Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Nepravděpodobná romance / Napospas slovům, hrůzám a bludům
kritika / český film / Kamila Dolotina / 5. 12. 2013
Osobní zpověď jako způsob vyprávění představovala funkční a zajímavou metodu ve Vojnárově dokumentu Cinematerapie, kde jedenáct postav vzešlých z inzerátu České televize ventilovalo svá traumata před kamerou, která jim posloužila jako náhražka odborné lékařské péče. Koncept terapie zvolil režisér i pro svůj čtvrtý hraný snímek Nepravděpodobná romance. Aby hlavní hrdinka Luisa měla skutečně pádný důvod stanout tváří v tvář chápavému terapeutovi v podání samotného režiséra, začlenil Vojnár do jejího životopisu několik vražd, demonstrativní sebevraždu, labyrint homo- i heterosexuálních vztahů, několik obsedantních machopadouchů, emancipační vzpouru, sociální nespravedlnost a ještě tucet podružnějších motivů.
Nadějně vyhlížející expozice sestříhaná z nechronologicky řazených reminiscencí dívky, která po umístění do blázince odmítá komunikovat, se bohužel záhy zvrátí, a ostentativní mlčení vystřídají Luisiny nekonečné verbální výlevy zasvěcující nás do padesáti a jednoho odstínu její duše i těla. Akcent na text jako určující prvek filmu Vojnára bytostně charakterizoval už v Lesních chodcích, jejichž stěžejní sdělení tvořilo filosofické přemítání hrdinů (především Rufuse výtečně uchopeného Jiřím Schmitzerem) o stavu světa a osudu snílků v něm. Tehdy případně použitý voice-over občas ostře kontrastoval s neuměle inscenovanými dialogy (režisérovým prokletím vygradovavším v Ženách mého muže), ale celkový dojem niterného dramatu bludné duše konstruoval velmi přesvědčivě. V Romanci se ovšem vinou zásadní tematické nestřídmosti nedaří vybřednout z proudu slov směrem k obrazům a z potenciálně pohnutého příběhu se stává otravná talk show.
Určité novum spočívá ve formálním posunu Vojnárova uchopení žánru. Dramata s rámcem terapeutických sezení jsou obyčejně vystavěna jako dialog plynoucí z dotěrných otázek ostříleného psychologa a více či méně neochotného a především bolestivého rozpomínání pacienta. V Romanci jde naopak o frontální útok zhrzené ženy na jemnou psýchu oblouzněného terapeuta, kdy litanie prýští z úst pacientky v podstatě bez doktorova přičinění a někdy dokonce jemu navzdory. Kupodivu tu neproběhne ani nezbytné pátrání po traumatech z dětství a o brutální vraždě své matky se Luisa zmíní až v jakési jednorázové vzpomínce, která téměř mimoděk vyplave zcela mimo kontext ostatního vyprávění a dále se nerozpracovává. Nabízí se sice interpretace, že zdrcená dcera si celou historku vymyslela, ale faktem zůstává, že vrstvení nerozvinutých a hlavně nemotivovaných událostí zásadního významu je zřejmě nejvlastnějším rysem celé Romance.
Vojnár totiž obtěžkává své postavy mnohočetnými charakteristikami a tragickými zkušenostmi, které by se měly promítnout přinejmenším v psychologii jejich chování. Luisa je například představena jako holka z provincie, která do Prahy přijela pracovat ve fabrice. Kromě toho je ve svých dvaceti a něco letech matkou šestiletého dítka a po večerech se navíc realizuje jako začínající herečka. Žádná z uvedených rolí se ale do jejího projevu nepromítá. Záběry z továrny rozhodně autenticky nepůsobí a situování podobné profese do Prahy budí spíš rozpaky. Mateřské pudy má Luisa zřejmě zcela atrofovány, neboť synkovi nepatří jediná vzpomínka za celou dobu pobytu v léčebně, kromě těch, kdy se objevuje jako zdroj hádek s manželem, a stejně je tomu s motivem herectví. Deklarovaná posedlost Igora svou ženou a Luisina opakovaně zmiňovaná láska k němu se také odehrává jen ve verbální rovině neutěšených vzpomínek a žádné jiné důkazy samotný děj filmu nepředkládá. Nezdravě nabobtnalý scénář hlasitě šustí v provedení všech herců, zřejmě však spíš vinou režisérské bezradnosti než kvůli výkonům samotných protagonistů, jimž dost pravděpodobně chyběl klíč k uchopení jejich postav.
Oproti někdejší vizuální podmanivosti, kterou se Vojnár uvedl v hraném debutu Cesta pustým lesem, i dokumentárnímu citu pro prostředí jímavě zpřítomněném v industriální krajině Lesních chodců, režisér tentokrát na obrazovou vytříbenost rezignuje a nechává kameru plnit čistě ilustrativní roli, která si nijak nepohrává s atmosférou ani nepolemizuje s vyzněním řečeného. Z Romance se tím stává málo zajímavý počin televizního formátu, který se do historie zapíše spíš jako první koprodukční titul společnosti Artcam než jako svébytné dílo byť regionálního významu.
Nepravděpodobná romance (ČR, 2013, IMDb)
Režie: Ivan Vojnár, scénář: Ivan Vojnár, Jakub Zelníček, kamera: Michal Černý, střih: Šárka Němcová, hudba: Needles, hrají: Berenika Kohoutová, Alžběta Pažoutová, Ivan Vojnár, Veronika Freimanová, Patrik Děrgel ad., 105 min, distribuce: Artcam (premiéra v ČR 7. 11. 2013).
Nepravděpodobná romance (ČR, 2013, IMDb)
Režie: Ivan Vojnár, scénář: Ivan Vojnár, Jakub Zelníček, kamera: Michal Černý, střih: Šárka Němcová, hudba: Needles, hrají: Berenika Kohoutová, Alžběta Pažoutová, Ivan Vojnár, Veronika Freimanová, Patrik Děrgel ad., 105 min, distribuce: Artcam (premiéra v ČR 7. 11. 2013).
Přečteno 6431x
Článek vyšel v časopise Cinepur #90, prosinec 2013.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
3.6 /7
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Nepravděpodobná romance
**** CINEPUR (1)
**** ČTENÁŘI (1.9)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze
Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím
Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava
Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina
Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci
Šmíra a hra doopravdy / Benedetta
DALŠÍ Z RUBRIKY český film
Mezi meditativním filmem a gangsterkou / Terézia Halamová
Kylo Ren filmové kritiky? / Síla
Umění skrytého před-pohybu / Terezie Unzeitigová
Komická společnost bez strojvedoucího / Mimořádná událost
Modernistický vztahový test / Zrcadla ve tmě
Adéla Komrzý / Odvaha odkrývat chyby v systému
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Existenciální pijáctví / Chlast
Ženská tvář války / Vysoká dívka
Více naděje už nemáme / Léto a subtilnost vědomého primitivismu
RUBRIKY
anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (115) / fenomén (83) / festival (102) / flashback (13) / fragment (18) / glosa (241) / kamera-pero (12) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1082) / mimo kino (189) / novinka (813) / pojem (36) / portrét (48) / profil (97) / reflexe (26) / report (144) / rozhovor (181) / scénář (4) / soundtrack (84) / téma (1007) / televize (127) / událost týdne (283) / videohra (80) / web (44) / zoom (170)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #90, prosinec 2013
Z obsahu tištěného čísla:
Exil Festival / Festival del film Locarno (Jakub Felcman, report)
Vyberte s námi nejlepší filmy roku 2013! (, událost týdne)
Ostrov hadů a krys / Kdo přežije ve světě paradoxů (Antonín Tesař, téma)
Reálnější než realita / Když televize obratně mísí skutečnost a fikci (Milan Kruml, téma)
Velká nádhera / O intelektuálech a lidech (Tomáš Stejskal, kritika)
Berberian Sound Studio / O filme, zvuku, prežívaní a gestách (Tomáš Hudák, zoom)