Strůjci nebezpečných iluzí / Role médií ve filmech RoboCop, Total Recall a Hvězdná pěchota

Zdá se, že filmografii Paula Verhoevena lze postihnout dvěma slovy: násilí a sex. A skutečně, minimálně jedno z těchto témat se v nezvykle explicitní podobě objevuje jak v prvních celovečerních filmech nizozemského režiséra, tak v jeho nejznámějších hollywoodských počinech. Otevřené prolamování všeobecně akceptovaných představ o tom, co je přijatelné ve filmu ukazovat, však mělo navzdory pohoršeným reakcím kritiků vždy svůj účel. Jak ostatně píší Douglas Keesey a Paul Duncan, „Verhoevenův senzacionalismus je přesně zacílený a výmluvný: maso a krev jeho obrazů – jejich upřímnost a brutalita – je pokusem o navrácení realismu do konvenčních žánrů, které šíří mýty o sexu a násilí.“1 Totéž, snad jen s důrazem na násilí, by bylo možné prohlásit také o trojici akčních sci-fi snímků, které Verhoeven natočil v zámoří. Výlučným znakem RoboCopa (1987), Total Recallu (1990) a Hvězdné pěchoty (1997), který tato tři díla spojuje dohromady a zároveň je odlišuje od ostatních režisérových filmů, je ale především zásadní úloha médií.