Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Konec důmyslných her Věry Chytilové

Konec důmyslných her Věry Chytilové

novinka / Lukáš Skupa / 13. 3. 2014

Drsná žena, rebelka, temperamentní režisérka, divoká filmařka... Nekrology a vzpomínky na zesnulou Věru Chytilovou jsou plné „trefných“ pojmenování naší nejvýznamnější filmové režisérky. Nevyhýbají se vulgárním citátům a pikantním příhodám z jejího života, neboť taková prý byla první dáma českého filmu.

Více než kdykoliv jindy přemýšlím právě teď nad tím, jaká byla skutečná Věra Chytilová. Vzpomínám na osobní setkání s touto ženou, která údajně „nešla pro ránu daleko“ a na to, jak mě tehdy překvapila svou křehkostí a (zdánlivou?) zranitelností. Při rozhovoru s ní mě tenkrát poprvé napadlo, že spíš než vším tím, co aktuálně opakuje většina nekrologů, byla Věra Chytilová důmyslnou hráčkou, která dokázala velmi trefně odhadnout, jakou roli má v konkrétní chvíli zvolit, aby dosáhla svého cíle.

Sama Chytilová se vyjádřila, že všichni ti „potentáti“, s nimiž se neúnavně hádala o svých projektech, měli doma hysterické manželky. A když si před nimi zahrála na další hysterku, raději odkývali vše, jen aby to zase nemuseli poslouchat. Je tedy dost možné, že masku „divošky“ a „rebelky“ si vědomě přisvojila tváří v tvář tvrdému profesnímu prostředí, v němž se musela naučit fungovat. Ostatně co jiného zbývalo ženě, která se dokázala prosadit jako první režisérka zestátněné kinematografie, od začátku do konce ovládané muži?

Díky těmto chytrým „hrám“ se Věře Chytilové podařilo tak jako nikomu jinému z jejích kolegů a kolegyň procházet dějinami české kinematografie bez jakýchkoliv kompromisů. Filmy jako Sedmikrásky nebo Ovoce stromů rajských jíme jsou tím nejradikálnějším, co nabídla česká nová vlna a zároveň zůstávají tím nejpozoruhodnějším, čím nová vlna může inspirovat i dnes. Namísto normalizačních „úliteb“, jimiž se opětovně vraceli k práci Jiří Menzel nebo Hynek Bočan, natočila po šestileté odmlce v Krátkém filmu Hru jablko tak, jak si představovala.

Náměty, od kterých si dramaturgové slibovali nekonfliktní díla, přetavila v Panelstory nebo Kalamitě v nelichotivé pohledy na společnost a její morálku. Svou nekompromisní pozici neopustila Chytilová ani v polistopadové kinematografii, kdy už však (alespoň podle některých) neměla s kým „hrát“ své důmyslné hry a slevila tak ze svých umělecko-autorských nároků. Není ovšem vyloučeno, že časem dospějeme k poznání, že si Věra Chytilová hrála s námi. Jen jsme to možná nepochopili.

Přečteno 2600x

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #125

#125

říjen 2019



DALŠÍ Z RUBRIKY novinka

Damien Chazelle svůj příští film zasadí do Hollywoodu 20. let

Paul Schrader chystá film o moderním Vilému Tellovi z casina

Dvacátá Mezipatra proběhnou v proudu změn

Českou radost na Ji.hlavě vyhrál dokumentární portrét Sólo

Fincher našel svého Orsona Wellese pro životopisný film Mank

Dario Argento připravuje autorský hororový seriál Longinus

Park Chan-wook natočí remake satirického filmu Sekera

EKOFILM přiveze 25 filmů i světové osobnosti kinematografie


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Úvod k tématu: Tarantino

Úvod k tématu: Současný český seriál

Úvod k tématu: Underground

Úvod k tématu: Autor ve 21. století

Úvod k tématu 120: Muž ve filmu


RUBRIKY

anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (99) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (118) / komiks (10) / kritika (814) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (742) / objev (3) / pojem (36) / portrét (12) / profil (106) / reflexe (24) / report (111) / rozhovor (161) / scénář (4) / soundtrack (46) / téma (905) / televize (104) / tisková zpráva (1) / událost týdne (244) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (63) / web (42) / zoom (158)