Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Lincoln / Zdrženlivá poéma o demokracii

Lincoln / Zdrženlivá poéma o demokracii

kritika / Ondřej Pavlík / 4. 4. 2013

Lincolna obklopuje hned několik „mýtů“: zvěsti o nadějném oscarovém kandidátovi, lidové báchorky o jeho zdlouhavé a nudné akademičnosti, nařčení z přehnaně ikonografického zpodobení významné historické figury a nakonec chvalozpěvy vyzdvihující formální vytříbenost a nenápadnou filmařskou invenci. Poslední dva náhledy dohromady nejlépe vystihují, v čem tkví rozporuplnost snímku; současně ovšem stále představují jisté zjednodušení. Je pochopitelné, že barokně nasvícené, precizně inscenované obrazy přetvářející vzývaného státníka v mučednického světce na sebe poutají největší pozornost. Lincoln však není jen oslavným biografickým portrétem, ale stejně tak percepčně náročným filmem zamilovaným do zákonodárného procesu a parlamentního hašteření.

Od uhrančivé Lincolnovy persony je nelehké odhlédnout, zvlášť když jí Daniel Day-Lewis propůjčuje laskavou mírnost zatěžkanou odpovědností, ale také tichou, avšak silnou autoritu. Prezidenta navíc obklopuje významotvorné chiaroscuro, které jej buď halí do stínu pochybností a útrap, nebo v závěru vystavuje jeho zesnulé pokroucené tělo zářivému nebeskému jasu. Zakládat kritiku Spielbergova filmu na výtkách vůči naivní mramorizaci by ale bylo až příliš snadné a poněkud přezíravé. Skutečně určující vlastnosti Lincolna jsou sestrojené z jemnějších mechanismů, které se nejčastěji koncentrují do podoby zákulisních tahanic, strategického politického manévrování a hádankovitých anekdot.

Jako rozhodnutí v neprospěch zjednodušujících mytizačních praktik, jež by snímek degradovaly na přehledný životopis „strýčka Abea“, lze chápat už základní časové rozvržení syžetu. To sestává pouze z několika měsíců předcházejících Lincolnově smrti s důrazem na lednové týdny, které vrcholí schválením klíčového třináctého dodatku – ústavní listiny definitivně rušící otroctví v USA. Původně pětisetstránkový scénář Tonyho Kushnera, mapující podstatně delší období, byl ve finále zeštíhlen na osmdesát stran plných hutného debatování, ať už mezi (tehdy liberálnějšími) republikány a (tehdy bigotními) demokraty nebo Lincolnem a jeho poradci. Detailní rozbor postupného vyjednávání a rozvíjející se argumentace tak získává téměř procedurální parametry, kterými snímek uniká ploché obrazovosti a naopak se oddává složitým abstraktním promluvám. V té zřejmě nejkomplexnější z nich Lincoln, obklopen členy svého kabinetu, prvně shrnuje aktuální legislativní situaci, provádí její několikerý výklad, polemizuje sám se sebou a nakonec přesvědčuje své kolegy, že vkládat energii do prosazení dodatku je v danou chvíli správné. Pozvolně gradující strukturu řeči kopíruje kamera, která se nejdříve dlouhou jízdou napříč jednacím stolem přibližuje k Lincolnovi a v závěrečné fázi se ještě krátkým prostřihem dostává na větší detail prezidentovy tváře. Nejen že v této scéně film předkládá nezvykle podrobnou analýzu relevantních politických východisek, ale svým stylem ještě umocňuje rozkošnické zaujetí každým slovem, gestem a coulem prostoru.

Podobně subtilní formální prostředky, které zdůrazňují komplikované jednotlivosti a oddalují či zcela vynechávají důležité momenty, se v Lincolnovi objevují v celé jeho dvouapůlhodinové šíři. Entrée radikálního republikána Thaddeuse Stevense je chytře skryto za vzájemné pošťuchování jeho blízkých spolustraníků, při úspěšném hlasování o dodatku snímek místo katartického výbuchu nadšení uhýbá ke strnulé siluetě vyčkávajícího prezidenta, a tragédii atentátu na Lincolna je nám dovoleno vyčíst pouze z tváře jeho zdrceného syna. Film navzdory, nebo možná právě díky těmto oklikám získává na působivosti, která má ale základ v inteligentním a nepodbízivém překrucování klasických konvencí.

Na umném ohýbání pravidel ostatně stojí i zrušení otroctví, které by nevešlo v platnost bez přesvědčování a uplácení nevyhraněných nebo jakkoli labilních demokratů. Lincoln se protizákonné strategie nepokouší zatajovat: přeběhlíci zde mají jasně rozpoznatelné tváře, nadměrná péče je věnována také jejich vlastním motivacím a sám Stevens v závěru nahlas potvrzuje, že „nejzásadnější opatření devatenáctého století bylo schváleno díky korupci a za pomoci nejčistšího Američana“ (čímž nemá na mysli sebe). Problematické však je, jak odlehčeným tónem film podplácení líčí a že aktu přeběhlictví dává opakovaně formu komediálního skeče s prvky grotesky. Takto otevřeně hřejivé zahlazování korupce by v soudobém politickém dramatu patrně vzbudilo nemalé kritické pozdvižení, ale v lincolnovském historickém narativu o ušlechtilém účelu, který světí nevyhnutelné prostředky, jde zjevně o samozřejmost. Více než stvrzováním mýtu o světci Abrahamu Lincolnovi se proto Spielbergův snímek prohřešuje upevňováním „nezbytných“ principů aplikované demokracie, již si nelze představit bez úplatků a opatrného pokroku vpřed založeného na kompromisu.

Lincoln (USA, 2012, IMDb)
Režie: Steven Spielberg, scénář: Tony Kushner podle knihy Doris Keans Goodwin Team of Rivals: The Political Genius of Abraham Lincoln, kamera: Janusz Kaminski, střih: Michael Kahn, hudba: John Williams, hrají: Daniel Day-Lewis, Sally Field, David Strahairn, Joseph Gordon-Lewitt, James Spader ad., 150 min., distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 24. 1. 2013).

Lincoln (USA, 2012, IMDb)
Režie: Steven Spielberg, scénář: Tony Kushner podle knihy Doris Keans Goodwin Team of Rivals: The Political Genius of Abraham Lincoln, kamera: Janusz Kaminski, střih: Michael Kahn, hudba: John Williams, hrají: Daniel Day-Lewis, Sally Field, David Strahairn, Joseph Gordon-Lewitt, James Spader ad., 150 min., distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 24. 1. 2013).

Přečteno 3086x

Článek vyšel v časopise Cinepur #86, březen 2013.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Lincoln

****  CINEPUR (2)

****  ČTENÁŘI (3.4)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #129

#129

červen 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Společnost podmíněné lásky / Chvění

Od sexuálních predátorů k mediální gramotnosti / V síti

Modelář aneb Kurvahošiguntág? / Modelář

Tisíc tváří hrdiny / Richard Jewell

Válka jako vychytávka / 1917

Velkej chlap potřebuje velkej diamant / Drahokam

Život je krásňoučký / Králíček Jojo

Malé ženy v kalhotách / Malé ženy


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Život je krásňoučký / Králíček Jojo

Hoří, mí vlastníci / Vlastníci

Berlinale: Ať žije Tsai a jeho taktilní filmová masáž!

Berlinale: DAU oživuje drásavou realitu stalinského Ruska

Berlinale: Shirley nasává 50. léta jako mlsná poletující moucha


RUBRIKY

anketa (25) / český film (97) / český talent (34) / blu-ray (12) / cinepur choice (33) / dvd (121) / editorial (103) / fenomén (73) / festival (93) / flashback (3) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (122) / komiks (10) / kritika (962) / mimo kino (19) / nekrolog (1) / novinka (770) / objev (3) / pojem (36) / portrét (15) / profil (109) / reflexe (24) / report (115) / rozhovor (166) / scénář (4) / soundtrack (50) / téma (934) / televize (109) / tisková zpráva (1) / událost týdne (257) / videohra (67) / web (42) / zoom (162)

Cinepur #86 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #86, březen 2013

Z obsahu tištěného čísla:

Andrea Arnold / Anatomie ztráty (Kamila Boháčková, profil)

Teče ti z uší krev, nasaď si sluchátka (Jan Kršňák, téma)

American Horror Story / Pouťové domy hrůzy (Antonín Tesař, televize)

Maniak / Vraždy v první osobě (Antonín Tesař, kritika)

Michel Gondry / Zkoušet všechny možnosti (Pavel Klusák, téma)

Hitchcock / Dvakrát Hitchcock, verze 2012 (Šárka Gmiterková, kritika)

+ více...