Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Můj pes Killer / Evropský realismus po slovensky

Můj pes Killer / Evropský realismus po slovensky

kritika / Tomáš Stejskal / 9. 5. 2013 / komentáře (5)

První nesmělé kroky české a slovenské kinematografie na poli festivalového „pozorovatelského realismu“ začínají zanechávat výraznější šlépěje. Tvůrci se opatrně dotýkají mezinárodních trendů a svět si jich začíná všímat. Krátký snímek Bába vyhrál v Cannes, Příliš mladá noc se promítala na Berlinale a Můj pes Killer Miry Fornay dokonce získal hlavní cenu v Rotterdamu. Je přitom otázka, zda toto vítězství není tak trochu danajským darem.

Najednou totiž máme pocit, že snaha mladých tvůrců přináší ovoce a že je tu nová nadějná generace. Tento do jisté míry oprávněný pocit nás podněcuje srovnávat snímky jako Můj pes Killer s evropskou festivalovou špičkou a svým způsobem si nasazovat růžové brýle. Takové srovnávání ale není příliš na místě, respektive by bylo k Miře Fornay poněkud kruté. Podnětnější je podívat se na domácí snímky podobného typu, které v určitých ohledech působí velmi sympaticky. Zároveň však sdílejí mnoho společných „ale“, jež nám zabraňují vnímat je jako plnohodnotná, sevřená díla.

Při užití pozorovací metody musí vše fungovat na sto procent. Není tu prostor ani na drobná zaváhání, protože každé, byť minimální selhání boří důvěru v celý přístup i příběh. Vždy, když máme málo informací o postavách, když se vypráví pomocí elips, s důrazem na formální složku, a když se využívá neherců, vzniká ohromný prostor pro nedůslednost. Mezi osobitým pohledem a absencí smyslu je velmi tenká hranice. Schopnost navodit iluzi realismu poznáme hned, jakmile postavy otevřou ústa. Podobně jako v 80 dopisech Václava Kadrnky i u Mého psa Killera přestáváme s každým dialogem vnímat postavy a začínáme vidět herce, kterým v hlavě běží naučený scénář.

U Fornay i Kadrnky je přitom patrná poučenost světovými trendy, kterou určitě nelze považovat za plagiátorství. Přesto se zejména u Killera neubráníme dojmu, že Ken Loach či Dardennové to dělají nesrovnatelně lépe. Mira Fornay si podobně jako zmiňovaní tvůrci vytyčila poměrně abstraktní témata – v tomto případě stud či nesnášenlivost –, která chtěla ve svém snímku zpracovat nenásilně a co nejpřirozeněji. Na jednom dni ze života mladého Marka se pokusila ukázat realistický obraz česko-slovenského pohraničí a současně se dotknout rasové nesnášenlivosti a jejích hlubších kořenů. To se však pro autorku stalo příliš velkým soustem. Když se epizodní postavy v hospodě u vedlejšího stolu začnou bavit o rasismu, vytrácí se přirozenost a realismus, stejně jako jakákoli výpověď. Jejich řeč působí přinejlepším jako fráze.

V přímém rozporu s některými takto návodnými pasážemi je ovšem celková rozbíhavost a unikavost snímku. Nikdo samozřejmě po filmu, který se snaží ukázat výsek z konkrétního života bez psychologizace a mudrování, nechce jasná stanoviska a pointy. Jenže režisérčiny postavy jsou nečitelné až příliš – například řada motivací titulního protagonisty zůstává zcela tajemná. Extrémní jednání ve vrcholných snímcích podobného typu má vždy určité opodstatnění, i když ho musíme hledat třeba mezi řádky. Zde však pro Markův čin nenalézáme žádné vysvětlení a celé ústřední téma hrdinova vztahu k nevlastnímu romskému bratříčkovi se utápí v ostatních epizodních dějích. Režisérka chtěla podle vlastních slov řešit téma studu a jeho vliv na rasistické chování. Jenže nebýt jejího vysvětlení, motiv studu by mě v Killerovi vůbec nenapadlo hledat.

Killer je bezpochyby ambiciózní a z formálního hlediska v lecčem podařený film, který lze v domácím kontextu pokládat za výrazný pokus o realismus evropského formátu. Abychom odhalili obecné problémy, oddělující Killera od vrcholné zahraniční tvorby, stačí se zaměřit například na kameru, která patří k nejpovedenějším složkám díla. Když pozorujeme nervní roztřesenou kameru v raných filmech bratří Dardennů nebo podobně neklidnou, leč mnohem citlivější ruční kameru ve Fish Tanku Andrey Arnold, styl nasnímání naprosto přesně zapadá do režijní koncepce a posiluje uvěřitelnost díla. V Killerovi je sice poměrně dost podařených kamerových jízd, jenže bohužel mnohdy plní přesně opačnou roli, než by měly. Diváka totiž napadne, jestli se kamera kolem hrdinů nepohybuje daným způsobem proto, že jim prostě nechce překážet v cestě a vykolejit neherce z jejich nesnadných úkolů. Esteticky na jedničku, ale režijně nikoli. Klíčovým slovem je tu elegance, která Miře Fornay na rozdíl od poučenosti a ambic prozatím chybí.

Ve filmu se objevují opravdu silné momenty, třeba už zmiňované rámující záběry či práce s tváří protagonisty. Stejně tak se tu ovšem vyskytují scény, které nejen že zašustí papírem, ale občas působí jako nechtěná parodie na současný festivalový styl. Babička tancující pod obrazem Tisa asi měla evokovat absurditu či spontánní poezii všednodennosti, ale výsledek vyvolává spíše nechápavý úsměv. Jako by si režisérka, inspirující se převážně britským realismem, najednou odskočila na jeden záběr někam do rumunské nové vlny, ale přitom chce navíc poskytnout divákovi další návodnou informaci.

Ať už snímek Můj pes Killer srovnáváme s festivalovou špičkou nebo se současnou českou a slovenskou kinematografií, v obou případech bude vyčnívat. Bohužel však pokaždé jiným směrem.

Můj pes Killer (Môj pes Killer, Slovensko, ČR, 2013, IMDb)
Režie a scénář: Mira Fornay, kamera: Tomáš Sysel, střih: Hedvika Hansalová, hrají: Adam Mihál, Irena Bendová, Marián Kuruc, Libor Filo ad. 87 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 11. 4. 2013).

Můj pes Killer (Môj pes Killer, Slovensko, ČR, 2013, IMDb)
Režie a scénář: Mira Fornay, kamera: Tomáš Sysel, střih: Hedvika Hansalová, hrají: Adam Mihál, Irena Bendová, Marián Kuruc, Libor Filo ad. 87 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 11. 4. 2013).

Přečteno 3718x

Článek vyšel v časopise Cinepur #87, květen 2013.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Můj pes Killer

****  CINEPUR (1.5)

****  ČTENÁŘI (2.5)


komentáře

    přepište kód:

Renesco  (21.8.2013 11:51)

EGOD: Tak to jsi docela retard

EGOD  (12.8.2013 02:14)

Děkuji za vysvětlení. Že se v Berlíně občas spletou jsem tušil, ale, že je kritika subjektivní názor jsem nevěděl.

TS  (31.7.2013 18:43)

Spletli no. Podobně jako se třeba letos v Berlíně spletli z Pozicí dítěte. Omlouvám se všem, kterých se dotklo, že si mi oba tyto filmy, oceněné moudrými porotami, nelíbily. Moc tomu nerozumim - mám teda psát "sice se mi to nelíbí, ale křičim hurá, protože moc lepších filmů tady nevzniká?" A mám vysvětlovat, že kritika není psána z božských pozic, ale že jde o subjektivní názor?

EGOD  (10.7.2013 12:48)

…přitom tady vzniká ročně dost o dost lepších filmů, žejo…

EGOD  (10.7.2013 12:45)

No jo no, to se asi v tom Rotterdamu zase spletli, žejo! Škoda, že ta porota taky neznala ty Dardennovy, Loache nebo aspoň nějakýho Rumuna… A ten Berlínský pobyt těch 80 DOPISŮ to je vlastně taky takovej renonc. Kdyby ty Berlíňani byly bejvali viděli, to, co většina mladých nadějných kritiků tady v Čechách, asi by nikdy tenhle film na festival neprošel… Halt, je těžké být nejchytřejší! (Zvlášť, když si ostatní nedaj poradit…)

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #118

#118

srpen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Nadechnout se k dospělosti / Nic jako dřív

Opékání špekáčků s Vladem / Mečiar

Východ-Západ / Švéd v žigulíku

Veselá bída svobody / The Florida Project

Soukromé masakry / Nikdys nebyl

Wakanda je to místo / Black Panther

Skica kmitavých pohybů / Nit z přízraků

Je lepší promluvit, nebo zemřít? / Dej mi své jméno


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Nikdo není bez viny / Zkouška dospělosti

Osamělá pouť perverzním rájem / Stát pevně

Na efemérních křídlech nezávislosti / festival Sundance

Sieranevada / Pohádky, rituály a rostoucí hlad

Sní androidi o erotických ovečkách? / Ex Machina


RUBRIKY

anketa (23) / český film (77) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (92) / fenomén (69) / festival (70) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (112) / komiks (10) / kritika (749) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (676) / objev (3) / pojem (36) / portrét (7) / profil (100) / reflexe (24) / report (101) / rozhovor (156) / scénář (4) / soundtrack (39) / téma (860) / televize (92) / tisková zpráva (1) / událost týdne (212) / video (2) / videoart (16) / videohra (56) / web (42) / zoom (152)

Cinepur #87 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #87, květen 2013

Z obsahu tištěného čísla:

Geraldine Chaplin / Život v líbezném stínu (Šárka Gmiterková, rozhovor)

Ermanno Olmi: Rozhovory (Jan Švábenický, kniha)

Editorial (Lucie Česálková, editorial)

Obraz násilí a sadismu v populárních žánrech italské kinematografie 60.–70. let (Jan Švábenický, téma)

Pátrání po Sugar Manovi / Limonádová balada o neznámém vykupiteli s kytarou (Daniel Řehák, kritika)

Národní hrdina se stříbrnou maskou / Mexické zápasnické filmy (David Čeněk, téma)

+ více...