Počátky českého animovaného filmu bez patosu a sentimentu / Dodalovi + Český animovaný film I

Když se mluví v českém prostředí o domácí historii animované tvorby, většinou se začne i skončí u velikána Jiřího Trnky. Pokud je debata rozsáhlejší, padnou možná i jména dalších „mistrů“ jako třeba Břetislava Pojara, Jana Švankmajera, Karla Zemana či Hermíny Týrlové. Málokdy jsou však úvahy o vývoji českého/československého animovaného filmu zasazeny do širšího ekonomicko-společenského kontextu, s hlubší analýzou jednotlivých animačních fenoménů, stylistických či produkčních přístupů.

I proto je tolik osvěžující držet v ruce překvapivě racionální (nikoho do nebes nevynášející) a z principů nové filmové historie vycházející publikaci Evy Struskové Dodalovi. Stejně jako je jednoduché (a jednoduše krásné) grafické provedení knihy, ani v jejím samotném obsahu nenaleznete zbytečné kudrliny, patos či snahu o velké dojemné příběhy, jak tomu v publikacích o historii domácí animace bohužel často bývá. Eva Strusková již od začátku textu dává jasně najevo, že její příběh Dodalových nebude žádným hrdinským eposem, nýbrž do širokého kontextu zasazeným historickým výzkumem vycházejícím z mnoha let detailního studia množství archivních pramenů. Autorka měla k dispozici nejen dobová periodika či zápisy ze schůzí tehdejšího Filmového poradního...