Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Nejlepší filmy roku 2013

Nejlepší filmy roku 2013

anketa / Redakce / 3. 3. 2014

Během prosince 2013 jsme jako už tradičně oslovili členy redakčního okruhu Cinepuru, aby nám pomohli sestavit žebříček nejlepších filmů loňského roku. Hlasující měli uvést pětici nejvýše hodnocených filmů a doplnit ji až patnácti dalšími tituly. Ne všichni hlasující uvedli přesné pořadí, někteří se rozhodli hlasovat abecedně. Výsledky ankety tedy zohledňují zejména pořadí daného filmu v první pětce, zbylým titulům dává nižší váhu. Pětice nejlépe ohodnocených filmů vypadá takto:


1 Gravitace (Gravity, r. Alfonso Cuarón, USA, 2013)

Cinepur #90: Nejnovější film režiséra Alfonso Cuaróna nade vší pochybnost dokazuje, že naplnit centrální marketingové heslo filmu Vetřelec (1979) „In space, no one can hear you scream“ nevyžaduje zvlášť bujnou fantazii, ale spíš pozorné listování učebnicí astrofyziky. Obrázky pořízené Hubbleovým teleskopem jsme si zvykli vnímat jako hypnoticky krásné a díky science známe i výjevy vesmírných turistů vydávajících se do kosmických dálav nebo čilého obchodu s pozemky na Měsíci. Gravitace však i do tak důvěrně známého, skoro zdomácnělého prostoru, jakým je oběžná dráha Země, umisťuje latentní hrozbu, a to bez obvyklých konstrukcí, které k žánru sci-fi patří – žádné galaxie vzdálené miliony světelných let, utopické vize budoucnosti nebo setkávání s netušenými civilizacemi. Jejím východiskem je katastrofický, avšak vysoce pravděpodobný scénář, který už koncem sedmdesátých let, tedy ještě v éře optimistického dobývání vesmíru, představil americký vědec Donald J. Kessler. Varuje před možností řetězové reakce způsobené narůstajícím počtem rychle rotujících úlomků smetí na oběžné dráze. Úplný text najdete zde.


2 Post Tenebras Lux (r. Carlos Reygadas, Mexiko, 2012)

Cinepur #87: Dlouhý hypnotický poslední záběr Reygadasovy prvotiny Japonsko směřuje ke zcela jasnému vyústění. V tom pětiminutovém čekání na závěrečnou mrtvolku (lidskou i kinematografickou) je však obsaženo mnohé z celé Reygadasovy tvorby. Kontemplace se snoubí s neklidem, trpělivé pozorování krajiny se zkoumáním základních otázek lidské existence. A možná tou úplně nejzásadnější rovinou je zde samotný způsob pohledu kamery, v němž se zračí jak tiché pozorování, tak ponor do subjektivity, u níž nevíme přesně, kdo je jejím nositelem. První záběr následujícího snímku Souboj s nebem doplňuje obraz režisérova přístupu: kamera pozvolna „osahává“ situaci, v níž mladá žena orálně uspokojuje obtloustlého muže, k tomu hraje duchovní smyčcová skladba Johna Tavenera Ochranný závoj. Rozrušující není jen kombinace krásy s nevzhledností či detailní pohled na sexuální akt, ale především toto těsné spojení tělesnosti se spiritualitou. Pokud ve zmiňovaných scénách hraje dominantní roli pohled kamery, v novince Post Tenebras Lux se samotný pohled, tedy základní předpoklad existence filmu, stává hádankou takřka metafyzického charakteru. Úplný text najdete zde.


3 Život Adèle (La vie d’Adèle, r. Abdellatif Kechiche, Francie, 2013)

Cinepur #88: Život Adély (La vie d'Adèle), kronika jedné lásky mezi dvěma mladými ženami tuniského režiséra Abdellatifa Kechicheho, získal letos Zlatou palmu v Cannes. Udělení hlavní ceny Kechichově filmu vyvolalo zcela v tradici festivalu hned několik kontroverzí. Hodně se mluvilo o otevřených milostných scénách. Ve francouzském tisku proběhla zpráva, že Steven Spielberg, předseda poroty, chtěl původně dát hlavní cenu svému oblíbenci Asgharu Farhadimu za film Minulost. V porotě se ale prý vzbouřili režiséři Cristian Mungiu s Lynne Ramsay a trvali na tom, aby Zlatou palmu dostal Kechiche, jenž byl také největším favoritem kritiků. Zazněly i spekulace, že filmu pomohly demonstrace proti přijatému zákonu o registrovaném partnerství a možnosti homosexuálů adoptovat děti, které v době konání festivalu probíhaly ve Francii. Kechiche přirozeně jakoukoli političnost svého filmu odmítnul a zdůrazňoval, že v jeho filmu jde o univerzální milostný příběh (což zaznělo i ve verdiktu poroty), jenž se jen náhodou týká dvou žen. A nakonec se k filmu vyjádřila na svém blogu i autorka komiksové předlohy, podle níž film vznikl, Julie Maroh. Napsala, že uznává Kechichovu interpretaci, přestože je od její verze esteticky i jinak odlišná, ale má problém se sexuálními scénami, na nichž je podle ní vidět, že při jejich natáčení lesbičky konzultovány nebyly. Scény podle ní působí demonstrativně a chladně pornograficky – spíše jako fantazie heterosexuálního muže, která navíc umocňuje mýtus mystického ženského orgasmu. Úplný text najdete zde.


4 Jasmíniny slzy (Blue Jasmine, r. Woody Allen, USA, 2013)

Cinepur #89: Po prozkoumání genia loci evropských metropolí, do nichž byly situovány více či méně nápadité milostné mnohoúhelníky roztáčející vír manželských a osobnostních krizí v jeho předchozích dílech, se ve svém čtyřiačtyřicátém filmu vrací Allen zpět za oceán. Urbanistickou vášeň nechal naštěstí stranou a vrhl se na téma odvěké touhy po lepším životě zasazené do velmi současných reálií. „Seznámila jsem se s Halem na večírku, úplně mi zamotal hlavu, zrovna hráli Blue Moon…“ zní nostalgický refrén titulní protagonistky Jasmíniných slz připomínající počátek jejího vztahu, který jí kdysi přinesl bohatství a prestiž. Každá další reprodukce těchto vzpomínek svědčí o drásavě se prohlubujícím rozkladu osobnosti, která nemůže najít svou identitu v podmínkách, do nichž hrdinka upadla po manželově uvěznění a jeho následné sebevraždě. V rozkošném úvodním monologu, hrdinkou považovaném za duchaplnou konverzaci, na sebe Jasmína poví vše, co chce, aby se vědělo. Každá další informace, kterou se později dozvídáme, vrhá na opakovanou, latentně komickou litanii čím dál tragičtější vyznění. Úplný text najdete zde.


5 Stokerovi (Stoker, r. Chan-wook Park, USA, 2013)

Cinepur #89: Je s podivem, že naši kinodistribuci minul zatím poslední snímek uznávaného jihokorejského filmaře Parka Chan-wooka, jenž má u nás zejména díky své slavné trilogii pomsty poměrně silnou fanouškovskou základnu. Obzvláště když vezmeme v úvahu, že se jednalo o jeho hollywoodský debut s hereckými hvězdami formátu Nicole Kidman a Mii Wasikowski. Nicméně buďme rádi, že si k nám snímek nakonec cestu našel skrze trh s DVD a Blu-ray. Park si ve světě udělal renomé jako režisér s bohatou imaginací, dbající na vizuální stránku díla a především jako tvůrce, který dal filmovému násilí specifický punc poetičnosti (vzpomeňme na zmiňovanou trilogii pomsty Sympathy for Mr. Vengeance, Oldboy a Sympathy for Lady Vengeance). Ultranásilné scény z jeho filmů diváky šokují, zároveň je však strhnou i silným emocionálním nábojem, který v kombinaci s unikátní vizuální stylizací vytváří svébytnou atmosféru. Stokera Park natočil podle scénáře Wentwortha Millera, scenáristicky debutující hvězdy seriálu Útěk z vězení (Prison Break, 2005–2009). Snímek, jenž si svou premiéru odbyl na festivale v Sundance, předkládá gotický příběh plný temných rodinných tajemství. Úplný text najdete zde.


Vzhledem k tomu, že žebříčky řady přispěvatelů mohou posloužit jako doporučení pozoruhodných, ale často opomíjených filmů, uvádíme zde také kompletní žebříčky všech 20 hlasujících včetně jejich komentářů. Hlasující se rovněž mohli zapojit do doplňkové ankety a zmínit události či zážitky, jež pro ně charakterizují uplynulý filmový rok.

Jaromír Blažejovský

filmový kritik a učitel, FF MU

Dva úchvatné filmy z předchozího roku se mi podařilo zhlédnout až na jaře 2013:

  • Post Tenebras Lux (r. Carlos Reygadas, Mexiko, 2012)
    Originální, z Andreje Tarkovského neodvozené vzývání spirituality.
  • Na druhé straně kopců (După dealuri, r. Cristian Mungiu, Rumunsko 2012)
    Pohlcující svědectví o náboženské pýše.
  • Nymfomanka, část I. (Nymphomaniac: Volume 1, r. Lars von Trier, Dánsko 2013)
    Encyklopedie. Pocta Tarkovskému.

Následuje jeden nedoceněný ze soutěže MFF v Karlových Varech:

  • Hodnota času (O ouro do tempo, r. Xavier Bermúdez, Španělsko 2013)
    Poklona tělu coby jediné duchovní jistotě.

A dva experimenty, jejichž důslednost si zasluhuje úctu, jakkoli uspokojení není úplné:

  • Gravitace (Gravity, r. Alfonso Cuarón, USA 2013)
    Technicky sladké.
  • Rozkoš (r. Jitka Rudolfová, ČR 2013)
    Upřímné a umíněné, byť okázale apartní.

Zvláštní uznání pro seriál

  • České století (autoři Pavel Kosatík, Robert Sedláček, ČR, 2013-2014)
    Provokativní, dialektické.

Zvláštní uznání pro filmy

  • Kapitál (Le capital, r. Costa-Gavras, Francie 2012)
    Dialektické, provokativní.
  • Velká nádhera (La grande bellezza, r. Paolo Sorrentino, Itálie, 2013)
    Dialektika za zenitem coby estetický objekt.

Smekám klobouk, který nemám (ale on ho, podobně jako Indiana Jones, má) před pracovitostí a erudicí kritika, naratologa, pedagoga, filmologa a seriálologa R. Douglase Kokeše. Pohnutlivým seriálem byl vývoj Lidových novin: nejprve manifestačně podpořily jednoho z prezidentských kandidátů, pak si je koupil jiný kandidát, posílený týmiž liškami politického marketingu. Inu kapitál. Ze stránek se dalo vytušit, jak se to uvnitř kroutí; někteří odešli, včetně šéfredaktora. Přes všechna zachvění a trapné kiksy nepřestávám Lidovky náruživě číst: hudební rubriku Pavla Klusáka, filmové recenze Marcela Kabáta, historické stati Petra Zídka, cestovní deníky Ivy Roze Skochové…


Jindřiška Bláhová

filmová kritička a historička, šéfredaktorka Cinepuru

  • Când se lasa seara peste Bucuresti sau metabolism (r. Corneliu Porumboiu, Rumunsko, 2013)
  • Velká nádhera (La grande bellezza, r. Paolo Sorrentino, Itálie, 2013)
  • Způsob zabíjení (The Act of Killing, r. Joshua Oppenheimer, Dánsko, 2012)
  • Život Adèle (La vie d’Adèle, r. Abdellatif Kechiche, Francie, 2013)
  • Vše je ztraceno (All Is Lost, r. J. C. Chandor, 2013)
  • Stories We Tell (r. Sarah Polley, Kanada, 2012)
  • Jasmíniny slzy (Blue Jasmine, r. Woody Allen, USA, 2013)
  • Hon (Jagten, r. Thomas Vinterberg, Dánsko, 2012)
  • Orange Is the New Black (Jenji Kohan, 2013)

Událost roku
Finále televizního seriálu Perníkový táta (Breaking Bad, autor Vince Gilligan, USA, 2008-2013). Povinnost by možná velela psát o tuzemských institucionálních změnách v oblasti kinematografie či hledat radostné vyhlídky v iniciativách České televize (v obou případech počkejme, jak se situace vyvine), ale jak bolestivě dobře ví Mr. White, vlastní (zde divácké) uspokojení je silnější. Televizní nirvána, která nastartovala éru čekání na „něco lepšího“ a tušení, že nic lepšího se v televizní tvorbě hned tak nezrodí. Cyklus České století (autoři Pavel Kosatík, Robert Sedláček, ČR, 2013-2014). Nekompromisní, provokativní, osvěžující, jakkoliv místy nevyrovnané. V případě „raně komunistických dílů“ Všechnu moc lidu Stalinovi a Zabíjení soudruha téměř hypnotická autopsie mechanismů a perverzní banality moci. Párky a Pankrác. Kléma Gottwald už snad na věčné časy jinak. Úspěch crowdfundingové kampaně na podporu časopisu Cinepur. Velmi osobní potěšení z toho, že „moderní cinefilie“ navzdory všemu žije.


Jan Bušta

filmový tvůrce a kritik

Protože jsem od srpna nebyl v kině a neviděl žádný nový film, nevytvářím výroční žebříček (tajnými tipy na vítěze jsou – abecedně – tito výjimečně dobří tvůrci: Anderson – P. T.! – 2012, Kathryn Bigelow z 2012 a Paolo Sorrentino z 2013). Nepoukazuji ani na nezdary, či přeceňování: i když minimálně Quentin Tarantino by za Nespoutaného Djanga a přinesené zklamaní zasloužil titul „bublina roku“ a J. J. Abrams za Star Trek, ale hlavně obecně, „bublina desetiletí“.

Největší „malou radost“ mi způsobily dva filmy, které smazaly už tak dost matnou hranici mezi dokumentem a para-dokumentární stylizací: Epizoda ze života sběrače železa (Epizoda u životu Berača željeza, r. Danis Tanović, Bosna a Hercegovina, 2013) a Hledání samoty (Pursuit of Loneliness, r. Laurence Trush, USA, 2012). Nejvíc inspirace přinesly dva skvělé amatéráky (příp. „amatéráky“) Pole v Anglii (A Field in England, Ben Wheatley, VB, 2013) a Bady (Jan Haluza, ČR, 2013). Nejvytrvalejší „žánrový“ (ať už to slovo znamená v tomto případě cokoli) zážitek: Halleyova kometa (Halley, Sebastian Hoffman, Mexiko, 2012). Minimálně dalších 30 nových filmů stálo za hřích! Dobrý půlročník!


Lucie Česálková

filmová historička, redaktorka Cinepuru

  • Gravitace (Gravity, r. Alfonso Cuarón, USA, 2013)
  • Jasmíniny slzy (Blue Jasmine, r. Woody Allen, USA, 2013)
  • Perníkový táta (Breaking Bad, autor Vince Gilligan, USA, 2008-2013)
  • Stories We Tell (r. Sarah Polley, Kanada, 2012)
  • Život Adèle (La vie d'Adèle, r. Abdellatif Kechiche, Francie, 2013)

Pozoruhodnost mimo pořadí: Leviathan (r. Lucien Castaing-Taylor, Véréna Paravel, Francie, 2012)

V očekávání: Způsob zabíjení (The Act of Killing, r. Joshua Oppenheimer, Dánsko, 2012); Inside Llewyn Davis (r. Ethan a Joel Coenovi, USA, 2013)

Událost roku: pro českou televizní tvorbu především poslední 2 díly České století (autoři Pavel Kosatík, Robert Sedláček, ČR, 2013-2014); pro českou filmovou kulturu solidní revival Státního fondu pro podporu a rozvoj kinematografie; pro všechny, co toto čtou, že Cinepur ekonomicky přežil.


Jakub Felcman

dramaturg, Česká televize

TOP 5

  • Când se lasa seara peste Bucuresti sau metabolism (r. Corneliu Porumboiu, Rumunsko, 2013)
  • Jimmy P. (r. Arnaud Desplechin, Francie, USA 2013)
  • Dlouhý a šťastný život (Dolgaja ščastlivaja žizň, r. Boris Chlebnikov, Rusko 2013)
  • Only Lovers Left Alive (r. Jim Jarmusch, Velká Británie, Německo 2013)
  • Venuše v kožichu (Venus à la fourrure, r. Roman Polanski, Francie 2013)

K filmům noticky nepřipojuji, přesto si troufám jednu obecnou. Totiž, oněch TOP 20 zařazuji do tří kategorií. Před nedávnem jsem někde slyšel, že úkolem veřejnoprávní televize je „make the good popular, and the popular good“, tedy činit dobré populárním a populární dobrým. To se mi zdálo jako dobrá definice. Nebylo by těžké přenést takový úděl i na kritiku… Jistě, muselo by se parafrázovat, třeba takhle: „Popularize good, and show good in popular“. Popularizovat dobré a poukazovat na to dobré v populárním. Tak podle toho první dvě kategorie. Kategorii třetí prostě považuji za svoji povinnost: poukazovat na výjimečné v lokální, tedy české tvorbě.

Popularize Good

  • Când se lasa seara peste Bucuresti sau metabolism (r. Corneliu Porumboiu, Rumunsko, 2013)
  • Dlouhý a šťastný život (Dolgaja ščastlivaja žizň, r. Boris Chlebnikov, Rusko 2013)
  • Only Lovers Left Alive (r. Jim Jarmusch, Velká Británie, Německo 2013)
  • Historia de la meva mort (r. Albert Serra, Francie 2013)
  • E Agora? Lembra-me (r. Joaquim Pinto, Portugalsko 2013)
  • Borgman (r. Alex van Warmerdam, Nizozemsko, 2013)
  • La Jalousie (r. Philippe Garrel, Francie 2013)
  • Venuše v kožichu (Venus à la fourrure, r. Roman Polanski, Francie 2013)
  • Jimmy P. (r. Arnaud Desplechin, Francie, USA 2013)

Show Good in Popular

  • The Host (r. Andrew Niccol, USA 2013)
  • Oldboy (r. Spike Lee, USA 2013)
  • Inside Llewyn Davis (r. Joel a Ethan Coenovi, USA, 2013)
  • Spring Breakers (r. Harmony Korine, USA 2013)
  • Enderova hra (Ender’s Game (R. Gavin Hood, USA 2013)
  • Snowpiercer (r. Bong Joon-Ho, Jižní Korea, USA, 2013)
  • Velká nádhera (La grande bellezza, r. Paolo Sorrentino, Itálie, 2013)

Top 3 české filmy

  • Nepravděpodobná romance (r. Ivan Vojnár, 2013)
  • Kniha o plánu (r. Petra Tejnorová, 2013)
  • Cesta ven (r. Petr Václav, in progress 2013, copyright 2014)


Jiří Flígl

filmový kritik a festivalový dramaturg (Festival otrlého diváka)

Několik titulů zasluhujících vyzdvihnutí:

  • Europa Report (r. Sebastián Cordero, USA, 2013)
    Za mnoho let nejnápaditější fikce pracující s konceptem found-footage, tentokrát ne jako horor či thriller, nýbrž hard sci-fi, a navíc komorní film, který efektivněji než všechny spektákly posledních let vystihuje úžas z vesmíru a malost člověka vůči němu.
  • Sightseers (r. Ben Wheatley, VB, 2012)
    Zlomyslně jízlivé rozboření mýtu o cestě z města a útěku do přírody aneb žádný západ slunce nedá člověku takový klid v duši jako přímá ventilace agresivity.
  • Slinger - Albert Pyun's Director's Cut of Cyborg (r. Albert Pyun, USA, 1989/2013)
    Před takřka čtvrt stoletím vznikl pracovní sestřih projektu Slinger v hlavní roli s Jeanem Claudem Van Dammem. Když formálně avantgardní a myšlenkově těžkotonážní mesianistický opus režiséra Alberta Pyuna viděli producenti, ambiciózního tvůrce vyhodili a snímek radikálně přestříhali do kultovního béčka Cyborg. Až letos oficiálně spatřil světlo světa Pyunův režisérský sestřih a vidět ho, je po všech stránkách dech beroucí zážitek.
  • Spring Breakers (r. Harmony Korine, USA, 2012)
    Uhrančivý útěk z reality do zjitřené konzumní fantazie plné prázdných frází a utkané z fosforeskujících nití prefabrikovaných mediálních snů o životě na vysoké noze na hraně zákona.
  • Život Adèle (La vie d'Adèle, r. Abdellatif Kechiche, Francie, 2013)
    Nejintenzivnější divácký zážitek roku a brilantně natočený film, který diváka nechá s postavami prožít veškeré slastné i tragické chvíle jednoho vztahu.

Z videoher jsem se až letos dostal k nejzásadnějším titulům loňského roku jako Far Cry 3, Journey, Spec Ops: The Line, The Unfinished Swan a The Walking Dead. Z letošních titulů si zaslouží vyzdvihnout simulátor dystopického aparátu Papers, Please, sebereflexivní hříčka satirizující mimo jiné základní mýtus videoher o svobodě hráče The Stanley Parable, a famózní retro karikatura osmdesátkových macho akčňáků a béček plných cyborgů Far Cry 3: Blood Dragon.

V seriálové tvorbě za letošek vedle Perníkový táta (Breaking Bad, autor Vince Gilligan, USA, 2008-2013), zaujala z genderového hlediska progresivní série Orange Is the New Black (autorka Jenji Kohan, USA, 2013- ). Ale vlastně i tyto úžasné věci mně osobně neučarovaly zdaleka tak jako starší nelítostně nekorektní dánská variace na sitcomy Klovn (autoři Casper Christensen, Frank Hvam, Dánsko, 2005-2009) a fenomenální vír obrazotvornosti a kreativních gagů v animovaném hitu stanice Cartoon Network The Amazing World of Gumball (autor Ben Bocquellet, USA, 2011- ).


Zdeněk Holý

bývalý šéfredaktor Cinepuru

seriály:

  • Orange Is the New Black (autorka Jenji Kohan, USA, 2013- )
    Daleko jsou doby Prison Break, kdy se vězeňské drama konstruovalo kolem abstraktní instituce věznice. Podle deníkových zápisků, se smyslem pro dokonale odpozorovaný detail, s pečlivě vyladěnou mírou komičnosti vyvažující ponurost vězení, to je druhá původní produkce Netflixu poněkud nespravedlivě skrytá ve stínu House of Cards.
  • Hatfields & McCoys (autor John Glenn, USA, 2012) Další, kdo se zařadil do dostihů o tvorbu dramatických seriálů mimo tradiční stanice je History Channel. Zatímco jejich Vikings mají s historií společného tolik, co filmy o prvních Přemyslovcích, minisérie Hatfields & McCoys o genocidě dvou amerických rodů vycházejí ze záznamů z doby, kdy příběh budil bulvární zájem amerických deníků.
  • Top of the Lake (autoři Jane Campion, Gerard Lee, USA, 2013) Jane Campion v plné síle na ploše několika filmů. Více moje recenze v Cinepuru 88.

Minimalistické filmy nebo filmy s vyprázdněnou narací už vznikají dobrých deset let. Zde jsou poslední dva kvalitní přírůstky:

  • Akáty (Las acacias, r. Pablo Giorgelli, Argentina, 2011)
  • De jueves a domingo (r. Dominga Sotomayor Castillo, Chile, 2012)


Jan Jílek

festivalový dramaturg, LFŠ

Top 5 abecedně:

  • Broken Circle Breakdown (r. Felix van Groeningen, Belgie, 2012) „Call me Alabama.“ Slzy roku.
  • Final Cut – Dámy a pánové (Final Cut: Hölgyeim és uraim, r. György Pálfi, Maďarsko, 2012) Film z filmů. Film filmů.
  • Hross í oss (r. Benedikt Erlingsson, Island, 2013) La Isla-nd bonita. Koně se taky střílejí a lidi (se) míjejí.
  • Nebraska (r. Alexander Payne, USA, 2013) Staromilecký film o starém chlapovi. Tohle neumírá.
  • Prince Avalanche (r. David Gordon Green, USA, 2013) Buddy opus roku. Nej nalajnovaná silnice od dob Felliniho.

Další filmy hodné pozornosti – abecedně:

  • Când se lasa seara peste Bucuresti sau metabolism (r. Corneliu Porumboiu, Rumunsko, 2013)
  • Hon (Jagten, r. Thomas Vinterberg, Dánsko, 2012)
  • Locke (r. Steven Knight, USA, 2013)
  • Short Term 12 (r. Destin Cretton, USA, 2013)
  • Sobecky obr (The Selfish Giant, r. Clio Barnard, Velká Británie, 2013)
  • Tom à la ferme (r. Xavier Dolan, Kanada, 2013)
  • Wrong Cops (r. Quentin Dupieux, USA, 2013)

+ bonus za nejlepší český film: Hvězda padá na hubu (r. Lukáš Masner, ČR, 2013)


Jan Křipač

dramaturg NFA – kino Ponrepo, redaktor Fantomfilm.cz

  • White Epilepsy (r. Philippe Grandrieux, Francie 2012)
  • Generator + 2012 (r. Takashi Makino, Japonsko 2011/2013)
  • La Fille de nulle part (r. Jean-Claude Brisseau, Francie 2012)
  • Shokuzai (r. Kiyoshi Kurosawa, Japonsko 2012)
  • Leviathan (r. Lucien Castaing-Taylor, Verena Paravel, Francie, 2012)

Dvě události: kniha Martina Čiháka Ponorná řeka kinematografie + víc než 2700 dílů Cinématonu od Gérarda Couranta dostupných online.


Ivo Michalík

filmový kritik

5 nejlepších filmů:

  • Stokerovi (Stoker, r. Park Chan-wook, USA, 2013)
  • Hon (Jagten, r. Thomas Vinterberg, Dánsko, 2012)
  • Nespoutaný Django (Django Unchained, r. Quentin Tarantino, USA, 2012)
  • Gravitace (Gravity, r. Alfonso Cuarón, USA, 2013)
  • Hořící keř (r. Agnieszka Holland, Česko, 2013)

Zbylé filmy podle abecedy:

  • Dredd (r. Pete Travis, USA, 2012)
  • Drogová válka (Du Zhan, r. Johnny To, Čína, 2012)
  • Heli (r. Amat Escalante, Mexiko, 2013)
  • New World (Sinsegye, r. Park Hoon-jung, Jižní Korea, 2013)
  • Očista (Puhdistus, r. Antti Jokinen, Finsko, 2012)
  • Pozice dítěte (Pozitia copilului, Rumunsko, 2013)
  • Únos (Kapringen, r. Tobias Lindholm, Dánsko, 2012)
  • Velmistr (Yi dai zong shi, r. Kar-wai Wong, Čína, 2013)
  • Zmizení (Prisoners, r. Denis Villeneuve, USA, 2013)
  • Život Adèle (La vie d'Adèle, r. Abdellatif Kechiche, Francie, Belgie, Španělsko, 2013)

Největší zážitek v kině: Metallica: Through the Never (r. Nimród Antal, USA, 2013)


Matěj Nytra

filmový publicista, Fantomfilm.cz

Ve sféře kvalitního, festivalového filmu (alespoň co lze soudit ze zhlédnuté, omezené distribuční nabídky nebo karlovarského programu) zdá se rozpačitější ročník. Na mnoho lákavých titulů ovšem zdejší dramaturgové nedosáhli. Vypichuji čtveřici top zážitků – bez udání pořadí (shodou okolností ze středu abecedy):

  • Leviathan (r. Lucien Castaing-Taylor, Verena Paravel, Francie, 2012)
  • Mistr (The Master, r. Paul Thomas Anderson, USA, 2012)
  • Norte, konec historie (Norte, hanggananngkasaysayan, r. Lav Diaz, Filipíny 2013)
  • Post Tenebras Lux (r. Carlos Reygadas, Mexiko, 2012)

+ abecední „ž“: epický portrét vztahového nadšení, vášně a závislosti, jemuž jsem fandil ještě před uvedením, ale který ztrácí trochu exkluzivitu tím, jak moc je divácky přístupný a art-busterový: Život Adèle (La Vie d’Adèle, r. Abdellatif Kechiche, Francie, 2013 – především nekrizová, povznášející 1. kapitola)

zbytek top 10:

  • Spring Breakers (r. Harmony Korine, USA, 2012)
  • Camille Claudel 1915 (r. Bruno Dumont, Francie, 2013)
  • Shirley – vize reality (Shirley: Visions of Reality, r. Gustav Deutsch, Rakousko, 2013)
  • Frances Ha (r. Noah Baumbach, USA, 2012)
  • Kapsle (The Capsule, r. Athina Rachel Tsangari, Řecko, 2012)

+
  • Velká nádhera (La grande bellezza, r. Paolo Sorrentino, Itálie, 2013)
  • Cosi je ve vzduchu (Aprèsmai, r. Olivier Assayas, Francie, 2012)
  • Lucía, a co pak (Después de Lucía, r. Michel Franco, Mexiko, 2012)
  • Před půlnocí (Before Midnight, r. Richard Linklater, USA, 2013)
  • To the Wonder (r. Terrence Malick, USA, 2012)
  • Ain’t Them Bodies Saints (r. David Lowery, USA, 2013)
  • Jasmíniny slzy (Blue Jasmine, r. Woody Allen, USA, 2013)
  • Smutný pach masa (El Tristeolor de la carne, r. Cristobal Arteaga, Španělsko, 2013)

mezi českými snad filmovaná přátelská akce Valašské rugby (r. Tomáš Pavelek, ČR, FAMU 2012) a tarrovsky ospalá, krátká experimentující animace Cesta (r. Ondřej Dolejší, ČR, FAMU 2012)

Události: vytvoření sekce Imagina na MFF v Karlových Varech + Martin Čihák: Ponorná řeka kinematografie / úspěch cinepurské sbírky na hithit.com / fakt, že zdejší filmové prostředí dosud nenabídlo projekční příležitost převratné imerzní atrakce-eseje Leviathan L. Castaing-Taylora / vítězství (česko)slovenského filmu na prestižním rotterdamském festivalu a „tím pádem“ nepřekvapivá kritika Mého psa Killera (M. Fornay) z různých stran / kvalitní filmový program na ČT art + pořad Průvan.


Karel Och

umělecký ředitel MFF Karlovy Vary

  • DK (r. Bára Kopecká, ČR 2013)
  • Kým sa skončí táto noc (r. Peter Solan, Československo 1965)
  • Of Horses and Men (O koních a lidech, r. Benedikt Erlingsson, Island/Německo 2013)
  • Pole v Anglii (r. Ben Wheatley, Velká Británie 2013)
  • Pravdivá romance – restaurovaná kopie (r. Tony Scott, USA 1993)
  • To je Martin Bonner (This Is Martin Bonner, r. Chad Hartigan, USA 2013)
  • Tom à la ferme (Tom na farmě, r. Xavier Dolan, Kanada 2013)
  • Tore tančí (Tore tanzt, r. Katrin Gebbe, Německo 2013)
  • Under the Skin (Pod kůží, r. Jonathan Glazer, Velká Británie 2013)
  • Velká nádhera (La grande bellezza, r. Paolo Sorrentino, Itálie/Francie 2013)
  • Rošťák (Lo voyou, r. Claude Lelouch, Francie/Itálie 1970)

Událost: Audiovizuální událostí roku pro mě byl svého druhu návrat Jafara Panahiho do Karlových Varů prostřednictvím úvodu svého nejnovějšího filmu přes Skype.


Viktor Palák

dramaturg MFF Karlovy Vary

(1.-5.)

  • Gravitace (Gravity, r. Alfonso Cuarón, USA, 2013) Pokud britský kritik Guy Lodge psal, že s v Benátkách uvedenou Gravitací se mu poprvé stalo, že zahajovací film už nic nepřekonalo, zcela ho chápu. Mainstreamový balet ve vesmíru.
  • Pole v Anglii (A Field in England, r. Ben Wheatley, VB, 2013) Narážky na britskou historii, neurvalý humor, hypnotická zvuková stopa a přiznání, že jízda na houbičkách může být jen sotva elegantní. V Británii nadšeně přijatý nezávislý film, který jako první vstoupil do tamní distribuce všemi kanály najednou.
  • Stokerovi (Stoker, r. Park Chan-wook, USA, 2013) Kéž by všechny příchody neamerických tvůrců do tamního systému vypadaly takto. Trochu staromódní, ale v prvé řadě na všechny smysly útočící film o pokrouceném dospívání, jaké by hrdince záviděla i Carrie.
  • Zastavit bušící srdce (Stop the Pounding Heart, r. Roberto Minervini, Itálie, 2013) Autentický výsek ze života křesťanské rodinné komunity, kterým „vetřelec“ v podobně režiséra proplouvá a zároveň demaskuje její mnohdy osobité zákonitosti, aniž by se uchyloval k hodnotícím znamínkům. Povinný doplněk k trilogii Ulricha Seidla.
  • Život Adèle (La vie d’Adèle, r. Abdellatif Kechiche, Francie, 2013) Imponující spojení intimního vhledu a citlivé diskrétnosti, jakkoliv to u filmu proslulého (neprávem jen) sexuálními scénami zní nečekaně.

(6. – 20.)

  • A Messenger from the Shadows (Notes on Film 06 A/Monologue 01) (r. Norbert Pfaffenbichler, Rakousko, 2012)
  • DK (r. Bára Kopecká, ČR, 2013)
  • Heli (r. Amat Escalante, Mexiko, Francie, 2013)
  • Houston (r. Bastian Günther, Německo, 2013)
  • Stray Dogs (r. Tsai Ming-liang, Tchajwan, 2013)
  • Mamay Umeng (r. Dwein Baltazar, Filipíny,2012)
  • Mistr (The Master, r. Paul Thomas Anderson, USA, 2012)
  • Nevědomí (Oblivion, r. Joseph Kosinski, USA, 2013)
  • Jen Bůh odpouští (Only God Forgives, r. Nicolas Winding Refn, USA, 2013)
  • Ráj: Víra (Paradies: Glaube, r. Ulrich Seidl, Rakousko, 2013)
  • Zmizení (Prisoners, Denis Villeneuve, USA, 2013)
  • Shirley: Visions of Reality (r. Gustav Deutsch, Rakousko, 2013)
  • Tore tančí (Tore Tanzt, r. Katrin Gebbe, Německo, 2013)
  • Vaters Garten – Die Liebe meiner Eltern (r. Peter Liechti, Švýcarsko, 2013)
  • What They Don't Talk About When They Talk About Love (r. Mouly Surya, Indonésie, 2013)


Ondřej Pavlík

filmový recenzent, Aktuálně.cz

Tentokrát seřazené od nejlepšího. Letos u mě vítězí filmy, které se o české festivaly a kina otřely buď jen lehce, nebo dokonce vůbec.

  • Upstream Color (r. Shane Carruth, USA 2013) Maximálně unikavý příběh o bolestné ztrátě identity a jejím postupném znovunabývání. Otevřenost filmu umožňuje teologická, ideologická a různá další čtení, z nichž to nejsvůdnější v něm vidí dokonanou revoluci proti vykořisťovatelskému systému. Akorát se tu místo Marxova Kapitálu rozdává kniha Walden Henryho Davida Thoreaua. Navíc, pokud dnes někdo skutečně testuje meze filmového vyprávění, je to Shane Carruth, novodobý low-budgetový auteur s naprostou kontrolou nad výsledkem.
  • Leviathan (r. Lucien Castaing-Taylor, Véréna Paravel, Francie, 2012) Spirituální etnografický dokument pořízený zřejmě v pekle, ne na rybářské lodi. Jde předně o vtahující smyslovou zkušenost, která se vyhýbá omšelému moralizování nad krutým zacházením s mořskou faunou a v údělu lovců a lovených shledává téměř metafyzickou poezii. Z letošních filmů mě žádný nerozechvěl víc.
  • Spring Breakers (r. Harmony Korine, USA 2012) Růžové kukly s jednorožci, bikiny, samopaly, piáno, James Franco, Britney Spears. Žvýkačkové porno.
  • Divná kočička (Das Merkwürdige Kätzchen, r. Ramon Zürcher, Německo 2013) Zürcherův film měl vyhrát letošní Fresh Film Fest, byť vítězné Apače jsem stále ještě neviděl. Divná kočička dokládá, že Béla Tarr si ve světě filmu nadále ponechává vliv alespoň jako pedagog. Jeho žák v tomto nebývale hravém, takřka virtuózním cvičení zesoučasňuje tatiovskou poetiku a hladce mísí absurdní humor se zádumčivou melancholií. Svěží umělecký film par excellence.
  • Stokerovi (Stoker, r. Chan-wook Park, USA, 2013) Čistě formálně nejopojnější film roku. S přechodem do zámoří a hitchcockovským scénářem si Park poradil bravurně, aniž by jeho květnatý styl zavdával obviněním z manýrismu. Vše tu má své místo a smysl. Další důkaz, že mnohdy není ani tak podstatné co vyprávíte, ale jak to vyprávíte.

Dále dva filmy, jejichž význam je zřejmý, ale které jsou už tak dost oceňované a jistě je tu upřednostní jiní: Život Adèle (La Vie d’Adèle, r. Abdellatif Kechiche, Francie, 2013); Gravitace (Gravity, r. Alfonso Cuarón, USA, 2013)

Jedna skvostně přímočará, strhující žánrovka, jakých není mnoho: Drogová válka (Du Zhan, r. Johnny To, Hong Kong, Čína 2012)

Jeden triumf improvizace a uměřené režie: Drinking Buddies (r. Joe Swanberg, USA 2013)

A nakonec tak trochu natruc, ale přece s láskou: K zázraku (To the Wonder, r. Terrence Malick, USA 2012)

Událostí roku je pro mě znovuotevření brněnské Scaly, jejíž koncept univerzitního studentského kina se, doufám, podaří naplnit měrou vrchovatou.


Vít Schmarc

filmový kritik, filmově-kritický magazín Čelisti

  • Před půlnocí (Before Midnight, r. Richard Linklater, USA, 2013) Dva nejintimnější zážitky, které jsem v kině zakusil, se odehrály v roce 2014. Civilní romantika Richarda Linklatera mi doteď připadá jako to nejbližší možné setkání. Prvního druhu.
  • Sobecký obr (The Selfish Giant, r. Clio Barnard, Velká Británie, 2013) Lyrické sociální drama, které se svou empatičností a citem pro prostředí i postavy vyrovná nejlepším momentům Andrey Arnold. Clio Barnard má stejný dar porozumět postavám a nepoužívat je jako pasivní objekty dojetí.
  • Post Tenebras Lux (r. Carlos Reygadas, Mexiko, 2012) Film jako prostředek nového nazření skutečnosti, snu i spirituality. Zážitek nesrovnatelný s čímkoli jiným a vrchol Reygadasovy vyrovnané a inspirativní filmografie. Magické bloudění kasematy bytí.
  • Gravitace (Gravity, r. Alfonso Cuarón, USA, 2013) Blockbuster, v jaký jsem dlouho doufal. Dokonalé vytržení a nový prožitek prostoru, archetypální souboj se živly v čele s živlem nejděsivějším – samotou. Cuarón povýšil pojem „velkolepá podívaná“ na kosmickou veličinu.
  • Jaký otec, takový syn (Soshite chichi ni naru, r. Hirokazu Koreeda, Japonsko, 2013) Film, který dozrává průběžně. Nesmírně komplexní, citlivé, komorní a jímavé, přitom decentní a utlumené. Koreeda se neokázale dotýká problematické podstaty mezilidských vztahů a jejich sociálního kontextu.
  • Život Adèle (La Vie d’Adèle, r. Abdellatif Kechiche, Francie, 2013) Intimní vytržení číslo 2. Nikdy nezapomenu na ten pocit, že cítím na tváři dech spící Adèle. Film, který se bravurně vyhýbá laciným vějičkám politizace lesbického vztahu a věnuje se tomu nejsložitějšímu a nejtajemnějšímu – lidské tváři.
  • Únos (Kapringen, r. Tobias Lindholm, Dánsko, 2012) / Nordvest (r. Michael Noer, Dánsko, 2013) První celovečerní film natočili spolu, proto se mi duo Noer / Lindholm nechce dělit. Jejich fascinace designem reality nabývá v případě Únosu podobu metodické studie konfliktu světů, v případě Nordvestu podobu strhující střihové kadence, zachycující banální příběh vzestupu a pádu jednoho zlodějíčka. Naprosté pohlcení.
  • Ráj: Naděje (Paradies: Hoffnung, r. Ulrich Seidl, Rakousko, 2013) Rajská trilogie plná trýznivé trapnosti vrcholí nejcivilnější a nejempatičtější sondou do epizody ze života dospívající plnoštíhlé dívky. Seidl definitivně vyvrací mýtus, že mu jde o prvoplánovou a žlučovitou exploataci slabých. Naopak. Rakušan ukazuje to, co nechceme vidět, protože se nás to bytostně a nepříjemně týká.
  • Jasmíniny slzy (Blue Jasmine, r. Woody Allen, USA, 2013) První dojem, že Allen vypráví povědomý příběh bez perlivé lehkosti, přejde v závěrečný ultimátní knock out, jaký umí uštědřit jen boxer, v jehož schopnosti už přestáváme věřit. Hypochondrický židovský intelektuál má nicméně pravačku ostře nabitou jako už roky ne. A v rukávu možná nejkomplexnější herecký výkon v kariéře Cate Blanchett. Klokan jde k zemi po tvrdém KO.
  • Nespoutaný Django (Django Unchained, r. Quentin Tarantino, USA, 2012) Tarantinovi s nově objevenou láskou. Zábavné, nezvládnutě košaté, nekonečně cinefilní. Pro takové filmy se vyplatí milovat velké bílé plátno.
  • Epizoda ze života sběrače železa (Epizoda u životu berača željeza, r. Danis Tanović, Bosna a Hercegovina, 2013) Ne tak komplexní a promyšlený řez, jaký provedl loni Bence Fliegauf, přesto nesmírně skličující a pohlcující veristický pohled do světa pokorné bídy.
  • Na dřeň (De rouille et d’os, r. Jacques Audiard, Francie, 2012) Od té doby, co jsem viděl tohle Audiardovo nevšední milostné drama o nehojících se ranách a vymlácených zubech, mám při poslechu Fireworks od Katie Perry husí kůži. Je třeba psát víc?
  • Heli (r. Amat Escalante, Mexiko, Francie, 2013) Něco, co si koleduje o humanistické schéma a citové vydírání mění Escalante v nelítostný a filmařsky brilantní obraz banality zla křehkosti existence.
  • No (r. Pablo Larraín, Chile, 2012) Svoboda jako komerční produkt, který je třeba dobře prodat. Lepší VHSku s politickým podtextem jsem neviděl už dlouho.
  • Spring Breakers (r. Harmony Korine, USA 2012) Růžové kulichy, Britney Spears, nunčaky a samoopalovák. Fluorescenční teenage fantasmagorie na pomezí kritiky a okouzlení. Korine mě prostě bavil.

Zvláštní uznání:
Kapitán Phillips (Captain Phillips, r. Paul Greengrass, USA, 2013) jako film, který lze číst několika protichůdnými způsoby (a ještě se jím výtečně bavit). Osamělý jezdec (The Lone Ranger, r. Gore Verbinski, USA, 2013) jako nepochopený, problematický, chytrý příklad (sebe)zpochybnění westernové zábavy a insiderské hry za 200 mega. Enderova hra (Ender’s Game, r. Gavin Hood, USA, 2013) jako ambiciózní, odvážná a ke zkáze odsouzená podívaná pro dospívající, která rozbíjí nudný obraz dětského hrdiny-spasitele. Nevědomí (Oblivion, r. Joseph Kosinski, USA, 2013) jako nablýskaný post-apo videoklip, který selhává vypravěčsky, ale triumfuje jako čistý eskapismus obrazu a zvuku. Kauza Cervanová (r. Robert Kirchhoff, SR, 2013) / Krehká identita (r. Zuzana Piussi, SR, 2012) jako dvě ukázky toho, že kulhající hraný film i u sousedů supluje odvážný a zaujatý pohled dokumentaristy. Český žurnál (ČR, 2013) / České století (autoři Pavel Kosatík, Robert Sedláček, ČR, 2013-2014) jako v mnoha ohledech vydařená snaha veřejnoprávního média se otevřít a dramaturgicky riskovat nad rámec traumatizujícího skřehotání Jiřiny Bohdalové a blahosklonného bobtnání Miroslava Donutila. Show! (r. Bohdan Bláhovec, ČR, 2013) jako ojedinělý dokumentární tuzemský ponor do toho, co radikálně ztvárňuje ve svých filmech např. Ulrich Seidl nebo Ruben Östlund.


Lukáš Skupa

redaktor Cinepuru, dramaturg Cinema Mundi

Všechny filmy z Top 5 pro mě byly neobyčejnými zážitky. Přesný žebříček by se mi sestavoval velmi těžko, a proto řadím tato díla abecedně.

  • Dvě matky (Zwei Mütter, r. Anne Zohra Berrached, Německo, 2013) Tak nějak si představuji současný angažovaný queer film, který navíc nepostrádá výrazné estetické kvality.
  • Gravitace (Gravity, r. Alfonso Cuarón, USA, 2013) Už dlouho jsem při sledování filmu nebyl tak esteticky poddistancován. A nechal jsem se rád!
  • Hořící keř (r. Angieszka Holland, ČR, 2013) Kvalitní scénář se setkal s kvalitním zpracováním (tak málo a přitom tak mnoho).
  • Chybějící obraz (L'Image manquante, r. Rithy Panh, Kambodža, 2013) Lepší filmový pokus, jak překonat posttraumatický stres, si lze stěží představit. Zároveň jeden z nejintimnějších filmů, které jsem za poslední dobu viděl.
  • Krev mojí krve (Sangue do meu sangue, r. João Canijo, Portugalsko, 2011) Cosi jako celovečerní telenovela pro intelektuály, jejíž jedinečné stylové pojetí mě nenechalo ani na chvíli odtrhnout oči z plátna.

Další zajímavé zážitky (řazeny též abecedně):

  • Lore (r. Cate Shortland, Austrálie, Německo, Británie, 2012)
  • O koních a lidech (Hross í oss, r. Benedikt Erlingsson, Island, 2013)
  • Post Tenebras Lux (r. Carlos Reygadas, Mexiko, 2012)
  • Sestra (L’Enfant d’en haut, r. Ursula Meier, Švýcarsko, 2012)
  • Velká nádhera (La grande bellezza, r. Paolo Sorrentino, Itálie, 2013)

Bonus: Mimo obě kategorie zde nemohu nezmínit Rozkoš (r. Jitka Rudolfová, ČR, 2013) jako poměrně sympatický autorský film, kterých nemáme mnoho.


Tomáš Stejskal

filmový publicista

Vrcholy:

  • Post Tenebras Lux (r. Carlos Reygadas, Mexiko, 2012) Spiritualita v době bez hodnot, magie unikavých obrazů. Nejzázračnější film.
  • Život Adèle (La Vie d’Adèle, r. Abdellatif Kechiche, Francie, 2013) Dobrodružství lidské tváře, kinematografie jako pohyb a čas, vnitřní hnutí zachycená v nepatrných pohybech mimiky. Nejintimnější film.
  • Gravitace (Gravity, r. Alfonso Cuarón, USA, 2013) Nekonečnost vesmíru, stísněnost skafandru, intimita vyjádřená nikoli pomocí blízkosti tváře, ale pomocí rozlehlosti kosmu a rozechvělosti hlasu. Nejkrásnější film.
  • Velká nádhera (La Grande bellezza, r. Paolo Sorrentino, Itálie, 2013) Důležitost kořenů i kořínků, nemožnost vyprávět a nemožnost tematizovat nicotu. Nejtroufalejší film.
  • Spring Breakers (r. Harmony Korine, USA 2012) Estetika zvrhlosti, zvrhlost estetizace MTV kultury, hrůza nekonečných prázdnin. Nejopojnější film.
  • L’inconnu du lac (r. Alain Guiraudie, Francie, 2013) – vášeň, grotesknost, porno, absurdno, vražda, ztopořené penisy a retro kníry na břehu jezera. Nejtransgresivnější film.

Česká radost: Velká noc (r. Petr Hátle); Vládnout, pracovat, vydělávat, modlit se, hroutit se (r. Andran Abramjan).

(Zbytek do počtu):
  • Způsob zabíjení (The Act of Killing, r. Joshua Oppenheimer, Dánsko, 2012)
  • Jasmíniny slzy (Blue Jasmine, r. Woody Allen, USA, 2013)
  • No (r. Pablo Larraín, Chile, 2012)
  • Sobecky obr (The Selfish Giant, r. Clio Barnard, Velká Británie, 2013)
  • Jaký otec, takový syn (Soshite chichi ni naru, r. Hirokazu Koreeda, Japonsko, 2013)
  • Heli (r. Amat Escalante, Mexiko, Francie, 2013)
  • Mistr (The Master, r. Paul Thomas Anderson, USA, 2012)
  • trilogie Ráj (r. Ulrich Seidl, Rakousko)
  • Mekong Hotel (r. Apichatpong Weerasethakul, Thajsko, 2012)
  • Pevnost (r. Lukáš Kokeš, Klára Tasovská, ČR, 2012)
  • Nespoutaný Django (Django Unchained, r. Quentin Tarantino, USA, 2012)
  • Stokerovi (Stoker, r. Chan-wook Park, USA, Velká Británie 2013)


Aleš Stuchlý

filmový kritik, filmově-kritický magazín Čelisti

Top:

  • Post Tenebras Lux (r. Carlos Reygadas, Mexiko, 2012)
  • Jasmíniny slzy (Blue Jasmine, r. Woody Allen, USA, 2013)
  • Jaký otec, takový syn (Soshite chichi ni naru, r. Hirokazu Koreeda, Japonsko, 2013)
  • Život Adèle (La Vie d’Adèle, r. Abdellatif Kechiche, Francie, 2013)
  • Sobecky obr (The Selfish Giant, r. Clio Barnard, VB, 2013)

Solid:

  • Gravitace (Gravity, r. Alfonso Cuarón, USA, 2013)
  • Heli (r. Amat Escalante, Mexiko, 2013)
  • Camille Claudel 1915 (r. Bruno Dumont, Francie, 2013)
  • Epizoda ze života sběrače železa (Epizoda u životu berača željeza, r. Danis Tanović, Bosna a Hercegovina, 2013)
  • Nespoutaný Django (Django Unchained, r. Quentin Tarantino, USA, 2012)

Zvláštní uznání: Spring Breakers (r. Harmony Korine, USA 2012); Jen Bůh odpouští (Only God Forgives, r. Nicolas Winding Refn, USA, 2013); Ráj: Naděje (Paradies: Hoffnung, r. Ulrich Seidl, Rakousko, 2013)

Z domácí produkce alespoň dva dokumenty: Krehká identita (r. Zuzana Piussi, SR, 2012); Show! (r. Bohdan Bláhovec, 2013)

Událost: závěrečná pátá série nejlepšího seriálu všech dob – Perníkový táta (Breaking Bad, autor Vince Gilligan, USA, 2008-2013)


Antonín Tesař

filmový kritik, redaktor Cinepuru, A2

Největší hity (abecedně):

  • Jasmíniny slzy (Blue Jasmine, r. Woody Allen, USA, 2013)
  • Gravitace (Gravity, r. Alfonso Cuarón, USA, 2013)
  • Post Tenebras Lux (r. Carlos Reygadas, Mexiko, 2012)

Cinefilní otrlosti (abecedně):

  • Berberian Sound Studio (r. Peter Strickland, VB, 2012)
  • L’etrange couleur des larmes de ton corps (r. Bruno Forzani, Héléne Cattet, Belgie, 2013)
  • Stokerovi (Stoker, r. Chan-wook Park, USA, 2013)

Radosti (abecedně):

  • Nespoutaný Django (Django Unchained, r. Quentin Tarantino, USA, 2012)
  • Frankenweenie (r. Tim Burton, USA, 2013)
  • Pacific Rim (r. Guillermo del Toro, USA, 2013)

+ Seriál roku: Perníkový táta (Breaking Bad, autor Vince Gilligan, USA, 2008-2013)


Táňa Zabloudilová

filmová kritička

  • Post Tenebras Lux (r. Carlos Reygadas, Mexiko, 2012)
  • Gravitace (Gravity, r. Alfonso Cuarón, USA, 2013)
  • Život Adèle (La vie d’Adèle, r. Abdellatif Kechiche, Francie, 2013)
  • Před půlnocí (Before Midnight, r. Richard Linklater, USA, 2013)
  • Heli (r. Amat Escalante, Mexiko, Francie, 2013)
  • Jasmíniny slzy (Blue Jasmine, r. Woody Allen, USA, 2013)

Seriály:

  • Perníkový táta (Breaking Bad, autor Vince Gilligan, USA, 2008-2013)
  • Mad Men (autor Matthew Weiner, USA, 2007- )
  • České století (autoři Pavel Kosatík, Robert Sedláček, ČR, 2013-2014)
  • South Park (autoři Trey Parker, Matt Stone, USA, 1997- )


Přečteno 12158x

Článek vyšel v časopise Cinepur #91, leden 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.7 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #114

#114

prosinec 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY anketa

Nejlepší filmy roku 2016, část 2.

Nejlepší filmy roku 2016, část 1.

Jak prodat film? Anketa s filmovými distributory a producenty

Kritikové a filmaři o kritice

Nejlepší filmy roku 2015

Nejlepší filmy roku 2014

Anketa / Jak si stojí současný český dokument?

Nejlepší filmy roku 2013


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Ester Krumbachová

Nejvíc nominací na Zlaté glóby získala romance Tvar vody

Pokračování seriálu Sedmilhářky bude režírovat Andrea Arnold

Berlinale zahájí animovaný Psí ostrov Wese Andersona

V Sundance uvedou své filmy Hawke, van Sant nebo Paul Dano


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (88) / fenomén (67) / festival (56) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (110) / komiks (10) / kritika (713) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (613) / objev (3) / pojem (36) / portrét (5) / profil (96) / reflexe (24) / report (95) / rozhovor (151) / scénář (4) / soundtrack (35) / téma (836) / televize (85) / tisková zpráva (1) / událost týdne (193) / video (2) / videoart (16) / videohra (52) / web (40) / zoom (149)

Cinepur #91 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #91, leden 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Markéta Lisá / Omylné a proto uhrančivé (Sylva Poláková, český talent)

Vitalij Manskij / Zvýšená hladina morálky v krvi (Kamila Dolotina, profil)

Phil Spector (Jana Bébarová, dvd)

Úvod / Nová vlna (ne)známá (Lukáš Skupa, téma)

Gone Home / Po stopách příběhu tajuplné vily (Ondřej Pavlík, videohra)

Camille Claudel 1915 / Neúprosná symetrie (Jan Kolář, kritika)

+ více...