Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Alexandra Hetmerová / Síla mytologie

Alexandra Hetmerová / Síla mytologie

český talent / český film / Pavel Horáček / 7. 1. 2014

Tři roky starý Swimming Pool představuje jednoznačně nejúspěšnější animovaný snímek poslední doby, který vzešel z řad mladé generace českých tvůrců. Na řadě festivalů oceněný bakalářský film nynější čerstvé absolventky FAMU Alexandry Hetmerové (1986) opět v cizině významně připomněl českou animaci.

Už před Swimming Poolem za sebou mladá animátorka měla několik povedených studentských etud i filmů. Mimo jiné Vlnu péče či Alergii, v nichž se pod zdánlivě infantilním stylem skrývá nečekaná a třeba i závažná pointa. Velký úspěch ale přišel až po, zdá se, iniciačním studijním pobytu v Mekce současné autorské animace – Estonsku. Jak sama říká, výuka v Tallinnu se od té na FAMU příliš neliší, ale pedagogové „používají trochu jiné scenáristické postupy. Pochopila jsem, že existuje spoustu přístupů k tvorbě příběhu a že se nemusím držet striktně toho, ke kterému se přiklání FAMU.“ Základním vzorcem pro autorku do té doby bylo, že film musí mít jednu co nejjednodušší dějovou linii s pointou na konci a měl by být především všem srozumitelný. „V Estonsku jsem přišla na to, že to je sice základní, ale jen jedna z možností, a že se nemusím bát to udělat jinak.“ Důležitá byla pro autorku také konfrontace se zahraniční tvorbou. „Vedení katedry pořádalo každý měsíc přednášku a promítání jednoho zahraničního hosta z animované branže, což bylo pokaždé velmi zajímavé a inspirativní. A samozřejmě zvláštní estonský humor, ten mě fascinoval vždycky.“ Jak uhranutá Alexandra Hetmerová estonskou animací je, dosvědčuje i fakt, že se jí věnovala i ve své diplomové práci. Iniciovala a starala se také o dramaturgii rozsáhlé estonské retrospektivy na třeboňském Anifilmu v roce 2012.

Pro Swimming Pool je kromě humoru zásadní motiv překvapivého závěru. Stejné prvky najdeme už v režisérčině prvním, pětačtyřicetivteřinovém flashovém cvičení Vlk a Karkulka z roku 2006. Ve variaci na příběh Červené karkulky nechá ubohou dívku vyděšenou utíkat, aby se ukázalo, že vlk je asi vegetarián a jde mu o květy, které ona nese. Už zde autorka pracuje s diváckým očekáváním, s kulturními znalostmi a klišé, aby za ně publikum „potrestala“. Divák, po kterém se vyžaduje symbolické čtení jednání postav, se cítí být přistižen a ruku v ruce s tím vzniká efekt humorné katarze.

S jejím přelomovým Swimming Poolem do hry vedle přitažlivého výtvarna a jemného vtipu vstupuje nosný motiv mýtů a bájí. Autorka k tomu říká: „Mytologii mám ráda, především mě fascinují bájné a nadpřirozené jevy a bytosti. A také to, že vlastně většina pohádek a jiných známých příběhů původně z mytologie vychází. Nějak se pořád točím ve své tvorbě kolem tématu outsiderů ve společnosti a přišlo mi ideální pro to využít právě mytická stvoření. Všechna mají už zažité charaktery a vlastnosti a mně přišlo zajímavé přenést je do přítomnosti a vystavět kolem nich současný příběh.“ Příběhy zpravidla zažité jako zaprášený učebnicový obsah, jehož adaptace často trpí staromilstvím, Hetmerová převrací do nečekaných vtipných gagů či zápletek. Nic překvapivého na tom ve své podstatě není. Jedním ze základních principů v animaci je polidštění zvířat. Koneckonců tento motiv je v každém z režisérčiných filmů před Swimming Poolem. Odtud je vlastně cesta ke stvořením jako kentaur nebo mořská panna, kteří se v jejím filmu náhodou setkají po zavírací době v městském bazénu, přirozená. Je spíš s podivem, že potenciál tohoto bájného světa není v animaci využíván častěji.

Ani v nejnovější snímku Mythopolis, kterým autorka ukončila svá pražská studia, se, jak už jeho název napovídá, zmíněných motivů nevzdává. Naopak, pokud byl ve Swimming Poolu ústřední pár exoty, kteří se musí skrývat, zde už jsme uprostřed jejich ghetta. A jak se vytratil konflikt my versus oni a vše je rázem přiznané a viditelné, jako by mytologie trochu ztrácela své kouzlo, i když je jejich svět vykreslen skutečně pestře a provedení postav půvabné a vtipné. Přesto, nebo právě proto, režisérka tvrdí, že „další film rozhodně už o mytologických bytostech nebude.“

Dlouhotrvající problém české animace spočívá i v tom, že mimo katedry nevzniká skoro vůbec nic. Absolutorium tak pro studenty často znamená zapojení se do „výrobního procesu“ v komerčním sektoru, ve kterém se jen stěží hledají prostředky a čas na vlastní tvorbu. Na škole studenta k této práci jasně motivují a nutí zkouškové termíny. Co se s nimi stane pak a hlavně pro koho by tyto jejich práce měly být a kdo je uvidí, je stále záhadou. Před stejnou výzvou stojí i Alexandra Hetmerová. „Ještě nevím, co bude následovat po škole. Určitě bych chtěla točit dál krátké autorské filmy, pokud budu mít možnost. Mám už v hlavě nový námět. Zatím mě ani neláká tvorba celovečerního filmu, ráda zůstanu u krátké metráže. Nedělám si žádné iluze o tom, co bude, ale ráda bych zůstala v oboru a věnovala se animaci, ilustraci, grafickému designu či propagaci animovaného filmu. Promýšlím i dětskou knížku na motivy filmu Mythopolis.“

Filmografie:
2006 - Vlk a Karkulka (FAMU)
2006 - Jeleni když nelení... (FAMU)
2007 - Vlna péče (FAMU)
2008 - Alergie (FAMU)
2009 - Walls Holes (EKA Production - Estonia)
2010 - Swimming Pool (FAMU)
2013 - Mythopolis (FAMU)

Přečteno 2774x

Článek vyšel v časopise Cinepur #90, prosinec 2013.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #110

#110

duben 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY český talent

Jan Saska / S lahváčem na Oscary

Macula / Prchavá monumentalita

Jakub Dvorský / Férový svět řízený počítačem

Olmo Omerzu / Filmy o ztrátě nevinnosti

Markéta Lisá / Omylné a proto uhrančivé

Jakub Nepraš: světelný kinetismus současnosti

Kameraman Lukáš Milota / Příznaky mistrovství

Marek Dvořák, kameraman / Počkat si na atmosféru


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

Ženy bez vlastností / Bába z ledu

Poezie jako obraz / Poetry-filmy Jaromíra Typlta

Tvorba emocionálních krajin / Květa Přibylová

Jan Saska / S lahváčem na Oscary

Jihlava 2016 / Festival na cestě

Dokumenty na maloměstě / Několik příkladů ze současné praxe jednosálových kin

Lichožrouti / Každá ponožka se počítá

Pustina / Krajina deziluze


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Animace nezestárne / Rozhovor s režisérem Sylvainem Chometem

Loutka musí zůstat loutkou / Jiří Trnka a varianty pojetí filmové loutky


RUBRIKY

anketa (22) / český film (62) / český talent (32) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (116) / editorial (84) / fenomén (65) / festival (46) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (9) / kritika (677) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (551) / objev (3) / pojem (36) / portrét (2) / profil (91) / reflexe (24) / report (89) / rozhovor (147) / scénář (4) / soundtrack (30) / téma (814) / televize (77) / tisková zpráva (1) / událost týdne (174) / video (2) / videoart (16) / videohra (48) / web (36) / zoom (146)

Cinepur #90 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #90, prosinec 2013

Z obsahu tištěného čísla:

Příběh kmotra / Nejhorší je smrt z vyděšení (Jiří Flígl, kritika)

Epizoda ze života sběrače železa / Svědectví z okraje společnosti (Antonín Tesař, kritika)

Traumy z Toronta / Medzinárodný filmový festival v Toronte (Martin Kudláč, report)

Nepravděpodobná romance / Napospas slovům, hrůzám a bludům (Kamila Dolotina, kritika)

Ostrov hadů a krys / Kdo přežije ve světě paradoxů (Antonín Tesař, téma)

Muži v rondonu: Stručně k inscenačním, etickým a recepčním aspektům českých kulinárních reality show (Patrik Vacek, téma)

+ více...