Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Nepravděpodobná romance / Napospas slovům, hrůzám a bludům

Nepravděpodobná romance / Napospas slovům, hrůzám a bludům

kritika / český film / Kamila Dolotina / 5. 12. 2013

Osobní zpověď jako způsob vyprávění představovala funkční a zajímavou metodu ve Vojnárově dokumentu Cinematerapie, kde jedenáct postav vzešlých z inzerátu České televize ventilovalo svá traumata před kamerou, která jim posloužila jako náhražka odborné lékařské péče. Koncept terapie zvolil režisér i pro svůj čtvrtý hraný snímek Nepravděpodobná romance. Aby hlavní hrdinka Luisa měla skutečně pádný důvod stanout tváří v tvář chápavému terapeutovi v podání samotného režiséra, začlenil Vojnár do jejího životopisu několik vražd, demonstrativní sebevraždu, labyrint homo- i heterosexuálních vztahů, několik obsedantních machopadouchů, emancipační vzpouru, sociální nespravedlnost a ještě tucet podružnějších motivů.

Nadějně vyhlížející expozice sestříhaná z nechronologicky řazených reminiscencí dívky, která po umístění do blázince odmítá komunikovat, se bohužel záhy zvrátí, a ostentativní mlčení vystřídají Luisiny nekonečné verbální výlevy zasvěcující nás do padesáti a jednoho odstínu její duše i těla. Akcent na text jako určující prvek filmu Vojnára bytostně charakterizoval už v Lesních chodcích, jejichž stěžejní sdělení tvořilo filosofické přemítání hrdinů (především Rufuse výtečně uchopeného Jiřím Schmitzerem) o stavu světa a osudu snílků v něm. Tehdy případně použitý voice-over občas ostře kontrastoval s neuměle inscenovanými dialogy (režisérovým prokletím vygradovavším v Ženách mého muže), ale celkový dojem niterného dramatu bludné duše konstruoval velmi přesvědčivě. V Romanci se ovšem vinou zásadní tematické nestřídmosti nedaří vybřednout z proudu slov směrem k obrazům a z potenciálně pohnutého příběhu se stává otravná talk show.

Určité novum spočívá ve formálním posunu Vojnárova uchopení žánru. Dramata s rámcem terapeutických sezení jsou obyčejně vystavěna jako dialog plynoucí z dotěrných otázek ostříleného psychologa a více či méně neochotného a především bolestivého rozpomínání pacienta. V Romanci jde naopak o frontální útok zhrzené ženy na jemnou psýchu oblouzněného terapeuta, kdy litanie prýští z úst pacientky v podstatě bez doktorova přičinění a někdy dokonce jemu navzdory. Kupodivu tu neproběhne ani nezbytné pátrání po traumatech z dětství a o brutální vraždě své matky se Luisa zmíní až v jakési jednorázové vzpomínce, která téměř mimoděk vyplave zcela mimo kontext ostatního vyprávění a dále se nerozpracovává. Nabízí se sice interpretace, že zdrcená dcera si celou historku vymyslela, ale faktem zůstává, že vrstvení nerozvinutých a hlavně nemotivovaných událostí zásadního významu je zřejmě nejvlastnějším rysem celé Romance.

Vojnár totiž obtěžkává své postavy mnohočetnými charakteristikami a tragickými zkušenostmi, které by se měly promítnout přinejmenším v psychologii jejich chování. Luisa je například představena jako holka z provincie, která do Prahy přijela pracovat ve fabrice. Kromě toho je ve svých dvaceti a něco letech matkou šestiletého dítka a po večerech se navíc realizuje jako začínající herečka. Žádná z uvedených rolí se ale do jejího projevu nepromítá. Záběry z továrny rozhodně autenticky nepůsobí a situování podobné profese do Prahy budí spíš rozpaky. Mateřské pudy má Luisa zřejmě zcela atrofovány, neboť synkovi nepatří jediná vzpomínka za celou dobu pobytu v léčebně, kromě těch, kdy se objevuje jako zdroj hádek s manželem, a stejně je tomu s motivem herectví. Deklarovaná posedlost Igora svou ženou a Luisina opakovaně zmiňovaná láska k němu se také odehrává jen ve verbální rovině neutěšených vzpomínek a žádné jiné důkazy samotný děj filmu nepředkládá. Nezdravě nabobtnalý scénář hlasitě šustí v provedení všech herců, zřejmě však spíš vinou režisérské bezradnosti než kvůli výkonům samotných protagonistů, jimž dost pravděpodobně chyběl klíč k uchopení jejich postav.

Oproti někdejší vizuální podmanivosti, kterou se Vojnár uvedl v hraném debutu Cesta pustým lesem, i dokumentárnímu citu pro prostředí jímavě zpřítomněném v industriální krajině Lesních chodců, režisér tentokrát na obrazovou vytříbenost rezignuje a nechává kameru plnit čistě ilustrativní roli, která si nijak nepohrává s atmosférou ani nepolemizuje s vyzněním řečeného. Z Romance se tím stává málo zajímavý počin televizního formátu, který se do historie zapíše spíš jako první koprodukční titul společnosti Artcam než jako svébytné dílo byť regionálního významu.

Nepravděpodobná romance (ČR, 2013, IMDb)
Režie: Ivan Vojnár, scénář: Ivan Vojnár, Jakub Zelníček, kamera: Michal Černý, střih: Šárka Němcová, hudba: Needles, hrají: Berenika Kohoutová, Alžběta Pažoutová, Ivan Vojnár, Veronika Freimanová, Patrik Děrgel ad., 105 min, distribuce: Artcam (premiéra v ČR 7. 11. 2013).

Nepravděpodobná romance (ČR, 2013, IMDb)
Režie: Ivan Vojnár, scénář: Ivan Vojnár, Jakub Zelníček, kamera: Michal Černý, střih: Šárka Němcová, hudba: Needles, hrají: Berenika Kohoutová, Alžběta Pažoutová, Ivan Vojnár, Veronika Freimanová, Patrik Děrgel ad., 105 min, distribuce: Artcam (premiéra v ČR 7. 11. 2013).

Přečteno 6883x

Článek vyšel v časopise Cinepur #90, prosinec 2013.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.6 /7

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Nepravděpodobná romance

****  CINEPUR (1)

****  ČTENÁŘI (1.9)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #146

#146

duben 2023



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou

Utama / Mezi domovem a sopkou

Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice

Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba

Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna

Kvík / Až si zase příště dáte klobásku

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev

BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

Hora dokumentární / Lucie Králová

Proměnit svůj první film v první film na světě

Kentusácká vlna / Spiknutí holčičích hoven

„Všechno v mých filmech se stalo“ / Bára Anna Stejskalová

Piargy / Magický realismus ve Slovenském štátě

Něžný vypravěč dětských příběhů / Jiří Hanibal

Nevadí mi označení „ženský film“, vadí mi jeho konotace

Distribuce 2022 / Návrat k normálu?


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Existenciální pijáctví / Chlast

Ženská tvář války / Vysoká dívka

Více naděje už nemáme / Léto a subtilnost vědomého primitivismu

Bludný kruh tužeb a opojení / Nemilovaní

Polibek konvertovavšího psíka / Druhá strana naděje


RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (121) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (19) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (134) / kritika (1126) / mimo kino (194) / novinka (829) / pojem (36) / portrét (54) / profil (101) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (90) / téma (1042) / televize (140) / událost týdne (294) / videohra (85) / web (46) / zoom (174)

Cinepur #90 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #90, prosinec 2013

Z obsahu tištěného čísla:

Život takmer naživo / Mediálne peripetie fenoménu zvaného reality show (Juraj Rusnák, téma)

Nad Tatrou sa blysklo, ale búrka neprišla / Nečakaný prierez súčasným slovenským filmom (Michal Škamla, fenomén)

Mám ráda, když filmy vzbuzují ostré reakce / Rozhovor s Irène Genhart (Jakub Felcman, rozhovor)

Gravitace / Ryan volá domů… (Šárka Gmiterková, kritika)

Ostrov hadů a krys / Kdo přežije ve světě paradoxů (Antonín Tesař, téma)

Peter Strickland / Zanechávat stopy (Rastislav Steranka, rozhovor)

+ více...