceti minut, vzpomínka na rozhovor Jordana a jeho makléřského guru pulzuje v pozadí po celý zbytek filmu v jakémsi efektu matky Scarlett O'Harové. Mihnout se, zabušit do hrudi a nechat za sebou brázdu koksu jako tušenou vzpomínku na ztracenou nevinnost.

Vlk z Wall Street (The Wolf of Wall Street, USA, 2013, IMDb)
Režie: Martin Scorsese, scénář: Terence Winter podle stejnojmenné knihy Jordana Belforta, kamera: Rodrigo Prieto, střih: Thelma Schoonmaker, hrají: Leonardo DiCaprio, Jonah Hill, Margot Robbie, Matthew McConaughey ad., 180 min., distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 16. 1. 2014).

Vlk z Wall Street (The Wolf of Wall Street, USA, 2013, IMDb)
Režie: Martin Scorsese, scénář: Terence Winter podle stejnojmenné knihy Jordana Belforta, kamera: Rodrigo Prieto, střih: Thelma Schoonmaker, hrají: Leonardo DiCaprio, Jonah Hill, Margot Robbie, Matthew McConaughey ad., 180 min., distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 16. 1. 2014).

Přečteno 2787x

Článek vyšel v časopise Cinepur #92, duben 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.7 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Vlk z Wall Street

****  CINEPUR (3.3)

****  ČTENÁŘI (3.5)


komentáře

    přepište kód:

Jan Smutný  (1.4.2014 15:47)

Tvrdit zrovna o Stenoevě Wall Street že jde o "víceméně tušenou apologií bezskrupulózních obchodních praktik" mi přijde naprosto nepochopitelné, vždyť ten film je až čítankovou ukázkou pravého opaku… Celý styl je podřízený silně nenávistné karikatuře nezodpovědného finančního kapitalismu a všech lifestylových průvodních jevů, navíc film sám nabízí zcela jasný morální kód ke čtení jeho poselství v podobě z mramoru vytesané postavy otce hlavního hrdiny, kterého ztělesňuje Martin Sheen jako neúplatného antiburziánského odboráře, který vlastníma rukama ohmatal skutečnou hodnotu peněz a především lidské práce. Myslím, že Stone tu naopak promlouvá naprosto jasně ze své (nejzřetelněji v Untold History vyjádřené) pozice kritiky ameriky "zleva a zevnitř", kde skutečná americká tradice podle něj stojí spíš na jasně vyprofilovaných morálních hodnotách, tvrdé práci, silných vůdcích a kolektivně organizovaném lidu, čili jakýsi novodobý zaoceánský individualizovaný socialismus.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #110

#110

duben 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

American Honey / Leporelo sociální lyriky

Snowden / Velký bratr tě sleduje

Příchozí / Test hollywoodské gramatiky

Noční zvířata / Glamour estetika a žánrová transgrese

Frankofonie / Cesty umění

Rogue One / Ukradené plány na Star Wars pro dospělé

Červená želva / Sen o globálním jazyku

Paterson / Paterson z Patersonu


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Joy / Ekonomie dotyku

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část / Katniss, bohyně plodnosti

Muž na laně / Nostalgie po ztracené dominantě

Amy / Neschopnost odvrátit zrak

Grace, kněžna monacká / Její výsost herečka


RUBRIKY

anketa (21) / český film (62) / český talent (32) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (116) / editorial (84) / fenomén (65) / festival (43) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (9) / kritika (677) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (540) / objev (3) / pojem (36) / portrét (2) / profil (91) / reflexe (24) / report (89) / rozhovor (147) / scénář (4) / soundtrack (30) / téma (814) / televize (77) / tisková zpráva (1) / událost týdne (171) / video (2) / videoart (16) / videohra (48) / web (36) / zoom (146)

Cinepur #92 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #92, duben 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Kroužení a věčný návrat k (ne)známému / Alain Resnais. Kinematografia mozgu (Matěj Nytra, kniha)

Kentucky Route Zero / Ta nejlepší cesta nikam nevede (Jaroslav Švelch, videohra)

Odvaha „obsadit dějiny“ / The Mill, České století a zákruty faktuálního dramatu (Veronika Klusáková, téma)

Dědictví aneb Kurva se neříká / Trýznivý přelud Bohouše Stejskala (Vít Schmarc, kritika)

Bitva o prostor (Přemysl Martinek, glosa)

Macula / Prchavá monumentalita (Sylva Poláková, český talent)

+ více...