Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Attila Marcel / Hraný film s animovanou duší

Attila Marcel / Hraný film s animovanou duší

kritika / Eliška Děcká / 31. 3. 2014

Attila Marcel je první celovečerní hraný film Sylvaina Chometa, uznávaného animátora a autora komiksů. Jen s trochou nadsázky by se však dalo říct, že je to ve skutečnosti první Chometův animovaný film, který francouzský režisér natočil s živými herci. Pokud totiž odhlédneme od ryze technických definic animace (které se koneckonců neustále mění, stejně jako technologie, které je ovlivňují) a zaměříme se na samotného ducha animace, specifickou řeč a vizualitu, nalezneme pod svrchním hraným pláštěm Attily Marcela ryze čisté animované srdce.

Ostatně ne náhodou se v nejnovějším Chometově filmu objevuje mnoho postav, které jako by z oka vypadly jeho dřívějším oblíbeným kresleným hrdinům. Ústřední postava introvertního, posmutnělého třicátníka Paula, talentovaného klavírního virtuosa, je věrnou kopií osamělého melancholického cyklisty z Tria z Belleville. Stejně tak v povahách bizarního páru tetiček, které se již od dětství po smrti jeho rodičů o Paula starají, se mísí stařecká rozvernost a sebezáchovná drzost bellevilleské trojice bývalých šantánových hvězd a madam Souzy ze stejného filmu. V dobrotivé svérázné sousedce Proustové (jméno nikoliv náhodné) pěstující potají ve svém bytě/džungli LSD lze zase spatřit otisk staré dámy s holuby z Chometova stejnojmenného animovaného debutu. Navíc hlavní hrdina Paul nemluví (ze šoku způsobeného smrtí rodičů), a tak se v němém hereckém projevu ještě o to více přibližuje animované postavě. Ale i ostatní mluvící charaktery jsou ve filmu spíše úsměvnými, lehce načrtnutými karikaturami, typickými právě pro animovaný film, než realistickými hrdiny hrané kinematografie.

Obdobně si Chomet vypůjčuje i další oblíbené prvky z animačního vyprávění, jako je hojné užívání zkratky a symboliky. Když po ránu netečný Paul opět usedá k hrozivě vyhlížejícímu obrovskému klavíru, mechanicky nadzvedne a podepře jeho velké křídlo, které v ten okamžik zastíní všechny paprsky světla pronikající jediným oknem a celá místnost rázem potemní, divákovi je tím naznačeno, že začíná další ponurý den i pro Paula. Chomet si také s rozkoší vychutnává každý komický detail a pracuje během sto dvou minut snímku s mnoha potřeštěnými rekvizitami, pomáhajícím ještě vyzvednout svérázný charakter jednotlivých postav. V blízkosti tetiček se například vždy vyskytuje zavařovačka plná třešní naložených v rumu, Paul zase na své narozeniny dostane dary, které jsou všechny nejrůznějšími prapodivnými způsoby propojené s hrou na klavír. Nelze opominout ani hudební muzikálová čísla (ve stylu Disneyho filmů, jen tentokrát podroušené do lehkého oparu LSD), které do filmu plynule zapadají právě díky jeho animátorskému stylu.

I přes povrchovou lehkovážnost a potřeštěnost (anebo možná právě pro ni) se však Chometův film dokáže vyjadřovat bez přehnaného patosu a ždímání diváckých emocí (tolik typickém pro mnoho na realistickou notu hrajících filmů „o hledání sebe sama“) i k závažnějším tématům. Konkrétně se tu řeší především otázka, jak moc je člověk povinován „nepromarnit svůj talent“. Je ten, kdo si zvolí cestu zříct se svého „daru shůry“ prostě jen líný a pohodlný, anebo naopak odvážný? Jak moc se necháváme ve svých životech ovlivňovat očekáváním okolí (které to s námi často „myslí dobře“, jen prostě nedokáže občas domyslet důsledky svých rad)? Attila Marcel v tomto ohledu předkládá mile optimistické povzbuzení pro všechny, kdo uvažují změnit směr svého života. V dnešní době plné zvratů a převratů (ať už těch dobrovolných či okolnostmi daných) je to určitě navýsost aktuální téma. Také díky tomu, že režisér a scenárista Chomet nikdy během filmu nenabízí jednoduché odpovědi a spokojuje se „jen“ s odlehčenou inspirační rovinou, je Attila Marcel nakonec milý snímek, který v divácích možná zůstane podobně dlouho jako ony třešně naložené v rumu, ale mezitím stejně tak zvedne náladu a zahřeje zevnitř.

Attila Marcel (Francie, 2013, IMDb)
Režie a scénář: Sylvain Chomet, kamera: Antoine Roch, střih: Simon Jacquet, hrají: Guillame Gouix, Anne Le Ny, Bernadette Lafont ad., 102 min., distribuce: AČFK (premiéra v ČR 27. 2. 2014).

Attila Marcel (Francie, 2013, IMDb)
Režie a scénář: Sylvain Chomet, kamera: Antoine Roch, střih: Simon Jacquet, hrají: Guillame Gouix, Anne Le Ny, Bernadette Lafont ad., 102 min., distribuce: AČFK (premiéra v ČR 27. 2. 2014).

Přečteno 2227x

Článek vyšel v časopise Cinepur #92, duben 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Attila Marcel

****  ČTENÁŘI (3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #112

#112

srpen 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Máme tlakovú níž / Richard Müller: Nepoznaný

Nikdo není bez viny / Zkouška dospělosti

Z(a)tracená sláva / Glory

Prohrát s hrdostí / Masaryk

Pravda neexistuje / Jackie

Osamělá pouť perverzním rájem / Stát pevně

Člověk bestie / Rozpolcený

Mezery identity / Moonlight


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Až na severní pól / Animovaný sníh, na kterém se netančí

Až po uši v animaci / Anifilm ocenil Kaufmana i studenta FAMU

Hayao Miyazaki: Oči nezastíněné nenávistí

Píseň moře / Autorská animace pro všechny

Anifilm 06: sbližování komerční a autorské animace


RUBRIKY

anketa (22) / český film (64) / český talent (32) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (118) / editorial (86) / fenomén (66) / festival (53) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (9) / kritika (694) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (578) / objev (3) / pojem (36) / portrét (4) / profil (94) / reflexe (24) / report (92) / rozhovor (149) / scénář (4) / soundtrack (32) / téma (825) / televize (80) / tisková zpráva (1) / událost týdne (183) / video (2) / videoart (16) / videohra (50) / web (38) / zoom (147)

Cinepur #92 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #92, duben 2014

Z obsahu tištěného čísla:

O normalizační televizi natvrdo / Zelinář a jeho televize (Jaromír Blažejovský, kniha)

Kentucky Route Zero / Ta nejlepší cesta nikam nevede (Jaroslav Švelch, videohra)

Kámoši až na dno lahve (Jana Bébarová, dvd)

Hellfjord / Severský glokál pop (Martin Kudláč, televize)

Populárně-vědecký film a český divák / Rozhovor s Janou Dobášovou (Lucie Česálková, téma)

RoboCop / Padilhův marný boj s ratingem (Ondřej Pavlík, kritika)

+ více...