Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Pusinky (2007) Karin Babinské si určitě zaslouží pověst silného režijního debutu. Silného sice ne komerčně, ale rozhodně podmanivostí své tvůrčí vize, patrné jak v autenticky znějících dialozích pronášených převážně neznámými herečkami, tak v nápadité práci kamery sugestivně vykreslující prostředí českého zapadákova. Jenže pro mnohé diváky byly Pusinky prý moc depresivní (potažmo uječené, chaotické…), což přeloženo může znamenat, že se jen nebály tnout do živého. Babinská proto už v rozhovorech před uvedením Křídel Vánoc raději anoncovala, že její druhý film bude přeci jen o něco hřejivější. A přestože výrazně neslevila ze své řemeslné zdatnosti, jeví se tento krok jako politováníhodný kompromis.

Snaha vyjít širšímu publiku vstříc a zároveň si ponechat určitou autorskou integritu je v Křídlech Vánoc patrná na mnoha místech. Rozpačitě působí už prostředí nákupního centra, kam Babinská situovala podstatnou část dění, byť product placement tu nenabývá tak monstrózních rozměrů jako třeba v nedávných Babovřeskách. Povinné reklamní záběry si film tiše odbyde během prvního aktu a hypermarket je navíc ve scénáři těsně provázán s pracovním i osobním životem protagonistů. Tomáš přeměřuje zrak v optice, a když odmítá jít do konfrontace s nepříjemnostmi, nasadí si růžové brýle. Nina balí zákazníkům dárky, ale sama těch životních moc nedostává a hlavně se je bojí přijímat. Radek velí prodavačkám v samoobsluze, jenže doma ho utiskují manželčiny rodiče, děti a zvířata. A v kostýmu zajíce nechtěně straší děti kluk, co by rád hrál a byl slavný. Také rekvizity, jako například košili s firemním logem, snímek kompozičně zužitkovává v příběhu, a dává jim tak jinou než jen povrchní funkci.

Jinak se ovšem Křídla Vánoc tváří, že zobrazují věci a okamžiky bezpříznakové, zbavené kontextu. Pouze výjimečně film odhalí svatostánek konzumu jako cosi malomyslného nebo nepříjemného. Nepříliš bystrá kolegyně Niny typově odpovídá vysolárkované barbíně ze shopping mallu a ve scénáři také zastává roli naivní husičky. Atributy nákupního střediska – vyleštěné výlohy, nablýskané zboží, agresivní reklamy – se v jedné expresivní scéně dokonce proměňují v zahlcující příval stimulů. Jde ale primárně o vyjádření vnitřních stavů Tomáše, kterého po záhadném setkání s andělskou bytostí nesnesitelně bolí hlava. Jaký rozdíl oproti Pusinkám, které v blízkém rámování odvážně zachycovaly nevábné výjevy tuzemského maloměsta, ať už připálené plotýnky nebo umolousané hospodské štamgasty. V Křídlech Vánoc sice Babinská stejně zručně využívá sérií detailů drobných předmětů a dekorací k vykreslení atmosféry snímané lokace, jenže chybí tu provokativní prvek, který by diváka vytrhával z pohodlného sledování.

Zamrzí také to, že film téměř ignoruje jakékoli sociální konotace, přestože se jich občas letmo dotýká. Tomáš například bydlí v karavanu, navíc hned za marketem na poli, avšak jak se později dozvídáme, za jeho vyhoštěním nestojí ani tak ekonomická nesnáz, jako spíš rozhárané rodinné vztahy. Přebývání na okraji společnosti pak ještě ilustruje Tomášovu pozici svobodomyslného sukničkáře, za kterým do přívěsu běhají vdané paničky. Radkova stísněná domácnost vybízí ke komentáři nouzového vícegeneračního soužití, ale potenciálně výbušné napětí se nakonec soustředí do nevinných vtípků se zašantročenou zubní protézou nebo hlodavcem v umyvadle.

Křídlům Vánoc paradoxně nejvíc škodí, že nechtějí být pouze oddechovým sezónním filmem a svoje téma splněných osobních přání se pokoušejí ztvárnit takřka výchovně, s varovným ostnem, který říká: „Dejte si pozor, po čem toužíte!“ Snímek ale nikdy nepřekročí rámec bezprostředních citových potřeb svých hrdinů, jejichž skromnou romantiku až příliš idealizuje. Jak přitom dokazují Flákači Kevina Smithe nebo Zevlovat a prudit Jodyho Hilla, filmy z obchoďáků mohou být zábavnými a společensky provokativními studiemi, které tento specifický objekt pojímají buď jako fenomén s přesahem do popkultury, nebo jako semeniště nebezpečných xenofobních asociálů. Babinská se zmohla jen na zbytečně doslovný úvod do psychosomatické medicíny, který nadto propojila s tou nejlacinější spiritualitou z příruček pro důvěřivé maminky v domácnosti.