Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Hunger Games: Vražedná pomsta / Revoluce pro všechny

Hunger Games: Vražedná pomsta / Revoluce pro všechny

kritika / Táňa Zabloudilová / 24. 3. 2014

Trend levicových blockbusterů je v Hollywoodu v poslední době natolik silný, že se vší opulencí pronikl do jednoho z nejvýnosnějších „žánrů“ – filmů pro teenagery. Druhý díl filmové tetralogie Hunger Games s podtitulem Vražedná pomsta, který se zatím drží na 55. příčce nejvýdělečnějších filmů všech dob, je výrazně lepší než úvodní snímek. Přesto, že je příběh o revoluci symbolizované teenagerkou s lukem vyprávěný s pochopitelnou naivitou, skvělá režie, scénář i herecké výkony film pasují na jednu z nejlepších letošních popcornových zábav.

Hunger Games se odehrávají v zemi Panem, jejíž obyvatelé jsou diktátorským režimem zastrašováni, udržováni v chudobě a nuceni sledovat pravidelnou reality show nazvanou Hladové hry. Jejich princip vysvětlil už první díl: podobně jako v řecké báji o Minotaurovi se každý rok losem vybírá chlapec a dívka ze dvanácti zbídačených okrsků obklopujících bohaté vládnoucí centrum. Teenageři spolu potom ve speciální aréně bojují dokud nezůstane naživu jenom jeden. Hrdinným Théseem je tu Katniss Everdeen, která se do hry přihlásí dobrovolně, aby před účastí ochránila svoji malou sestru. Dívka z okrajového 12. okrsku plného hladových horníků živí matku a sestru lovem zvěře v lesích. Katniss reprezentuje na rozdíl od náměsíčně pasivní Belly Swan ze Stmívání tradiční vlastnosti mužských hrdinů: odvahu, sílu, odhodlanost a podobně jako Théseus i lásku, kterou, stejně jako Swan, dělí nerozhodně mezi dva kluky. Jedním z nich je druhý soutěžící z 12. okrsku Peeta. Na začátku druhého snímku jsou Katniss a Peeta lidem milovanými výherci Hladových her, kteří na sebe kvůli předstírané lásce odmítli zaútočit a vyvázli tak díky výjimce z her živí oba. Silnější a sympatičtější Katniss se stává symbolem odporu obyvatel vůči vládnoucímu Kapitolu, dvojice je proto prezidentem manipulována do role poslušných loutkových hvězd.

Systém Panem a jeho možný pád je nepromyšlený a v realitě nepředstavitelný. Filmy proti sobě jednoduše kladou centrální všemocnou vládu Panem spolu s hédonistickým Kapitolem žijícím v hojnosti, vůči chudým lidem z okolních okrsků. Podrobnější popis fungování celé společnosti už snímky nepodávají. Diktatura se navíc neopírá o žádnou konkrétní ideologii – jediným viditelným způsobem udržování poslušnosti obyvatel zůstává prosté násilí. Právě absence ideologie umožňuje interpretovat vyznění filmů různě. Hunger Games zmiňují v textech nejen levicově smýšlející američtí novináři přesvědčení o tom, že současné rozložení bohatství ve světě nápadně připomíná mizérii zobrazenou ve filmu, i ortodoxní republikáni, pro které je osvobozenecký boj svatou válkou proti útlaku nastolenému liberály a menšinami. Snímek tak prodává revoluci, která může být všech. Je dokonce pravděpodobné, že k dekonstrukci celého systému (o kterou se hrdinové filmu pokusí v dalším díle) bude stačit podobné počínání, kterým Katniss ve Vražedné pomstě rozloží soutěžní arénu výjimečně pořádaných Hladových her pro výherce dosavadních ročníků. Za pomoci spojenců v kruhové aréně na simulovaném tropickém ostrově určí centrum, které soutěžní prostor ovládá. Poté už jí stačí jen jeden dobře mířený výstřel z luku.

Hunger Games politika ve skutečnosti příliš nezajímá, v hrubých rysech popsané totalitní prostředí filmu slouží jako aréna pro příběh o lásce a odvaze inspirovaný řeckými bájemi, nekompromisní japonskou vyvražďovačkou Battle Royale a televizní reality show Kdo přežije. Boj proti útlaku tu také vypadá náležitě atraktivně. Dílo sice idealizuje chudé a ukazuje prstem na zkažené bohaté, estetiku hladu ale sám pochopitelně nevyznává. Opulentní webovky obou filmů nabízejí řady laků na nehty a vystavují fotky outfitů, které Katniss nosí na lov. Hunger Games se tedy revolučním dílem nestanou pravděpodobně v ničem, i když je sympatické, že se tu teenagerky pro jednou mohou ztotožnit s aktivní, odvážnou hrdinkou, jež je dokonce vyšší než její herecký partner.

Scenáristům se navíc podařilo v chytlavých dialozích ukázat hlavní postavy jako charaktery, kterým se dá rozumět. Od vzdychajících karikatur Stmívání je vzdaluje i to, že na romantiku ve filmu moc není čas. V Hunger Games se překvapivě objevuje ve skvěle zahrané roli designéra her i Philip Seymour Hoffman a Woody Harrelson coby trenér Katniss a Peety napodobuje manýry Sawyera ze seriálu Lost tak zdařile, jako by chtěl vyhrát titul pohodáře roku. Díky designové dokonalosti, univerzálnímu příběhu, který kombinuje nadčasové i současné prvky a popově revolučnímu apelu je Vražedná pomsta filmem pro mladé aktivisty i konformisty. Produktem, který zručně prodává čím dál atraktivnější představu změny.

Hunger Games: Vražedná pomsta (The Hunger Games: Catching Fire, USA, 2013, IMDb)
Režie: Francis Lawrence, scénář: Simon Beaufoy, Michael Arndt podle stejnojmenného románu Suzanne Collins, kamera: Jo Willems, střih: Alan Edward Bell, hudba: James Newton Howard, hrají: Jennifer Lawrence, Josh Hutcherson, Philip Seymour Hoffman, Woody Harrelson ad., 146 min., distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 21. 11. 2013).

Hunger Games: Vražedná pomsta (The Hunger Games: Catching Fire, USA, 2013, IMDb)
Režie: Francis Lawrence, scénář: Simon Beaufoy, Michael Arndt podle stejnojmenného románu Suzanne Collins, kamera: Jo Willems, střih: Alan Edward Bell, hudba: James Newton Howard, hrají: Jennifer Lawrence, Josh Hutcherson, Philip Seymour Hoffman, Woody Harrelson ad., 146 min., distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 21. 11. 2013).

Přečteno 2709x

Článek vyšel v časopise Cinepur #91, leden 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Hunger Games: Vražedná pomsta

****  ČTENÁŘI (2.5)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #112

#112

srpen 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Máme tlakovú níž / Richard Müller: Nepoznaný

Nikdo není bez viny / Zkouška dospělosti

Z(a)tracená sláva / Glory

Prohrát s hrdostí / Masaryk

Zabijácké zvíře na lovu / Safari

Moratorium na neotřelé postupy / Mžitky

Film o životě / Jako z filmu

…a pátá loď je fantazie / Pátá loď


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Mallory / Feťačka, co má smůlu na chlapy

Fénix / Nemožnost vyhlásit hodinu nula

Zmizení Eleanor Rigbyové / Rodinná tragédie, light verze

Hany / Generační výpověď z kavárny, kde nikdo nemá co říct

Zázrak / Generický útěk zázračné Ely z pasťáku


RUBRIKY

anketa (22) / český film (64) / český talent (32) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (118) / editorial (86) / fenomén (66) / festival (53) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (9) / kritika (694) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (579) / objev (3) / pojem (36) / portrét (4) / profil (94) / reflexe (24) / report (92) / rozhovor (149) / scénář (4) / soundtrack (32) / téma (825) / televize (80) / tisková zpráva (1) / událost týdne (184) / video (2) / videoart (16) / videohra (50) / web (38) / zoom (147)

Cinepur #91 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #91, leden 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Parchanti spí dobře / Senzualita znásilněná v šeru (Matěj Nytra, kritika)

Ponorná řeka kinematografie / Provokující encyklopedie experimentu (Matěj Nytra, kniha)

Italská populární erotická série o černé Emanuelle 70. - 80. let / Ve spodním prádle na cestě kolem světa (Jan Švábenický, fenomén)

Všetko je stratené / Survival v autorskom podaní (Michal Škamla, kritika)

Za borovicovým hájem (Matěj Nytra, dvd)

PAF 2013 / Nebýt paf (Květa Lujková, report)

+ více...