Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Rozkoš v oblacích / Kopulací proti smrti

Rozkoš v oblacích / Kopulací proti smrti

kritika / Kamila Dolotina / 18. 7. 2013

Nová komedie Pedra Almodóvara Rozkoš v oblacích přináší koktejl režisérových emblematických motivů: nezřízenou lačnost, zběsile zašmodrchané vztahy i zamýšlenou vraždu. A také podmanivé excentrické postavy maximálně pestré sexuální orientace, které se – jak jinak – nacházejí v mimořádně svízelné životní situaci: uvězněny v letadle, které nemůže přistát, vystaveny strachu ze smrti, jenž vyústí v bezuzdnou sexuální orgii.

Sex a smrt jako hlavní úběžníky filmu předesílá už expozice. Závada způsobená technickým personálem (cameo role Penelope Cruz a Antonia Banderase), který ve víru narůstajícího chtíče zapomene vytáhnout klín odlétajícímu letadlu, čímž dojde k zablokování přistávacího zařízení, rozjede sled kuriózních mikrosyžetů. V předtuše blížící se katastrofy mají totiž postavy nutkavou potřebu řešit své hříchy, ať už se jedná o nápravu pošramocených vztahů či o neprodlenou ztrátu ostudného panenství.

Jediným prostředkem spojujícím hrdiny se zemí je palubní telefon s porouchaným mikrofonem, který do intimních příběhů jednotlivých pasažérů zasvěcuje celou posádku. Rekonstrukce událostí probíhá na principu veřejné zpovědi, tedy v podstatě jen ve verbální rovině, zatímco kamera pro zpestření zabírá empatické reakce spolucestujících. To umožňuje režisérovi situovat prakticky celý děj na palubu letounu a přenést hlavní akcent filmu na slovní šarádu a tradičně exhibicionistický herecký projev, tedy na nezaměnitelné a nejsilnější stránky Almodóvarova rukopisu.

K žánru komedie se režisér vrací po více jak dvaceti letech, avšak s jeho snímky z osmdesátých let nemá novinka příliš společného. Nekompromisní estetická i obsahová vyzývavost jeho prvních filmů Pepi, Luci, Bom a další holky z party a Labyrint vášní, které byly chápány jako manifesty autorovy vize postfrankistického Španělska, v Rozkoši značně vyšuměla. Adorovaný kýč nahradila vycizelovaná uměřenost, kdysi pobuřující erotičnost se transformovala do záměrné schematičnosti, která pobaví, případně urazí, ale neuhrane. Prokreslenost postav, která by hrdiny umisťovala do hlubšího kontextu, dříve zpřítomňovaná rozkošnými detaily jejich duševních pochodů (projekt výroby menstruujících panenek v Pepi, Luci, Bom či zavedení kurníku na terase luxusního apartmánu v Ženách na pokraji nervového zhroucení), se v Rozkoši redukuje do řady nesouvislých a chabě propojených, byť leckdy zábavných a dobře zahraných, epizodek.

Ozvěnou někdejších ostře vypointovaných burleskních příběhů je osud bondážové pornocelebrity Normy Boss v podání Cecilie Roth, která o třicet let dříve sehrála v Labyrintu vášní nymfomanku s všeříkajícím jménem Sexilia. Norma považuje havárii za zákeřný atentát organizovaný tajnou službou, která se touží zmocnit její legendární videotéky kompromitující na 600 nejvýše postavených španělských a mexických osobností. Vlivem neustálého přísunu koktejlů s větším než malým obsahem psychotropních látek se paranoidní obsese stárnoucí prostitutky pomalu rozptýlí a afrodiziakální efekt drinků dámu rozvášní tak, že se přímo na palubě oddá tajuplnému mexickému machovi. Právě v něm ale další z pasažérů, čtyřicátnice Bruna, díky svým senzibilním schopnostem, které letí prodat mexickému kartelu, odhalí nájemného vraha. Nicméně stejně jako neodvratná havárie letadla neimplikuje v Almodóvarově světě nervydrásající thriller, nevyústí přítomnost vraha a zamýšlené oběti ve zločin, ale v dokonalou parodii na romantickou selanku.

Sex ve smyslu sexuální preference používá Almodóvar nejen jako narativní, ale i jako prostorový strukturující princip. Letoun je rozdělen do čtyř segmentů: kokpitu obsazeného bisexuálními piloty, zázemí s rozvernou trojicí gay-letušáků, první třídy vesměs heterogenních pasažérů s temnou minulostí a sexuálně nevyhraněné (neboť uspané) turistické třídy – a jednotlivé herecké etudy toto „územní právo“ důsledně ctí. Umístit podstatnou většinu snímku do uzavřeného prostoru letadla, který značně eliminuje variabilitu záběrů a plánů, bylo zjevně výzvou i pro kameramana. Almodóvarův dlouholetý spolupracovník José Luis Alcaine tu ale stejně jako režisér předvedl mnohem rutinnější práci zejména oproti ultraestétské exhibici snímku Kůže, kterou nosím nebo v tom, jakým způsobem pracoval s detailem dotvářejícím charakter postav například v Ženách na pokraji nervového zhroucení. Návratem ke společným highlightům obou tvůrců je ale bezpochyby taneční vložka letušáků imitujících píseň I'm So Excited od The Pointer Sisters, která má rozptýlit obavy cestujících a dost možná i diváků, kteří si zvykli dostávat od Almodóvara víc. Na film od jednoho z nejoriginálnějších evropských režisérů je to však trochu málo.

Rozkoš v oblacích (Los amantes pasajeros, Španělsko, 2013, IMDb)
Scénář a režie: Pedro Almodóvar, kamera: José Luis Alcaine, střih: José Salcedo, hudba: Alberto Iglesias, hrají: Cecilia Roth, Antonio de la Torre, Lola Dueñas, Hugo Silvia, José María Yazpik, Raúl Arévalo, Javier Cámara, Miguel Ángel Silvestre, Laya Martí, Blanca Suárez ad., 90 min., distribuce: H.C.E. (premiéra v ČR 23. 5. 2013).

Rozkoš v oblacích (Los amantes pasajeros, Španělsko, 2013, IMDb)
Scénář a režie: Pedro Almodóvar, kamera: José Luis Alcaine, střih: José Salcedo, hudba: Alberto Iglesias, hrají: Cecilia Roth, Antonio de la Torre, Lola Dueñas, Hugo Silvia, José María Yazpik, Raúl Arévalo, Javier Cámara, Miguel Ángel Silvestre, Laya Martí, Blanca Suárez ad., 90 min., distribuce: H.C.E. (premiéra v ČR 23. 5. 2013).

Přečteno 2985x

Článek vyšel v časopise Cinepur #88, červenec 2013.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4 /6

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #114

#114

prosinec 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Ozu chudých / Po bouři

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic

Příliš ambiciózní jízda / Baby Driver

Dětský film pro dospělé / Po strništi bos

Bon appétit / Oklamaný

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček

Vidět znamená žít / Dunkerk

Vítězný film z Ji.hlavy Opera o Polsku / Ukřižovat orla


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Polibek konvertovavšího psíka / Druhá strana naděje

Z(a)tracená sláva / Glory

Ženy bez vlastností / Bába z ledu

Julieta / Dotek smrti a vášně

Můj král / Partnerská krize pro frankofily


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (88) / fenomén (67) / festival (56) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (110) / komiks (10) / kritika (713) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (613) / objev (3) / pojem (36) / portrét (5) / profil (96) / reflexe (24) / report (95) / rozhovor (151) / scénář (4) / soundtrack (35) / téma (836) / televize (85) / tisková zpráva (1) / událost týdne (193) / video (2) / videoart (16) / videohra (52) / web (40) / zoom (149)

Cinepur #88 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #88, červenec 2013

Z obsahu tištěného čísla:

Jen Bůh odpouští / Nanicovatý střep v postmoderní mozaice (Ondřej Pavlík, kritika)

Ptáci (Jana Bébarová, blu-ray)

Bling Ring: Jako VIPky / Společenstvo luxusu (Táňa Zabloudilová, kritika)

Muž z oceli / Nejhlasitější pohádka ve vesmíru (Daniel Řehák, kritika)

Velký americký soundtrack? / Velký Gatsby (Jan Bárta, soundtrack)

Editorial (Jindřiška Bláhová, editorial)

+ více...